OSOV 30 C 201/2021-12

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 17 988,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 807,98 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá soudu dne 28. 6. 2021 se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 1 104,60 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení a dále částku 1 116,82 Kč a částku 13 458,63 Kč a částku 334 Kč a částku 4 076,39 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 17 988,97 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 10. 12. 2018 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, viz poslední věta 2. odstavce na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 10. 2. 2020. Žalobkyně doplňuje, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 2 192,02 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu číslo smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 1 087,42 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 1 104,60 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 25 695,98 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 13 912,58 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 11 783,40 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 10. 2. 2020. Ode dne 11. 2. 2020 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 18. 1. 2021. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 39 355,30 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 13 912,58 Kč; nesplaceného smluvního úroku 1 238,98 Kč; nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 772,28 Kč; nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 284,36 Kč; nesplaceného inkasního poplatku 2 487,78 Kč; postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč; postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč; postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 700,50 Kč po celkové splatnosti závazku; postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 958,82 Kč; postoupené smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovanou tak bude následující: nesplacená jistina 13 912,58 Kč; nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 238,98 Kč; nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 772,28 Kč; nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 284,36 Kč; nesplacený inkasní poplatek 2 487,78 Kč; postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 675,23 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 11. 2. 2020 do 30. 11. 2020, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 13 912,58 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. K uvedenému prosím viz prostřední sloupec textu na 2. straně smlouvy pod nadpisem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, příp.„ Splatnost úvěru a výše úroku“ - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 116,82 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 11. 2. 2020 do 30. 11. 2020, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 13 912,58 Kč; účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 334 Kč; smluvní pokuta ve výši 4 076,39 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: žádost o úvěr, smlouva o úvěru ze dne 10. 12. 2018, předpis splátek, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2020 vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Z listiny nazvané Žádost o úvěr soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Z listiny nazvané smlouva o úvěru ze dne datum, včetně přílohy číslo – předpis splátek a vč. Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou jako zákazníkem - dlužníkem v postavení spotřebitele dne 10. 12. 2018 smlouvu s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek v částce 12 888 Kč, zahrnující úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru, poplatek za inkaso splátek v hotovosti v bydlišti, tj. celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.

7. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávky, vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem dne 10. 12. 2018 smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemným přípisem zaslaným žalované na adresu uvedenou ve smlouvě s tím, že žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

8. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem vzal soud za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

9. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 číslo“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: xanon číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).

19. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

20. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 číslo dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením označila/doložila pouze žádost žalované o úvěr, žádné další důkazy nedoložila ani neoznačila. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání možnosti být poučena ze strany soudu zbavila. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

22. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 15 000 Kč Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Soud vzal za prokázáno, žalovaná byla písemnou výzvou vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

23. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 2 192,02 Kč (což žalobkyně pouze tvrdila, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 12 807,98 Kč (tj. 15 000 Kč minus 2 192,02 Kč). Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli více, než tvrdí žalobkyně, uhrazeno, a to ani přesto, že žalovaná byla o zaplacení upomínána, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala.

24. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

25. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaná sama náklady řízení nežádala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

26. Dlužnou částku byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Lhůta k podání odvolání počíná běžet faktickým převzetím rozhodnutí adresátem, je-li převzato ihned při doručení zásilky nebo v době do 10 dnů ode dne uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky.

V případě, že je rozhodnutí adresátem převzato kdykoliv po desátém dnu od uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky, považuje se desátý den za den doručení a lhůta pro podání odvolání počíná běžet již tímto dnem a nikoliv dnem faktického převzetí písemnosti (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.