OSOL 19 C 178/2026-59

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ adresa pro doručování: Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o 22 112 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 995 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 117 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 125,4 Kč za dobu od 25. 4. 2026 do 12. 5. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 112 Kč od 13. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 112 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a celý úvěr měl být splacen do 24 měsíců. Ujednány byly další poplatky a smluvní pokuty. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 6. 3. 2026. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil žalobkyni částku 10 005 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil u jednání soudu tak, že si od žalobkyně zapůjčil 20 000 Kč, uhradil ji celkem 10 005 Kč a zbytek jistiny je schopen uhradit do 10. 10. 2026. Dále uvedl, že jeho příjmy žalobkyně zjišťoval toliko dotazem na něj, nepožadovala je nijak doložit, stejně jako jeho výdaje.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu omluvili dne 23. 9. 2026, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v jejich nepřítomnosti.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: ⟪LB:lb_001⟫ - ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 6. 2026, formuláře pro standardní informace a informačního memoranda bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal s RPSN 49,2 % splácet ve splátkách dle splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách.; ⟪LB:lb_002⟫ - z karty klienta – oddělení řízení rizik ze dne 12. 5. 2026 a posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalovaného a lustraci v registrech; ⟪LB:lb_003⟫ - z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 11. 6. 2025 byla zasláno na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. č. účtu částka ve výši 20 000 Kč pod VS var. symbol; ⟪LB:lb_004⟫ - z fotografie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobkyni fotografii svého občanského průkazu; ⟪LB:lb_005⟫ - z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že úvěr žalovaného byl ke smlouvě č. hodnota ve výši 20 000 Kč a žalobkyně vyčíslila celkový dluh žalovaného na 22 237,40 Kč s tím, že výpis obsahuje jednotlivé dílčí položky, ze kterých s dluh skládá; ⟪LB:lb_006⟫ - z výzvy žalobkyně před vymáháním celého úvěru ze dne 19. 1. 2026 adresované žalovanému s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 227 Kč nejpozději do 30 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 1. 2026; ⟪LB:lb_007⟫ - z výzvy žalobkyně ke splacení celé půjčky ze dne 6. 3. 2026 adresované žalovanému s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 22 612 Kč nejpozději do 14 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 3. 2026. ⟪LB:lb_008⟫ - z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne 10. 4. 2026 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 13. 4. 2026; ⟪LB:lb_009⟫ - ze sdělení právnická osoba. ze dne 13. 6. 2026 bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je bankovním účtem žalovaného a že dne 11. 6. 2025 na něj byla provedena příchozí platba ve výši 20 000 Kč pod VS var. symbol;

Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně poskytla žalovanému, na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2025 č. hodnota, spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 10 005 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících. Žalovanému byla dne 13. 4. 2026 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících a tvrzených příjmech žalovaného, avšak nepředložila žádné důkazy k prověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 10 005 Kč dle tvrzení žalobkyně. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě zbývající části neuhrazené jistiny ve výši 9 995 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil, k žádosti žalovaného, který uvedl, že je schopen svou povinnost splnit do 10. 10. 2026, podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. jako patnáctidenní.

19. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 18. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy procesně úspěšnější žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.