OSNJ 22 C 232/2024-32

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 696,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení

 částky 3 696,86 Kč,

 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 297,30 Kč,

 kapitalizovaného úroku ve výši 2 408,85 Kč,

 zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,

 úroku ve výši 29,79 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou 7. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném nejprve zaplacení částky 14 696,86 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 297,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 576,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,79 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO IČO a žalovaná uzavřeli dne 1. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen úvěrová smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 14 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Rozpis plateb byl žalované dostupný na účtu Anonymizováno www.Anonymizováno.cz, o čemž byla žalovaná vyrozuměna emailem. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy o úvěru a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a úvěr byl ke dni 18. 6. 2023 zesplatněn. Žalovaná uhradila částku 3 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 1. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinností ke dni 29. 1. 2024. Žalovaná částka 14 696,86 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 11 000 Kč, poplatek ve výši 900 Kč, úrok ve výši 2 796,86 Kč. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované. Vyhodnotil sociální a demografická data, informace z interních databází a veřejných registrů. Dále zkontroloval bonitu žalované z výpisů z účtu. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k plnění.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 8. 2024, č.j. 22 C 232/2024-25 bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku od 19. 6. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 167,57 Kč.

3. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 14 696,86 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 297,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 408,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,79 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

4. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 7. 2024, č.j. 22 C 232/2024-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

5. V podání ze dne 31. 7. 2024 žalobce uvedl nad rámec žalobního tvrzení, že zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalované za období od 1. 8. 2022 do 27. 1. 2023, ze kterých získal ucelené informace o finanční situaci žalované a uzavřel, že je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 14 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že částka 900 Kč odpovídá poplatku za tři zaslané upomínky podle čl. 8.4. smluvních podmínek, které se staly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Upomínka byla žalované zaslána dne 11. 4. 2023, 24. 4. 2023 a 14. 5. 2023.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

Žalovaná požádala na internetové stránce právního předchůdce žalobce právnická osoba, IČO IČO www.Anonymizováno.cz o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Po ověření totožnosti žalované (z Občanského průkazu) a zřízení online účtu Anonymizováno právní předchůdce žalobce žádost akceptoval. Právní předchůdce jako věřitel a žalovaná označená jako zákazník tak podepsali dne 1. 2. 2023 smlouvu č. hodnota. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru na částku 14 000 Kč na účet žalované č. č. účtu. Smlouva o úvěru byla uzavřená na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Právní předchůdce žalobce byl povinen sdělit žalované každý kalendářní měsíc rozpis plateb. Zápůjční úroková sazba byla 54 %, RPSN 70,81 % ročně. Žalovaná se zavázala celkovou částku 18 571,56 Kč. Součástí smlouvy o úvěru se staly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V případě opožděných plateb se žalovaná zavázala hradit náklady ve výši 300 Kč za každou zaslanou upomínku (ze Smlouvy č. hodnota a Standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaná dne 1. 2. 2023 čerpala úvěr ve výši 14 000 Kč převodem na bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol (z Denní historie Anonymizováno a z Potvrzení o proveden transakce). Žalovaná uhradila na úvěr dne 14. 7. 2023 částku 1 000 Kč a dne 9. 1. 2024 částku 2 000 Kč (z Denní historie Anonymizováno). Právní předchůdce žalobce sdělil žalované minimální měsíční splátku ve výši 989,64 Kč (z Rozpisu plateb ze dne 13. 3. 2023 a ze dne 13. 4. 2023). Žalovaná splátky neuhradila. Žalovaný upomenul žalovanou k úhradě částky 1 386,23 Kč (z Upomínky ze dne 11. 4. 2023), k úhradě částky 2 582,32 Kč (z Upomínky ze dne 24. 4. 2023) a částky 2 893,21 Kč, kde byla žalovaná zároveň upozorněna na možnost zesplatnění úvěru (z upomínky ze dne 14. 5. 2023). Právní předchůdce žalobce dne 29. 1. 2024 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 2. 2024). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 19 867,17 Kč do 15. 5. 2024 dopisem odeslaným dne 30. 4. 2024 (z Předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2024 včetně podacího lístku).

9. Soud shrnuje skutkový závěr takto:

Žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela převodem na bankovní účet dne 1. 2. 2023 na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se zavázala hradit ve formě minimálních měsíčních plateb podle rozpisu plateb. Na tento nárok žalobce žalovaná uhradila 3 000 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalované splácet úvěr z informací o transakcích na běžném účtu žalované za období od 1. 8. 2022 do 24. 1. 2023. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou, když postoupení pohledávky následně oznámil žalované a vyzval ji k úhradě dlužné částky do 15. 5. 2024. Žalobce dále vyzval žalovanou k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

11. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

20. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil před uzavřením smlouvy k poměrům žalované její příchozí a odchozí platby na účtu za období od 1. 8. 2022 do 24. 1. 2023.

21. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

22. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

25. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.

26. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejích osobních a majetkových poměrů, vyšel z výpisů z účtu žalované za období od 1. 8. 2022 do 24. 1. 2023, ze kterých jsou však zřejmé jiné závazky žalované vůči úvěrovým společnostem, a to např. transakce 22. 10. 2022 (Anonymizováno), v průběhu října 2022 (před uzavřením předmětné smlouvy) byl čerpán revolvingový úvěr 50 000 Kč, což je soudu známo také z úřední činnosti (věc 24 C 398/2023), dále dne 24. 11. 2022 (Anonymizováno), 9. 1. 2023 (půjčka 5 000 Kč) a dne 19. 1. 2023 (Anonymizováno 2 600 Kč). Za této situace má soud za to, že žalobce nevyhodnotil správně na základě jemu dostupných informací, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splatit. Minimálně s ohledem na závazky žalované výše, které jsou známé pouhým nahlédnutím do výpisů z účtů měl žalobce zaměřit svou pozornost na zkoumání skutečných příjmů a výdajů žalované a nespoléhat se pouze na vyhodnocení transakcí na účtu. Soud má za to, že žalobce zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalované při prověřování úvěruschopnosti podcenil a nevyhodnotil je pečlivě a správně. Příjmy a výdaje žalované měly být zjištěné objektivně, např. z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy atd., a takto zjištěné informace měly být dále vzaty do souvislosti se značným množstvím jiných úvěrových závazků žalované. Žalobce měl rovněž předvídat, jestli žalovaná skutečně bude schopna úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu.

28. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 14 000 Kč a uhradila ve splátkách celkem 3 000 Kč. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je neplatná, je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, protože odpadl právní důvod, žalobce má tedy toliko nárok vrácení bezdůvodného obohacení, tedy na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Nikdo se nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.) Na jistinu zbývá uhradit částka 11 000 Kč (14 000 Kč minus 3 000 Kč), soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny (výrok I.) a ve zbytku ohledně kapitalizovaných smluvních úroků a smluvních poplatků žalobu zamítnul, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).

29. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaná v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalované tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalované ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení celkové částky 21 912,66 Kč (včetně příslušenství) a přiznáno mu bylo 11 000 Kč, byl poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky stejný (50 % a 50 %). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.