OSPH02 47 C 189/2024-388

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 265 000 Kč s příslušenstvím a co do požadavku na omluvu ve formě úředního dopisu, opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, přičemž obsahem této omluvy měl být text následujícího znění: „Omluva panu tituly před jménem jméno FO, za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a nepřiměřenou délkou trestního řízení, Česká republika Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu tituly před jménem jméno FO, nar. datum, neboť v trestním řízení vedeném, nejprve u Policie České republiky pod sp. zn. Anonymizováno, u Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. Anonymizováno, u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. Anonymizováno a Anonymizováno a konečně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno došlo vůči jeho osobě dne 8. 11. 2013 k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková újma, a rovněž toto řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, v důsledku čehož mu vznikla další nemajetková újma.“, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 239 417 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 1 360 583 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 69 292 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 12. 2024 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. Anonymizováno, obviněn ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, čímž měl způsobit škodu přesahující 160 mil. Kč. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 11. 2023. Pro citovaný trestný čin byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 na žalobce obžaloba (dále jen „obvodní soud“). Žalobce byl v pořadí třetím rozsudkem z 10. 5. 2023 č. j.: Anonymizováno obžaloby zproštěn. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze č. j.: Anonymizováno ze dne 13. 12. 2023. Trestní stíhání žalobce tak trvalo 10 let a 1 měsíc, o jehož nepřiměřenosti nemůže být pochyb. Konkrétně žalobce požadoval vyslovení omluvy a zaplacení částky 1 500 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním a dále zadostiučinění ve výši 365 000 Kč za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky napadeného řízení. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že v rozhodnou dobu byla proti němu vedena celkem 3 trestní stíhání, když všechna skončila deklarováním neviny žalobce. Trestní stíhání zastihlo žalobce jako uznávaného Anonymizováno, což ho diskreditovalo. Byl mj. členem Anonymizováno, přičemž toto členství bylo v návaznosti na zahájení trestního stíhání ukončeno, neboť při skončení funkčního období žalobce jeho nominace na další období neměla vzhledem k trestnímu stíhání smysl. V důsledku masivní medializace spojené s předmětným trestním stíháním byla jeho dobrá pověst zcela zničena. Citelné důsledky mělo trestní stíhání pro žalobce i tím, že byl nucen prodat své 2 byty a z prodeje získané finanční prostředky použít na svou obhajobu. Žádný významný majetek již poté žalobce nenabyl, přičemž dnes žije v pronajatém bytě. Jeho životní úroveň tak v důsledku trestního stíhání významně klesla, ztratil finanční a s tím spojenou duševní jistotu. Žalobce byl vystaven požadavku na náhradu škody v řádu desítek milionů Kč, neustálému tlaku veřejnosti, cítil křivdu a beznaděj, pročež celé trestní stíhání vnímal velmi úkorně. Těsně před vánočními svátky byly u něj provedeny domovní prohlídky, ikdyž k takovému kroku nebyl důvod. Žalobce byl ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody 2 - 8 let. Konečně zásadním způsobem se nezákonné trestní stíhání žalobce projevilo i na jeho do té doby bezbřehé chuti k výtvarné tvorbě. Žalobce totiž byl před zahájením trestního stíhání mnoho let výtvarně velice činný, když své obrazy vystavoval ve skupině Anonymizováno. Takových výstav bylo do zahájení jeho trestního stíhání zhruba 14. Poté se již jen v roce 2014 účastnil jedné výstavy v Itálii, na které však vystavoval toliko starší tvorbu. Nové obrazy již po zahájení trestního stíhání netvořil. V roce 2014 se jednalo o poslední výstavu žalobce, a to právě z důvodu jeho trestního stíhání. Žalobce před tím vystavoval svá díla od roku 1998. V důsledku nezákonně vedeného trestního řízení se žalobce potýkal s psychickými i fyzickými zdravotními potížemi, přičemž jejich dozvuky pociťuje do dnešního dne. Co se týče obtíží psychických, žalobce trpěl v průběhu trestního řízení depresemi pramenícími z obrovského stresu, pročež byl nucen užívat antidepresiva, a to konkrétně Trittico. Žalobce byl přitom nucen v podstatě bezprostředně po zahájení trestního stíhání v roce 2013 vyhledat odbornou psychiatrickou a psychologickou pomoc. Tato potřeba trvala nepřetržitě po celou dobu jeho trestního stíhání, a trvá až do dnes. Konkrétně se žalobce léčil u tituly před jménem jméno FO a dosud se léčí u tituly před jménem jméno FO. Kromě psychických obtíží se v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce potýkal a nadále potýká i s obtížemi fyzickými (vysoký tlak, astma, kožní onemocnění). Trestním stíháním žalobce byl také nenávratně poškozen jeho rodinný život, když v průběhu trestního stíhání jemu nejbližší osoby – otec, matka a bývalá manželka zemřeli, tj. zemřeli s vědomím, že žalobce možná půjde do vězení a nedožili se tak očištění jména žalobce. Děti žalobce byly jeho trestním stíháním velmi zasažené a dodnes se s touto situací nevypořádaly. Žalobce byl dále zasažen významně i v pracovní oblasti, když velká část kolegů i podřízených směrem k žalobci po zahájení trestního stíhání změnila své chování a částečně se od něj odvrátila. Po odvolání z pozice Anonymizováno neměl žádnou šanci se uplatnit ve veřejné správě, proto přijal nabídku možnosti 5letého pracovního uplatnění v soukromém sektoru v zahraničí. Konkrétně žalobce pracoval v Anonymizováno a v Anonymizováno, tuto práci však byl nucen z důvodu politického vývoje po Anonymizováno ukončit, neboť zaměstnavatel žalobce ukončil své podnikatelské aktivity v těchto regionech. Po svém návratu z Anonymizováno již žalobce pracovní uplatnění nenašel, a proto zůstal v důchodu. Důvodem však bylo výlučně probíhající trestní stíhání, neboť pokud by neprobíhalo, měl by možnost pracovat na významné manažerské pozici ve společnosti právnická osoba., kterou měl přislíbenou od tituly před jménem jméno FO, tehdejšího předsedy představenstva právnická osoba. Žalobce navíc v důsledku trestního stíhání přišel de facto o všechny profesionální vztahy, které do té doby vybudoval. Jednalo se zejména o vztahy se společnostmi právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba., Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno. Ve věku 61 let tak musel žalobce v tomto ohledu začít znovu budovat své renomé. Stran nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení, jehož délka přesáhla 10 let, žalobce uvedl, že na délce řízení se nijak negativně nepodílel, naopak se snažil řízení urychlit (+10 %), řízení pro něj mělo značný význam (+ 50 %), spočívající v medializaci kauzy žalobce a bohužel i v diskreditaci jeho osoby v odborné sféře i v očích široké veřejnosti. Věc žalobce není možné považovat za hmotně právně, procesně, ani skutkově složitou, rozhodně ne dostatečně složitou na to, aby konečné pravomocné rozhodnutí bylo vydáno více než 10 let od zahájení trestního stíhání. Dle žalobce nepřiměřená délka řízení byla způsobena především postupem orgánů činných v trestním řízení v pozici orgánů veřejné moci, kdy docházelo k nedůvodným časovým prodlevám a opakovaně byla vydávána věcně nesprávná rozhodnutí, která musela být následně rušena odvolacím orgánem (+ 30 %). Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 365 000 Kč (20 000 Kč ročně se snížením na poloviční částku za první dva roky trvání řízení se zvýšením dle shora uvedených markantů).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 7. 3. 2025, v němž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 7. 6. 2024 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. Anonymizováno (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila částkou 130 000 Kč, když žalovaná považovala za prokázaný tvrzený zásah do osobní a pracovní sféry žalobce, když žalobce platil za významného odborníka ve svém oboru, v němž se vyprofiloval na předního experta. Žalovaná přihlédla, že mediální kampaň provázející trestní stíhání žalobce poškodila jeho dobré jméno a řada lidí z oboru se s ním přestala stýkat. Také byl shledán zásah do zdravotní sféry žalobce, a to zejména do psychické sféry, když žalobce byl dokonce nucen vyhledat odbornou psychiatrickou a psychologickou pomoc, přičemž mu byla nasazena medikace. Trestní stíhání žalobce trvající přes deset let muselo zcela jistě zasáhnout do rodinného a osobního života žalobce, do jeho pověsti a cti. Dále bylo nezbytné zohlednit okolnost, že žalobce byl nepravomocně uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a dále skutečnost, že žalobci byla uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 93 696 343 Kč, přičemž lze konstatovat, že v případě pravomocného odsouzení a přiznání povinnosti k náhradě škody by toto bylo pro žalobce likvidační. Vzhledem k výše uvedeným prokázaným dopadům do osobnostní sféry žalobce, a to především profesní sféry, byla žalobci přiznána na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání částka 130 000 Kč. Žalovaná nadto konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Délku namítaného řízení hodnotila již jako nepřiměřenou, pročež žalobce odškodnila částkou 135 000 Kč, když shrnula, že řízení trvalo 10 let, soudy I. instance a II. instance rozhodovaly opakovaně. Po stránce skutkové a právní lze považovat věc za složitější (- 10 %), ve věci byly opakovaně provedeny výslechy velkého počtu svědků, bylo provedeno mnoho listinných důkazů a nezbytné bylo také vypracovat 3 znalecké posudky. Dále bylo zjištěno, že žalobce nikterak nezapříčinil délku řízení. Co se týče postupu policejního orgánu a soudů, žalovaná konstatovala, že zejména u soudu prvního stupně byla shledána období nečinnosti, proto byla základní částka náhrady z tohoto důvodu navýšena o 10 %. Pokud jde o kritérium významu řízení pro žalobce, vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil samostatný nárok na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, kde je jako jedno z hledisek zohledněn význam řízení, není na místě v rámci nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení navyšovat základní částku na významu. S poukazem na uvedená kritéria dospěla žalovaná k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení částka 135 000 Kč.

