OSPH02 14 C 39/2020-60

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, anonymizováno, země ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa, příjmení, země ⟪LB:lb_005⟫ všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu ve výši 10 000 Kč pro každého ze žalobců

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému ze žalobců a to celé jméno žalobce částku 10 000 Kč a jméno jméno příjmení částku 10 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jen jedním ze žalobců zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalobce.

1. Žalobci (původně též celé jméno žalobce, datum narození) se domáhali po žalované finanční náhrady ve výši 19 999,99 Kč představující nárok na náhradu za podíl ve výši 11,7647%, na pozemku parcelního čísla číslo, v k.ú. část obce, z titulu odpovědnosti za činy prezidenta jméno jméno. Žalobci jsou potomci původního vlastníka jméno celé jméno žalobce; celé jméno žalobce, je jeho dcerou a ostatní žalobci jsou synové zemřelé dcery jméno celé jméno žalobce, jméno celé jméno žalobce, rozené celé jméno žalobce. příjmení jméno celé jméno žalobce byl v roce 1939 (16.3.1939) policejně zabaven za účelem jeho převodu ve prospěch příjmení říše. Podle dekretu presidenta republiky č. 5/ 1945 Sb. z 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, byla majetkově-právní jednání, pokud byla učiněna po 29.září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce, neplatná. Z toho dekretu pak příslušel nárok na restituci majetku podle zákona č. 128/1946 Sb. a restituci pak podle zákona č. 87/1991 Sb. Avšak prezident republiky tím, že dalším dekretem č. 8 ze dne 2. června 1945 umožnil odměnit Svaz sovětských socialistických republik majetkem, který vlastnili fyzické osoby, mimo jiné i rodina celé jméno žalobce, a na který by se jinak vztahoval nárok z předchozího dekretu č. 5/ 1945 Sb. při vědomí, že za takto odňatý majetek, musí být původním vlastníkům vyplacena náhrada, znemožnil restituci pana jméno celé jméno žalobce, který v té době žil. Závazek k přijetí zákonné úpravy k náhradě nebyl nikdy splněn.

2. V průběhu řízení bylo toto částečně zastaveno, pokud jde o žalobkyni celé jméno žalobce, která dne 5. 12. 2015 zemřela. Současně soud připustil změnu žaloby k návrhu zbývajících žalobců, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 10 000 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že k odnětí vlastnického práva k předmětnému pozemku právnímu předchůdci, resp. právním předchůdcům žalobců došlo na základě dekretu presidenta republiky č. 8/ 1945 Sb. ze dne 2. 6. 1945, tj. v poválečném období, kdy docházelo k obnově ústního a právního řádu Československé republiky. Všechny dekrety presidenta republiky vydané v roce 1945 jsou výrazem legální československé zákonodárné moci. Podle konstantní judikatury jsou dekrety presidenta republiky sice nedílnou součástí právního řádu České republiky, ale v současné době jsou již„ vyhaslé", nelze tedy na jejich základě zakládat nové právní skutečnosti, resp. právní vztahy, nemají již žádný konstitutivní charakter. Na předmětný nárok se mohly vztahovat leda restituční předpisy, které byly výhradně ze svobodné vůle žalované vydány po skončení období nesvobody za účelem nápravy některých majetkových křivd, které vznikly v tzv.„ rozhodném období", tj. po 25. 2. 1948. Nicméně k přechodu vlastnického práva právních předchůdců žalobců k předmětnému pozemku na stát došlo před tímto rozhodným obdobím, žádný z restitučních zákonů nelze na nárok žalobců aplikovat, a proto již z uvedených důvodů nemohou být žalobci se svým nárokem úspěšní. Odkázala též na Nález sp.zn. ÚS Pl. 45/1997, v němž ohledně rozsahu„ restitucí", Ústavní soud judikoval, že je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda přistoupí k restitucím a pokud ano, v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny. Též nález sp.zn. III. ÚS 107/2004, v němž Ústavní soud uzavřel, že v restitučních zákonech, vydávaných po roce 1989, je vyjádřena vůle zákonodárce k nápravě těch křivd, ke kterým došlo v letech 1948 - 1989, nikoliv křivd jiných“. Ze shora podaného je patrné, že ke ztrátě majetku, resp. jeho části, k němuž se uplatněný nárok váže, nedošlo v rozhodném období, nebyl naplněn restituční titul ve smyslu restitučních předpisů, a proto není právního důvodu pro uplatnění předmětného nároku soudní cestou. Právní předchůdci žalobců se tedy mohly již po té, co jim byl předmětný majetek odňat do vlastnictví státu domáhat nároku na náhradu škody. Ve smyslu v té době platné právní úpravy se nárok na náhradu škody promlčel v subjektivní tříleté lhůtě. Žalobci ani netvrdí, ani neprokazují, že by po vydání dekretu a následujících třech letech vůči státu učinili jakékoliv relevantní kroky směřující k uplatnění nároku. Žalovaná proto setrvává na svém stanovisku, že žaloba je nedůvodná a navrhuje, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Z úmrtního listu celé jméno žalobce anonymizována dvě slova, se podává místo narození příjmení – Československo, věk 73 let, národnost anonymizováno po získání státního občanství, zemřelý dne 2. 3. 1952. Z rodného listu žalobce (původně) c) celé jméno žalobce, datum narození se podává, že jeho otcem byl jméno jméno celé jméno žalobce a matka jméno příjmení celé jméno žalobce, s místem narození příjmení. Z rodného listu původně žalobce b) celé jméno žalobce, datum narození se podává, že jeho otcem byl jméno jméno celé jméno žalobce, matkou jméno příjmení celé jméno žalobce. Z úmrtního listu jméno příjmení celé jméno žalobce vydaného státem anonymizováno, se podává datum úmrtí 26. 5. 2010.

