OSPH02 11 C 127/2025-53

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 3 350 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 250 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 3 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částek

3 350 000 Kč od datum do datum,

3 100 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 678 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta, zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne datum domáhal na žalované zaplacení částky 3 350 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec u Krajského soudu v adresa (dále jen „název soudu“) pod sp. zn. spisová značka (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že byl na základě usnesení ze dne datum trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit na vlastní dceři, nezl. jméno FO, narozené rodné přijmení datum, tím způsobem, že v přesně nezjištěné době nejméně od datum od 15:00 hodin do 18.00 hodin dne datum pravděpodobně v místě svého faktického bydliště nebo jinde, když měl dceru v péči (věk nezletilé t. č. 4 roky a 9 měsíců), jí měl v posteli za účelem sexuálního vzrušení nejméně v jednom případě manipulovat prsty v oblasti zevního genitálu a konečníku a prstem jí zajíždět do análního otvoru, přitom měl znát její nízký věk a měl vědět, že nemá dostatečné znalosti a vědomosti, aby chápala smysl jeho jednání a byla schopna se jasně a srozumitelně bránit nebo projevit nesouhlas. Současně bylo žalobci dozorující státní zástupkyní usnesením ze dne datum uloženo předběžné opatření dle § 88d odst. 1 tr. ř. spočívající v zákazu styku žalobce s dcerou včetně jakéhokoli jejího kontaktování či vyhledávání, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením státní zástupkyně ze dne datum zamítnuta jako nedůvodná. Stejně tak byla usnesením název soudu ze dne datum zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení o nařízení předběžného opatření. V průběhu trestního stíhání se žalobce podrobil vyšetření duševního stavu u soudních znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a odvětví klinická psychologie k zodpovězení otázek mimo jiné, zda trpí nějakou duševní či sexuální poruchou či chorobou, zda je a byl schopen aktivního sexuálního života, jaký je jeho psychosexuální vývoj a jaké jsou jeho sexuální preference nebo zda je závislý na alkoholu či na jiných omamných či psychotropních látkách. Dne datum podal žalobce státní zástupkyni žádost o povolení setkání s dcerou v délce 3x 120 min, a to vždy za přítomnosti a asistence policejního orgánu; této žádosti však nebylo usnesením ze dne datum vyhověno, stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla ze strany název soudu zamítnuta. Usnesením ze dne datum uložil policejní orgán žalobci pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč, neboť dne datum porušil zákaz styku s dcerou uložený předběžným opatřením tím, že daného dne v cca 16:00 hodin oslovil dceru na dětském hřišti, když zde byla s matkou jméno FO, a chtěl, aby k němu dcera šla a pozdravila ho. Na základě stížnosti žalobce název soudu usnesením ze dne datum napadené usnesení zrušil a uložil žalobci pořádkovou pokutu ve snížené výši 1 000 Kč. Dne datum, kdy byl trestní spis již kompletní, podal žalobce policejnímu orgánu jednak návrh na zrušení předběžného opatření, jednak návrh na zastavení trestního stíhání s tím, že obojí je nadále nedůvodné. Žalobce uváděl, že dcera ve své výpovědi nepotvrdila jednání žalobce, které měla před zahájením trestního stíhání sdělit matce jméno FO, resp. ve školce, a v rámci znaleckého posouzení nebyly zjištěny relevantní skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalobce někdy mohl dceři ublížit či ji zneužít, a to nejen pokud jde o sexuální násilí. Dcera nenesla žádné známky psychického strádání, žalobce se nebála a její vztah k němu se podstatně zhoršil pouze z důvodu jejich separace v souvislosti s trestním stíháním. Stran žalobce znalci uzavřeli, že netrpí žádnou sexuální deviací ani poruchou osobnosti či jinou psychiatricky relevantní diagnózou. Žalobce doplnil, že další pokračování trestního stíhání a oddělení žalobce od dcery povede pouze k další devastaci rodinného vztahu otec – dcera. Ze strany státní zástupkyně však nebyl na návrh na zastavení trestního stíhání brán ohled a dne datum podala ke název soudu na žalobce obžalobu. Ve věci proběhly dvě hlavní líčení a dne datum název soudu vyhlásil rozsudek, kterým žalobce zprostil obžaloby z důvodu dle § 226 písm. a) tr. ř., tj. že nebylo prokázáno, že by se skutek vymezený v obžalobě vůbec stal. název soudu uvedl, že obžaloba neprezentovala v zásadě žádné důkazy, které by byly sto jednání popsané v obžalobě prokázat. Dospěl k závěru, že jednání žalobce se nestalo, a sdělila-li dcera matce jméno FO a prarodičům, že jí měl žalobce osahávat na zadku a v rozkroku, jedná se zřejmě o poznatek, který dcera přejala od své matky a jejích rodičů, neboť byly dokazováním prokázány jejich negativní vztahy k žalobci, zaujatost a snaha bránit styku žalobce s dcerou. Uvedená svědectví jsou jediným důkazy, které snad o reálnosti skutku mohou nepřímo svědčit. Naopak samotná dcera popisované jednání žalobce nikdy nezopakovala, a to ani na popud konkrétně položených otázek orgánů činných v trestních řízeních, resp. i znalců. Ani gynekologické vyšetření nezjistilo žádné změny či poznatky. Současně ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že v psychice dcery nebyly shledány žádné negativní známky či následky, vnitřně má žalobce ráda a aktuální zhoršení vztahu k žalobci a komunikované negativní postoje jsou zřejmě výsledkem odloučení a ovlivnění ze strany matky a jejích rodičů. Rovněž stran znaleckých poznatků k žalobci nebylo zjištěno nic, co by bylo vzhledem k obžalobě relevantní, žalobce je po stránce své psychiky včetně sexuální stránky zdravý. Společně s meritorním rozhodnutím vyhlásil název soudu i usnesení, kterým zrušil shora uvedené předběžné opatření. Stížnosti státní zástupkyně a zmocněnkyně dcery proti tomuto usnesení byly jako nedůvodné zamítnuty usnesením Vrchního soudu v adresa (dále jen „název soudu“) ze dne datum. Zákaz styku žalobce s dcerou tak trval od datum do datum. Odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku pak bylo zamítnuto usnesením název soudu ze dne datum.

3. V důsledku takto vedeného trestního stíhání vznikly žalobci nemajetkové újmy, za které požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích. Dne datum tak žalobce uplatnil u žalované požadavek na zaplacení částky 1 000 000 Kč za újmu, kterou nezákonné trestní stíhání způsobilo na jeho osobnostních právech v užším slova smyslu, myšleno především porušení nedotknutelnosti jeho osoby a soukromí, porušení jeho lidské důstojnosti vč. důstojnosti v sexuální oblasti a zásah do osobní cti a dobré pověsti, a částky 2 400 000 Kč za újmu, kterou nezákonné trestní stíhání způsobilo na jeho rodinných a rodičovských právech v podobě znemožnění výchovy a péče o vlastní nezletilé dítě z důvodu nuceného odloučení. Žalovaná ve stanovisku ze dne datum konstatovala, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je nezákonným rozhodnutím, za vydání tohoto usnesení se omluvila a poskytla žalobci peněžité zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za újmu, kterou nezákonné trestní stíhání způsobilo žalobci na jeho osobnostních právech v užším slova smyslu. Za zásah do rodinných a rodičovských práv žalobce žalovaná nepřiznala ničeho.

4. Žalobce zásadně nesouhlasí s tím, že by minimální poskytnuté zadostiučinění bylo vzhledem ke všem rozhodujícím okolnostem dostatečné. Pokud jde o nárok z titulu zásahu do a porušení osobnostních práv v užším slova smyslu, žalobce zdůraznil, že byl označen za pachatele mimořádně zavrženíhodného skutku, což jej na přechodnou dobu vyřadilo z běžného života a mělo potenciál proměnit jej natrvalo v objekt veřejné nenávisti. Sexuální trestné činy páchané na dětech, a ještě více sexuální trestné činy páchané rodiči na vlastních nezletilých dětech, jsou totiž společností vnímány extrémně citlivě a na rozdíl od jiných trestných činů má většina lidí v takových případech pocit, že se jich daná věc osobně týká a dotýká, a s tím spojenou určitou potřebu domnělému pachateli ublížit nebo jej potrestat. Zásada presumpce neviny se v takových případech stává v jejich očích utopií a obviněný namísto člověka spíše zvířetem, které je schopno ublížit vlastnímu dítěti jen proto, aby uspokojilo své nejnižší sexuální pudy. Závažnost obvinění, které bylo proti žalobci vzneseno, jednoduše překračuje běžné hranice trestní represe a míří k samé podstatě lidské důstojnosti a společenské existence. Žalobce se ze dne na den stal pro společnost netvorem. Lidé se od něj odvraceli, vyhýbali se mu, reagovali mlčením, nebo naopak slovní agresí, a jeho přítomnost vnímali jako cosi nepatřičného, nižšího. Ztratil přátele, důvěru veřejnosti, možnost vést běžný život. Byla mu upřena presumpce neviny nejen de facto, ale i de iure, a to po více než jeden rok. Tento stav jej uvrhl do hluboké existenční krize. Kromě vnějšího odsouzení trpěl žalobce i vnitřně – pocitem absolutní bezmoci, zoufalství a studu. Nebylo to však vědomí viny, co jej ničilo, ale právě fakt, že společnost jej už považovala za viníka, kterého není třeba vyslechnout. Žalobce se cítil jako „člověk, kterému nikdo nevěří, ač říká pravdu“, a kterému nezbývá než mlčky snášet, že je vnímán jako někdo, kdo ublížil vlastnímu dítěti pro své potěšení. Obvinění se stalo katalyzátorem destrukce osobního života žalobce. Nejvíce se jej dotýkalo, když byl nucen sledovat, jak orgány činné v trestním řízení, včetně státní zástupkyně, o něm bez důkazů hovoří jako o někom, kdo měl ze své dcery učinit nástroj k ukojení svých sexuálních potřeb. Tato představa, prezentovaná v procesních úkonech a úředních dokumentech, pro něj znamenala hluboké pokoření. Samostatnou kapitolou je pak nutnost absolvovat nedůstojné a ponižující sexuologické znalecké zkoumání za účelem zjištění toho, zda žalobce je či není pedofilem, sexuálním predátorem či obojím, resp. jaká je jeho sexuální orientace a jaké abnormality a úchylky žalobce vzrušují. Žalobce má za to, že sexuologické znalecké zkoumání způsobuje újmu samo o sobě, neboť ze své povahy jde o nástroj mimořádně invazivní a zásadně narušující lidskou integritu. Posuzovaná osoba je proti své vůli (v zásadě autonomně) povinna odhalit nejintimnější součásti své psychosexuální osobnosti – oblasti, které běžně podléhají nejpřísnější ochraně lidské důstojnosti. Takový zásah do lidské důstojnosti lze ospravedlnit pouze v případech, kdy je zkoumaná osoba shledána skutečně vinnou ze spáchání trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a znalecké zkoumání k objasnění takového trestného činu nezbytně přispělo. V ostatních případech by mělo být absolvování znaleckého sexuologického zkoumání automaticky odškodňováno jako újma na (sexuální) důstojnosti zkoumané osoby. Nicméně sexuologický znalecký posudek vyloučil jakoukoliv sexuální deviaci žalobce a zároveň znalecký posudek týkající se dcery potvrdil, že dcera nevykazuje žádné známky újmy z protiprávního jednání, které se žalobci kladlo za vinu. Přesto proti žalobci pokračovaly trestní úkony, jako by tyto závěry neexistovaly. Žalobce vnímal, že jakákoliv argumentace naráží na zeď neochoty naslouchat, že jakákoliv obhajoba je předem odsouzena k odmítnutí. Žalobce tak byl nakonec v podstatě odkázán výhradně na pomoc svého ustanoveného obhájce. Nikde jinde nenašel zastání, pochopení ani slova podpory. Všechny podané opravné prostředky, námitky a návrhy byly bez dalšího zamítány. Žalobce se propadal do hluboké psychické krize, z níž hledal východisko v alkoholu. V jeho zoufalství, bolestí a ztrátou orientace se objevily i myšlenky na pomstu, byť nakonec nerealizované, když pod vlivem alkoholu chtěl požádat svoji známou, aby dala „pár facek“ jeho bývalé družce, matce dcery, za vše, co mu falešným obviněným způsobila. K tomu naštěstí nakonec nedošlo. Až pravomocné zproštění obžaloby přineslo žalobci první okamžik úlevy. Za dané situace proto žalobce nemůže v žádném případě souhlasit s tím, jak utrpěnou a prožitou újmu popisuje a hodnotí žalovaná. Synonymem pro vyznění a zprávu, kterou její stanovisko předává, je bagatelizace újmy, snižování žalobce a svalování viny na jiné. Odůvodnění, které žalovaná vyjádřila ve 4 odstavcích na str. 4 stanoviska, lze bezezbytku shrnout do 4 krátkých vět: svědkové vnímali žalobce negativně už před nezákonným trestním stíháním; žalobce trpěl už v minulosti úzkostnými stavy; podle znalce je žalobce psychicky zdráv; žalobce se po hospodách potuloval i v minulosti. Stanovisko je v podstatě diskriminační, protože říká, že s žalobcem je třeba nakládat jako s občanem nejméně druhé kategorie, kterému újma ani vzniknout nemůže a který si odškodnění nezaslouží. Takové hodnocení je třeba kategoricky odmítnout jako nepřípustné. Zadostiučinění ve výši 50 000 Kč společně s formální omluvou je pro žalobce absolutně disproporcionální, za současných společensko-ekonomických poměrů v zásadě bezhodnotné. Morální satisfakci představoval pro žalobce zprošťující rozsudek soudu nikoliv formální, strojová a neupřímná omluva žalované, která nemá pro žalobce žádný satisfakční význam, tím spíše, když hned vedle ní žalovaná jedním dechem uvádí, že žalobce nemá nárok na žádné odškodnění, protože nikdy neměl dobrou pověst. Rozhodnutí, na která žalovaná pro srovnání odkázala, jsou každé nejméně 10 let staré. Ani jediné rozhodnutí přitom skutkově neřeší odškodnění za nezákonné trestní stíhání a obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 v odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, nehledě na to, že v případě žalobce se nemá jednat o jen tak ledajakého dítěte, nýbrž o vlastní nezletilou dceru v předškolním věku. Žádné z vybraných rozhodnutí není okolnostmi srovnatelné s případem žalobce, v žádném z rozhodnutí nebyla osoba nezákonně trestně stíhána déle než polovinu času, který trvalo nezákonné trestní stíhání žalobce.

