OSNB 7 C 20/2025-22

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ t.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení částky 169 361,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 168 436,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 11.10.2024 do zaplacení, do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 924,74 Kč a, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 168 436,80 Kč od 6.10.2023 do 10.10.2024, úroku z prodlení ve výši 2,25% z částky 168 436,80 od 11.10.2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce částka k rukám advokáta Jméno advokáta do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že žalovanému na základě Smlouvy o úvěru tzv. Anonymizováno ze dne datum poskytla předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. (dále jen „banka“), IČO: IČO, úvěr ve výši částka. Tento se žalovaný zavázal hradit v 96 pravidelných splátkách spolu s úroky ve výši 4,40% p.a. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou splátek, došlo k datum k zesplatnění dluhu. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny částka, smluvních úroků částka a úroků z prodlení od datum.

2. Žalovanému byla žaloba doručena dne datum do vlastních rukou, k této se nijak nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., soud proto ve věci dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud z listin doložených žalobkyní učinil tato skutková zjištění.

4. Mezi právnická osoba., IČO: IČO, a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného uzavřena dne datum tzv. Anonymizováno, na jejímž základě měla banka poskytnout žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce částka v 96 měsíčních splátkách. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy mezi účastníky z uvedeného dne.

5. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění dluhu k tomuto dni z této smlouvy. Dalšími dopisy datovanými dne datum byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dle podacího lístku z datum mu byla zaslána předžalobní výzva.

6. V žádosti o úvěr vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů o žalovaném, který ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, počet členů domácnosti s příjmy je 2. Za zaměstnavatele označil právnická osoba, IČO: IČO s příjmem částka měsíčně. Součet splátek úvěrů uvedl na částka a součet limitů kreditních karet částka. Měsíční výdaje byly vypočteny na částku částka a sestávaly z nákladů bydlení, domácnosti a pravidelných výdajů. K tomuto byly doloženy výpisy tzv. přidělených kontraktů v počtu 4 existujících se splátkami v částkách částka, částka, částka a částka měsíčně a dále úvěrový rámec částka.

7. K způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále jiné důkazy k výzvě soudu nedoložila, v žalobě pro případ posouzení nároku z titulu nikoliv doložené smlouvy navrhovala vypořádání bezdůvodného obohacení žalovaného. Za tímto účelem měl soud z výpisu účtu žalovaného č. Anonymizováno zjištěno, že částku částka na tento účet dne datum obdržel. Oproti tomu žalovaný jiné úhrady jistiny úvěru netvrdil, ani tedy neprokazoval.

8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení ze smlouvy se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti její právní předchůdkyně. Tato poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky na základě smlouvy o postoupení a vyrozumění žalovaného o těchto skutečnostech. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

16. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

20. V projednávané věci žalobkyně doložila k tomuto procesu posouzení sice řadu údajů získaných od žalovaného, z nichž ověřovány řádně byly jeho dosavadní závazky a úvěrová angažovanost. Tato činila přes 14 tis. Kč měsíčně. Obdobným způsobem však nebyly ověřovány (či toto nebylo doloženo) zejména jeho příjmy a další výdaje. Na základě těchto skutečností nelze než vyslovit pochybnost o jeho schopnosti takový další závazek splatit, zejména skutečnému srovnání ověřené výše příjmu s dosavadními závazky a výdaji. Vzhledem k těmto rozporům a nedostatku zjištěných informací banka v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí nepostupovala s řádnou péčí při poskytnutí úvěru. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

21. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, dle tvrzení žalobkyně na převzaté jistině zbývá k úhradě částka částka. Žalovaný sám jiné úhrady netvrdil ani neprokázal, vycházel soud z informací žalobkyně a vypořádal tuto zbývající částku jistiny. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když za doloženou výzvu k plnění, kterou lze současně považovat za přiměřenou lhůtu jeho možnostem dle § 87 odst. 1 z.s.ú., je dle podacího lístku předžalobní výzva z datum (výrok I)., k prodlení došlo tedy nejdříve od datum. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 87:13 ( celkem žalobkyně i s úroky požadovala cca okolo částka). Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 74%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, odměnou za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy v částce po částka, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 3x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. To vše zvýšené dále o DPH v částce částka, celkem tedy částka. Z této sumy 74% činí částku částka zaokrouhleně, kterou soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni.

23. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil delší než zákonnou třídenní, a to do 3 měsíců dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., když zohlednil aktuální vazební stíhání žalovaného a umožnil mu soud dostatečnou lhůtu v případě jeho ukončení vyřešit případně tento závazek, když vzhledem k jeho výši lze stěží zvažovat ze strany soudu plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.