OSOV 31 C 240/2022-19
- Court:
- Okresní soud v Ostravě
- Case number:
- 31 C 240/2022-19
- Decision date:
- 1 Dec 2022
- ECLI:
- ECLI:CZ:OSOV:2022:31.C.240.2022.3
- Text language:
- cs
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 880 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky ve výši 7 700 Kč od 6. 7. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba došlá soudu dne 15. 10. 2022 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 8 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 880 Kč od 21. 6. 2022 do 5. 7. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 8 180 Kč od 6. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou došlou soudu dne 15. 10. 2022 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 15 880 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodni tím, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne 26. 4. 2021 smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měla splácet týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 2 300 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 % odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, je zřejmé že žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovanou ve výši 2 300 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 303 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 20. 6. 2022 a datum prodlení ke dni 21. 6. 2022. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalované úvěr splatit. - kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (webová adresa), - kontrola RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba webová adresa), kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku webová adresa), - kontrola zaměstnání telefonicky, - kontrola platební historie klienta u naší společnosti, - vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, - kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (příjmení) v kartě klienta (viz příloha žaloby).
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne 1. 12. 2022 se žalobce nedostavil. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
4. Z evidenční karty klienta ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci základní údaje o svých majetkových a osobních poměrech.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 4. 2021 včetně smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena uvedeného data mezi žalobcem a žalovanou, s tím, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky i s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkem částku ve výši 18 180 Kč, v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 3. 5. 2021 a další splátka pak vždy ve lhůtě 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že převzala v hotovosti v celé výši uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily„ Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“. Žalovaná je ve smlouvě označena mimojiné adresou trvalého pobytu: ulice a číslo, obec, adresou pro doručování: adresa.
6. Z listiny označené jako„ Informace o smlouvě: číslo“ soud zjistil, že je zde evidovány úhrady v celkové výši 2 300 Kč, žalobce eviduje částku k úhradě ve výši 15 880 Kč.
7. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem ze dne 23. 6. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku na částku 15 880 Kč k datu 20. 6. 2022; tato výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě, přičemž žalobce určil lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení upomínky. Z listiny - údajů uvedených v tabulce soud zjistil, že se jedná o přehled doporučených zásilek odeslaných dne 23. 6. 2022, je zde evidována doporučená zásilka anonymizováno určená žalované. Z údajů o této zásilce dostupných v aplikaci PoštaOnline soud zjistil, že tato zásilka byla předána k přepravě dne 23. 6. 2022 a následně byla vrácena zpět odesílateli, kdy adresát si zásilku nevyzvedl v úložní lhůtě (v době od 24. 6. 2022 do 13. 7. 2022, kdy byla zásilka vrácena odesílateli).
8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: xanon -240). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
16. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
17. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022.
18. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze evidenční kartu (viz. shora), žádné další důkazy, zejména navazující dokumenty se prověřování příjmové a výdajové stránky žalované, nedoložil. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se k jednání nedostavil, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 4. 2021 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).
19. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila částku ve výši 2 300 Kč. Soud vzal za prokázáno, že předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení, kdy toto jí bylo odesláno poštou na adresu trvalého pobytu 23. 6. 2022.
20. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 2 300 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal přehledem plateb k této smlouvě, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 7 700 Kč (tj. 10 000 Kč minus 2 300 Kč) Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ předžalobní výzvou, která jí byla odeslána dne 23. 6. 2022 a doručena do její dispoziční sféry dne 28. 6. 2022 (§ 573 OZ); v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 7 dnů od doručení, tj. do 5. 7. 2022. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 7 700 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 11,75 % ročně od 6. 7. 2022, do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).
21. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.
22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.
23. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr procesního úspěchu a procesního neúspěchu stran byl v zásadě shodný.
24. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 000 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.