3. Podáním ze dne 26. 4. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 265 000 Kč s příslušenstvím a co do požadavku na vyslovení omluvy, to vše pro plnění žalované po podání žaloby (a marnému uplynutí lhůty k mimosoudnímu projednání nároku), pročež soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil dne 7. 6. 2024.

6. Nesporným byl též průběh trestního řízení žalobce vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. Anonymizováno. Dne 8. 11. 2013 bylo vydáno Policií České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kontroly SKPV usnesení o zahájení trestního řízení (v posuzovaném řízení na straně obhajoby, nejdříve obviněný a následně obžalovaný) pod č.j. Anonymizováno, kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu, kterého se měl dopustit z pozice právnická osoba. Usnesení bylo žalobci doručeno 22. 11. 2013. Následně žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 21. 11. 2013 byla obviněným jméno FO podána stížnost proti usnesení ze dne 8. 11. 2013. Dne 27. 11. 2013 podal žalobce blanketní stížnost proti usnesení ze dne 8. 11. 2013. Dne 3. 12. 2013 odůvodnil žalobce svou stížnost. Dne 17. 12. 2013 byly stížnosti předloženy Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Dne 7. 1. 2014 byla státním zástupcem Vrchního státního zástupce stížnost žalobce i obviněného jméno FO proti usnesení ze dne 8. 11. 2013 pro nedůvodnost zamítnuta. Dne 13. 1. 2014 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Dne 23. 1. 2014 byl vyslechnut žalobce a obviněný jméno FO. Dne 27. 3. 2014 byly k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podány podněty k návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Dne 1. 4. 2014 Vrchní státní zastupitelství v Praze navrhlo Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby byl vydán příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a jednomu podnětu nebylo vyhověno. Dne 14. 4. 2014 byl vydán příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. Dne 17. 4. 2014 byl vyhotoven protokol o učinění prohlídky. Dne 23. 4. 2014, 24. 4. 2014, 29. 4. 2014 a 30. 4. 2014 byli vyslechnuti svědci tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO. Dne 5. 6. 2014 byla vyslechnuta svědkyně jméno FO. Dne 19. 6. 2014 policejní orgán žádal o udělení předchozího souhlasu se zajištěním majetkových hodnot. Dne 20. 6. 2014 byl souhlas udělen. Dne 23. 6. 2014 bylo vydáno usnesení o zajištění náhradních hodnot společnosti právnická osoba za výnos z trestní činnosti. Dne 26. 6. 2014 podala společnost právnická osoba blanketní stížnost proti usnesení ze dne 23. 6. 2014. Dne 1. 7. 2014 byla společnost právnická osoba nahlížet do spisu. Dne 11. 7. 2014 byla stížnost předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství. Dne 15. 7. 2014 společnost právnická osoba svou stížnost odůvodnila. Dne 17. 7. 2014 se ke stížnosti vyjádřil vrchní státní zástupce. Dne 12. 8. 2014 rozhodl Vrchní soud v Praze, že se stížnost zamítá. Dne 27. 8. 2014 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Dne 12. 4. 2016 byla u Obvodního soudu pro Prahu 4 podána obžaloba proti žalobci a obviněnému Anonymizováno ze dne 4. 4. 2016. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 52 T 45/2016. Dne 29. 4. 2016 podala společnost právnická osoba návrh na přezkoumání obžaloby. Dne 3. 5. 2016 byla podána žádost o prodloužení lhůty k prvnímu úkonu, která byla stejný den prodloužena do 30. 6. 2016. Dne 5. 5. 2016 podal obviněný jméno FO návrh na přezkoumán obžaloby. Dne 11. 7. 2016 se konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Soud státnímu zástupci uložil vypracovat revizní znalecký posudek. Dne 19. 7. 2016 podal vrchní státní zástupce blanketní stížnost proti rozhodnutí ze dne 11. 7. 2016. Dne 28. 7. 2016 odůvodnil vrchní státní zástupce svou stížnost. Dne 9. 8. 2016 byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 14. 9. 2016 bylo při neveřejném zasedání rozhodnuto, že se rozhodnutí ze dne 11. 7. 2016 zrušuje a soudu I. stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, neboť napadené rozhodnutí není správné, když nejsou splněny zákonné podmínky podle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Nedostatek znaleckého posudku nemůže být důvodem pro vrácení, když si soud I. stupně může přizvat znalce. Postup soudu I. stupně byl nezákonný, když by tímto postupem docházelo k průtahům v řízení a navíc soud I. stupně nebyla dodržena lhůta dle k prvnímu úkonu. Dne 29. 9. 2016 byl spis předložen soudu I. stupně. Dne 11. 10. 2016 byl dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 7. 12. 2016. Dne 19. 10. 2016 požádal obhájce žalobce o změnu termínu hlavního líčení z důvodu kolize. Dne 20. 10. 2016 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 8. 12. 2016. Dne 29. 11. 2016 podal právní zástupce společnosti právnická osoba, námitku podjatosti proti státnímu zástupci tituly před jménem jméno FO a celému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Dne 30. 11. 2016 soud požádal, aby se hlavního líčení účastnil jiný státní zástupce. Dne 1. 12. 2016 nahlíželi účastníci řízení do spisu. Dne 2. 12. 2016 bylo Vrchním státním zastupitelstvím v Praze rozhodnuto, že tituly před jménem jméno FO není vyloučen. Dne 8. 12. 2016 se konalo hlavní líčení, kterého se zúčastnil jak žalobce, tak jeho obhájce. Na hlavním líčení byl vyslechnut žalobce jako obžalovaný a obžalovaný jméno FO. Následně žalobce učinil prostřednictvím svého obhájce důkazní návrhy výslechy svědků. Na závěr bylo vyhlášeno usnesení, že se ke společnému řízení spojují řízení vedená pod sp. zn. Anonymizováno a řízení vedené pod sp. zn. Anonymizováno. Hlavní líčení bylo odročeno na 2. - 6. 1. 2017. Dne 9. 12. 2016 byl dán pokyn k předvolání svědků na jednotlivé jednací dny. Dne 19. 12. 2016 podal právní zástupce společnosti právnická osoba námitky proti protokolu z hlavního líčení ze dne 8. 12. 2016 a žádost o opravu protokolu. Dne 22. 12. 2016 byl právní zástupce společnosti právnická osoba nahlížet do spisu. Dne 2. 1. 2017 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení nařízeného od 2. 1. 2017 do 6. 1. 2017 z důvodu pracovní neschopnosti soudce na 15.-17. 2. 2017. Dne 9. 1. 2017 se z hlavního líčení omluvil svědek Anonymizováno. Dne 12. 1. 2017 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 7.-9. 3. 2017. Dne 7. 2. 2017 byl dán pokyn k předvolání svědků k hlavnímu líčení. Dne 6. 3. 2017 se svědek Anonymizováno omluvil z hlavního líčení. Dne 7. 3. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, na kterém bylo vyslechnuto pět svědků a účastnil se ho jak žalobce, tak jeho obhájce. Dne 8. 3. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, na kterém bylo vyslechnuto osm svědků. Dne 9. 3. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, na kterém bylo vyslechnuto pět svědků a účastnil se ho jak žalobce, tak jeho obhájce. Následně bylo odročeno na 19.-21. 4. 2017. Dne 14. 3. 2017 byl dán pokyn k předvolání svědků, znalců a znaleckých ústavů k hlavnímu líčení. Dne 27. 3. 2017 učinil žalobce důkazní návrhy. Dne 31. 3. 2017 byl žalobce vyzván ke specifikování žalobních návrhů. Dne 18. 4. 2017 navrhl žalobce přibrání znaleckého ústavu. Dne 19. 4. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, na kterém byly provedeny listinné důkazy, vyslechnut znalec. Dne 20. 4. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, na kterém byly vyslechnuti znalci a svědek. Následně bylo odročeno na 6.-8. 6. 2017. Dne 25. 4. 2017 byl dán pokyn k předvolání znalce a znaleckého ústavu k hlavnímu líčení. Dne 3. 5. 2017 byl do spisu nahlížet znalec. Dne 24. 5. 2017 byl do spisu nahlížet obhájce žalobce. Současně žalobce navrhl provést výslech znalce, tento znalce byl následně předvolán k hlavnímu líčení nařízenému na 6. 6. 2017. Dne 26. 5. 2017 zaslal obhájce žalobce doplňující otázky pro znalce, když byl nahlížet do spisu. Dne 5. 6. 2017 se společnost právnická osoba vyjádřila ke znaleckému posudku. Dne 14. 6. 2017 podala společnost právnická osoba důkazní návrhy. Dne 6. 6. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, na kterém byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuti znalci. Následně bylo odročeno na 24. a 25. 8. 2017. Dne 15. 6. 2017 byl dán pokyn k předvolání znalců k hlavnímu líčení. Dne 25. 7. 2017 podal vedlejší účastník další důkazní návrhy. Dne 24. 8. 2017 bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byli vyslechnuti znalci. Následně bylo odročeno na neurčito. Dne 8. 9. 2017 učinil žalobce důkazní návrh. Dne 27. 9. 2017 byl k vypracování znaleckého posudku přibrán znalecký ústav. Dne 4. 10. 2017 byla poškozená vyzvána k vydání dokumentů. Dne 18. 10. 2017 vyslovil znalecký ústav svou podjatost. Dne 31. 10. 2017 byl znalecký ústav zproštěn a byl přibrán jiný znalecký ústav. Stejného dne byl spis dán na lhůtu 3 měsíců. Dne 14. 11. 2017 byly znaleckému ústavu zaslány podklady. Dne 20. 2. 2018 byl znalecký ústav urgován k dodání znaleckého posudku. Dne 23. 2. 2018 učiněn úřední záznam o urgenci znalce a o nejasnostech s doručením podkladů. Dána nová lhůta 2 měsíců k vypracování znaleckého posudku. Dne 16. 3. 2018 bylo oznámeno datum místního šetření. Dne 25. 4. 2018 požádal znalec k prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku do 22. 5. 2018. Dne 3. 5. 2018 bylo žádosti vyhověno. Dne 18. 5. 2018 byl soudu předložen znalecký posudek. Dne 22. 5. 2018 byl dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 25. 6. 2018. Dne 31. 5. 2018 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 18. 7. 2018. Dne 9. 7. 2018 podal žalobce důkazní návrhy. Dne 16. 7. 2018 podal žalobce důkazní návrhy. Dne 18. 7. 2018 bylo pokračováno v hlavním líčení. Na líčení byly provedeny listinné důkazy a byli vyslechnuti dva znalci. Na závěr byly učiněny závěrečné řeči a líčení bylo odročeno na 24. 8. 2018. Dne 26. 7. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 24. 8. 2018 bylo pokračováno v hlavním líčení. Na líčení byly předneseny závěrečné řeči. Následně bylo odročeno na 21. 9. 2018 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 21. 9. 2018 se konalo hlavní líčení. Soud I. stupně rozhodl, že se žalobce zprošťuje obvinění podle § 226 písm. a) trestního řádu pro skutky dle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, a pro skutek dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Ve zbytku bylo trestní stíhání žalobce usnesením zastaveno. Ústně do protokolu podal odvolání státní zástupce z Městského státního zastupitelství i z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4. Dne 24. 9. 2018 podal poškozený stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání. Dne 8. 10. 2018 byla podána žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Tato byla prodloužena do 30. 11. 2018. Rozsudek a usnesení byly rozeslány dne 22. 11. 2018 a žalobci bylo doručeno dne 1. 12. 2018. Dne 30. 11. 2018 bylo vydáno opravné usnesení. Dne 3. 12. 2018 se poškozený odvolal do rozsudku. Dne 18. 12. 2018 podal okresní státní zástupce stížnost do usnesení ze dne 21. 9. 2018. Dne 20. 12. 2018 odůvodnil vrchní státní zástupce odvolání. Dne 2. 1. 2019 došlo k rozeslání písemností účastníkům řízení. Dne 3. 1. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 22. 1. 2019 se žalobce vyjádřil ke stížnosti okresního státního zástupce. Dne 30. 1. 2019 se konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť závěry soudu I. stupně jsou v rozporu s provedenými důkazy. Soud I. stupně nějaké důkazy opomenul a zcela se nevypořádal s argumentací státního zástupce. Odvolání poškozené bylo zamítnuto. Stejného dne byla jiným rozhodnutím odvolacího soudu zamítnuta stížnost poškozeného a státního zástupce. Dne 14. 2. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně. Stejného dne došlo k rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 7. 3. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Stejného dne došlo k opravě písařských chyb odvolacím soudem. Dne 16. 4. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 9. 5. 2019 byl dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 26. 6. 2019. Dne 17. 5. 2019 dán pokyn k předvolání znalců na nařízené hlavní líčení. U žalobce došlo k přibrání obhájce. Dne 24. 6. 2019 se vyjádřila zúčastněná osoba. Dne 26. 6. 2019 bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byl vyslechnut znalec a žalobce. Následně bylo odročeno na 7. 10. 2019. Dne 2. 7. 2019 bylo rozhodnuto o přizvání znaleckého ústavu k vypracování dodatku znaleckého posudku. Dne 17. 7. 2019 byla poškozená požádána o součinnost. Následně bylo řešeno převzetí spisu znaleckým ústavem. Dne 31. 7. 2019 spis zapůjčen znaleckému ústavu. Dne 1. 10. 2019 znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení znaleckého posudku. Stejného dne byly účastníci vyrozuměni, že se hlavní líčení odročuje na 16.-17. 12. 2019. Dne 4. 12. 2019 byly dodatky znaleckého posudku soudu doloženy. Dne 8. 12. 2019 obžalovaný jméno FO trval na výslechu znalkyně. Dne 9. 12. 2019 navrhl žalobce prostřednictvím svého obhájce odročení hlavního líčení, neboť obhajoba se zatím neměla šanci seznámit se spisem. Dne 10. 12. 2019 státní zastupitelství uvedlo, že trvá na výslechu znalkyně. Poškozený na výslechu znalce netrval. Dne 11. 12. 2019 bylo u znaleckého ústavu urgováno vrácení spisu. Dne 12. 12. 2019 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 3.-5. 2. 2020 k žádosti žalobce. Dne 16. 12. 2019 byl spis soudu I. stupně vrácen. Dne 17. 12. 2019 učiněn úřední záznam, že soud se kontaktoval znalecký ústav, aby mu byl vrácen kompletní spis. Dne 21. 1. 2020 byl dán pokyn k předvolání znalců k hlavnímu líčení. Dne 31. 1. 2020 se znalkyně z jednání omluvila z důvodu čerpání rodičovské dovolené. Dne 3. 2. 2020 bylo pokračováno v hlavním líčení. Byl vyslechnut znalec a byly komentovány důkazy. Následně bylo odročeno na 4.-5. 5. 2025. Dne 7. 2. 2020 obžalovaný jméno FO specifikoval dotazy na znalce. Dne 13. 2. 2020 přibral soud znalecký ústav k dopracování dodatku č. 2 ke znaleckému posudku. Stejného dne spis znaleckému ústavu předán a zúčastněná osoba doplnila otázky na znalce. Dne 18. 2. 2020 podala zúčastněná osoba námitky proti formulaci otázek pro znalce. Dne 21. 2. 2020 bylo rozhodnuto, že se námitky zúčastněné osoby nepřipouští. Dne 3. 4. 2020 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty do 15. 5. 2020. Dne 16. 4. 2020 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 15.-16. 6. 2020 z důvodu žádosti znaleckého ústavu o prodloužení lhůty. Dne 19. 5. 2020 byl spis vrácen na soud i s dalším dodatkem znaleckého posudku. Dne 12. 6. 2020 požádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 16. 6. 2020 bylo konáno hlavní líčení, které bylo odročeno na 20.-21. 7. 2020 z důvodu opětovného předvolání žalobce. Dne 26. 6. 2020 byl dán pokyn k předvolání žalobce na hlavní líčení. Dne 20. 7. 2020 se pokračovalo v hlavním líčení. Na hlavním líčení byl vyslechnut znalec. Dne 21. 7. 2020 se pokračovalo v hlavním líčení. Na hlavním líčení byl vyslechnut znalec. Následně bylo odročeno na 2.-3. 11. 2020. Dne 31. 7. 2020 doplnil žalobce své otázky pro znalce. Dne 4. 8. 2020 požadoval soud po poškozené součinnost. Dne 1. 9. 2020 byla žádost o součinnost urgována. Dne 8. 9. 2020 poškozená na žádost o součinnost odpověděla. Dne 10. 9. 2020 přibral soud znalecký ústav k dopracování dodatku č. 3 k znaleckému posudku. Dne 15. 9. 2020 byl spis předložen znalci. Dne 13. 10. 2020 požádal znalecký ústav o upřesnění informací a o prodloužení lhůty k vyhotovení dodatku. Dne 16. 10. 2020 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 14.-15. 12. 2020. Dne 3. 11. 2020 byly znaleckému ústavu dozaslány požadované listiny. Stejného dne znalecký ústav znovu požádal o prodloužení termínu k vypracování. Dne 18. 11. 2020 požádal znalecký ústav o dodatečnou lhůtu do 12. 12. 2020. Dne 20. 11. 2020 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 11.-13. 1. 2021 z důvodu doplnění znaleckého posudku. Dne 14. 12. 2020 byl soudu spis vrácen i s dodatkem znaleckého posudku. Dne 7. 1. 2021 požádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu pandemické situace a vyššího věku žalobce. Dne 8. 1. 