5. Ze závěti paní jméno příjmení celé jméno žalobce se podává její prohlášení ze dne 14. 5. 1990 v příjmení jméno příjmení, že má dvě děti, dospělé, jde o osoby příjmení jméno celé jméno žalobce a jméno příjmení celé jméno žalobce a veškeré odkazy v této závěti na moje dítě nebo moje děti znamenají dvě věci, když odkazuje veškerý majetek, na který se vztahuje právo odkazu, že majetek mj., tedy zbývající, jak movitý tak nemovitý, bez ohledu na to, kde se nachází - správci uvedeného svěřeneckého účtu s názvem jméno příjmení celé jméno žalobce anonymizována dvě slova, který založila jako zakladatel svěřeneckého účtu dne 9. 5. 1990, a který spolu s dalšími správci jménem příjmení jméno celé jméno žalobce a jméno příjmení celé jméno žalobce schválili tak, aby se tento majetek stal součástí aktiv svěřeneckého účtu, a aby s ním bylo naloženo v souladu s ustanoveními svěřeneckého účtu jméno příjmení celé jméno žalobce anonymizována dvě slova.

6. Ze závěti anonymizováno 6 slov, notáře anonymizováno. jméno příjmení. příjmení, notář č. 89 územní celek se podává, že ve městě země dne 14. 5. 1946 před notáře se dostavil jméno celé jméno žalobce anonymizováno, který exponoval a vyhotovil svou závěť, že je původem z obec – Československo, kde se narodil anonymizováno číslo, syn pana jméno celé jméno žalobce a paní jméno příjmení de celé jméno žalobce, byl obyvatelem tohoto města Praha, obchodník, ženatý, a prohlašuje, že se oženil ve městě obec – Československo s paní příjmení, přičemž v tomto manželství měl dvě dcery, kterými jsou paní jméno celé jméno žalobce de celé jméno žalobce a paní celé jméno žalobce de příjmení a ustanovuje a jmenuje jako své dědice všeho majetku, který v době svého úmrtí bude mít v anonymizována dvě slova s výjimkou hodnot, které má uložené ve finanční spol. právnická osoba, svojí jmenované manželce paní jméno příjmení de celé jméno žalobce z těchto jmenovaných hodnot po stejných dílech svým jmenovaným dcerám paní jméno celé jméno žalobce de celé jméno žalobce a paní celé jméno žalobce de příjmení, a potvrzuje se, že k udělení závěti se dostavili svědci (zde uvedení).

7. Z knihovní vložky č. 929, pro katastrální územní celek, soudní okres okres podává označení domu adresa, část obce, č. katastrální číslo zahrada, č. katastrální číslo, dále pod položkou 2 je uvedeno č. katastrální anonymizováno a stavební parcela číslo dále č. katastrální pod položkou anonymizováno číslo stavební parcela dům adresa, pod položkou anonymizováno č. katastrální číslo park a položka anonymizováno, č. katastrální anonymizována dvě slova parcela, garáž pro automobily, pod položkou anonymizováno se uvádí zápis 11. 11. 1927 dle Smlouvy trhové ze dne 17. 10. 1927 a usnesení č. 26245/27 a že se vkládá vlastnické právo v pořadí poznámky zapsané pod položkou anonymizováno pro jméno celé jméno žalobce, další záznam z 26. 5. 1939, kde se poznamenává zákaz zcizení a zatížení bez svolení anonymizována dvě slova příjmení příjmení, další záznam č. 11 v pořadí, že se poznamenává státně policejní zabavení nemovitost jméno celé jméno žalobce s účinností od 16. 3. 1939, za účelem převodu ve prospěch příjmení říše, zápis je z 23. 11. 1939 a poslední zápis je z 5. 6. 1945 č. 4298, z něhož se podává, že podle § 1, 2 a 3 Dekretu prezidenta Československé republiky ze dne 2. 6. 1945 vkládá se vlastnické právo ve prospěch Svazu Sovětských socialistických republik, podle § 3 Dekretu prezidenta Československé republiky ze dne 2. 6. 1945 vymazává se pozn. závazku, resp. omezení pod D2 a pozn. omezení pod B3 v položce vyznačené jako položka 15 a 16.

