OSPH02 26 C 49/2020

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr Šárkou Henzlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu anonymizována dvě slova spisová značka.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť celková délka řízení byla přiměřená.

3. Mezi účastníky není sporné, že byl nárok u žalované uplatněn dne 25. 10. 2019 a že žalovaná nárok neuznala a žalobkyni nic neplnila.

4. Ze spisu název soudu anonymizováno spisová značka soud zjistil, že dne 27. 8. 2012 podal žalobce jméno příjmení žalobu proti žalované právnická osoba o zaplacení 66 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalované předal jako zálohu na stavební materiál, avšak žalovaná stavební materiál nedodala. Dne 14. 9. 2012 byla žalované doručena výzva k vyjádření k žalobě. Dne 15. 10. 2012 podala žalovaná vyjádření. Dne 27. 3. 2013 5. 6. 2013, 2. 8. 2013, 22. 11. 2013, 4. 12. 2013, 7. 2. 2014 a 14. 2. 2014 se konala jednání, na nichž byli vyslýcháni svědci, a provádělo se dokazování. Dne 14. 2. 2014 soud vydal rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne 20. 3. 2014 podal žalobce proti rozsudku odvolání. Dne 21. 3. 2014 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 15. 5. 2014 soud odvolací řízení zastavil. Dne 16. 5. 2014 žalobce podal proti zastavení odvolacího řízení odvolání a dodatečně zaplatil soudní poplatek. Dne 24. 7. 2014 soud usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušil. Dne 18. 2. 2015 se konalo jednání před odvolacím soudem Odvolací soud zde napadený rozsudek zrušil z důvodu neúplnosti skutkových zjištění a posouzení věci. Dne 22. 6. 2015 podala žalovaná dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 29. 6. 2015 požádala žalovaná o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Dne 23. 7. 2015 žalovaná doplnila dovolání. Dne 31. 8. 2015 soud žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Dne 24. 9. 2015 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 7. 10. 2015 žalovaná uhradila soudní poplatek za dovolání. Dne 4. 5. 2016 Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl pro nepřípustnost. Jednání, které se měla konat dne 29. 8. 2016 a 23. 9. 2016, se pro omluvu zástupců účastníků nekonala. Dne 19. 10. 2016 se konalo jednání. Dne 8. 11. 2016 žalobce doplnil skutková tvrzení. Dne 16. 12. 2016, 15. 2. 2017 a 31. 3. 2017 se konala jednání. Dne 31. 3. 2017 soud vydal rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne 10. 5. 2017 podala žalovaná odvolání. Dne 11. 5. 2017 podal žalobce odvolání. Dne 18. 10. 2017 odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Dne 22. 12. 2017 podal žalobce i žalovaná dovolání. Dne 19. 1. 2018 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Žalovaná následně požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 7. 2. 2018 žalovaná doplnila žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 8. 2. 2018 zaplatil žalobce soudní poplatek z dovolání. Dne 23. 8. 2018 soud rozhodl, že se žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Dne 13. 4. 2018 podala žalovaná odvolání. Dne 27. 4. 2018 odvolací soud napadené rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků potvrdil. Dne 21. 5. 2018 žalovaná soudní poplatek uhradila. Dne 16. 7. 2018 byl spis předložen na Nejvyšší soud. Dne 20. 11. 2018 Nejvyšší soud dovolání žalobce částečně zastavil, částečně odmítl a dovolání žalované odmítl pro nepřípustnost. V dubnu 2019 byla Ústavním soudem odmítnuta pro nepřípustnost ústavní stížnost žalované.

5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

6. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

7. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

8. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

9. Řízení probíhalo vůči žalobkyni od září 2012 do dubna 2019, tedy celkem 6 let a 7 měsíců. Soud v řízení neshledal žádné období nečinnosti. Řízení bylo procesně složité, konalo se množství jednání, bylo nutné rozhodovat o žádostech o osvobození od soudních poplatků účastníků, rozhodovat o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku a vyzývat účastníky k dodatečným úhradám soudních poplatků. V řízení ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně dvakrát, soud odvolací dvakrát a Nejvyšší soud též dvakrát. Ve věci též rozhodoval Ústavní soud. Vzhledem k celkové délce řízení a složitosti hodnotí soud délku řízení jako přiměřenou. Jelikož nebyl splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu (nemajetkovou újmu), kterým je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, musel soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované náleží dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. paušální náhrada za 1 úkon á 300 Kč (podání vyjádření k žalobě a účast na jednání).

Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 do patnácti dnů od jeho doručení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.