2021 byl dán pokyn k odročení hlavního líčení na 29.-31. 3. 2021. Dne 11. 2. 2021 bylo rozhodnuto o odměně znaleckého ústavu. Dne 21. 3. 2021 podal obhájce žalobce návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem. Dne 23. 3. 2021 dán pokyn k rozeslání znaleckého posudku a předvolání znalce k hlavnímu líčení. Dne 26. 3. 2021 podal žalobce námitky vůči znaleckému posudku zpracovaného znaleckou kanceláří. Dne 29. 3. 2021 bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byl vyslechnut znalec a svědek. Následně bylo odročeno na 10.-12. 5. 2021. Dne 10. 5. 2021 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku. Stejného dne bylo pokračováno v hlavním líčení. Byli vyslechnuti čtyři znalci. Dne 11. 5. 2021 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku. Stejného dne bylo pokračováno v hlavním líčení. Na líčení bylo dokončeno dokazování a bylo přistoupeno k závěrečným návrhům. Následně bylo odročeno na 14. 6. 2021. Dne 14. 6. 2021 bylo pokračováno v hlavním líčení. Žalobce byl shledán vinným ze zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalobce byl dále dle § 226 písm. b) trestního řádu osvobozen od spáchání trestního činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody. Žalobce a obžalovaný jméno FO se namístě odvolali do rozhodnutí o vině a trestu. Dne 28. 6. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 14. 7. 2021. Dne 14. 7. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 28. 7. 2021. Dne 28. 7. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 11. 8. 2021. Dne 11. 8. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 25. 8. 2021. Dne 25. 8. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 8. 9. 2021. Dne 8. 9. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 22. 9. 2021. Dne 22. 9. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 7. 10. 2021. Dne 7. 10. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 21. 10. 2021. Dne 21. 10. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 5. 11. 2021. Dne 5. 11. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 19. 11. 2021. Dne 19. 11. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 3. 12. 2021. Dne 3. 12. 2021 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena 17. 12. 2021. Dne 9. 12. 2021 došlo k rozeslání rozsudku ze dne 14. 6. 2021. Dne 16. 12. 2021 podal státní zástupce odvolání do výroku o vině u obžalovaného jméno FO a do části výroku o trestu. Stejného dne se odvolal i poškozený. Dne 3. 1. 2022 obžalovaný jméno FO doplnil svoje odvolání. Dne 4. 1. 2022 potvrdil žalobce své odvolání. Dne 13. 1. 2022 byli účastníci řízení vyzváni k odstranění vad odvolání. Dne 14. 1. 2022 doplnil poškozený své odvolání. Dne 17. 1. 2022 odůvodnil obžalovaný jméno FO své odvolání. Dne 18. 1. 2022 odůvodnil žalobce své odvolání. Dne 14. 2. 2022 došlo k rozeslání písemností účastníkům řízení. Dne 22. 2. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 25. 2. 2022 se vyjádřila zúčastněná osoba. Dne 14. 3. 2022 podal žalobce další doplnění odvolání. Dne 23. 3. 2022 se vyjádřila zúčastněná osoba. Dne 30. 3. 2022 se u odvolacího soudu konalo neveřejné zasedání, na kterém byl zrušen napadený rozsudek ze dne 14. 6. 2021 v odsuzujících výrocích o vině, o trestech a náhradě škody a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně. Odvolací soud napadený rozsudek zrušil, neboť se soud I. stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Stejně tak odvolací soud uvedl, že výrok o náhradě škody je nesprávný. Odvolací soud vytknul soudu I. stupně, že nedodržel jeho závazný pokyn udělený mu v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2019, tj. nezadal revizní posudek, ale pouze doplnění posudku. Soud I. stupně se zároveň s některými důkazy vůbec nevypořádal. Zároveň učinil nesprávná skutková zjištění. Dne 21. 4. 2022 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 12. 5. 2022 byl připojen přílohový spis Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. Anonymizováno. Dne 13. 5. 2022 podal státní zástupce k soudu své stanovisko k dalšímu postupu. Dne 20. 5. 2022 byl dán pokyn nařízení hlavního líčení na 15. 6. 2022 a předvolání jak svědků, tak účastníků řízení. Dne 13. 6. 2022 se obžalovaný jméno FO vyjadřoval k přípisu státního zástupce. Dne 15. 6. 2022 bylo pokračováno v hlavním líčení. Byl sdělen podstatný obsah dosavadního jednání a byl předestřen právní názor odvolacího soudu. Byl vyslechnut svědek. Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 17. 6. 2022 byl k vypracování revizního znaleckého posudku přibrán znalecký ústav. Dne 22. 6. 2022 podal žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 11. 7. 2022 požádal znalecký ústav o zproštění funkce znalce, neboť k vypracování revizního znaleckého posudku nemá oprávnění. Dne 14. 7. 2022 byl učiněn úřední záznam, že od 1. 7. 2022 do 8. 7. 2022 byl předseda senátu v karanténě. Stejného dne bylo rozhodnuto, že se námitka podjatosti znaleckého ústavu nepřipouští. Dne 18. 7. 2022 byl znalecký ústav zproštěn a byl přibrán jiný znalecký ústav k vyhotovení revizního znaleckého posudku. Dne 17. 8. 2022 byly znaleckému ústavu postoupeny materiály k vypracování. Dne 16. 11. 2022 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty z důvodu náročnosti a obsáhlosti spisového materiálu. Dne 30. 11. 2022 byla prodloužena lhůta k vypracování revizního znaleckého posudku do 31. 1. 2023. Dne 30. 1. 2023 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 2. 2. 2023 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům řízení spolu s výzvou k vyjádření. Dne 8. 2. 2023 sdělil státní zástupce soudu, že bude požadovat výslech znalce. Dne 10. 2. 2023 sdělil žalobce, že na výslechu znalce netrvá, ale trval na svých ostatních důkazních návrzích. Stejného dne poškozený sdělil, že netrvá na výslechu znalce. Dne 14. 2. 2023 obžalovaný jméno FO sdělil, že netrvá na výslechu znalce. Dne 21. 2. 2023 byl dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 4.-5. 4. 2023. Dne 4. 4. 2023 bylo pokračováno v hlavním líčení, kterého se zúčastnil jak žalobce, tak jeho obhájci. Na líčení byl vyslechnut svědek a znalec. Dne 5. 4. 2023 bylo pokračováno v hlavním líčení, kterého se zúčastnil jak žalobce, tak jeho obhájci. Byli vyslechnuti čtyři znalci. Došlo k ukončení dokazování a přistoupilo se k závěrečným řečem. Hlavní líčení bylo odročeno na 10. 5. 2023 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 26. 4. 2023 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 10. 5. 2023 bylo pokračováno v hlavním líčení. Došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, a to v části spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestním činem. Poškozený byl se svým nárokem odkázán o občanskoprávní řízení a bylo zrušeno zajištění náhradních hodnot. Namístě podal státní zástupce odvolání do celého rozhodnutí. Dne 24. 5. 2023 byla podána žádost k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 21. 6. 2023. Dne 21. 6. 2023 byla podána žádost k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 21. 7. 2023. Dne 21. 7. 2023 byla podána žádost k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 18. 8. 2023. Dne 18. 8. 2023 byla podána žádost k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 15. 9. 2023. Dne 15. 9. 2023 byla podána žádost k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 30. 9. 2023. Dne 26. 9. 2023 byl rozsudek rozeslán. Dne 11. 10. 2023 se odvolal poškozený proti rozsudku ze dne 10. 5. 2023. Dne 19. 10. 2023 doplnil státní zástupce své odvolání. Dne 20. 10. 2023 došlo k rozeslání písemností. Dne 9. 11. 2023 se obžalovaný jméno FO vyjádřil k odvolání. Dne 13. 11. 2023 se žalobce vyjádřil k odvolání. Dne 28. 11. 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 8. 12. 2023 se k odvolání vyjádřila zúčastněná osoba. Dne 13. 12. 2023 se před odvolacím soudem konalo veřejné zasedání, kterého se účastnil jak žalobce, tak jeho obhájci. Na tomto zasedání bylo rozhodnuto, že se odvolání státního zástupce i poškozeného zamítají. Právní moc konečného rozhodnutí nastala dne 13. 12. 2023.

7. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce uvedenou kauzu označuje jako obvinění z tzv. Anonymizováno Anonymizováno. Tato kauza znamenala absolutní změnu ve vnímání jeho osoby, měla zásadní vliv na jeho osobní a profesní život. V podstatě zničila vše, co celé roky budoval, čemu věnoval svou energii. Uvedené nemůže dodnes tzv. ustát. Soud mu dal za pravdu až po dlouhých 10ti letech. Vysvětluje, že v březnu 2007 nastoupil jako ředitel v právnická osoba). V té době byl úspěšným Anonymizováno s 32letou praxí v Anonymizováno. Zajímalo ho, jak funguje veřejná správa. Jeho působení v Anonymizováno je obecně označováno jako velmi úspěšné, kdy za doby jeho působení bylo Anonymizováno. pokud byl Anonymizováno, nebyla pro něj primární ta funkce, primární pro něj celoživotně byla odbornost, byla to náplň jeho života vybudovat kvalitní Anonymizováno hospodárně, rozvíjet se po odborné stránce, obor rozvíjet. V roce 2010 jej z funkce krátce po svém nástupu odvolal Anonymizováno bez bližšího vysvětlení, bez pohovoru. V tu dobu proběhla prohlídka jeho bankovního sejfu, kdy bylo prohledán i sejf jeho nevlastního syna. V roce 2012 opakovaně docházel podat vysvětlení. Trestní stíhání bylo zahájeno v roce 2013, kdy v průběhu jednoho roku mu v podstatě přišly 4 různá obvinění. Má za to, že je tzv. tvrdý chlap, že ho něco jen tak nerozhodí, avšak zejména kauza Anonymizováno ho významně zasáhla a zejména od tohoto období již trestní stíhání a všechny útoky na jeho osobu snášel velmi špatně. Dále uvedl, že v roce 2012 se rozvedl, vrátil se ke své první ženě, která onemocněla Anonymizováno. Snažil se jí pomoci, bohužel v roce 2015 zemřela. Dodnes těžce nese, že odešla s tím, že žalobce možná něco provedl. Měl psychické problémy, situaci nezvládal, pomoc vyhledal u odborníka - tituly před jménem jméno FO. Následně přišlo lepší období, kdy v roce 2018 byl zproštěn, avšak v roce 2021 byl oproti tomu nepravomocně odsouzen, mimo jiné i k náhradě škody ve výši 94 000 000 Kč. Složil se. V podstatě se z této situace nevzpamatoval doposavad. Jediným smyslem jeho života je očistit své jméno a prokázat, jak moc byl kauzou poškozen on a jeho blízké okolí, jaký to mělo negativní vliv na jeho rodinu, rodinu jeho dcery. Žalobce doplňuje, že ho velmi mrzí, velmi ho zasáhl mediální obraz, v podstatě začal být vnímán jako jiná osoba. Byl spojován s korupčním charakterem svého jednání, což dodnes vnímá velmi těžce, že je spojován s kategorií takových osob. Závěrem uvedl, že obhajoba ve všech trestních řízeních, včetně zpracování znaleckých posudků ho stála za ty roky zhruba 4 000 000 Kč. S ohledem na uvedené byl nucen také prodat dva byty. Za stěžejní považuje, že tzv. ztratil 12 let, byť ví, že formálně je počítáno s dobou 10 let svého života. Jako největší újmu považuje nevratnost celého procesu, když s ohledem na svůj věk, zdravotní stav, se již nemůže vrátit tam, kde byl před trestním stíháním. Dodnes je uživatelem antidepresiv, pravidelně navštěvuje psychiatra již 4 roky. Jako největší bol vypověděl, že jeho dvě dcery měly tzv. pocit, že „na každém šprochu pravdy trochu“, že mu úplně podporu neposkytovaly. K dotazu soudu, zda se nyní již vztahy s dcerami urovnaly, uvedl, že ano. Ve vztahu ke společenskému životu do určité míry přišel o kontakty i svojí vlastní vůlí, kdy se uzavřel do sebe a stranil se společnosti. Měl za to, že je lepší nikoho neoslovovat. K malování se ještě zkusil vrátit, ale už to bylo „nemastné, neslané“.

