OSNB 7 C 71/2024-70

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 19 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, úroku ve výši 17,55% z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% z částky částka od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení v rozsahu 60% v částce částka k rukám advokáta Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČO: IČO, poskytla žalované dne datum úvěr ve výši částka, který měla splácet formou měsíčních v částce částka. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k datum. K postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni došlo smlouvou z datum. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny částka, kapitalizovaný smluvní úrok k datum v částce částka, dále kapitalizovaný úrok z prodlení k tomuto dni v částce částka, a dále obojí úrok od tohoto data do zaplacení z dlužné jistiny, smluvní poplatky částka.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, veškeré písemnosti jí byly doručovány soudem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí náhradním způsobem. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

4. Mezi žalovanou a společností právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa ( dále jen „banka“), byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, tzv. Expres půjčka na jejímž základě měla banka poskytnout žalované částku částka. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v 24 měsíčních anuitních splátkách po částka s úrokovou sazbou 17,55%. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené úvěrové smlouvy uzavřenou skrze internetové bankovnictví žalované a podepsané pomocí PIN kódu.

5. Z výpisu platební historie k účtu č. č. účtu soud dále zjistil, že částka částka byla čerpána žalovanou dne datum. Z tohoto výpisu žádná úhrada žalované navyplývá.

6. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu a vyzvána k zaplacení do 7 dní od odeslání. Tato jí byla téhož dne odeslána, jak soud zjistil z uvedené výzvy, podacího archu pošty.

7. Smlouvou ze dne datum postoupila banka v příloze 1 specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna dopisem z datum. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení, dopisu.

8. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování zpracované tituly před jménem jméno FO, senior manažerkou předchůdkyně žalobkyně datované datum, dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalované, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje ( bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Dle doložené tabulky bylo vycházeno z příjmu částka, interní splátky částka, životní náklady částka, z čehož dospěla k tzv. maximální měsíční splátce částka. K tomuto mimo občanského průkazu žalované doložila formulář s údajem o ověření příjmu z běžného účtu klienta, čistým měsíčním příjmem domácnosti 11 tis. Kč, rodinným stavem svobodná, bydlení v pronajatém domě/bytě a podílem klienta na bydlení 100%, dosavadními interními splátkami částka, což dále doplnila tabulkou jednotlivých 6 závazků se splátkami částka, částka, částka, částka, částka a částka.

9. Soud dále doplnil výpis účtu žalované za účelem zjištění, zda částku úvěru skutečně čerpala na uvedený účet č. hodnota, který byl veden dle sdělení právnická osoba. na jméno žalované. Z výpisu tohoto účtu za období 6/2022 vyplývá obrat kredit částka a obrat debet částka, za 7/2022 obrat kredit částka a obrat debet částka. Za toto období čerpala z tohoto 2x dne 8.6. a datum úvěr 2x po 9 tis. Kč, dne datum 5 tis. Kč.

10. Žalobkyně se jednání neúčastnila, další výzva k doplnění procesu úvěruschopnosti jí proto nemohla být soudem uložena.

11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků a poplatků ze smlouvy sjednané její právní předchůdkyní se žalovanou v rámci podnikatelské činnosti předhchůdkyně. Současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky na základě smlouvy ze dne datum a žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Takto bylo poskytnuta žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb.

19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

22. V projednávané věci dle názoru soudu proto předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení ust. § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z kusých informací převzatých od žalované ( a takto předložených soudu) nemohla spolehlivý závěr o schopnosti žalované převzatý úvěr splatit, učinit. Ačkoliv měla být z účtu vedeného předchůdkyní žalobkyně ověřována příjmová stránka žalované, takto již nebyly posuzovány její výdaje a také původ dalších příjmů většinou z převzatých úvěrů, v období 2 měsíců předcházejících sjednání tohoto závazku to byly 3 úvěrová čerpání. Shodně soud pochybuje o ověření dalších externích závazků žalované. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrované. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

23. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku částka, sama žádné úhrady netvrdila, proto soud uložil žalované vrátit částku požadované jistiny. Součástí tohoto plnění stanovil úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když k úhradě zesplatněného dluhu byla žalovaná vyzývána dopisem z datum ve lhůtě do 7 dní, tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 80:20 vzhledem k celkově uplatněné částce včetně kapitalizovaných úroků. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 60%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, odměnou za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby v řízení o vydání el. pl. rozkazu dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, v částce po částka, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 3x100 Kč, to vše zvýšené o DPH v částce částka, celkem částka. Z této sumy 60% činí částku částka, kterou soud uložil převážně neúspěšné žalované nahradit žalobkyni.

25. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.