8. Žalobou ze dne 31.10.2018 se žalobci domáhají po žalované zaplacení částky, každý po 10 000 Kč, jako náhrady za podíl na pozemku p. číslo v k.ú. část obce. Žalobci tvrdí, že svůj nárok odvozují od své matky jméno celé jméno žalobce, která je dcerou původního vlastníka pozemku jméno celé jméno žalobce, mající po svém otci stejný podíl na nároku dle dekretu č. 8/ 1945 Sb., vedle jeho druhé dcery celé jméno žalobce. K výzvě soudu k doplnění žaloby na základě jakého právního titulu žalobci dovozují a uplatňují finanční náhradu, zda jde o náhradu škody, či jiný titul a jaký, žalobci doplnili, že titulem je dekret prezidenta republiky č. 8/ 1945 Sb. ze dne 2. června 1945, jeho § 4, že nároky původních vlastníků nemovitosti, jejichž práva jsou na nemovitostech knihovně zajištěna, zůstávají vyhrazeny pozdější zákonné úpravě, která však nebyla přijata, když uvedený dekret má platnost zákona, avšak stát nárok původního vlastníka a svůj závazek nesplnil, a proto se žalobci domáhají splnění závazku žalované ze zákona.

9. Podle ust. § 1 Dekretu presidenta republiky č. 8/1945 Sb. ze dne 2. června 1945, Československý stát nabývá vlastnictví k nemovitostem, zapsaným ve vložkách č. 19, 372, 929, 1010 a 1101, vesměs pozemkové knihy pro katastrální území Bubeneč. Podle ust. § 2, Československý stát věnuje nemovitosti, uvedené v § 1, Svazu sovětských socialistických republik pro účely zastupitelských úřadů jakožto dar a projev díků za pomoc, kterou Svaz sovětských socialistických republik poskytl Československé republice v osvobozovacím boji. Podle § 4, nároky původních vlastníků nemovitostí na náhradu a nároky osob, jejichž práva jsou na nemovitostech knihovně zajištěna, zůstávají vyhrazena pozdější zákonné úpravě.

10. Soud v předmětné věci činí ten závěr, že pokud jde o dekret prezidenta republiky č. 8/ 1945 Sb. ze dne 2. 6. 1945, o věnování nemovitosti SSSR jako projev díků, pak tento normativní akt již splnil svůj účel a po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter a soud má za to, že v tomto směru žaloba nemůže obstát. Ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS - st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 se v části II. mimo jiné uvádí:„ žalobou na určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy“. Jestliže toto stanovisko neposkytuje ochranu tak významné právní instituci jako je vlastnické právo, pak výkladem zcela jednoznačně nelze dovodit ani ochranu nároků na náhradu v daném případě dle dekretu č. 8/ 1945 Sb. Uplatnění nároku dle názoru soudu je snahou žalobců obejít restituční zákonodárství přičemž legislativa pokud nepřistoupila k odstranění důsledků všech křivd, pak je třeba respektovat vůli zákonodárce co do specifikace jednotlivých restitučních důvodů a jejich časový rámec. Ústavní soud potvrdil platnost dekretu prezidenta republiky v době vzniku a její závaznost, tj. jimi nastolené změny zůstávají zachovány, avšak zkoumat, zda zůstávají platnou součástí českého právního řádu, odmítl, neboť jsou už právně neúčinné (viz též nález ÚS z 8. 3. 1995 Pl. ÚS 14/94 pod číslem 55/95 Sb.), z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení byla úspěšná žalovaná, proto ji soud přiznal náhradu nákladů řízení za úkony – převzetí věci, vyjádření k žalobě, doplněné vyjádření z 18.5.2021, jednání z 11.8.2021 a 3.11.2021, tedy 5 x 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a 254/2015 Sb., celkem 1 500 Kč k rukám žalované.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.