8. Z čestného prohlášení tituly před jménem jméno FO na čísle listu 16 ve spojení s jeho výslechem soud zjistil, že žalobce zná více jak 30 let, žalobce patřil do úzkého okruhu špičkových Anonymizováno, které se zabývají Anonymizováno. Poznal jej v době, kdy žalobce vykonával funkci výrobního ředitele právnická osoba. a později i generálního ředitele a prezidenta společnosti. V roce 2007 při jeho odchodu do funkce generálního ředitele Anonymizováno mu pro jeho výborné pracovní výsledky nabídl možnost zpětného uplatnění ve významné manažerské funkci ve struktuře společnosti právnická osoba. pro případ, že jeho působení na Anonymizováno skončí. Vypověděl, že je mu známo, že následně žalobce pracoval v zahraničí, po jeho návratu ze zahraničí však návrat do odpovídající manažerské funkce nepřicházel v úvahu, protože byl již několik let stíhán na základě více obvinění ze zločinů korupčního charakteru. Bylo zřejmé, že trestní stíhání žalobce těžce nese, není schopen se s touto zátěží vyrovnat. Jeho chování se velmi změnilo, byl uzavřený, nekomunikativní, zcela v protikladu s tím, jakého jsem ho znal z doby dřívější.

9. Z lékařské zprávy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na čísle listu 17 se podává, že žalobce je v péči tituly před jménem jméno FO od září 2023, neboť jeho stav byl pro okolí neúnosný, měl zjevné propady nálady, rozlady, byl podrážděný. Po nasazení medikace se jeho stav celkem upravil, příčinou bylo vleklé soudní řízení, které se táhlo po 12 let.

