OSPH01 30 C 37/2004-682

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov, sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ pro: náhrada škody způsobená nesprávným úředním postupem

I. ) Zamítá se žaloba, kterou žalobkyně požaduje po žalované zaplacení Kč 77, 548.833 spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z této částky od 1.1.2004 do zaplacení.

II. ) Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku ve výši 8 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1) písemné vyjádření ze dne 23. 5. 2016

2) písemné vyjádření ze dne 30. 8. 2016

3) příprava na jednání konané dne 2. 6. 2016

4) účast na jednání konaném dne 2. 6. 2016

5) příprava na jednání konané dne 29. 11. 2016

6) účast na jednání konaném dne 29. 11. 2016

7) příprava na jednání konané dne 22. 12. 2016

8) účast na jednání konaném dne 22. 12. 2016

9) příprava na jednání konané dne 20. 4. 2017

10) účast na jednání konaném dne 20. 4. 2017

11) vyjádření žalované k odvolání žalobkyně do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.4.2017 č.j. 30C 37/2004-500

12) příprava na jednání konané dne 11. 7. 2018

13) účast na jednání konaném u Městského soudu v Praze dne 11. 7. 2018

14) vyjádření žalované doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 4. 2019

15) vyjádření žalované ze dne 15. 5. 2019

16) příprava na jednání konané dne 21. 5. 2019

17) účast na jednání konaném u Obvodního soud pro Prahu 1 dne 21. 5. 2019

18) vyjádření žalované ze dne 30. 7. 2019 včetně založení listinných důkazů dne 31. 7. 2019

19) příprava na jednání konané dne 29. 8. 2019

20) účast na jednání konaném u Obvodního soud pro Prahu 1 dne 29. 8. 2019

21) příprava na jednání konané dne 21. 1. 2020

22) účast na jednání konaném u Obvodního soud pro Prahu 1 dne 21. 1. 2020

23) vyjádření žalované ze dne 20. 5. 2020

24) příprava na jednání konané dne 4. 6. 2020

25) účast na jednání konaném dne 4. 6. 2020

26) písemný závěrečný návrh ze dne 23. 6. 2020

27) příprava na jednání konané dne 25. 6. 2020

28) účast na jednání konaném dne 25. 6. 2020

29. Žalobkyni (tak) zůstalo oprávnění výkonu práv pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV. Žalobkyně, jak uvedla např. ve vyjádření z 3.6.2011 (č.l. 219 PV spisu) žaluje jen odměny z neuskutečněného výkonu těch práv, které nevybíral pro totožné autory jiný kolektivní správce.Výtvarní autoři AVD obdrželi své odměny za užití svých děl (TV vysíláním, kabelovým přenosem, provozováním TV vysílání) a z práva na náhradní odměny z nenahraných nosičů v rozhodné době od kolektivního správce anonymizováno, dále ve vztahu k nim inkasoval v období 2001 – 2003 anonymizováno odměny za zhotovení rozmnoženin děl pro osobní potřebu kolektivní správce anonymizováno a proto těmto autorům žádná škoda nevznikla.

30. Pokud jde o výstavnictví, tak právo na vystavování a dalšího veřejného užití je výkonem dobrovolné kolektivní správy, je na kolektivním správci, zda sám přesvědčí jednotlivé autory, aby ho zmocnili, aby je ad hoc zastupoval a jejich jménem uzavíral smlouvy s vystavovateli, byť k takovému zastoupení v praxi nedochází, o čemž svědčí i vyjádření ve vztahu k soudu od NG a Zápis o setkání účastníků s jméno muzeí a galerií ČR a Asociace muzeí a galerií ČR v obec dne 25. ledna 2011. Z práva na vystavování žalobkyně žádné nevybrala ani před rokem 2000, ani po něm, podle výroční zprávy za rok 2009 se k rozdělení nenachází za vystavování ani koruna. Potom je zcela nepodložený a fiktivní závěr znalců, kteří bez relevantních podkladů stanovili ušlý zisk žalobkyně za předmětné období částkou ve výši 13.608.000 Kč.

