OSPH01 14 C 1/2021-34

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 12. 2020 do 6. 1. 2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 3 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce dne 20. 3. 2019 zaplatil žalované 3 500 Kč, jelikož proti žalobci byla zahájena daňová exekuce vedená Celním úřadem pod sp. zn. číslo. Z toho částka ve výši 3 000 Kč však byla zaplacena neoprávněně, jelikož zaplacení této částky nebylo žalobci uloženo žádným pravomocným rozhodnutím. Částka 3 000 Kč tak byla uhrazena žalobcem bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení. Žalobce dne 7. 12. 2020 Celní úřad vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, tedy zaplacení předmětného dluhu, ten tak však dosud neučinil. Po podání žaloby vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do jistiny a soud v této části řízení zastavil.

2. S ohledem na skutečnost, že v daném případě je příslušná organizační složka vystupující za stát Ministerstvo financí a nikoliv Celní úřad pro Středočeský kraj, jak se žalobce domníval, soud vyzval žalovanou k vyjádření. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalovaná má ve shodě se soudem za to, že příslušnou organizační složkou v tomto řízení je Ministerstvo financí ČR, a to z toho důvodu, že ve věci měl žalobce od začátku postupovat podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOŠ“). Takto postupováno žalobcem nebylo, a proto nejsou splněny procesní předpoklady ani pro podání, natož pro projednání žaloby ve smyslu § 14 odst. 3 ZOŠ. Nad rámec výzvy žalovaná dodává, že ZOŠ výslovně stanoví, od kterého okamžiku náleží žadateli o náhradu škody úroky. Vzhledem ke shora uvedené absenci procesních postupů podle ZOŠ nemohla žalované povinnost hradit úroky vůbec vzniknout. Vzhledem k tomu, že žalobce však opakovaně potvrdil, že požaduje bezdůvodné obohacení ve smyslu občanského zákoníku, a nikoliv náhradu škody, tak je žalovaná toho názoru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto by měla být zamítnuta.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 2. 7. 2018 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odboru služby dopravní policie, Dálničního oddělení obec podnět k projednání přestupku dle § 42a/2a zákona č.13/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů o pozemních komunikací na celé jméno žalobce, který zaevidoval pod číslo jednací. Dne 9.7.2018 vydal celní úřad ve věci pod číslo jednací Příkaz, který byl doručen pomocí poštovní přepravy na doručenku. Příkaz byl doručen fikcí dne 23.7.2018 a nabyl právní moci dne 1.8.2018. Dne 8.10.2018 vydal celní úřad pod číslo jednací sdělení„ Vyrozumění o nedoplatku“ na částku 3000 Kč adresované Mgr. celé jméno žalobce. Sdělení bylo vypraveno dne 14. 12. 2018 a doručováno poštovní přepravou obyčejně bez doručenky. Dne 21. 1. 2019 vydal celní úřad Exekuční příkaz číslo přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb (na jméno celé jméno žalobce, částka 3500 Kč) pod číslo jednací. Exekuční příkaz doručen dne 21. 1. 2019 do datové schránky poskytovatele platebních služeb Fio banky a dne 23. 1. 2019 datové schránky Mgr. celé jméno žalobce. Dne 24.1.2019 celní úřad pod číslo jednací zaslal poskytovateli platebních služeb Fio bance„ Vyrozumění o právní moci exekučního příkazu číslo. Vyrozumění bylo doručeno datovou schránkou dne 24. 1. 2019. Dne 6. 3. 2019 vydal celní úřad Exekuční příkaz číslo srážkami ze mzdy (na jméno celé jméno žalobce, částka 3400 Kč) pod číslo jednací. Dne 26. 3. 2019 vydal celní úřad Rozhodnutí o zastavení daňové exekuce pod číslo jednací. Důvodem bylo uhrazení pohledávky ke dni 21. 3. 2019 v plné výši. Rozhodnutí bylo doručeno dne 26. 3. 2019 do datové schránky Mgr. příjmení plátce mzdy a dne 2. 4. 2019 do datové schránky Mgr. celé jméno žalobce. Dne 7. 12. 2020 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od advokáta Mgr. příjmení, ulice a číslo, obec a číslo – část obce (zástupce Mgr. celé jméno žalobce) dále jen„ zástupce“) podání„ Výzva k vydání bezdůvodného obohacení“, které zaevidoval pod číslo jednací. Přílohou podání byla plná moc a potvrzení o provedené úhradě částky 3500 Kč na základě exekučního příkazu číslo. Dne 10. 12. 2020 celní úřad odpověděl na podání zaevidované pod číslo jednací sdělením. Ve sdělení celní úřad uznal pochybení v doručení výše uvedeného Příkazu (měl být doručen do datové schránky Mgr. celé jméno žalobce, který jí měl v době vydání Příkazu zřízenou) a dále sdělil, že bude uhrazená částka 3500 Kč vrácena. Dne 15.12.2020 zaslal celní úřad pod číslo jednací Mgr. celé jméno žalobce žádost o sdělení účtu, na který se mají peníze vrátit. Doručeno do datové schránky dne 18. 12. 2020. Dne 18.12.2020 celní úřad pod číslo jednací opět doručil Příkaz číslo jednací ze dne 9.7.2018, tentokrát do datové schránky (anonymizováno) Mgr. celé jméno žalobce. Dne 22. 12. 2020 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od zástupce podání„ Odpor“ do výše uvedeného Příkazu, které zaevidoval pod číslo jednací. Dne 24. 12. 2020 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od zástupce podání„ Výzva k plnění“, které zaevidoval pod číslo jednací. Tímto podáním byl celní úřad vyzván k uhrazení částky 6292 Kč za bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout částkou 3500 Kč uhrazením exekučního příkazu číslo bez pravomocného rozhodnutí, a dále částkou 2792 Kč za právní služby. Dne 6. 1. 2021 celní úřad poukázal uhrazenou částku 3500 Kč na účet Mgr. celé jméno žalobce. Tento skutkový stav odpovídá i provedeným důkazům: Potvrzení o provedené úhradě, Výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 7. 12. 2020, Výzva ze dne 24. 12. 2020.

4. Podle ustanovení § 14 ZOŠ: 1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 2) Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. 3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 4) Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup úřad nebo jiný orgán veřejné moci, který není k jeho projednání příslušný, poskytne tento úřad nebo jiný orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně.

5. Podle ustanovení § 15 ZOŠ: 1) Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. 2) Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

6. V dané věci se úrok posuzuje jako nárok na náhradu škody podle ZOŠ a nikoliv jako bezdůvodné obohacení, kdy úrok představuje to, co žalobci ušlo tím, že neměl jistinu k dispozici. Soud tedy aplikoval postup dle ZOŠ, kdy podmínkou je uplatnění nároku a zejména pak nevyřízení věci ve lhůtě 6 měsíců. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro vznik úroku, neboť Celní úřad žalobci vrátil požadované finanční prostředky dne 6. 1. 2021, když výzvu obdržel v prosinci 2020. Je tedy zřejmé, že vše bylo vyřešeno ve lhůtě do 6 měsíců, jak stanoví ZOŠ. Nárok žalobce tedy není důvodný, neboť nárok na úrok vzniká až po uplynutí lhůty 6 měsíců.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků, kdy zohlednil pochybení státu ve správním řízení a nesprávně vedenou exekuci. Jinak by náležely náklady řízení žalované.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).