10. Z čestného prohlášení tituly před jménem jméno FO na čísle listu 18 ve spojení s jeho výslechem, vzal soud za zjištěné, že žalobce zná od roku 2007, kde byl jmenován ředitelem Anonymizováno. Dle svědka negativní mediální kampaň provázející trestní stíhání žalobce poškodila jeho dobré jméno, řada lidí z oboru se s ním přestala stýkat. Některé osoby dokonce v rámci konkurenčního boje o něm začaly šířit pomluvy. To vedlo ještě k dalšímu prohlubování jeho širší společenské a profesní izolace. Nebýt těchto negativních skutečností, žalobce by získal po odchodu ze služeb státu, vzhledem ke svým odborným kvalitám a profesním zkušenostem, bezpochyby zajímavé pracovní nabídky z privátního sektoru. Chování žalobce se trestním stíháním výrazně změnilo, začal se do sebe uzavírat, omezil styk s dalšími osobami. Bylo jasné, že situaci nese těžce. Cítil nespravedlnost, společenské vyloučení a nemožnost se bránit proti pomluvám.

11. Z čestného prohlášení Anonymizováno na čísle listu 19 se podává, že žalobce aktivně spolupracoval s touto skupinou v letech 98 až 2014 pravidelně vystavoval své práce na výstavách, naposledy v roce 2014. K další spolupráci ze strany žalobce již nedošlo, jako důvod uváděl osobní situaci, která mu nedovoluje soustředit se na výtvarnou činnost. Dále ve spise založeny reklamní upozornění na výtvarné výstavy, na kterých mimo jiné vystavoval žalobce.