5. Žalobce nesouhlasí ani s tím, jak žalovaná vypořádala samostatně uplatněný nárok na odčinění újmy za zásah a poškození rodičovských práv žalobce, spočívající v podstatě ve zničení jeho vztahu s dcerou. Před zahájením trestního stíhání se žalobce s dcerou pravidelně stýkal, pečoval o ni, hrál si s ní, podílel se na její výchově a budoval citové pouto otce a dcery. To vše bylo v důsledku zásahu státní moci přerušeno. V období od datum do datum měl žalobce zcela zakázán jakýkoliv kontakt s dcerou. Veškeré žádosti a opravné prostředky, jimiž se domáhal obnovy styku, byly orgány činnými v trestním řízení bez výjimky zamítány. Když se žalobce v listopadu rok pokusil o kontakt s dcerou, když jí oslovil na dětském hřišti, byl za to potrestán pokutou a hrozilo mu vazební trestní stíhání. Mezitím docházelo vlivem odloučení k postupnému odcizování dcery od žalobce. Žalobce fakticky neviděl svou dceru po dobu téměř 16 měsíců. Ačkoliv bylo předběžné opatření v trestním řízení ke dni datum pravomocně zrušeno, na návrh jméno FO vydal Okresní soud v adresa (dále jen „OS adresa“) dne datum usnesení, kterým nově – tentokrát v civilním řízení – znovu zásadně omezil kontakt žalobce s dcerou na asistovaný styk v délce jedné hodiny jednou za 14 dní. V tomto směru žalobce dodal, že na rozvratu vztahu otec – dcera měla významný podíl také jméno FO a její rodiče, kteří podle znaleckých závěrů vyjadřují k žalobci silné antipatie a usilují o to, aby se dcera se žalobcem vůbec nestýkala. Tyto postoje pak dcera převzala; ačkoliv má podle znalců žalobce vnitřně stále vnímat pozitivně, vztah je navenek popisován jako ambivalentní až negativní. Před nezákonným trestním stíháním však vztah mezi žalobcem a dcerou zřejmě vykazoval známky vzájemné náklonnosti a důvěry. Dlouhodobé nucené odloučení od vlastní dcery představovalo pro žalobce velmi závažný zásah do jeho soukromého a rodinného života. Nemožnost jakéhokoliv kontaktu s dcerou v období bezmála šestnácti měsíců jej připravila o možnost podílet se na jejím každodenním vývoji, výchově a formování její osobnosti. Žalobce byl násilně vytržen z role otce, která je nejen právem, ale i přirozenou součástí jeho identity. Utrpěl tím hlubokou psychickou újmu, spočívající v prožívání intenzivního smutku, bolesti, pocitu bezmoci a ztráty. Citové pouto mezi žalobcem a nezletilou dcerou bylo závažně narušeno, ačkoliv se do té doby jednalo o pevný a pozitivní vztah. S přibývajícím časem se zvyšovalo riziko, že vztah nebude možné obnovit ani po zrušení omezení, což se v zásadě potvrdilo. Důsledky tohoto vykořenění ze vztahu s dcerou jsou o to vážnější, že se týkají nenahraditelného času, který již nelze dohnat. Ztráta možnosti být otcem v plném slova smyslu a současně postupné oslabování či ztráta citového pouta mezi žalobcem a jeho dcerou tvoří samostatnou a mimořádně intenzivní složku nemajetkové újmy, která žalobce postihla. Pro žalobce je tak v zásadě nepředstavitelné, aby mu za popsanou újmu nenáležela jakákoliv satisfakce, jak usoudila žalovaná. Stanovisko žalované lze opětovně shrnout pod pojmy bagatelizace vlivu a dopadu trestního řízení na práva žalobce a svalování viny na jiné. Žalovaná namítla, že vztah žalobce a dcery se měl pokazit vlivem jméno FO, žalobce a jejich dysfunkčního rodinného soužití. Tato tvrzení jsou však výmluvami, které ve skutkovém stavu z trestního řízení oporu nemají. Není pravdou, že by podle znalců vztah dcery a žalobce neutrpěl a je stále pozitivní a vřelý. Není ani pravdou, že by příčinou destrukce vztahu dcery a žalobce mělo být dysfunkční rodinné soužití, antipatie jméno FO a opatrovnické řízení. Žalovaná zcela opomíjí, že jen kvůli nezákonnému trestnímu stíhání měl žalobce s dcerou (pětiletým dítětem) od orgánů činných v trestním řízení zákaz po dobu 1 roku byť jen promluvit. Pokud pak jde o opatrovnické řízení, žalobce uvedl, že škoda již byla způsobena a pro účely styku s dcerou je v podstatě úplně bez významu, že byl žalobce nakonec obžaloby zproštěn. jméno FO totiž stejně využívá pro sebe výhody skončeného trestního řízení, jako by byl žalobce odsouzen. Ze strany právní zástupkyně jméno FO bylo argumentováno, že aktuálně by styk dcery a žalobce byl pro dceru příliš náročný a traumatický, protože k němu nemá důvěru, protože jej přes 1 rok neviděla. jméno FO se pak neštítí ani relativizací znaleckých posudků z trestního řízení, ani trestního rozsudku jako takového, když její právní zástupkyně před opatrovnickým soudem prohlásila, že (parafrázováno): „…s těmi znaleckými posudky je to všelijaké… a ostatně paní jméno FO vypadá sama jako dítě…“ implikujíc, že je stejně jasné, že je žalobce pedofil. Žalobce to považuje doslova za odporné, avšak bez nezákonného trestního řízení by se před ničím takovým obhajovat nemusel. Nastalá situace, kdy žalobce z důvodu nezákonného trestního stíhání neviděl dceru celý rok, jeho vztah s ní je velmi vážně poškozen a žalobce teď musí udělat vše pro to, aby ji získal zpět, zatímco jméno FO se tomu těmi nejnižšími prostředky snaží zabránit a jako výhodu pro sebe využívá nezákonné trestní stíhání a odloučení žalobce a dcery, a z toho vznikající újma nadále pokračují, za této situace je pro žalobce naprosto neuvěřitelné, že žalovaná ve stanovisku usoudí, že nebylo zasaženo do rodičovský práv žalobce a nepřísluší mu žádné zadostiučinění.

6. Nad rámec uvedené polemiky se závěry žalované pak žalobce též uvedl, že je pozoruhodné, jakým způsobem žalovaná naložila s přiznaným zadostiučiněním ve výši 50 000 Kč. Žalovaná uvedla, že pohledávka žalobce za Českou republikou ve výši 50 000 Kč byla již „zajištěna“ exekučními příkazy, protože je na majetek žalobce vedeno několik exekucí, aniž by žalovaná označila, o jaký exekuční příkaz se jedná a kdo jej vydal, když secundum et intra legem musí žalovaná plnit pohledávku pouze jedinému soudnímu exekutorovi, který se o pohledávku přihlásí jako první, a to v jediném exekučním řízení. Důležitěji je však třeba namítat, že „zajištění“ pohledávky žalobce je naprosto nesmyslné, neprůhledné a žalobci se v nastíněné konstrukci uspokojení exekučních řízení těžko hledá nějaký zákon nebo právní úprava. Stanoviskem naznačený postup je k okamžiku vydání stanoviska naprosto nesmyslný, neboť dokud neexistuje stanovisko, neexistuje ani pohledávka, jíž existenci žalovaná svým rozhodnutím podle svého uvážení deklaruje a zhmotní, a není tedy ani to, co by soudní exekutoři v rámci své činnosti z majetku žalobce postihli. Jak tedy soudní exekutoři mohou již před vyhotovením stanoviska o pohledávce žalobce za státem a její výši vědět, když o ní neví ani sám stát, nehledě na žalobce. Pokud stanovisko není rozhodnutím, jak žalovaná zarputile tvrdí, je pak v této situaci otázkou, na základě čeho „přijímá“ žalovaná informace o existenci pohledávky žalobce, resp. zda vedle stanoviska přijímá žalovaná také jiné pro žalobce skryté interní rozhodnutí, a odkud o předmětné pohledávce vědí soudní exekutoři, o kterých žalovaná hovoří, aby mohli zavčas předmětnou pohledávku žalobce za státem „zajistit“, takže se tato informace stihne dostat do odůvodnění stanoviska. Odůvodnění žalované totiž jinak nedává vůbec žádný smysl.

7. S ohledem na vše uvedené se žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení částky 3 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne datum uplatnil předmětný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná stanoviskem ze dne datum shledala nárok žalobce zčásti opodstatněným a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. K věci samé pak žalovaná uvedla, že přestože uznává, že žalobce je doposud osobou trestně zachovalou a byl obviněn ze spáchání obzvlášť celospolečensky odsouzeníhodného jednání, za nějž mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře až 15 let, nemá za prokázaná veškerá tvrzení přednesená žalobcem, přinejmenším do takové míry, která by ospravedlňovala přiznání uplatněného nároku v celé jeho výši. Pokud jde o tvrzené poškození pověsti žalobce, je nutno podotknout, že řada v trestním řízení vyslýchaných osob žalobce vnímala negativně již před zahájením jeho trestního stíhání, což vyplývá z obsahu spisu, konkrétně z protokolů o procesních výsleších svědků (např. jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO). Nelze tak za situace, kdy není žalobce v popisu nemajetkové újmy v tomto rozsahu konkrétnější, považovat poškození pověsti za vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, nýbrž v souvislosti s předchozím jednáním žalobce a onoho konkrétního svědka. Stran žalobcem popsaných projevů nezákonného trestního stíhání na jeho psychickém zdraví lze konstatovat, že každé trestní stíhání se negativně na psychice poškozeného projeví, nicméně je na poškozeném žalobci, aby popsal a prokázal, do jaké míry. Lze poukázat jednak na lékařskou zprávu (č. l. 190 trestního spisu), z níž vyplývá, že žalobce úzkostnými stavy trpěl již v minulosti, v důsledku čehož užíval tišící medikaci (antipsychotikum – olanzapin a antidepresivum – citalopram). Medikaci následně ukončil sám ze své iniciativy, nikoliv pro zlepšení svého psychického stavu. Je tedy otázkou, do jaké míry se negativní trestní stíhání v tomto ohledu na žalobci projevilo a do jaké míry jde o již existující psychické rozpoložení žalobce. Rovněž lze odkázat na výsledky znaleckého zkoumání provedené tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, konkrétně na znalecký posudek ze dne datum (č. l. 65), dle něhož žalobce během znaleckého zkoumání (prováděného více než pět měsíců po zahájení trestního stíhání) negoval jakékoliv depresivní stavy či suicidální myšlenky. Stěží uvěřitelné je také tvrzení žalobce, že následkem psychické krize hledal východisko v alkoholu, neboť z geneze trestního řízení vyplývá, že problémy s alkoholem, resp. návykovými látkami obecně (sám uvedl v minulosti nitrožilní aplikaci pervitinu), má žalobce již dlouhodobě, a nejde o stav nijak výjimečný. Případ žalobce žalovaná porovnala s jinými obdobnými případy odškodnění, a to s věcí projednávanou u Obvodního soudu pro adresa (dále jen „název soudu“) pod sp. zn. spisová značka a následně u Městského soudu v adresa (dále jen „název soudu“) pod sp. zn. spisová značka, ve které se poškozený domáhal přiznání zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro spáchání trestného činu znásilnění dle § 241 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., přičemž byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce až 12 let. Trestní stíhání tamního poškozeného trvalo 6 měsíců, přičemž v kompenzačním řízení bylo zjištěno, že poškozený prožíval trestní řízení velmi negativně a utrpěla jeho pověst, avšak nebyl bezúhonný. Soud poškozenému přiznal zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Dále žalovaná případ žalobce porovnala s věcí projednávanou u OS Praha 2 pod sp. zn. 19 C 158/2016, ve které byla řešena otázka kompenzace za 225 dnů trvající trestní stíhání pro spáchání trestného činu znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tamní poškozený byl ohrožen trestní sazbou až 10 let, přičemž také vykonával vazbu, avšak tato byla odškodněna samostatně. Ministerstvo spravedlnosti poškozenému mimosoudně uhradilo částku ve výši 50 000 Kč, přičemž kompenzační soud toto zadostiučinění posoudil v odůvodnění rozsudku jako přiměřené. Konečně pak žalovaná porovnala případ žalobce s věcí projednávanou u OS Praha 2 pod sp. zn. 22 C 204/2012, ve které bylo předmětem odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro spáchání trestného činu znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Toto trestní stíhání trvalo 9 měsíců a tamnímu poškozenému hrozilo uložení trestu odnětí svobody v délce až 10 let. Bylo objektivně zjištěno, že poškozený újmu z trestního stíhání pociťoval výrazně, avšak značný podíl újmy byl zapříčiněn osobou oznamovatelky. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč.