31. Žalobkyně v období, za něž žádá náhradu škody z titulu„ nemožnosti a naprostým ochromením své činnosti“ (1.3.2001 až 31.12.2003) uzavírala s dalšími jednotlivými autory smlouvy, kterými byla pověřena kolektivní správou. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že jí zůstalo oprávnění výkonu práv pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV, zbyvší opravnění však fakticky nevykonávala, byla nečinná, jak vypověděli slyšení svědci.

32. Žalobkyně dále na výzvu soudu v podání z 4.10.2010 sdělila, že„ v r. 2000 samostatně vybrala pouze od provozovatelů kabelového přenosu a videopůjčoven 452.873 Kč“ a dále, že v roce 2001 vybrala odměny za půjčovné z videokazet (aniž by uvedla výši odměn). Z průběžné auditorské zprávy žalobkyně však soud vzal za prokázané, že žalobkyně v průběhu účetního období 1998 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobkyně za rok 1999 vzal soud za prokázané, že žalobkyně v průběhu účetního období 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně.Dále vzal soud za prokázané, že podle zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobce za rok 2000 žalobkyně ani v průběhu účetního období roku 2000 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv.

33. Pokud jde o Odměnu za pronájem děl zaznamenaných na zvukově obrazový záznam je právem povinně kolektivně spravovaným, obsahově vyjadřuje právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam (§ 96 odst. 1 písm. b) autorského zákona, ve znění účinném do 19.4.2017), výběr odměn z tohoto práva dlouhodobě, tj. minimálně od roku 1991 na základě vyhlášky č. 115/1991 Sb. a pozdějších právních předpisů vykonávala anonymizováno pro všechny kolektivní správce. Obě práva byla žalobkyni zesouladěna oprávněním z roku 2005.

34. Za vysílání díla televizí (ADV) (žalobkyně požaduje 15.527.120 Kč) žalobkyně právo na TV vysílání dosud nikdy fakticky nevykonávala, ani před a ani po předmětném období, ani po vydání zesouladňujícího rozhodnutí.

35. anonymizováno neinkasoval žádné odměny pro autory děl výtvarných ani pro autory děl architektonických. V tomto období v případě uvedených způsobů užití předmětů ochrany chráněných autorským zákonem vybíral odměny pouze pro autory hudebních děl a zhudebněných textů a pro hudební nakladatele. Pro všechny autory a to i vč. autorů děl výtvarných a architektonických anonymizováno inkasoval v l. 2001 – 2003 odměny pouze za zhotovení rozmnoženin děl pro osobní potřebu. Jinak řečeno, anonymizováno je kolektivním správcem v oblasti hudebních děl a spravuje práva autorů k hudebním dílům vč. těch, které žalobkyně spravovat nemůže (výtvarná díla nelze vysílat rozhlasem).

36. anonymizováno v období od 1.3.2001 do 31.12.2003 vykonávala kolektivní správu též pro díla výtvarníků ADV, pro ně inkasovala paušální (licenční) odměny, které následně autorům/nositelům těchto práv vyplatila ve výši, jež pro skartaci dokumentů nelze soudu sdělit.

37. Po odnětí oprávnění k audiovizi, od 20. 6.2002, mohla žalobkyně zastupovat jen ostatní výtvarníky a jen při užití jejich děl mimo audiovizuální užití, žalobkyně však požaduje náhradu škody za kolektivní správu práv, k nimž práva vykonávala anonymizováno. Oprávnění k výkonu jakýchkoliv práv v oblasti audiovize, pro jakékoliv výtvarníky žalobkyně odnětím oprávnění k výkonu práv v audiovizi pozbyla.Pokud jde o oprávnění k výkonu kolektivní správy pro výtvarníky, bylo v řízení už prokázáno, že výtvarníky obrazové složky AVD (tzv. filmové výtvarníky) a ostatní výtvarníky při audiovizuálním užití jejich děl zastupovala v období od 10. 7. 2002 na základě rozšířeného oprávnění příjmení, která pro ně v této době odměny vybírala, rozúčtovávala a jim vyplácela.

38. Žalobkyně kolektivní správu v rozhodné době na základě oprávnění č.j. 5534/97 by mohla, bylo li by v zákonné lhůtě zesouladněno vykonávat (v roce 2001 až 2003) v rozsahu práv: výběr prostřednictvím anonymizováno: náhradní odměny z nenahraných nosičů, půjčovné z videokazet, výběr prostřednictvím anonymizováno: náhradní odměny z reprografie, vlastní výkon - kabelový přenos.Žalobkyně však bez jakéhokoli zdůvodnění požaduje náhradu za (ne) výkon práv, která ani nemohla být tzv. zesouladněna, neboť žalobkyně k nim nebyla oprávněna na základě oprávnění č.j. 5534/97.

