OSOL 26 C 126/2026-57

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_006⟫ pro 63 638,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 45 493,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 788 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 4. 2025 do 16. 5. 2025 ve výši 388,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 788 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 5. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 751,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 788 Kč ve výši 12 % ročně od 1. 7. 2025 do 21. 7. 2025 ve výši 343,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 788 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 7. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 898,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 788 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 9. 2025 do 14. 10. 2025 ve výši 455,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 788 Kč ve výši 12 % ročně od 15. 10. 2025 do 9. 12. 2025 ve výši 861,28 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 788 Kč ve výši 12 % ročně od 10. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 87,51 % p. a z částky 41 374,67 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 2 300,64 Kč, s úrokem ve výši 12 % p. a. z částky 41 374,67 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 182 649,60 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 63 638 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29. 7. 2024 úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 171 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 23. 4. 2025 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 50 392,10 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 17 850 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši s úrokem ve výši 87,51 % p. a z částky 41 374,67 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 2 300,64 Kč, s úrokem ve výši 12 % p. a. z částky 41 374,67 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 182 649,60 Kč a zákonného úroku z prodlení. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání nařízenému na den 26. 8. 206 se bez omluvy nedostavil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

 z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru;

 z prohlášení klienta, že dne 29. 7. 2024 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku;

 z hodnocení klienta, že ke dni 29. 7. 2024 měl žalovaný příjem 39 942 Kč, jeho výdaje činily celkem 11 531 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 6 671 Kč, žalovaný uvedl, že není druhá osoba v domácnosti, že v domácnosti nežijí děti; nemá další splátky, spoření ani žádné ostatní výdaje na dopravu, kurzy, záliby a podobně. Dále žalovaný uvedl, že má maturitu, je svobodný, zaměstnaný u právnická osoba. Měsíčně mu zbyde 27 411 Kč.

 z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 29. 7. 2024 standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně úroku a celkové částky, kterou žalovaný zaplatí, tedy 152 208 Kč;

 z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. hodnota a že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, zaplatil pouze celkovou částku 23 855 Kč, neuhradil splátku, splatnou dne, 17. 5. 2025 opakovaně byl o zaplacení upomínán a zbývá doplatit žalobkyni celkem 95 226,40 Kč;

 z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29. 7. 2024, a z oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 152 208 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 171 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 87,51 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; žalobkyně přípisem ze dne 30. 7. 2024 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota předepsáno 48 měsíčních splátek po 3 171 Kč;

 ze základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (informace o vyplacení), důkazů o přijaté sms a informací ohledně podpisu na dálku, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím jedinečného kódu, který byl žalovanému za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut;

 z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29. 7. 2024, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru distančním způsobem;

 z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 42 000 Kč dne 29. 7. 2024 pod VS var. symbol;

 z výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2025, 20. 3. 2025, 17. 4. 2025, 18. 10. 2024, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;

 z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 23. 4. 2025, že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 53 788 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení;

 z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne 11. 5. 2026 k úhradě dlužné částky 45 788 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 11. 5. 2026;

 z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to:

 z potvrzení o příchozí úhradě, že na účet žalovaného, vedeného u právnická osoba. pod č. č. účtu byla dne 12. 7. 2024 přijata částka 45 598 Kč;

 z potvrzení o provedené platbě, že na účet žalovaného, vedeného právnická osoba., č. č. účtu, byla dne 14. 5. 2024 připsána částka 38 051 Kč a dne 13. 6. 2024 částka 39 178 Kč;

 z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu 29. 7. 2024, že žalovaný v minulosti žádal o úvěru 10 subjektů, což ho řadí do páté rizikové skupiny ze šesti (přičemž šestá je nejvíce riziková); součet celkové zbývající částky kreditních karet a úvěrových rámců činil 232 353 Kč, což ho řadilo do třetí rizikové kategorie ze čtyř (přičemž první je nejvíce riziková); součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 40 000 Kč, což ho řadí do druhé rizikové kategorie ze čtyř (přičemž první kategorie je nejvíce riziková); dluh po splatnosti žalovaného činil 6 111 Kč, což řadí žalované do rizikové kategorie;

 z výpisu záznamu z registru SOLUS pro osobu žalovaného, že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka. Žalovaný v minulosti opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 152 208 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 171 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 87,51 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; žalobkyně přípisem ze dne 30. 7. 2024 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota předepsáno 48 měsíčních splátek po 3 171 Kč Za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru obstarala potvrzení o třech přijatých platbách na účty žalovaného, výpis z registru SOLUS a NRKI a údaje od samotného žalovaného. Žalovaný čerpal úvěr dne 29. 7. 2024, uhradil však pouze celkovou částku 23 855 Kč. Další úhrada nebyla z jeho strany provedena ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a žalobkyně přistoupila dne 23. 4. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 17 850 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši s úrokem ve výši 87,51 % p. a z částky 41 374,67 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 2 300,64 Kč, s úrokem ve výši 12 % p. a. z částky 41 374,67 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 182 649,60 Kč a zákonného úroku z prodlení. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil výši svých příjmů a předložil k tomuto tři potvrzení o přijatých platbách na své bankovní účty. Žalobkyně nepožadovala ani celkový výpis z účtu, spokojila se pouze s těmito potvrzeními. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že jeho výdaje činily celkem 11 531 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 6 671 Kč, žalovaný uvedl, že není druhá osoba v domácnosti, že v domácnosti nežijí děti; nemá další splátky, spoření ani žádné ostatní výdaje na dopravu, kurzy, záliby a podobně. Dále žalovaný uvedl, že má maturitu, je svobodný, zaměstnaný u právnická osoba. Měsíčně mu zbyde 27 411 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné další splátky, což je v rozporu se zjištěními v registru SOLUS a NRKI. Z registru NRKI naopak vyplývá, že žalovaný je hodnocen značně rizikově. Údaje, poskytnuté žalovaným, pak žalobkyně žádným způsobem neověřovala. Není zřejmé, z čeho žalobkyně vycházela při stanovení výdajů žalovaného. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Žalobkyně ničeho nedoplnila ani na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., která byla učiněna při jednání dne 26. 8. 2026. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. V rozporu s dobrými mravy je pak zcela nepochybně rovněž výše sjednaného úvěru, a to 87,51 % ročně, což smlouvu o úvěru rovněž činí absolutně neplatnou.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

20. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 29. 7. 2024 částku ve výši 42 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutou částku žalobkyni vrátil pouze 23 855 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené částky ve výši 18 145 Kč.

22. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 79 878,25 Kč. Žalobě pak bylo vyhověno co do celkové částky 18 145 Kč, zamítnuta byla co do částky 61 733,25 Kč a žalovaný tak byl v řízení převážně úspěšný. Žalovaný byl však v řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.