9. Žalovaná pak nemá za to, že je na místě žalobci přiznat nad rámec uvedeného jakékoliv zadostiučinění za zásah do rodičovských práv. Žalovaná uvedla, že na základě znaleckého zkoumání provedeného v rámci dokazování v trestním řízení bylo uzavřeno, že dcera žalobce k němu přechovává nadále pozitivní a vřelý vztah, avšak do značné míry přejímá postoje své matky, která k žalobci má vztah naopak výrazně negativní. Je tak zřejmé, že jakékoliv antipatie, které dcera žalobce nyní vůči žalobci pociťuje (nebo může v budoucnosti pociťovat), jsou výsledkem vlivu matky, značně vypjatého opatrovnického řízení a obecně dysfunkčního rodinného soužití, nikoliv tedy následkem nezákonného trestního stíhání. Žalovaná nenese odpovědnost za jednání matky, jejíž negativní vztah směrem k žalobci může ovlivňovat postoje dcery. Dle žalované je též vhodné podotknout, že předběžné opatření vydané v rámci trestního řízení, kterým byl žalobci zakázán styk s nezletilou dcerou, nikdy nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, neboť bylo pravomocně zrušeno až ke dni datum (společně se zproštěním žalobce) název soudu pro odpadnutí důvodů pro jeho další působení. Je také zjevné, že vztah žalobce a jeho dcery (resp. možnost kontaktu mezi žalobcem a jeho dcerou) je do výrazné míry ovlivněn také právě probíhajícím opatrovnickým řízením vedeným u OS adresa pod sp. zn. spisová značka. Jak sám žalobce uvedl, soud v tomto řízení na návrh matky vydal předběžné opatření omezující styk žalobce s dcerou na jednu hodinu za dva týdny. Nejde tak o následek nezákonného trestního stíhání, ale o následek stále probíhajícího a (doposud) zákonně vedeného opatrovnického řízení.

10. Pokud jde o přiznanou částku zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, žalovaná uvedla, že tato byla na základě exekučních příkazů poukázána na účty soudních exekutorů za účelem uspokojení pohledávek věřitelů žalobce, a to: ⟪LB:lb_001⟫ - dne datum byla uhrazena na účet tituly před jménem jméno FO, soudního exekutora Exekutorského úřadu adresa, částka 9 016 Kč, a to na základě exekučního příkazu ze dne datum, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, ⟪LB:lb_002⟫ - dne datum byla uhrazena na účet tituly před jménem jméno FO, soudního exekutora Exekutorského úřadu adresa, částka 34 614,80 Kč, a to na základě exekučního příkazu ze dne datum, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, ⟪LB:lb_003⟫ - dne datum byla uhrazena zbývající část nároku ve výši 6 369,20 Kč na účet tituly před jménem. jméno FO, soudního exekutora Exekutorského úřadu adresa, a to na základě exekučního příkazu ze dne datum, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum.

K tomu pak žalovaná uvedla, že nárok na náhradu škody (zadostiučinění) je nárokem hmotněprávní povahy a nevzniká a ani se „nezhmotňuje“ vydaným stanoviskem. Žalovaná byla povinna vyplatit přiznané plnění pro uspokojení exekučně vymáhaných pohledávek, a to na základě pravomocných exekučních příkazů. Je s podivem, že žalobce vytýká žalované jakékoliv „nesmyslné“ a „neprůhledné“ jednání, neboť z postoje žalobce je zcela zjevný jeho nepoctivý záměr, a to udržet přiznané zadostiučinění mimo dosah soudního exekutora, a zkrátit tak své věřitele na jejich pohledávkách. Žalobce během mimosoudního projednání nároku tvrdošíjně trval na poukázání zadostiučinění na bankovní účet jeho matky jméno FO – naprosto transparentní pokus o „obejití“ soudního exekutora. Žalovaná se nehodlá na krácení žalobcových věřitelů nijak podílet.

11. Žalobce následně též provedl porovnání svého případu s jinými obdobnými případy odškodnění. Žalobce takto odkázal na věc projednávanou u OS Praha 2 pod sp. zn. 11 C 33/2023, ve které byl tamní poškozený obviněn z pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2, 3 tr. zák., kterého se měl dopustit na dítěti mladším 15 let svěřeném mu do faktické péče. Stejně jako žalobce byl tamní poškozený ohrožen sazbou trestu odnětí svobody v rozmezí 5 let až 12 let. Žalobce má však za to, že stran závažnosti trestné činnosti (míry společenské difamace) je jeho věc oproti srovnávacímu příkladu vážnější. Žalobce byl obviněn ze znásilnění, tedy nedobrovolného / bezvolního sexuálního styku (resp. využití bezbrannosti), a to na své vlastní čtyřleté dceři. V tomto porovnání tak závažnost trestní věci srovnávacího příkladu poněkud bledne. Ve srovnávaném případě se trestní řízení též nevedlo vazebně, tamní poškozený byl nicméně trestně stíhán výrazně déle než žalobce, a to 3 roky a 9 měsíců. Ve srovnávaném případě bylo tamějšímu poškozenému přisouzeno zadostiučinění ve výši 250 000 Kč. Dle názoru žalobce bylo do jeho osobní sféry zasaženo zhruba stejně jako ve srovnávaném případě, rozhodnutí vydané ve srovnávaném případě se však nezmiňuje a nezabývá se zásahem do rodinné sféry poškozené osoby. Žalobce ve sbírkách rozhodnutí verdikt, který by vycházel z obdobných či srovnatelných skutkových okolností, jako je jeho věc, nenašel. Nejblíže lze dle žalobce označit věc projednávanou u OS Praha 2 pod sp. zn. 43 C 129/2023, ve které nezákonné trestní stíhání též významným způsobem narušilo vztah tamního poškozeného k jeho nezletilým dětem, kdy poškozený se s nimi nemohl vídat asi stejnou dobu jako žalobce se svou nezletilou dcerou, a totožně se vztah s dětmi poté plně neobnovil a nenapravil. S tímto však podobnosti končí. Tamní poškozený nebyl obviněn z toho, že by ublížil vlastní dceři a ukájel si na ní svůj sexuální pud, nýbrž byl neprávem obviněn, že znásilnil svoji tehdejší ženu. K tomu je dle žalobce nutno dodat, že lze jen těžko odhadnout, jak bude dcera žalobce později reagovat na obvinění, která byla na žalobce falešně vznesena, jakmile vyroste a situaci plně pochopí, a zda to jejich vztah dále nepoznamená. V porovnávaném případě bylo tamějšímu poškozenému přisouzeno za zásah do rodinné sféry zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Žalobce hodnotí, že podle jeho názoru bylo v jeho věci do rodinné sféry zasaženo podstatně více, než tomu bylo v porovnávané věci.