39. V rozhodné době kolektivní správu práv na základě rozšířeného oprávnění vykonávala anonymizováno, a to od 10.7.2002 a to v rozsahu práv: výběr prostřednictvím anonymizováno náhradní odměny z nenahraných nosičů, vlastní výkon anonymizováno televizní vysílání, kabelový přenos provozování TV vysílání.

40. Oprávnění k rozdělování náhradních odměn z reprografie zůstalo i po odnětí oprávnění žalobkyni, protože se nejedná o právo z oblasti audiovize; na základě smlouvy mezi anonymizováno a anonymizováno ze dne 24.11.1999 a ze dne 20.3.2002 tyto odměny vybírala anonymizováno a autorům rozúčtovala a vyplácela žalobkyně. Právo na TV vysílání žalobkyně nikdy nevykonávala a to ani před 1.3.2001, ani od 8.6.2005 právo na provozování TV vysílání bylo díky anonymizováno vykonáváno v celé rozhodné době, a poté ještě do 7.8.2006.

41. Pokud se jedná o právo na kabelový přenos, jde o jediné právo, které bylo kontinuálně a nepřetržitě vykonáno v letech 2000 2001 žalobkyní, ovšem v letech 2002 2003 je pro žalobkyni a poté ještě až do 7.8.2006 je vykonávala anonymizováno. Ve vztahu k tomuto jediném právu, které mohla, bylo li by zesouladněné rozhodnutí vydáno v zákonné lhůtě, pokud jde o rozhodného období, (od 1. 3. 2001 do 31. 12. 2003) kolektivně spravovat žalobkyně, a také sama žalobkyně v roce 2001 spravovala, nepředložila žalobkyně listinné důkazy za rok 2002 a 2003, z nichž by bylo možné čerpat nějaké údaje o činnosti žalobkyně a pokud ve Výroční zprávě za rok 2001 žalobkyně uvádí (cit.):„ V roce 2001 poprvé v historii organizace přistoupeno k vyúčtování náhradních autorských odměn…“, to znamená těch, které pro žalobkyní zastupované autory vybrali kolektivní správci anonymizováno a anonymizováno, s nimiž také za tímto účelem měla uzavřené příslušné smlouvy. Skutečný výkon kolektivní správy žalobkyní v roce 2001 (v rozsahu 4 shora uvedených práv) byl stejný jako v roce 2000, to znamená, že žalobkyně žádná další práva, ani v době bezprostředně předcházející rozhodné době, kdy jejich řádnému výkonu nebránila tvrzená absence zesouladěného oprávnění, nevykonávala.Žalobkyně však, ani přes opakované výzvy soudu netvrdila konkrétně, že jí v příčinné souvislosti s nevydáním zesouladňujícího rozhodnutí v zákonné lhůtě v roce 2001 ušel zisk ve vztahu k nemožnosti toto právo kolektivně spravovat.

42. Ze žalobkyní předloženého znaleckého posudku číslo zpracovaného právnická osoba právnická osoba, bylo zjištěno toliko to, že byl zpracován dne 10. 3. 2011 a je, byť s doložkou § 127a o.s.ř. z roku 2010, pokud jde o znalecké závěry nesrozumitelný.Znalec konstruuje závěry bez reálných podkladů a srozumitelného vysvětlení, jak došel k vyčíslení celkové škody.

