OSNB 7 C 299/2025-40

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 392 424,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 272 374,83 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 12.12.2024 do zaplacení, do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 120 049,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 7 764,09 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 384 600,21 Kč od 2.10.2024 do zaplacení, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 6 927 Kč od 2.10.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 392 424,23 Kč od 2.10.2024 do 11.12.2024, úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 120 049,40 Kč od 12.12.2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení v rozsahu 8 % v částce částka k rukám advokáta tituly před jménem Anonymizováno tituly za jménem, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně sídlem právnická osoba., IČO: IČO, adresa poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který měl splácet formou dohodnutých měsíčních splátek spolu s úrokem v sazbě 10,99 %. p.a. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k datum. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z datum s účinností k datum. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny částka, úhradu úroků částka, poplatků v částce částka, úroky a úroky z prodlení jednak v kapitalizované výši a dále jdoucí do zaplacení jako ve výroku I. a II.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že úvěr si bral za účelem oprav a koupě domu, k čemuž nedošlo, byť mu to bylo majitelem slíbeno. Nyní je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jen nájemné hradí v částce 18 tis. Kč a služby 5 480 Kč. K nařízenému jednání dne datum se sice den předem omluvil ze zdravotních důvodů, žádal o odročení na jiný termín. Jelikož důvod omluvy nijak nedoložil, soud jednal v jeho nepřítomnosti, nepovažoval takovou omluvu za řádnou, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

4. Mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČO: IČO ( dále jen „banka“), byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě měla banka poskytnout žalovanému částku částka. Tyto prostředky měly být zčásti ( do výše částka) čerpány na konsolidaci předchozího úvěru u shodné banky č. úvěrového účtu č. účtu a ve zbytku dle uvážení žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v měsíčních splátkách po částka, spolu s úrokem v sazbě 10,99%. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené úvěrové smlouvy.

5. Z podkladů pro řízení předložených žalobkyní vyplývá, že úvěr byl téhož dne datum dvěma platbami v částkách 287 080,30 Kč a 123 404,70 Kč čerpán. Z těchto podkladů je dále zřejmý způsob splácení tohoto závazku žalovaným, kdy celkem uhradil 16 plateb po částka ( tj. splátku částka a pojištění částka), a v lednu 2024 úvěr hradil jen částečně. Dle výpočtu soudu celkem uhradil za období od čerpání úvěru do datum částku částka ( 16x6762 Kč + 4104+686+663+5658,02+363,87+54,11+0,89+6075,11+5649,8+502,2+0,65+5,54+1194,46+4957,54+2,98).

6. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k tomuto datu.

7. V žádosti o úvěr z datum žalovaný ke své osobě uvedl, že je rozvedený, žije s další osobou, je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba. s příjmem částka. Jiné příjmy neuvedl. Jiné splátky úvěrů neuvedl, ovšem s poznámkou, že budou automaticky načteny. Výši nájemného uvedl v částce 4 tis. Kč, jiné výdaje ani závazky neměl.

8. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování, dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalovaného o úvěr, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Bylo vycházeno z příjmu částka, dosavadní interní splátky byly zjištěny ve výši částka a částka, přičemž první z nich měl být konsolidován, poté by nové splátkové zatížení činilo částka měsíčně. Na pokrytí životních nákladů zbývá částka.

9. Dále předložila výpisy účtu žalovaného č. č. účtu za období měsíců leden 2022 až datum. Z tohoto výpisu vyplývá výše příjmu žalovaného v částce částka v 6/2022, částka v květnu 2022, částka v dubnu 2022. Z výše obratů za jednotlivé měsíce je však zřejmé, že výdaje přesahují tyto příjmy. V květnu 2022 +částka oproti -částka, v dubnu 2022 + částka oproti -částka, v březnu 2022 +částka oproti – částka.

10. Předžalobní výzvou z datum byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné částky do datum. Tato mu byla odeslána téhož dne. O postoupení pohledávky na žalobkyni smlouvou z datum byl vyrozuměn dopisem z datum.

11. Oproti tomu žalovaný jiné splátky tohoto závazku nad rámec zjištění plynoucích z provedeného dokazování netvrdil, ani neprokázal.

12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum

13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení, poplatků ze smlouvy sjednané její právní předchůdkyní se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti předchůdkyně. Takto bylo poskytnuta žalovanému fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS Anonymizováno.

20. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

21. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

23. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalovanému. Z informací předložených žalobkyní měla již mít poskytovatelka úvěru minimálně pochybnost o schopnosti žalovaného dalšímu závazku se splátkou v částce okolo 6 tis. Kč měsíčně dostát. Sice ověřila výši jeho příjmu okolo 21 tis. Kč měsíčně, z poskytnutého výpisu jeho účtu za období předcházející bezprostředně uzavření úvěrové smlouvy vyplývá, že jeho výdaje přesahovaly min. násobně jeho příjmy. I když jeden ze závazků byl konsolidován, celkové jen uvažované splátky spolu s tzv. pojistným přesahovaly 10 tis. Kč, což bez prověření výdajů minimálně co se týče nájemného, nelze považovat za dostatečné a řádné prověření schopnosti úvěrovaného závazku dostát. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

24. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, dle doložené platební historie uhradil celkem částka, sám žádné úhrady netvrdil, proto soud uložil žalovanému vrátit částku požadované jistiny ve výši částka. Součástí tohoto plnění stanovil úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzýván dopisem z datum ve lhůtě do datum (výrok I). Tuto dobu lze považovat za přiměřenou jeho možnostem pro vrácení tohoto plnění vzhledem k jeho procesní pasivitě ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl - výrok II.

25. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 54:46 vzhledem k celkově uplatněné částce včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ( kapitalizované úroky i úroky z prodlení cca ve výši částka měsíčně, proto celkem bylo vycházeno z uplatněné částky okolo částka). Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 8%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, odměnou za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle § 7odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, účast na 1 jednáních v částce po částka, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 2x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT ve znění do datum, poté 2x450 Kč po účinnosti novely vyhl.č. 255/2014 Sb. to vše zvýšené o DPH v částce částka, celkem částka. Z této sumy 8% činí částku částka, kterou soud uložil v části neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni. Pokud žalobkyně doložila další vyjádření k žalobě, jejichž obsahem bylo doplnění procesu úvěruschopnosti, jedná se o skutečnosti, které měly bát již součástí žaloby, proto tyto úkony soud neuznal důvodnými.

26. K plnění dluhu a nákladů řízení soud stanovil delší lhůtu dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. vzhledem k tvrzeným zdravotním obtížím žalovaného. Možnost splácet tuto částku vzhledem k jeho výši nestanovil, neboť má za to, že situace žalovaného s ohledem na tvrzené náklady živobytí neumožňuje ani splacení v přiměřené alespoň dvouleté lhůtě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.