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

13. Dne datum podala jméno FO trestní oznámení na žalobce, který se měl dopustit vůči dceři shora uvedeného jednání v době, kdy ji měl u sebe na základě soudního rozhodnutí o úpravě styku. Dcera měla po návratu od žalobce roztržené kalhotky, což jí měl udělat žalobce, a dcera měla předmětné jednání žalobce popsat jméno FO v přítomnosti jejích rodičů. Obdobné jednání žalobce měla dcera popisovat již jedenkráte v minulosti, jméno FO tomu ale tehdy nepřikládala váhu. S policejnímu orgánem bylo domluveno, že dcera nebude žalobci druhý den předána k pravidelnému styku dle soudního rozhodnutí, byla zajištěna lékařská prohlídka dcery. Dne datum obdržel policejní orgán zprávu o pověsti žalobce zpracovanou Magistrátem města název města, dle které byl žalobce uznán vinným a potrestán za spáchání několika přestupků, a to mj. přestupků, kterých se dopustil v době od září rok do června rok vůči jméno FO, jméno FO (otci jméno FO), anebo jméno FO a jméno FO (rodičům jméno FO). Dne datum v 9:50 hod. byl žalobce s předchozím souhlasem státního zástupce zadržen jako podezřelý a byl umístěn do policejní cely. Usnesením ze dne datum, které bylo téhož dne doručeno žalobci, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit shora uvedeným jednáním. Ze zadržení byl žalobce propuštěn dne datum v 17:20 hod. Usnesením státního zástupce ze dne datum bylo žalobci uloženo shora uvedené předběžné opatření. Dne datum podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, ve které především namítal, že celé trestní stíhání je postaveno na nevěrohodných tvrzeních jméno FO a jejích rodičů, přičemž z již provedené výpovědi dcery se nic z uvedeného nepodává. Dne datum byla vyslechnuta svědkyně jméno FO, matka žalobce, která uvedla, že žalobce a jméno FO se rozešli, protože se hádali kvůli penězům. jméno FO pak žalobci do rozhodnutí soudu nechtěla dceru půjčovat, poradil jí to právník, vánoční dárky pro dceru žalobce předával mezi dveřmi. Došlo i ke konfliktu mezi žalobcem a otcem jméno FO, řešila to policie, žalobce dostal pokutu. Dále uvedla, že žalobce kvůli psychickým problémům nějakou dobu docházel k lékaři, měla za to, že je to kvůli problémům s financemi. Alkohol žalobce užívá tak normálně, drogy vyzkoušel v pubertě, nyní nic nebere. O žádném závadovém jednání žalobce vůči dceři jí nebylo nic známo, resp. je vylučovala. Dne datum byla vyslechnuta svědkyně jméno FO, známá žalobce, která uvedla, že asi před dvěma, třemi týdny s kamarádkou potkaly žalobce, byl opilý a pod vlivem léků. Říkal, že na něj přítelkyně podala udání, že obtěžuje dceru, a chtěl, aby ji zbily, že jim za to dá peníze. Nic mu k tomu neřekla a když mu druhý den volala, tak řekl, ať to nechají být. jméno FO pak šla do lékárny, kde přítelkyně žalobce pracuje, chtěla jí říct, co po ní žalobce chtěl, ale mluvila jen s její kolegyní. Dne datum byla též vyslechnuta svědkyně jméno FO, učitelka v mateřské školce, která uvedla, že před ní dcera žalobce na konci školního roku jednou uvedla, že je tatínek zlý a že jí sahá na pipinku. Dne datum byla jako svědek vyslechnuta jméno FO, která mimo to, že trvala na popisu jednání žalobce, jak je uvedla v původním oznámení, popisovala komplikované soužití se žalobcem, který byl extrémně žárlivý, neustále ji podezíral, kontroloval, po bytě též hledal odposlouchávací zařízení. Uvedla též, že žalobce slyšel hlasy a na její popud vyhledal psychiatričku, ke které chodil asi tři měsíce a bral i nějaké léky. Dále uvedla, že od žalobce s dcerou odešla poté, co u něho našla injekční stříkačku a několik malých pytlíčků a žalobce se jí přiznal, že si píchá pervitin. Žalobci po odchodu dceru nepůjčovala z důvodu obav kvůli braní drog. Péči a styk následně upravil soud. Po rozchodu ji žalobce neustále sledoval, kontaktoval a napadl i jejího otce, řešilo se to na policii a na magistrátu. Dále uvedla, že v době, kdy se již řešila tato trestní věc, ji v zaměstnání hledala nějaká paní, která jí přišla říct, že si na ni měla počkat a měla ji zbít, že to po ní chtěl žalobce, který jí za to slíbil peníze. jméno FO při výslechu předložila policejnímu orgánu SMS komunikaci ze dne datum s matkou žalobce, které o braní drog žalobcem a o tom, že s ním za takové situace nechce žít, napsala, kdy matka žalobce vyjadřovala nad jednáním žalobce zklamání, navrhovala pořídit pro žalobce testy na drogy a uváděla, že si žalobce musí vybrat buď jméno FO a dceru, anebo drogy. Dne datum byli dále vyslechnuti svědci jméno FO a jméno FO, kteří potvrzovali verzi o stíhaném jednání žalobce, které jim měla vnučka popsat. Dále vypovídali o tom, že žalobce měl slyšet hlasy, byl kvůli tomu i u psychiatra, ale léky přestal brát s tím, že mu nepomáhají. Popisovali též bouřlivé soužití žalobce a jméno FO, pronásledování jméno FO žalobcem a konflikty jméno FO se žalobcem, které byly řešeny policií a na magistrátu, v době, kdy se žalobce a jméno FO rozešli a řešila se péče o vnučku, kdy jméno FO nechtěla žalobci dceru půjčovat kvůli obavě z drog, které žalobce užíval. Stížnost žalobce proti usnesení o nařízení předběžného opatření byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením název soudu ze dne datum. Usnesením státního zástupce ze dne datum byla stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta jako nedůvodná, přestože státní zástupce připustil, že mezi žalobcem, jméno FO a jejími rodiči nepanují dobré vztahy, kdy se jméno FO dříve snažila eliminovat kontakt dcery se žalobcem, kterého považovala za uživatele drog. Následně vydané rozhodnutí o péči a úpravě styku s dcerou však jméno FO respektovala. Dne datum došla policejnímu orgánu vyžádaná zpráva tituly před jménem jméno FO, psychiatričky, která uvedla, že žalobce byl v její péči pouze krátce, od datum do datum, absolvoval pouze 3 návštěvy. Léčbu sám v lednu rok ukončil a dále o něm neměla informace. Jako důvod přijetí do ordinace žalobce uváděl již asi 14 let trvající poruchu vnímání, kterou hodnotil jako sluchové halucinace, které ho ruší při čtení i jiné psychické činnosti, je méně soustředěný. K vyšetření ho přiměla především jeho partnerka, kterou měl potřebu často o svých obtížích informovat, aniž by je sám řešil. Vyšetřením se ukázalo, že se u něho jedná především o úzkostnou tenzi, naopak pravé sluchové halucinace se neprokázaly, nedokázal je dostatečně popsat. Po dohodě mu byla nasazena nízká dávka antipsychotika (olanzapin), která mu byla při 1. kontrole navýšena, při další a poslední návštěvě dostal pro ještě přetrvávající napětí do kombinace běžné antidepresivum (citalopram). Celkově se ale žalobce již cítil klidnější, v práci byl zcela bez obtíží, tenze nastupovala v domácím prostředí, když se potřeboval soustředit. Občas ovšem medikaci vynechal. Žalobce se nezmiňoval o poruchách chování ani při jednom kontaktu. Dále bylo ve zprávě uvedeno, že v anamnéze má žalobce mezi číslo. a číslo. rokem užívání pervitinu, sám se ze závislosti dostal bez psychiatrické péče. Dne datum byla vyslechnuta svědkyně jméno FO, sestra žalobce, které nebylo o závadovém jednání žalobce vůči dceři, o žalobcově užívání alkoholu či drog či důvodech jeho rozchodu s jméno FO nic známo, potvrdila však žalobcovu žárlivou povahu. Dne datum byla též vyslechnuta svědkyně jméno FO, známá žalobce, která stejně jako jméno FO vypovídala o setkání se žalobcem, který chtěl, aby zbily jeho bývalou přítelkyni, která ho udala, že něco udělal dceři, aby jí daly pár facek, že jim za to dá peníze, a o tom, že druhý den žalobce volal, že to ruší. Žalobce jí tehdy připadal jako opilý, nebo pod vlivem léků, nebo zfetovaný. Dne datum oznámila jméno FO na linku 158, že ji a dceru pronásleduje žalobce, přestože má vydáno předběžné opatření. Bylo zjištěno, že jméno FO byla s dcerou na dětském hřišti a že na dceru z chodníku volal žalobce, aby k němu šla a pozdravila ho. Dále bylo zjištěno, že žalobce se v danou dobu vracel domů kolem předmětného hřiště, na jméno FO s dcerou narazil náhodou a dceru pozdravil, protože nechtěl dělat, že ji nezná. Usnesením státního zástupce ze dne datum nebyla povolena setkání žalobce s dcerou, které se mělo uskutečnit ve dnech datum., datum a datum vždy od 14:00 hod. a vždy v délce min. 120 minut, o která žádal žalobce dne datum z důvodu, že dceru již 3 měsíce neviděl a obával se zpřetrhání vzájemných vazeb. Usnesením název soudu ze dne datum byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení státního zástupce o nepovolení setkání s dcerou. Usnesením policejního orgánu ze dne datum byla žalobci za jednání za dne datum uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč. Proti usnesení o uložení pořádkové pokuty podal žalobce dne datum stížnost, ve které zopakoval, že se jednalo o náhodné setkání a spontánní reakci otce, který 3 měsíce neviděl svou dceru, a že uvedený kontakt nemohl zasáhnout do práv poškozené či narušit průběh trestního řízení. Dne datum byl policejnímu orgánu doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a z odvětví psychologie ze dne datum, zpracovaný tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Posudek obsahoval mj. přepis protokolu o výslechu dcery žalobce jako svědka, která jednání, pro které byl žalobce obviněn, nepopsala. Žalobce při vyšetření provedeném dne datum mj. uváděl, že asi v roce rok měl „chmury“, slyšiny, možná od sousedů, trvalo to asi 4-6 měsíců, měl v té době starosti s bydlením, ženou dítětem. Šel si popovídat s psycholožkou, bral léky, ale přišlo mu to zbytečné, musel se s tím popasovat sám. Od té doby se to neopakovalo. Aktuálně psychofarmaka neužívá, deprese nemá. Dále žalobce uváděl, že si dává tak 3-4 piva denně, lépe pak spí, ale vydrží i bez alkoholu, závislý se necítí. Žalobce přiznal, že si mezi 16 a 20 lety věku píchal pervitin, sám toho nechal, neléčil se, psychózy neměl, se zmíněnými „chmurami“, přeludy to nesouviselo, rodina o tom věděla. Žalobce dle posudku absolvoval falografické vyšetření. Znalci pak mj. uzavřeli, že u žalobce nezjistili přítomnost duševní choroby ve vlastním slova smyslu, osobnost žalobce je disharmonicky strukturovaná. U žalobce neprokázali přítomnost strukturované sexuální deviace. Pokud se žalobce stíhaného jednání dopustil (což při vyšetření popíral), pak motivem jeho jednání mohlo být náhražkové sexuální uspokojení na dostupném objektu. Vztah žalobce k dceři byl a je dobrý. Je přítomno škodlivé užívání alkoholu bez rozvinuté závislosti na této látce, konzumace alkoholu je zatím pod volní kontrolou žalobce, požitý alkohol však může odbrzdit jeho negativní povahové vlastnosti. Znalci nenavrhovali uložení ochranné protialkoholní léčby, žalobci však doporučovali, aby sám omezil konzumaci alkoholu i třeba ve spolupráci s odborníky. Konečně pak znalci konstatovali, že v anamnéze žalobce je nadužívání pervitinu. Usnesením název soudu ze dne datum bylo usnesení o uložení pořádkové pokuty zrušeno a žalobci byla uložena pořádková pokuta ve výši 1 000 Kč. název soudu souhlasil s tím, že žalobce porušil zákaz daný předmětným předběžným opatřením, s ohledem na okolnosti však byla pokuta uložená policejním orgánem nepřiměřeně vysoká. Dne datum došel policejnímu orgánu znalecký posudek z oboru zdravotnictví o duševním zdraví a stavu dcery žalobce, zpracovaný dne datum tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Znalci v posudku, ve kterém byl opět mj. přepsán protokol o výslechu dcery žalobce jako svědka, která stíhané jednání nepopsala, a nepopsala toto jednání ani v rámci vyšetření u znalců, mj. uzavřeli, že dcera měla k žalobci pravděpodobně původně úzký pozitivní vztah, po separaci od něj došlo k odstupu, objevily se ambivalence. Uvedla, že se jí po tátovi stýská. Strach či obavy nejsou s jeho postavou spojeny, může však přebírat postoje toho prostředí, kde se nejvíce nachází (žije s matkou u jejích rodičů). Mezi rodiči vnímá napětí, kterému nerozumí, pamatuje si, že matka volala policii na otce, uvádí, že se měl k nim otec „přibližovat“, proto ona prý k němu nechce (na nevědomé úrovni však rodiče dává zpět dohromady). Dcera bazálně projevuje k oběma rodičům dobrý vztah, zjevně nastalé situaci nerozumí, snaží se plnit přání dospělých, není vyloučeno přebírání názorů stávajícího výchovného prostředí (zákaz přibližování v dětském slovníku…). V opisu z evidence přestupků ze dne datum neměl žalobce oproti předchozí zprávě o pověsti žádný nový záznam, v opisu z evidence rejstříku trestů z téhož dne neměl žalobce žádný záznam. V podání došlém policejnímu orgánu dne datum žalobce navrhoval jednak zrušení nařízeného předběžného opatření, jednak zastavení svého trestního stíhání z důvodu, že se stíhaný skutek nestal, když v průběhu vyšetřování nebyl opatřen žádný důkaz, který by prokazoval opak, a i ze zpracovaného znaleckého posudku vyplývá, že nucená separace žalobce od dcery narušuje jejich vzájemný vztah. Vyšetřování bylo ukončeno dne datum s návrhem na podání obžaloby pro skutek popsaný a kvalifikovaný jako při zahájení trestního stíhání. Usnesením státního zástupce ze dne datum byl zamítnut návrh žalobce na zrušení předběžného opatření. Obžaloba pro shodně popsaný a kvalifikovaný skutek byla ke název soudu podána dne datum, státní zástupce v obžalobě navrhoval uložit žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon by byl zařazen do věznice s ostrahou. V opisech z evidencí přestupků a trestů ze dne datum neměl žalobce žádný nový záznam, resp. žádný záznam. Usnesením název soudu ze dne datum byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení státního zástupce o zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření. V opisech z evidencí přestupků a trestů ze dne datum neměl žalobce žádný nový záznam, resp. žádný záznam. Věc byla u název soudu projednána při hlavním líčení konaném ve dnech datum., datum. a datum, resp. dne datum byl pouze proveden výslech jednoho ze znalců mimo hlavní líčení, když se nedostavila jedna z přísedících. Při hlavním líčení konaném byli vyslechnuti žalobce a svědci jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, kteří setrvali na svých výpovědích z přípravného řízení. Žalobce opětovně přiznal braní drog v minulosti, nyní drogy nebere, pije 3-4 piva denně, psychické problémy měl v minulosti, v současnosti žádné zdravotní problémy nemá, nikde se neléčí. Vyslechnuti byli i všichni čtyři znalci, kteří setrvali na závěrech svých písemných posudků. Při hlavním líčení konaném dne datum byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se v obžalobě uvedený skutek stal, a poškozená dcera žalobce byla se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo zrušeno dříve nařízené předběžné opatření. Státní zástupce podal ihned po vyhlášení jak odvolání proti rozsudku, tak stížnost proti usnesení, zmocněnec poškozené si ponechal lhůtu. Soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané pouze to, že dcera byla ve dnech datum.-datum v péči žalobce v souladu se soudním rozhodnutím. Ničeho dalšího prokázáno nebylo. Svědecké výpovědi jméno FO a jejích rodičů nepovažoval soud za věrohodné a dostatečné důkazy pro jejich negativní a zaujatý postoj vůči žalobci. Za prokázané naopak vzal, že dcera má vůči žalobci na nevědomé úrovni stále pozitivní vztah a negativní postoje vůči němu přebírá od matky a jejích rodičů. Zrušení předběžného opatření pak soud odůvodnil jednak dlouhou dobou jeho trvání, jednak tím, že žalobce byl, byť zatím nepravomocně, zproštěn obžaloby, a zejména pak zájmem dcery na udržování a rozvíjení vztahů s oběma rodiči. V této souvislosti zdůraznil, že byť vztah dcery k žalobci je pozitivní, vlivem odloučení dcera přebírá negativní emoce a názory na osobu žalobce od matky a jejích rodičů. Usnesením název soudu ze dne datum byly jako nedůvodné zamítnuty stížnosti státního zástupce a zmocněnce poškozené proti usnesení o zrušení předběžného opatření. Usnesením právnická osoba ze dne datum pak bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvého stupně, kdy pro zásadní nedostatek usvědčujících důkazů bylo zcela namístě žalobce při uplatnění zásady in dubio pro reo obžaloby zprostit. Písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno obhájci žalobce dne datum a žalobci (prostřednictvím jeho obhájce) dne datum (zjištěno ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka).

