OSOL 29 C 263/2021-30

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem podaným u podepsaného soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky 300 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne datum v údaj o čase hodin bylo v obec na ul. ulice, v místě, kde je ponechání vozidel zakázáno, nalezeno vozidlo značka automobilu, registrační značka. Na vozidlo byl proto nainstalován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Za osobu, která vozidlo na místě zanechala, byl jednoznačně označen žalovaný, který proto odpovídá za náklady na přiložení a odstranění technického prostředku ve výši 300 Kč (dle čl. 2 odst. 5 Nařízení obce č. 7/2012, kterým se stanoví maximální výše za nucený odtah vozidel). Žalovaný byl o poplatku poučen a k jeho úhradě opětovně vyzván, neuhradil však ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporoval.

3. Na výzvu soudu podle ust. § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, žalobce svůj souhlas udělil již v návrhu na vydání EPR. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobcem a na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Dne datum v údaj o čase hodin bylo v obec na ul. ulice, v místě, kde je ponechání vozidel zakázáno, nalezeno vozidlo značka automobilu, registrační značka. Na vozidlo byl proto nainstalován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Za osobu, která vozidlo na místě zanechala, byl jednoznačně označen žalovaný, který proto odpovídá za náklady na přiložení a odstranění technického prostředku ve výši 300 Kč (dle čl. 2 odst. 5 Nařízení obce č. 7/2012, kterým se stanoví maximální výše za nucený odtah vozidel). Žalovaný byl o poplatku poučen a k jeho úhradě opětovně vyzván, neuhradil však ničeho.

6. Podle § 17a odst. 5 věty první zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla.

7. Podle čl. II. odst. 5 Nařízení města Prostějova č. 7/2012, které nabylo účinnosti od 1. 8. 2012, z Čl. II. odst. 5, maximální cena za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se stanoví ve výši Kč 300 (slovy: tři sta Korun českých).

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc na základě citovaných ustanovení po právní stránce takto:

Žalovaný byl označen jako osoba, která zanechala vozidlo na místě, kde je to zakázáno. Jako taková odpovídá za náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, jejichž maximální výše byla stanovena na 300 Kč. Žalovaný byl o této skutečnosti na místě poučen, když nemohl uhradit náklady na místě. Byl mu sdělen i způsob a platební místo k uhrazení pohledávky, a byl ke splnění této své povinnosti znovu vyzván. Žalovaný však ničeho neuhradil, nárok žalobce na zaplacení částky 300 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum do zaplacení.

9. Lhůtu ke splnění povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jako třídenní.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, a který splnil podmínku pro přiznání náhrady nákladů v řízení o splnění povinnosti dle § 142a o. s. ř., náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. představující paušální náhradu účastníka, jenž nebyl v řízení zastoupen, ve výši 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za celkem dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé).

11. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť žalobě žalobce, který je ze zákona osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek, bylo vyhověno a žalovaný nemá proti němu právo na náhradu nákladů řízení, proto přechází poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění na žalovaného, který od této povinnosti nebyl osvobozen. Výše soudního poplatku činí dle položky 2a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona, 400 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud žalovanému 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti výroku I a II tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Proti výroku III je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.