43. V řízení tak bylo prokázáno, že Valné shromáždění žalobkyně dne 28. 4. 1998 přijalo návrh, že sdružení již nebude vykonávat hromadnou správu z důvodu, že hospodaření organizace spěje k určitému ekonomickému zániku; organizace nemá finanční zázemí; auditorkou nemohl být ověřen zůstatek na účtu ve výši 2.543.358,15 Kč uvedený v debetu, nebyly předány zejména inventury peněžních prostředků v hotovosti; v Dílčí zprávě auditora o přezkoušení účetnictví k 31. 10. 1997 ze dne 15. ledna 1998 se uvádí, že účetnictví jednotky není průkazné. Výroční zpráva za rok 1998 neobsahuje žádné údaje o výběru, rozúčtování a výplatě autorských odměn a konstatuje, že nedošlo k předání dokumentů potřebných pro uzavření účetnictví, dále konstatuje přechod zastupovaných autorů do ochranné organizace anonymizováno s tím, že žalobkyně není v budoucnosti, především z důvodů ekono jak vyplývají z licence udělené jí MK ČR dne 9. 7. 1997 pod č.j. 5534/97. Žalobkyně v roce 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv a autorské honoráře přijaté do roku 1997 použila na financování své činnosti; v roce 2000 žalobkyně, jak uvedeno ve zprávě auditora o ověření roční účetní závěrky OOA-S za rok 2000, z důvodu nedostatečného počtu zastupovaných nositelů práv neprováděla rozúčtování odměn jednotlivým autorům. Žalobkyně své vnitřní problémy a svoji nečinnost jako organizace hromadné správy práv přiznala ve svém vlastním vyjádření ze 4. 10. 2010, které učinila k výzvě soudu dle usnesení ze dne 19. 8. 2010. V řízení bylo dále prokázáno, že až do odnětí oprávnění mohla žalobkyně vykonávat kolektivní správu všech práv svěřených jí k výkonu oprávněním k HSP č.j. 5534/97. Po odnětí oprávnění k audiovizi, od 20. 6. 2002, mohla žalobkyně zastupovat jen ostatní výtvarníky a jen při užití jejich děl mimo audiovizuální užití.Pokud jde o oprávnění k výkonu kolektivní správy pro výtvarníky, bylo v řízení prokázáno, že výtvarníky obrazové složky AVD (tzv. filmové výtvarníky) a ostatní výtvarníky při audiovizuálním užití jejich děl zastupovala v období od 10. 7. 2002 na základě rozšířeného oprávnění příjmení, která pro ně v této době odměny vybírala, rozúčtovávala a také jim vyplácela. Pokud se jedná o právo na kabelový přenos, tj. jediné právo, které bylo kontinuálně a nepřetržitě vykonáno v letech 2000 2001 žalobkyní, ovšem v letech 2002 2003 je pro žalobkyni a poté ještě až do 7.8.2006 je vykonávala anonymizováno, které mohla v roce 2001 kolektivně spravovat žalobkyně, a také sama žalobkyně v roce 2001 spravovala,resp. nespravovala, žalobkyně, ač byla vyzývána jednak netvrdila, že by jí fakticky v příčinné souvislosti s tvrzeným postupem státu, ušel zisk a v jaké výši za období od 1.3.2001 do 31.12.2001. V roce 1997 žalobkyně zastupovala 199 členů, někteří členové poukázali na neprůkaznost účetních dokladů účetní závěrky za rok 1997, konstatovali, že žalobkyně směřuje k ekonomickému zániku a byl podán návrh, aby bylo hlasováno, že žalobkyně již nebude nadále vykonávat hromadnou správu práv a aby bylo hlasováno o zániku žalobkyně, na účtu žalobce založeném dne 24.7.1997 nebyl do 31.10.1997 vykázán žádný pohyb, žalobkyně nepředala podklady k inventuře peněžních prostředků v hotovosti, předložené účetní doklady nesplňují náležitosti účetních dokladů, dopisem ze dne 16.1.1998 sdělila MK ČR Základní organizační složka III. obor audiovize, že žalobkyně není schopna výkonu kolektivní správy, žalobkyně v průběhu účetního období 1998 a 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně, žalobce v průběhu účetního období 2000 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv, přičemž žalobkyně již od roku 1998 hospodaří se zápornou hodnotou.Pokud jde o činnost žalobkyně jakožto správce autorských práv jí zastupovaných autorů, byla v době, která je ustálenou judikaturou označována jako„ pravidelný běh věcí“ (tzn. v letech 1997, 1998, 1999 a 2000, fakticky zcela bez ohledu na absenci či existenci zesouladněného oprávnění. Valné shromáždění žalobkyně dne 28. 4. 1998 přijalo návrh, že sdružení již nebude vykonávat hromadnou správu z důvodu, že hospodaření organizace spěje k určitému ekonomickému zániku; organizace nemá finanční zázemí; auditorkou nemohl být ověřen zůstatek na účtu ve výši 2.543.358,15 Kč uvedený v debetu, nebyly předány zejména inventury peněžních prostředků v hotovosti; v Dílčí zprávě auditora o přezkoušení účetnictví k 31. 10. 1997 ze dne 15. ledna 1998 se uvádí, že účetnictví jednotky není průkazné. Výroční zpráva za rok 1998 neobsahuje žádné údaje o výběru, rozúčtování a výplatě autorských odměn a konstatuje, že nedošlo k předání dokumentů potřebných pro uzavření účetnictví, dále konstatuje přechod zastupovaných autorů do ochranné organizace anonymizováno s tím, že žalobkyně není v budoucnosti, především z důvodů ekonomických, schopna vykonávat hromadnou správu autorských práv v dotčených oblastech,jak vyplývají z licence udělené jí MK ČR dne 9. 7. 1997 pod č.j. 5534/97. Žalobkyně v roce 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv a autorské honoráře přijaté do roku 1997 použila na financování své činnosti; v roce 2000 žalobkyně, jak uvedeno ve zprávě auditora o ověření roční účetní závěrky žalobkyně za rok 2000, z důvodu nedostatečného počtu zastupovaných nositelů práv neprováděla rozúčtování odměn jednotlivým autorům. Žalobkyně své vnitřní problémy a svoji nečinnost jako organizace hromadné správy práv přiznala ve svém vlastním vyjádření ze 4. 10. 2010, které učinila k výzvě soudu dle usnesení ze dne 19. 8. 2010,„ v r. 2000 samostatně žalobkyně vybrala pouze od provozovatelů kabelového přenosu a videopůjčoven 452.873 Kč“. V dubnu 2009 žalobkyně rozdělila doplatek od sesterského kolektivního správce anonymizováno v oblasti nenahraných nosičů za rok 2007, z poukázaných 4, 818.904 Kč rozdělila mezi 231 autorů 2, 650.450 Kč a rozúčtovala odměny za kabelový přenos a provozování TV za rok 2008 z poukázaných 11, 362.398 Kč rozúčtovala 6, 817.440 Kč mezi 240 autorů,, žalobkyně rozúčtovala náhradní autorské odměny za kabelový přenos a provozování TV vysílání v roce 2009, bylo poukázáno 15, 570.548 Kč, v červnu 2010 bylo autorům audiosložky vyplaceno 10, 988.384 Kč, za rozmnoženiny 3, 001.376 Kč a za půjčování děl v knihovnách v roce 2008 2, 750.713 Kč a odměny za nenahrané nosiče 3, 438 Kč, přičemž tyto odměny vybírali anonymizováno a anonymizováno, Žalobkyně v roce 2009 a v roce 2010 samostatně kolektivně spravovala pouze oblast půjčování vydaných děl a rozmnoženiny děl pro osobní potřebu za nenahrané nosiče.

44. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Škoda ve formě ušlého zisku za období od 1.3.2001 do 31.12.2003 měla žalobkyní zastupovaným výtvarným autorům vzniknout tím, že žalovaná v zákonem stanovené lhůtě neuvedla oprávnění žalobkyně k výkonu hromadné správy práv, jehož byla nositelem dle zák. č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zák. č. 237/1995 Sb.“), do souladu se zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Žalobkyně tvrdí, že z tohoto důvodu nemohla vykonávat kolektivní správu autorských práv ve formě výběru a výplaty odměn pro jejich nositele.Žalobou uplatněný nárok je požadavkem na náhradu zisku, ušlého žalobcem zastupovaným autorům děl výtvarných, děl fotografických, děl užitého umění, děl audiovizuálně užitým a děl architektonických z odměn za výše užití děl nikoli ve vztahu k tomu kterému konkrétnímu právu za konkrétní období, ale obecně v podobě nerozdělených odměn autorům, jejichž práva jakožto kolektivní správce spravoval,, přičemž vznik této škody (ušlého zisku) žalobkyně odvozuje od nečinnosti ministerstva kultury, které mělo v zákonné lhůtě nejpozději do 1. 3. 2001 vydat rozhodnutí, jimž by byla původní oprávnění ke hromadné správě autorských práv uvedena do souladu s novou právní úpravou kolektivní správy s úpravou obsaženou v autorském zákoně, účinném od 1. 12. 2000.