14. Návrhem došlým OS adresa dne datum se jméno FO domáhala úpravy poměrů k dceři jméno FO, kdy navrhovala, aby dcera byla svěřena do její péče a žalobci bylo uloženo platit počínaje dnem datum výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. jméno FO v návrhu uvedla, že společnou domácnost se žalobcem zrušila na počátku listopadu rok poté, co jí žalobce přiznal vnitrožilní užívání pervitinu. Návrhem došlým soudu dne datum se žalobce domáhal nařízení předběžného opatření, kterým by byl upraven jeho styk s dcerou (konkrétní úprava styku navržena nebyla), s tím, že dcera žije s jméno FO u jejích rodičů a jméno FO žalobci omezuje styk s dcerou, kdy mu maximálně jednou za 4-5 dní umožní dceru vidět pouze mezi dveřmi u jejích rodičů. Usnesením ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, byl návrh žalobce pro vady odmítnut. Rozsudkem ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, byla dcera svěřena do péče matky, žalobci bylo stanoveno platit počínaje dnem datum výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně a byl upraven styk žalobce s dcerou tak, že žalobce je oprávněn se stýkat s dcerou v každém týdnu kalendářního roku vždy ve středu od 15:00 hod. do 18:00 hod. a dále ⟪LB:lb_001⟫ - počínaje právní mocí tohoto rozsudku do datum v každém lichém týdnu kalendářního roku vždy v sobotu od 10:00 hod. do 16:00 hod. ⟪LB:lb_002⟫ - od datum do datum v každém lichém týdnu kalendářního roku vždy v sobotu od 10:00 hod. do 17:00 hod. a v neděli od 10:00 hod. do 17:00 hod. ⟪LB:lb_003⟫ - od datum do datum v každém lichém týdnu kalendářního roku vždy od soboty od 10:00 hod. do neděle do 18:00 hod. ⟪LB:lb_004⟫ - od datum v každém lichém týdnu kalendářního roku vždy od pátku od 15:00 hod. do neděle do 18:00 hod.

Speciálně byl styk upraven pro období vánočních prázdnin. jméno FO v řízení uplatnila svá tvrzení o užívání drog žalobcem, žalobce to popíral, přiznal jen užívání drog v minulosti. Soud v tomto (vyjma výslechů rodičů) žádné dokazování neprováděl a žádný skutkový závěr v daném směru nečinil. Postupné rozšiřování styku žalobce s dceru bylo stanoveno v rámci navykacího režimu tak, aby si dcera, byť byla na žalobce zvyklá, postupně navykla trávit s ním čas samostatně bez přítomnosti matky. Dne datum žádala Policie ČR o zaslání všech rozsudků (předběžných opatření) vydaných OS adresa ve věci rozhodování o péči o nezl. jméno FO. V žádosti bylo uvedeno, že je činěna ve věci zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit žalobce vůči dceři. Rozhodnutí jí byla dne datum zaslána. Návrhem došlým soudu dne datum se jméno FO domáhala úpravy styku s nezl. jméno FO, kdy navrhovala, aby byla oprávněna se s vnučkou stýkat každý sudý týden v roce v době od soboty 16:00 hod. do neděle 16:00 hod. V návrhu uvedla, že až do června rok se s vnučkou stýkala vždy o víkendu jednou za 14 dnů, tj. v době, kdy měl žalobce rozsudkem soudu určen styk a kdy u ní s vnučkou přespával. Poté, co byl žalobci v souvislosti s trestním stíháním zakázán styk a kontakt s dcerou, tak jméno FO znemožňuje jméno FO kontakt s vnučkou a tento umožnila jen v lednu rok na dobu 1 hodiny za přítomnosti dalších osob. E-mailem ze dne datum žalobce sdělil soudu jako svou doručovací adresu adresa. jméno FO ve vyjádření ze dne datum s návrhem na úpravu styku dcery s jméno FO nesouhlasila. Ve vyjádření vylíčila, pro jaký skutek a s jakou právní kvalifikací je žalobce trestně stíhán, že mu byl předběžným opatřením zakázán jakýkoliv styk s dcerou a že žalobce tento zákaz porušil, za což mu byla uložena pokuta, a vyjádřila obavu, že navrhovaný styk dcery s babičkou bude zneužit žalobcem pro kontaktování dcery. jméno FO nesouhlasila ani s požadovaným rozsahem a formou styku a s tím, aby tento probíhal bez přítomnosti další důvěryhodné osoby, a projevila ochotu umožnit styk dcery s babičkou za její přítomnosti např. každou sudou sobotu od 14:00 hod. do 16:00 hod. v dětské herně či na jiném veřejném místě. Při následně konaném ústním jednání dne datum byl vyhlášen rozsudek, kterým byla schválena dohoda rodičů, dle které je jméno FO oprávněna se stýkat s vnučkou každou sudou sobotu od 14:00 hod. do 16:30 hod. za přítomnosti matky, a to v dětském koutku název v adresa. Návrh jméno FO a následně písemné vyhotovení rozsudku byly žalobci zaslány na adresu adresa, odkud se zásilky vrátily jako nevyzvednuté. Návrhem došlým soudu dne datum se jméno FO domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by byl upraven styk žalobce s dcerou tak, že je oprávněn se s dcerou stýkat v každém lichém týdnu ve středu od 16:30 hod. do 17:30 hod. formou asistovaného kontaktu ve právnická osoba. v adresa za účasti dětského psychologa, a kterým by bylo žalobci uloženo zdržet se kontaktu s dcerou mimo uvedenou dobu. V návrhu jméno FO obdobně jako ve vyjádření k návrhu jméno FO popsala podstatu trestního stíhání žalobce, zákaz styku uložený mu předběžným opatřením v trestním řízení a jeho porušení ze strany žalobce, za což mu byla uložena pokuta, kdy při tomto kontaktu měla dcera ze žalobce velký strach, s tím, že obžaloby měl být žalobce zatím nepravomocně zproštěn, vůči čemuž mělo být podáno odvolání, že současně mělo být zrušeno předběžné opatření z trestního řízení a že žalobce avizoval, že se bude domáhat styku s dcerou dle původního opatrovnického rozsudku. jméno FO pak dodala, že žalobce se s dcerou 14 měsíců nestýkal, jejich vztah je vážně narušen, a je tak v zájmu dcery, aby jejich styk probíhal jen asistovaně a v navrženém rozsahu. Usnesením ze dne datum soud nařídil předběžné opatření, kterým nařídil jméno FO, žalobci a dceři účast na asistovaném setkání v název v adresa s tím, že první asistovaný styk žalobce s dcerou bude probíhat od datum od 10:00 hod. do 11:00 hod., následně lichý týden. jméno FO a žalobci soud uložil, aby každý z nich samostatně kontaktovat název do 3 dnů od doručení této výzvy za účelem dojednání individuálního přípravného setkání a aby respektovali termín individuálního setkání, na který je třeba se dostavit. Dále soud stanovil, že pokud jméno FO a žalobce nebudou kontaktovat název do datum, aby potvrdili uvedený termín prvního asistovaného styku, tento termín propadá. Předběžné opatření mělo trvat nezbytně nutnou dobu v délce nepřesahující 3 měsíce od jeho vykonatelnosti. Návrh a usnesení o nařízení předběžného opatření byly žalobci zaslány na adresu adresa, odkud se zásilka vrátila dne datum jako nevyzvednutá. Dne datum žalobce telefonoval na soud, dotazoval se na stav opatrovnického řízení, zda mu bylo něco zasíláno, dožadoval se styku s dcerou. Dále sdělil, že jeho doručovací adresou je adresa, že toto již dávno sděloval v trestní věci a že adresa adresa již dávno není jeho doručovací adresou. Dne datum sdělila název soudu, že přípravné setkání s jméno FO proběhlo dne datum, kdy se též dcera seznámila s prostory a pracovníky poradny. Žalobce poradnu dosud nekontaktoval, a termíny stanovené soudem tak nejsou pro rodinu dále rezervovány. Dne datum se soudu jako nevyzvednutá vrátila zásilka obsahující návrh a usnesení o nařízení předběžného opatření zaslaná žalobci na adresu adresa. Dne datum došlo soudu vyrozumění o právním zastoupení žalobce, usnesení o nařízení předběžného opatření spolu se zprávou název byly právnímu zástupci žalobce doručeny dne datum. Podáním došlým soudu dne datum jméno FO navrhla prodloužení trvání předběžného opatření do datum, když důvody pro nařízení předběžného opatření stále trvají a žalobce se až nyní začal zajímat. Usnesením ze dne datum soud návrhu jméno FO vyhověl. Dne datum se v opatrovnickém řízení konalo ústní jednání, při kterém byla k důkazu přečtena zpráva OSPOD adresa o provedení pohovoru s nezl. jméno FO dne datum, která uvedla, že se se žalobcem vídala v herně, byla tam ještě jedna paní a hráli si spolu, že by chtěla, aby žalobce zase přišel, aby si s ním zase mohla hrát, a že se na něho těšila. Na dotaz, zda by se žalobcem chtěla být sama, uvedla, že by se bála, ale nedokázala vysvětlit proč. Dále uvedla, že by nechtěla se žalobcem k němu domů, ale nedokázala říct proč. Dále byly k důkazu přečteny zprávy název. Dle těchto zpráv proběhla asistovaná setkání žalobce s dcerou v název ve dnech datum. a datum (setkání dne datum neproběhlo, jméno FO termín zrušila pro nemoc dcery). Před prvním setkáním dcera plakala a uváděla, že má z otce strach (dle poradny nebyla na setkání připravená), po krátké době však setkání probíhalo v poklidné atmosféře, dcera se žalobcem normálně komunikovala, hráli si spolu. Stejně bez problémů proběhlo i další setkání, dcera uváděla, že se na žalobce těšila. Jednání pak bylo za účelem nařízení asistovaného styku žalobce s dcerou, asistovaného předávání dcery žalobci a nařízení podporované komunikace a rodičovské dohody v název a založení trestního spisu žalobce odročeno na neurčito. Usnesením ze dne datum soud nařídil předběžné opatření, kterým nařídil jméno FO, žalobci a dceři účast na asistovaném setkání v název v adresa. jméno FO a žalobci soud uložil, aby každý z nich samostatně kontaktovat název do 3 dnů od doručení této výzvy za účelem podporované komunikace a rodičovské dohody a asistovaného předávání dítěte mezi rodiči a aby respektovali termín individuálního setkání, na který je třeba se dostavit. Předběžné opatření mělo trvat nezbytně nutnou dobu v délce nepřesahující 3 měsíce od jeho vykonatelnosti. Ve dnech datum a datum došly soudu od OSPOD adresa zprávy název o asistovaném předávání nezl. jméno FO, kdy na základě průběhu předávání bude služba ukončena. OSPOD pak dával ke zvážení, zda by styk žalobce s dcerou nemohl probíhat za přítomnosti matky žalobce, která má soudně upravený styk s vnučkou. Dle zpráv název mělo asistované předání dcery žalobci vždy na 3 hodiny a poté zpět matce v poradně proběhnout ve dnech datum, datum a datum (termín dne datum jméno FO zrušila pro nemoc dcery). Předání ani v jednom případě neproběhlo, dcera k žalobci nechtěla, nechtěla se s ním vidět, při prvním pokusu o předání působila nejistě, opakovaně uváděla, že má strach být se žalobcem sama. Dle pracovnic poradny jméno FO s předáváním dcery žalobci nesouhlasila, svůj postoj zřejmě přenášela na dceru, dceru na setkání se žalobcem a předání žalobci nepřipravila. K. Opltová měla dceru objednat k psycholožce. S ohledem na tři neúspěšné pokusy o předání poradna navrhla ukončení služby. Podáním došlým soudu dne datum navrhla jméno FO vydání předběžného opatření, kterým by byl upraven styk žalobce s dcerou tak, že je oprávněn se stýkat s dcerou každý sudý týden v neděli od 14:00 hod. do 16:30 hod. za přítomnosti matky, a to v dětském koutku název v adresa. jméno FO uvedla, že k předání dcery žalobci v rámci asistovaného předání v poradně nedošlo, dcera k žalobci nechtěla. jméno FO předpokládala, že v poradně bude s dcerou psychologicky pracováno, to se však nestalo a pouze na ni byl pracovnicemi poradny vyvíjen nátlak, aby dceru k odchodu se žalobcem přiměla, sama tak dceři zajistila terapii u dětského psychologa. Dle jméno FO není v zájmu dcery, aby se žalobce domáhal styku dle původního rozsudku, a je potřeba navrhovaným předběžným opatřením stanovit navykací režim. Usnesením ze dne datum soud nařídil předběžné opatření dle návrhu jméno FO s tím, že předběžné opatření má trvat nezbytně nutnou dobu v délce nepřesahující 3 měsíce od jeho vykonatelnosti. Usnesením název soudu ze dne datum bylo k odvolání žalobce usnesení o nařízení předběžného opatření změněno tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Odvolací neshledal důvody, aby byl kontakt žalobce s dcerou nadále omezován, navíc takovým razantním způsobem, jak navrhla jméno FO a nařídil soud prvého stupně. Odvolací soud konstatoval, že styk žalobce s dcerou bude nadále probíhat dle původního rozsudku s tím, že apeloval na žalobce, aby k realizaci styku s dcerou přistupoval citlivě a tento nevynucoval přes její odpor, a na jméno FO, aby dceru na styk se žalobcem řádně připravila a k tomuto styku ji motivovala. Dne datum uzavřeli žalobce a jméno FO dohodu, že styk žalobce s dcerou bude do konce roku rok probíhat každý sudý víkend vždy v sobotu od 10:00 hod. do 18:00 hod. a v neděli od 10:00 hod. do 18:00 hod. a že poté by mohl probíhat každý sudý víkend vždy od pátku od 15:00 hod. do neděle do 18:00 hod. V návaznosti na takto uzavřenou dohodu navrhla jméno FO soudu dne datum, aby řízení o změně úpravy styku žalobce s dcerou zastavil. Řízení bylo zastaveno usnesením ze dne datum (zjištěno ze spisu OS adresa sp. zn. spisová značka).