45. Předpokladem vzniku odpovědnosti i podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je současné splnění tří předpokladů: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

46. Nemůže přitom být pochyb o tom, že podle § 106 odst. 7 AZ mělo být předmětné rozhodnutí vydáno ve lhůtě do 90 dnů od účinnosti cit. zák., tj. do 1. 3. 2001, jakož ani o tom, že se tak nestalo. Teprve 15.1.2004 vydal ministr kultury rozhodnutí, č.j. 7751/1/2003, v němž žalobci k výkonu kolektivní správy udělil jen jedno právo. Ostatní práva žalobcem vykonávaná dle oprávnění z roku 1997 mu udělena nebyla. Oprávnění žalobce plně uvedl do souladu s autorským zákonem až rozhodnutím ze dne 5.8.2009, č.j. MK 4365/2009 OAP, které nabylo právní moci dne 13.8.2009. Tímto postupem žalovaný naplnil dikci ust. § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) a dopustil se nesprávného úředního postupu, protože porušil povinnost vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě.

47. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu státu dle OdpŠk nemůže však stačit obecná úvaha o možných následcích pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl.

48. Žalobkyně kolektivní správu v rozhodné době na základě oprávnění č.j. 5534/97 by mohla, bylo li by v zákonné lhůtě zesouladněno vykonávat (v roce 2001 až 2003) ohledně jediného práva a to práva na kabelový přenos v roce 2001, resp. od 1.3.2001 do 31.112 2011, neboť v letech 2002 2003 byla pro žalobkyni ostatní kolektivní správa, jež měla být předmětem zesouladněného rozhodnutí, vykonávána jinými kolektivními správci.Žalobkyně však, ani přes opakované výzvy soudu, netvrdila konkrétně, že jí v příčinné souvislosti s nevydáním zesouladňujícího rozhodnutí v zákonné lhůtě v roce 2001 ušel zisk ve vztahu k nemožnosti správy tohoto (jediného) konkrétního práva.Žalobkyně výši škody opřela o znalecký posudek, bytˇopatřeným (až!) v roce 2020 formálně doložkou podle § 127a o.s.ř. (po té, kdy žalovaná u jednání posudek označila za„ obyčejný“ listinný důkaz), v němž jeho zpracovatelé fabulují čísla a hodnoty, jež nejsou ve vztahu k žalobkyni nijak podloženy.Pokud žalobkyně namítala, že sama žalovaná žádný důkaz ohledně výše škody nepředložila, žalovaná od počátku řízení namítala nedůvodnost projednávaného nároku co do jeho základu.

49. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Žalobkyně v průběhu účetního období 1998 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, žalobkyně ani v průběhu účetního období 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně (nikoli autorům) a konečně podle zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobce ani za rok 2000 žalobkyně a ani v průběhu účetního období roku 2000 žalobkyně nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť, jak ostatně vyplývá z auditorské zprávy, ani nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv.

50. Žalobkyně však v předmětném období, za něž žádá náhradu škody z titulu„ nemožnosti a naprostým ochromením své činnosti“ přitom uzavírala s dalšími jednotlivými autory smlouvy, kterými byla pověřena kolektivní správou. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že jí zůstalo oprávnění výkonu tohoto jediného práva pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV, neboť jiné logické vysvětlení jejího počínání, tj. vědomého se zavazování ve vztahu k některým autorům v době tvrzené ochromenosti a nečinnosti, se nenabízí. Ani toto opravnění však žalobkyně fakticky nevykonávala, byla nečinná. Mezi tvrzenou škodou (byť žalobkyně škodu ve vztahu k tomuto jedinému právu nespecifikovala) a nesprávným úředním postupem není příčinná souvislost.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 400 Kč Tyto náklady sestávají z paušálních náhrad dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, počínaje účinností vyhlášky ke dni 6. 10. 2015, a to za následující úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.:

52. Pokud jde o náklady právního zastoupení (advokátem), nelze na žalobkyni spravedlivě žádat, aby hradila žalované straně náklady řízení takto vzniklé, protože tyto náklady nelze považovat za„ náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva”, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Je-li stát, k hájení svých právních zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v projednávaném případě advokát. Náhrada těchto nákladů proto nebyla žalované přiznána.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.