15. Svědkyně jméno FO, matka žalobce, uvedla, že žalobce byl z trestního stíhání na dně, nevěděl, co má dělat, hrozně se trápil, pořád to měl v hlavě, nevěděl, co bude dál. Absolvoval všechna nařízená vyšetření, i když se mu tam nechtělo, bylo to pro něho něco strašného, připadalo mu to ponižující. Trápilo jej, že se nemohl vídat s dcerou, se kterou měl zákaz se jakkoliv stýkat, nesměl se ani přiblížit ke školce. Žalobce hodně zhubnul, uzavřel se do sebe, nechtěl komunikovat s lidmi. Před tím to byl veselý, normální kluk a teď je to taková hubená troska, moc nechce komunikovat, i když se snaží. Žalobce měl psychické problémy, jestli ale vyhledal nějakou odbornou pomoc, svědkyně nevěděla. Před trestním stíháním žalobce dle svědkyně žádné psychické problémy neměl. Žalobce si dle svědkyně i před trestním stíháním zašel na dvě tři piva, problémy s alkoholem ale neměl. Na tom se nic nezměnilo ani v době trestního stíhání, užívání alkoholu se nezvýšilo. O užívání drog žalobcem nebylo svědkyni nic známo. Pokud jde o vědomost o trestním stíhání žalobce, svědkyně uvedla, že se to dozvěděla, když byl žalobce vzat do vazby, až následně se dozvěděla, pro co je stíhán. Bylo to i pro ni jako matku psychicky náročné, trápila se, ale žalobce podporovala, věřila v jeho nevinu, věděla, že to, z čeho je obviněn, není pravda. Dle svědkyně v rodině nebyl nikdo, kdo by žalobce odsoudil, kdo by nevěřil v jeho nevinu. Pokud jde o širší okolí, o stíhání žalobce věděla nejlepší kamarádka svědkyně, které to řekla sama svědkyně, ta to také považovala za absolutní nesmysl. Jinak to z bezprostředního okolí svědkyně nikdo nevěděl, a žádné reakce tak svědkyně nezaznamenala. Informace o trestním stíhání, a pro jaký skutek je žalobce stíhán, se ale po adresa rozšířila. Svědkyně nevěděla, z jakého zdroje, možná to bylo ze školky, kam chodili i někteří z kamarádů žalobce a kde to asi sdělila jméno FO, každopádně se to tam vědělo. Svědkyně pak ví, že žalobce měl přijít o řadu kamarádů, a to jednak na Facebooku, jednak těch, se kterými se stýkal v reálném světě. Svědkyně sama tyto osoby nezná, ví to jen od žalobce. S těmi kamarády žalobce dříve i pracoval, chodili spolu na různé kšefty a v době trestního stíhání ho nikdo nechtěl zaměstnat, posmívali se mu, že je pedofil. O trestním stíhání se dozvěděl i pronajímatel bytu, ve kterém žalobce bydlel, a doporučil mu ukončení nájmu, že to tak bude lepší. To svědkyně také věděla od žalobce. Žalobce pak bydlel po různu, pracoval jednou tam, jednou tam. Někam přišel a dozvěděl se, „jo, to seš ty“, protože lidé si to mezi sebou řekli, a zase byl bez práce. Bylo to hodně vysilující. Jestli se vztah přátel k žalobci změnil po skončení trestního stíhání, svědkyně nevěděla, se žalobcem o tom nemluvili. Pokud jde o vztah žalobce s dcerou, svědkyně uvedla, že před trestním stíháním byl bezproblémový. Když se žalobce a jméno FO rozešli, tak to vypadalo hrozně, se svými rodiči nechtěla žalobci dceru ani ukazovat, ale pak žalobce mohl být s dcerou o víkendech, které většinou trávili u svědkyně, a bylo to v pohodě. Když pak měl žalobce zákaz dceru vídat, tak z toho byl nešťastný, trápil se, před svědkyní i brečel, bylo to pro něho velmi těžké období. jméno FO nechtěla dceru půjčovat ani svědkyni, a ta se tak musela domoci přes soud, aby vnučku mohla vidět na dvě hodiny jednou za 14 dnů. Tyto styky probíhaly a žalobce se zajímal, jak se dcera má, svědkyně mu vždy posílala fotografie, na tom byli domluvení. Pokud jde o současný vztah žalobce s dcerou, svědkyně uvedla, že žalobce měl dle dohody s jméno FO dceru již dvakrát o víkendu, zatím bez přespání, přespávat by u něho měla až od dalšího roku. Dle svědkyně žalobce s dcerou navázali tam, kde před tím skončili. Dcera se k žalobci měla a chtěla by u něho již i přespávat. jméno FO nyní již do styku žalobce s dcerou nezasahuje.

16. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že trestní stíhání pro něho bylo tou nejhorší zkušeností a nedokáže si přestavit něco takového znovu prožít. Na policii, když si s ním chtěli prvně promluvit, šel sám a dobrovolně a tam mu sdělili obvinění a skončil na dva dny v policejní cele. Žalobce tomu nemohl uvěřit, nechápal to a úplně se z toho sesypal. Nikdy od nikoho neslyšel, že by měl takovou ostudu jako měl on. Žalobce poskytoval všechnu požadovanou součinnost, ve všem spolupracoval, absolvoval všechna požadovaná vyšetření, kdy zejména sexuologické vyšetření považoval za obzvláště ponižující, aby prokázal, že se ničeho nedopustil, a i když toto vše vyznívalo v jeho prospěch, nikdo mu nevěřil a neustále mu házeli klacky pod nohy. Žalobce se tak velmi obával, že nakonec bude odsouzen. Za nejhorší žalobce považoval skutečnost, že se nemohl stýkat s dcerou. právnická osoba se rozešli ve zlém, pak byly vztahy špatné, a když se to ustálilo, s dcerou se mohl vídat a i s jméno FO si vyšli vstříc, tak přišlo tohle. Žalobce jako otec tím hodně trpěl, úplně se mu zhroutil svět. Pral se sám se sebou, aby za dcerou nešel, chtěl ji vidět, ale věděl, že by z toho byl další problém. Žalobce se nesměl ani přiblížit ke školce. adresa je blízko u sebe pět školek, které si v období prázdnin děti předávají, a mezi nimi je park. Když už to žalobce nemohl doma vydržet a šel si např. do parku sednout na lavičku, tak ho vždy kontrolovali strážníci městské policie. Žalobce nechápal proč a pak se dozvěděl, že ve školkách mají k dispozici popis muže, odpovídajícího žalobci, který se nesmí ke školce přiblížit. Pro žalobce přitom bylo fyzicky nemožné dceru nepotkávat, neboť byt rodičů jméno FO, kam jméno FO s dcerou odešly, byl ve vedlejší ulici od bytu, který měl žalobce v pronájmu. Žalobce tak jméno FO s dcerou denně potkával a musel dělat, že je nevidí. To bylo strašné. Jednou už to nevydržel a na dceru zavolal a dostal za to pokutu. Aby se žalobce těmto setkáním vyhnul, domluvil se s pronajímatelem na ukončení nájmu a odstěhoval se na druhý konec název města. U žalobce se v době trestního stíhání objevily problémy se spánkem, měl z celé situace noční můry. Lékařskou pomoc v této souvislosti ale nevyhledal, musí to zvládnout sám, pomáhá mu v tom i nová přítelkyně. Před trestním stíháním žalobce žádné psychické problémy neměl, měl jen určité stavy úzkosti, se kterými se svěřil jméno FO a ta mu řekla, aby se šel léčit, jinak od něho i s dcerou odejde. Žalobce tak vyhledal psychiatra, který mu předepsal léky, ty si žalobce vyzvedl, ale neužíval je. Přišlo mu, že psychiatr je větší blázen než on, a tak tam již dále nechodil. Pokud jde o užívání drog, žalobce opětovně uvedl, že drogy užíval před 10 lety, jméno FO to věděla a používala to pak všude. Ani v opatrovnickém řízení, kde se řešila péče a styk s dcerou, nebylo užívání drog žalobcem zjištěno. Pokud jde o alkohol, žalobce uvedl, že si dá v hospodě 3, 4 piva a jde domů, problémy s alkoholem nemá. V době trestního stíhání bylo období asi dvou měsíců, kdy spotřeba alkoholu stoupla, ale žalobce toho sám nechal a sám se z toho dostal. Pokud jde o vědomost o trestním stíhání a jeho důvodech, tak o těchto vedle matky věděla sestra žalobce, která stejně jako matka věřila v jeho nevinu, stála při něm a snažila se jej podporovat. Širší rodina žalobce o trestním stíhání nevěděla. Informace o trestním stíhání i jeho důvodech se ale roznesla v místě bydliště žalobce. O tom, že se stran žalobce něco děje, se okolí dozvědělo již z toho, že se na žalobce vyptávala policie, i když ta nesdělovala důvody tohoto zájmu. Důvody trestního stíhání však zřejmě roznesly maminky se školky, které se s lidmi z místa bydliště žalobce bavily. Takto se to dozvěděl i pronajímatel žalobce, který také přišel s tím, že by bylo lepší nájem ukončit, aby se neříkalo, že byt pronajímá pro nějaké takovéto účely. To byl vedle potřeby vyhnout se setkávání s dcerou, kterou nemohl ani pozdravit, další důvod, proč se žalobce z bytu odstěhoval. Problémy s doručováním v opatrovnickém řízení pak nastaly kvůli tomu, že žalobce jako doručovací uvedl adresu ubytovny, kde byly s doručováním problémy, recepční zásilky předal jen tomu, koho znal, kdo tam bydlel delší dobu, o ostatních řekl, že tam nebydlí. V trestním řízení policie žalobci doručovala osobně. Žalobce se (uznává, že naivně) s problémy s trestním stíháním svěřil svým kamarádům, když na něm viděli, že se něco děje. Nechtěli tomu věřit, žalobce nepředpokládal, že by se kvůli tomu s ním přestali bavit, ale stal se opak, kamarádi přestali být kamarády. Žalobci zbyl jen jediný kamarád, který při něm vždy stál a podporoval ho, ostatní s ním kontakty přerušili. Kamarádi se o trestním stíhání žalobce dozvěděli i ze školky, kde řada z nich také měla děti. Od kamarádů žalobce dřív dostával práci, kdy spolu jezdili na třeba i neoficiální zakázky, a tyto pracovní nabídky po rozšíření informace o trestním stíhání ustaly a žalobce to pracovně zlikvidovalo. Ještě když žalobce nějakou práci dostal, tak se v pracovním kolektivu setkal přímo i s narážkami od některých spolupracovníků, že to určitě udělal. Jiní se ho ale naopak zastali. Někteří kamarádi, se kterými dříve pracoval, se mu pak třeba po dvou letech ozvali, a když zjistili, že už daný problém nemá, tak mu zase nabízeli, že by mohl do práce přijít. V době trestního stíhání ale nebylo nic. Jestli se informace o zproštění obvinění rozšířila i v místě jeho původního bydliště, žalobce neví, má obavu se tam jen objevit, ale myslí si, že situace je tam pořád stejná. V místě nového bydliště se informace o trestním stíhání nerozkřikla, tam už si žalobce dával pozor, komu se svěří. Pokud jde o vztah s dcerou, žalobce uvedl, že před trestním stíháním měli vztah bezproblémový. S dcerou se po ustálení předchozích problémů mohl vídat každou středu a jednou za 14 dnů od pátku do neděle, kdy víkendy většinou trávili u jeho matky. Dcera se k němu těšila, byla s ním ráda. Po skončení trestního stíhání se žalobce snažil přes všechny ty poradny atd. vztah s dcerou obnovit, ale jméno FO se mu snažila házet klacky pod nohy. Vztah s dcerou začali budovat od začátku. Dcera měla nejdříve odstup, ale jak se vídali častěji, tak to bylo lepší a lepší. Dvakrát již nyní měl žalobce dceru u sebe o víkendu, zatím bez přespání, dcera byla nadšená a chtěla by u žalobce už i přespat. Dle žalobce se jejich vztah vrátil v podstatě do podoby, jako byl před trestním stíháním.

17. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky rok až rok celkem 51,87 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne datum).

18. Přípisem ze dne datum, došlým žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částek 1 000 000 Kč a 2 400 000 Kč jako zadostiučinění za shora uvedené újmy způsobené předmětným trestním stíháním. V e-mailové komunikaci svého právního zástupce s žalovanou ze dnů datum a datum pak žalobce žádal o zaslání případně přiznaného zadostiučinění na účet své matky jméno FO. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne datum, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatovala, že nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práva a svobod, za vydání nezákonného rozhodnutí se omluvila a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, které mělo být postupně poukázáno k umoření exekučně vymáhaných pohledávek za žalobcem, neboť pohledávka žalobce vůči státu ve výši 50 000 Kč byla zajištěna exekučními příkazy (zjištěno z uplatnění nároku, e-mailové komunikace, stanoviska č. j. číslo jednací).

19. tituly před jménem jméno FO, soudní exekutor, Exekutorský úřad adresa rozhodl exekučním příkazem ze dne datum o provedení exekuce vedené vůči žalobci jako povinnému přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu odpovědnosti státu za škodu ve výši 50 000 Kč. Vymožena takto měla být celkem částka 9 015,99 Kč. Přípisem ze dne datum sděloval soudní exekutor, že uvedený exekuční příkaz nabyl právní moci dne datum. Dne datum byla žalovanou na účet soudního exekutora poukázána částka 9 016 Kč (zjištěno z exekučního příkazu č. j. číslo jednací, vyrozumění o nabytí právní moci, přehledu závazku).

20. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, soudní exekutorka, Exekutorský úřad adresa rozhodla exekučním příkazem ze dne datum o provedení exekuce vedené vůči žalobci jako povinnému přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky žalobce z důvodu povinnosti vyplatit žalobci zadostiučinění, a to z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Vymožena takto měla být celkem částka 34 614,80 Kč. Přípisem ze dne datum sdělovala soudní exekutorka, že uvedený exekuční příkaz nabyl právní moci dne datum. Dne datum byla žalovanou na účet soudního exekutorky poukázána částka 34 614,80 Kč (zjištěno z exekučního příkazu č. j. číslo jednací, vyrozumění o nabytí právní moci, přehledu závazku).

21. tituly před jménem jméno FO, soudní exekutor, Exekutorský úřad adresa rozhodl exekučním příkazem ze dne datum o provedení exekuce vedené vůči žalobci jako povinnému přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., a to z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, přiznanou Ministerstvem spravedlnosti pod číslo jednací ve výši 50 000 Kč. Vymožena takto měla být celkem částka 15 842,60 Kč. Přípisem ze dne datum sděloval soudní exekutor, že uvedený exekuční příkaz nabyl právní moci dne datum. Dne datum byla žalovanou na účet soudního exekutora poukázána částka 6 369,20 Kč (zjištěno z exekučního příkazu č. j. číslo jednací, vyrozumění o nabytí právní moci, přehledu závazku).

22. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

23. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

24. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

26. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

28. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky sporné.

29. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Nemajetkovou újmu způsobenou předmětným trestním stíháním soud hodnotil jako újmu jedinou. Žalobcem uváděné skutečnosti členěné do dvou okruhů, za které požadoval dvě samostatná zadostiučinění, soud posoudil „jen“ jako okolnosti důležité pro posouzení rozsahu a intenzity vzniklé nemajetkové újmy a pro určení formy a případně výše zadostiučinění

31. Dle ustálené judikatury [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen „NS“ sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10] i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

32. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Přestože žalobce dosud nebyl trestán, s ohledem na výši trestní sazby mu zjevně hrozilo uložení výrazného nepodmíněného trestu odnětí svobody (státním zástupcem bylo v obžalobě navrhováno 5 let ve věznici s ostrahou). To je okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu výrazně zvyšuje. Žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno výrazně vyšší společenské odsouzení než např. v případě majetkové či hospodářské trestné činnosti. Stíhaného jednání se navíc žalobce měl dopustit vůči své ani ne čtyřleté dceři, což dále společenské odsouzení, a tedy i nemajetkovou újmu zvyšuje (za horší snad může být považováno již jen obvinění z vraždy). Jako skutečnost zvyšující nemajetkovou újmu je nutno též uvést, že žalobce byl (byť krátkodobě od 9:50 hod. dne datum do 17:20 hod. dne datum) omezen na osobní svobodě, kdy v policejní cele strávil i noc. Nemajetkovou újmu konečně zvyšuje i skutečnost, že žalobce byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř., tj. z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se stíhaný skutek vůbec stal.

33. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne datum, doručeným žalobci téhož dne, a skončilo právní mocí usnesení název soudu o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku dne datum, trestní stíhání tedy trvalo celkem 1 rok a 2,5 měsíců, resp. stran 14,5 měsíců. Uvedenou dobu je dle názoru soudu možné považovat za přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku, ostatně stran přiměřenosti délky trvání trestního řízení žalobce ničeho nenamítal. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu 14,5 měsíců, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze ani celkově označit za výrazně dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

34. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. Orgány činné v trestním řízení měly důvod trestní stíhání žalobce vést, obvinění vznesené jméno FO a jejími rodiči musely (i s ohledem na objekt daného jednání) důkladně prověřit. Konečné posouzení věci, které stálo na vyhodnocení věrohodnosti výpovědí svědků jako jediných usvědčujících důkazů, pak bylo úkolem soudu, který žalobce podané obžaloby zprostil.

35. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy (výpovědi žalobce a svědkyně) byly předně prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocity nejistoty, obavy z odsouzení. K těmto „obvyklým“ následkům však u žalobce přistupovaly ještě následky vyvolané povahou stíhané činnosti, kdy žalobce prožíval pocity studu, pokoření. K tomu přispělo i absolvování sexuologického vyšetření, které žalobce prožíval jako obzvláště ponižující. Nelze též pominout, že žalobce dosud nebyl trestán, a že tak na něho trestní stíhání muselo mít intenzivnější dopad než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává opakovaně či dokonce pravidelně. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že se u žalobce objevily jen drobné psychické problémy, kdy špatně spí, stal se uzavřenějším, méně komunikativním. Žalobce v této souvislosti nevyhledal žádnou pomoc, nikde se neléčí. Je však nutno říci, že určité psychické problémy měl žalobce již v minulosti. Přestože se to nyní snažil bagatelizovat a popíral léčbu, z obsahu trestního spisu (tam založená zpráva psychiatričky a provedené znaleckého zkoumání) vyplývá, že se žalobce v minulosti, byť krátkodobě, léčil. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce v důsledku trestního stíhání začal více holdovat alkoholu. Alkohol konzumoval již před trestním stíháním a v době trestního stíhání se (snad až na krátkou epizodu, kdy si i zřejmě pod vlivem alkoholu chtěl zjednat „profackování“ jméno FO) míra popíjení nezvýšila. Současně nebylo prokázáno, že by se žalobce konzumaci alkoholu věnoval v takové míře, že by to mělo mít již v době před trestním stíháním vliv na jeho pověst, byť znalci provádějící vyšetření v rámci trestního stíhání považovali tuto míru zjevně za hraniční a žalobci doporučovali pití omezit. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že trestní stíhání dočasně narušilo vztah žalobce s dcerou, kdy odloučení od dcery žalobce prožíval velmi negativně. Nebylo prokázáno, že by tento vztah měl být narušený již před trestním stíháním. Po přechodně problematickém období po rozchodu žalobce s jméno FO a po úpravě styku žalobce s dcerou rozhodnutím opatrovnického soudu se poměry ustálily a žalobce si s dcerou budoval hezký vztah odpovídající vztahu rodiče nežijícího s dítětem ve společné domácnosti. V době trestního stíhání pak měl žalobce jakýkoliv kontakt s dcerou na dobu 1 roku zcela zakázán. Je logické, že takováto doba odloučení i s ohledem na velmi nízký věk dcery musela kvalitu jejich vztahu poznamenat a že tento pak musel být postupně budován znovu, byť dle závěrů znalců z trestního stíhání měla dcera žalobce niterně stále ráda (v době odloučení však přebírala názory matky a jejích rodičů, kteří měli k žalobci silně negativní vztah). V příčinné souvislosti s trestním stíháním však není, že se tak stalo až s odstupem dalších několika měsíců. Jak vyplynulo z obsahu opatrovnického spisu, navykací režim byl stanoven v podstatě vzápětí po zrušení předběžného opatření v trestním řízení, žalobce si však nepřebíral poštu (zasílanou mu na jím sdělenou doručovací adresu), a sám se tak přičinil o to, že k prvním setkáním s dcerou došlo až v lednu rok. Stejně tak nelze klást do příčinné souvislosti s trestním stíháním skutečnost, že další intenzivnější navykací režim (nejenom již asistované setkávání, ale asistované předávání) zjevně obstruovala jméno FO, která se stykem žalobce s dcerou nesouhlasila a své negativní nastavení přenášela na dceru. Jak vyplynulo z provedeného dokazování (obsah opatrovnického spisu a provedené výslechy), rozsah styku žalobce s dcerou se nakonec po dohodě s jméno FO vrátil, resp. měl by se vrátit na stejnou úroveň jako před trestním stíháním. Stejně tak se dle výpovědi žalobce a svědkyně na úroveň před trestním stíháním vrátila i kvalita vztahu žalobce s dcerou, která je u žalobce ráda a chce u něho znovu i přespávat. Bylo tak vyvráceno, že by vztah žalobce s dcerou byl trvale narušen či poškozen. Pokud jde o dopady trestního stíhání na okolí žalobce, z provedených výslechů vyplynulo, že členové rodiny buď věřili v nevinu žalobce, stáli při něm a podporovali jej, anebo o trestním stíhání ani nevěděli, těchto rodinných vztahů se tedy trestní stíhání nedotklo. Žalobce se kvůli trestnímu stíhání přestěhoval z bytu, ve kterém žil několik let, do jiné části název města. Ať již to bylo z důvodu, že pronajímatel nechtěl být spojován s jeho osobou, a chtěl mu tak nájem bytu ukončit, anebo z důvodu, že sám žalobce chtěl změnit místo bydliště, aby eliminoval možnost setkávat se na ulici s dcerou, kterou nesměl na základě předběžného opatření ani pozdravit, což mu činilo velké obtíže dodržovat, vždy to bylo v příčinné souvislosti s trestním stíháním. O trestním stíhání se vědělo v místě původního bydliště žalobce a toto bylo předmětem veřejné diskuse, což jistě muselo mít negativní dopad na pověst žalobce (s ohledem zejména na to, pro co byl stíhán – zde lze se žalobcem souhlasit, že ctění presumpce neviny ze strany veřejnosti bývá v takovýchto případech spíše chimérou než realitou). Soud přitom nevzal za prokázané, že by pověst žalobce měla být poškozena již před trestním stíháním. Je sice pravdou, že někteří svědci v trestním řízení se o žalobci vyjadřovali negativně, avšak je nutno dodat, že se jednalo zejména o osoby, které žalobci kladly na vinu stíhaný skutek (jméno FO a její rodiče) a jejichž negativní vztah k žalobci pramenil z doby problematického soužití žalobce s jméno FO a zejména pak z konfliktů z doby po jejich rozchodu, kdy se žalobce domáhal styku s dcerou. Na těchto základech vybudovaný negativní poměr k žalobci nelze dle názoru soudu generalizovat na obecně špatnou pověst žalobce, nic takového prokázáno nebylo. Jak vyplynulo z provedených výslechů, žalobce v důsledku trestního stíhání přišel o (v podstatě všechny) kamarády v místě původního bydliště a v důsledku toho pak i o pracovní příležitosti, které byly na tyto přátelské vztahy navázány. K tomuto důsledku zjevně přispěl i sám žalobce, který se kamarádům se svým trestním stíháním svěřil, lze však předpokládat, že by se to kamarádi i tak dozvěděli, jako se to dozvěděli jiní obyvatelé v místě původního bydliště žalobce. Tyto kamarádské vztahy, resp. od nich odvislé pracovní příležitosti, se částečně obnovují až po skončení trestního stíhání.

36. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. To mezi účastníky též nebylo sporné. Zadostiučinění v penězích je dle názoru soudu namístě poskytnout již na základě samotné povahy předmětné trestní věci, tj. obvinění ze znásilnění vlastní dcery útlého věku, které vešlo ve veřejnou známost, i kdyby žádné konkrétní dopady do jednotlivých sfér života žalobce nebyly prokázány.

37. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem: případy označené žalobcem věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 11 C 33/2023

V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., kterého se měl dopustit na osobě mladší 15 let svěřené do jeho dozoru, zneužívaje její závislosti, a tím způsobit těžkou újmu na zdraví, posttraumatickou poruchu, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně delší dobu 3 let a 9 měsíců a poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř., avšak již rozsudkem soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci byl též bezúhonný a trestní stíhání na něho mělo obdobné osobnostní dopady jako na žalobce (trpěl nespavostí, byl zamlklý, fyzicky sešel), lékařskou pomoc nevyhledal. Na nejbližší rodinu poškozeného v porovnávané věci, která o trestním stíhání věděla, nemělo stíhání žádný dopad. V místě bydliště poškozeného v porovnávané věci se o trestním stíhání nevědělo, stíhání pro poškozeného nemělo žádné pracovní dopady. Soud rozsudkem z listopadu rok shledal za adekvátní zadostiučinění částku 250 000 Kč. věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 43 C 129/2023 a následně u MS Praha pod sp. zn. 21 Co 329/2024

V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem znásilnění del § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a trestným činem ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit na své tehdejší partnerce a matce nezletilých dětí, tj. pro typově podobnou, ale širší a méně závažnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně delší dobu 3 let a 10 měsíců a poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř., avšak až v pořadí třetím rozsudkem ve spojení s usnesením odvolacího soudu, když předchozí dva zprošťující rozsudky byly odvolacím soudem zrušeny. Poškozený v porovnávané věci byl 329 dnů ve vazbě, kdy za újmu způsobenou výkonem vazby byl odškodněn samostatně. Poškozený v porovnávané věci nebyl na rozdíl od žalobce bezúhonný, byl již 5x soudně trestán a vykonal i nepodmíněný trest odnětí svobody. U poškozeného v porovnávané věci se v důsledku pobytu ve vazbě a dlouhodobého trestního stíhání rozvinuly výrazné psychické problémy, pro které byl léčen a byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti. U poškozeného v porovnávané věci došlo k narušení vztahu s jeho dětmi, kdy tento vztah byl před zahájením trestního stíhání dobrý. K narušení došlo především v důsledku vykonané vazby, kdy poškozený nemohl být s dětmi vůbec v kontaktu, ale k narušení došlo i v důsledku pokračujícího stíhání po propuštění z vazby a k obnovení vztahu dosud nedošlo. Soud rozsudkem z listopadu rok shledal za adekvátní zadostiučinění částku 80 000 Kč (soud prvého stupně tuto částku rozdělil na 50 000 Kč za zásah do rodinné sféry a 30 000 Kč za zásah do zdravotní sféry, odvolací soud s takovou fragmentací nesouhlasil, když tato nemá oporu v zákoně ani v ustálené judikatuře a zadostiučinění by mělo být stanoveno komplexně za celou újmu se zohledněním dopadů do různých sfér poškozeného). případy označené žalovanou věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 42 C 232/2015 a následně u MS Praha pod sp. zn. 68 Co 198/2017

V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin znásilnění dle § 241 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit na své nezletilé dceři, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 7 měsíců a poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř., avšak již rozsudkem soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci nebyl na rozdíl od žalobce bezúhonný, byl již v minulosti 2x soudně trestán. Trestní stíhání mělo na poškozeného v porovnávané věci obdobné osobnostní dopady jako na žalobce (byl psychicky zničený, nespal, hubnul), opustili ho kamarádi. Na vesnici, kde poškozený bydlel, o stíhání mnoho lidí vědělo a stíhání mu poškodilo pověst, nebyl však vyloučen z veřejného, společenského či pracovního života, nebyl nucen se přestěhovat. Užší i širší rodina stíhání těžce nesla, poškozeného ale neopustila, trestní stíhání však mělo vliv na intimní soužití poškozeného a jeho manželky a negativně dopadalo i na život syna poškozeného, kterému spolužáci říkali, že mu tátu zavřou. Došlo k narušení vztahu s dcerou, k tomu však došlo již před trestním stíháním a tento narušený vztah pak zřejmě též vedl k obvinění žalobce ze stíhaného jednání. Soud rozsudkem ze září rok shledal za adekvátní zadostiučinění částku 60 000 Kč. věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 19 C 158/2016

V této věci byl poškozený stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. pro typově obdobnou, a méně závažnou trestnou činnost, která se netýkala nezletilého dítěte, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 7,5 měsíců a poškozený byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) tr. ř., a to již rozsudkem soudu prvého stupně, když státní zástupce vzal své odvolání zpět. Trestní stíhání probíhalo v podstatě po celou dobu vazebně, kdy za újmu způsobenou vykonanou vazbou byl poškozený v porovnávané věci odškodněn samostatně. Poškozený v porovnávané buď ani netvrdil, anebo neprokázal žádné konkrétní dopady trestního stíhání na jednotlivé sféry jeho života věci. Soud rozsudkem z června 2017 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč. věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 22 C 204/2012

V této věci byl poškozený stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. pro typově obdobnou, a méně závažnou trestnou činnost, která se netýkala nezletilého dítěte, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo kratší dobu 9 měsíců a poškozený byl obžaloby zproštěn (zřejmě) dle § 226 písm. a) tr. ř., a to již rozsudkem soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce bezúhonný a stíhání na něho mělo obdobné osobnostní dopady jako na žalobce (byl psychicky na dně, ze stresu zhubnul, nebyl schopen náročnější fyzické práce – většina těchto následků ale vznikla ještě v době prověřování věci, a tak nebyla přičitatelná nezákonnému trestnímu stíhání), obával se o dokončení školy a možnost následného pracovního uplatnění. O trestním stíhání věděli spolupracovníci poškozeného v porovnávané věci, kteří do něho rýpali, ale chování k němu nezměnili, věděla to i učitelka ve škole. Soud rozsudkem z února 2014 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 10 000 Kč. případy vyhledané soudem věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 15 C 239/2019 a následně u MS Praha pod sp. zn. 54 Co 307/2020-137

V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pohlavního zneužití dle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit vůči své nezletilé dceři, tj. pro typově obdobnou ale méně závažnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo delší dobu 2 let a poškozený byl obžaloby zproštěn (neuvedeno, z jakého důvodu) již rozsudkem soudu prvého stupně. U poškozeného v porovnávané věci došlo k narušení vztahu k jeho nezletilým dětem, kdy s nezletilou dcerou měl předběžným opatřením vydaným v trestním řízení zcela zakázán styk po dobu 21 měsíců, vztahy poškozeného s jeho dětmi však nebyly perfektní již před zahájením trestního stíhání. Poškozený v porovnávané věci přišel o několik kamarádů, přestal chodit do společnosti a lidé v blízkém okolí se na něho dívali tzv. skrz prsty. Soud rozsudkem z listopadu rok shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč. věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 31 C 389/2014

V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pohlavního zneužití dle § 185 odst. 1 al. první, odst. 2 tr. zákoníku, tj. pro typově obdobnou ale méně závažnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo kratší dobu 1 roku a poškozený byl obžaloby též zproštěn z důvodu dle § 226 písm. a) tr. ř., a to prvním rozsudkem ve spojení s usnesením odvolacího soudu o zamítnutí odvolání státního zástupce. Poškozený v porovnávané věci byl vyšší armádní důstojník, byl policií zadržen na pracovišti před zraky kolegů a v policejní cele pak pobyl 2 dny. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce bezúhonný a stíhání u něho vyvolalo nespavost, kolísání váhy, žaludeční potíže, nesoustředěnost. U poškozeného v porovnávané věci došlo k narušení partnerského soužití s přítelkyní a k narušení vztahu s nezletilým synem, který od matky i ve škole slyšel, že otec je pedofil, matka zneužila trestního stíhání poškozeného v opatrovnickém řízení týkajícím se péče o syna. Stíhání poškozeného v porovnávané věci bylo rozsáhle medializováno (média byla přítomna i u hlavního líčení, kde byl vyslýchán znalec a bylo probíráno sexuologické vyšetření poškozeného), v důsledku čehož se stalo veřejně známým a poškozený kvůli tomu čelil i invektivám. Poškozený v porovnávané věci si pak díky známosti jeho stíhání nemohl několik měsíců nalézt zaměstnání a byl na úřadu práce (o původní zaměstnání nepřišel kvůli trestnímu stíhání). Poškozený se kvůli trestnímu stíhání stranil společnosti, přestal komunikovat s několika přáteli. Soud rozsudkem z listopadu rok shledal za adekvátní zadostiučinění částku 270 000 Kč. věc vedená u OS Praha 2 pod sp. zn. 21 C 47/2019

V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit na svém nezletilém synovi, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo delší dobu 2 let a poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř., avšak až v pořadí třetím rozsudkem soudu prvého stupně, kdy předchozími dvěma rozsudky, následně zrušenými odvolacím soudem, byl nepravomocně uznán vinným a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Poškozený v porovnávané věci byl po dobu necelých 11 měsíců ve vazbě, za újmu způsobenou vykonanou vazbou byl odškodněn samostatně. U poškozeného v porovnávané věci vznikly v důsledku trestního stíhání psychické problémy, pro které byl léčen na psychiatrii. Poškozený v porovnávané věci byl policistou, trestní stíhání se jej tak dotklo v profesní rovině, kdy jednak bylo ze strany jeho okolí velmi negativně vnímáno, jednak byl na dobu trestního stíhání postaven mimo službu a byl mu krácen plat. Další uváděné dopady v oblasti partnerského, rodinného a společenského života a v oblasti finanční poškozený přes výzvu soudu ani řádně netvrdil a v řízení neprokázal. Soud rozsudkem z června rok shledal za adekvátní zadostiučinění částku 120 000 Kč, resp. s ohledem na absenci konkrétních tvrzení a důkazních návrhů k dalším dopadům nemohl ani posoudit přiměřenost žalovanou již poskytnuté částky 120 000 Kč.

38. Z odkazovaných srovnávaných případů je zřejmé, že škála poskytovaného zadostiučinění je v obdobných či podobných věcech skutečně široká. Žádný z porovnávaných případů se přitom plně neshoduje s případem žalobce, když v jednotlivých případech se objevují vždy jen některé z dopadů komplexně prokázaných u žalobce. Po zohlednění shora učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. 11 C 33/2023. Oproti tomuto případu je nutno zohlednit, že trestní stíhání žalobce trvalo podstatně kratší dobu, a naopak, že žalobce byl i zadržen, že trestní stíhání mělo dopady na okolí v místě jeho bydliště, kde se o něm vědělo, a na pracovní příležitosti a že u žalobce došlo k přechodnému narušení vztahu s dcerou. Soud tak za adekvátní zadostiučinění považoval částku 300 000 Kč. Při porovnání se staršími srovnávanými případy a tam přiznanými částkami je pak dle názoru soudu nutno zohlednit též vliv inflace, kdy za roky rok-rok (nejstarší rozhodnutí je z roku rok) činila kumulovaná inflace cca 52 %. Výše poskytovaného zadostiučinění by měla odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Na uvedené nemá vliv, že pro oblast odškodňování nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byla možnost zohledňování vlivu inflace vyloučena (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25), když způsob určování výše zadostiučinění v této oblasti stojí na jiných základech než v případě nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání.

39. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržel pouze 50 000 Kč, považoval soud podanou žalobu za důvodnou do částky 250 000 Kč, do které jí vyhověl, a do zbylého požadavku na zaplacení částky 3 100 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

40. Pokud jde o způsob vyplacení žalovanou přiznané částky zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, se žalobcem lze souhlasit, že je podivné, že v situaci, kdy žalovaná dosud uplatněný nárok na zadostiučinění neprojednala a nedospěla k závěru, zda a případně v jaké výši zadostiučinění poskytne, je soudním exekutorům známo nejen, že je předběžně projednáván nárok na poskytnutí zadostiučinění, ale je jim známa i výše posléze přiznaného zadostiučinění a č. j. stanoviska, kterým je posléze zadostiučinění přiznáno, a tyto skutečnosti již uvádějí ve svých dříve vydaných exekučních příkazech. Uvedená skutečnost však nemá na rozhodnutí v této věci vliv, když přiznané zadostiučinění bylo poskytnuto žalobci, byť se tak stalo na účty soudních exekutorů ve prospěch uspokojení exekučně vymáhaných pohledávek věřitelů žalobce, soud se jí tak v řízení dále nezabýval.

41. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne datum a lhůta 6 měsíců skončila dne datum. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne datum, od kterého žalobci požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 47 678 Kč, která je tvořena ⟪LB:lb_001⟫ - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do datum (převzetí a příprava zastoupení dne datum – dle plné moci) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do datum, vzata částka 50 000 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - 3,5x odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby vykonané v roce 2025 (sepis žaloby dne datum, účast na jednání soudu dne datum, sepis doplnění žaloby dne datum, účast na jednání soudu, při kterém byl jen vyhlášen rozsudek, dne datum – poloviční odměna) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši částka (3,5x částka), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od datum, vzata přiznaná částka 250 000 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ - 1x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonané do datum dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do datum, ve výši 300 Kč, ⟪LB:lb_005⟫ - 4x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od datum, v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč), ⟪LB:lb_006⟫ - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 928 Kč.

43. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.