12. O medializaci věci vypovídá řada článků, respektive odkazů na ně na webových stránkách. V článcích: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. V článku: Anonymizováno. Dále konstatováno, že žalobce byl postupně vyšetřován v dalších třech případech. Situace žalobce je v článku popisována jako velmi zvláštní. Z článku: Anonymizováno, se podává, že v kauze údajně Anonymizováno Obvodní soud pro Prahu 4 potrestal mimo jiné žalobce s tím, že dostal dvouletou podmínku s odkladem na tři roky. Žalobce se odvolal, neboť vinu od počátku popírá. Součástí všech článků je zpravidla obrazová podoba žalobce.

13. Z čestného prohlášení tituly před jménem jméno FO. tituly před jménem jméno FO na čísle listu 39 ve spojení s jeho výslechem se podává, že žalobce zná více jak 15 let. Žalobce založil na Anonymizováno, která byla obsazena představiteli Anonymizováno, svědek činnost Anonymizováno hodnotí jako velmi prospěšnou. Žalobce byl naopak členem Anonymizováno. Po skončení volebního období novým členem Anonymizováno již jmenován nebyl, a to z důvodu jeho trestního stíhání z trestných činů korupčního charakteru, když prvořadou prioritou byla a je výchova studentů k jejich odbornému poslání, což nutně musí zahrnovat i společenské aspekty takové výchovy. Proto bylo prakticky nemožné, aby žalobce pro své vlastní trestní stíhání korupčního charakteru na Anonymizováno působil. Tuto skutečnost přijal svědek velmi nerad a s lítostí, byl zaskočen dobou trvání jeho trestního stíhání, což fakticky znemožnilo obnovit členství žalobce. Bylo evidentní, že jej trestní stíhání velmi zasáhlo. Byl ve stresu, apatický. Společnosti se stranil. Média o něm informovala jako o člověku, který ve své funkci podváděl. Několik po sobě jdoucích obvinění fakticky zničilo jeho pověst a kariéru.

14. Z digitálního depozitáře na čísle listu 42 se podává, že 30. 10. 2014 za žalobce interpeloval poslanec jméno FO

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

25. Nárok A – náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení á 365 000 Kč

26. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

27. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

28. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 22. 11. 2013, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 13. 12. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 10 let a 1 měsíc. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo právně, skutkově i procesně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup zejména v podobě opakovaných několikaměsíčních průtahů, a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

29. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

30. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 10 let a 1 měsíc, soud vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 17 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, když soud s ohledem na předmět řízení (trestněprávní věc), o kterém mají soudy rozhodovat s největším urychlením s ohledem na význam řízení pro účastníky, považuje řízení za nepřiměřeně dlouhé. Soud pro úplnost uvádí, že stejná částka byla v obdobně trvajících sporech trestněprávního charakteru přiznávána např. v kauze „Anonymizováno“, když tato byla opakovaně Městským soudem v Praze aprobována.

31. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, tak jak se jej domáhal žalobce, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018).

32. K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Poukázat lze v této souvislosti též na nedávný nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, v němž se tento soud otázkou, kterou žalobce v dovolání vymezil, zabýval v bodech 43 až 45 odůvodnění, přičemž konstatoval, že částku vymezenou za jeden rok průtahů ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč považuje v současné době za přiměřenou a odpovídající životní úrovni v České republice. Zdejší soud tedy nenachází důvod, pro který by bylo namístě předmětnou právní otázku posoudit nyní jinak.

33. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i procesně složité (á -10 %). V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy, tak svědeckými výslechy, když žalobci bylo kladeno za vinu spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Předně zdůraznit, že věc si vyžádala opakované znalecké zkoumání, včetně nutnosti zpracování jejich doplňků/dodatků a následně i zadání revizního znaleckého posudku s tím, že všichni znalci byli opakovaně před soudem slyšeni. Předmětem znaleckého zkoumání byla výše nájemného v čase a místě obvyklém. Spolu s žalobcem byl stíhán tituly před jménem jméno FO. Procesní složitost je dána tím, že soud opakovaně rozhodoval např. o přibrání znalce, o zproštění znalce, o znalečném, o prodloužení lhůt k vyhotovení znaleckého posudku, o stížnostech obviněných/poškozené, dále o námitkách podjatosti, o námitkách proti formulaci otázek vůči znalcům, o vyloučení znalce, o zajištění, o podnětu k provedení domovních prohlídek, o spojení věci. Řízení probíhalo ve vztahu k žalobci na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně stejně jako odvolací soud rozhodoval třikrát. Četnost rozhodování soud hodnotí jak věci přiměřenou, pročež za instančnost řízení základní částku zadostiučinění nijak nemodifikoval (když pochybení, která byla důvodem zrušujících rozhodnutí soud hodnotil v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci). Po hmotněprávní stránce soud řízení považoval za standardně složité, pročež toto kritérium se v hodnocení soudu kladně ani záporně neprojevilo.

34. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, pročež soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval, když na druhou stranu žalobce ani neinicioval žádné stížnosti na průtahy či nepodával návrhy na určení lhůt. Žalobce v průběhu řízení 3x požádal o odročení (29. 11. 2016, 9. 12. 2019 a 7. 1. 2021), avšak s ohledem na celkovou délku řízení považuje soud vliv žalobce na délku řízení za marginální.

35. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal, že v řízení se vyskytly průtahy od 27. 8. 2014, kdy byl spis vrácen policejnímu orgánu, do12. 4. 2016, kdy byla podána obžaloba, a od 14. 6. 2021 do 9. 12. 2021, kdy byly opakovaně podávány žádosti o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Dále nelze odhlédnout, že dne 14. 9. 2016 Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí obvodního soudu z 11. 7. 2016 s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, když nedostatek znaleckého posudku nemůže být důvodem pro vrácení, tímto postupem by docházelo k neodůvodněným průtahům. Nadto odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně nedodržel lhůtu k učinění prvního úkonu ve věci. Odvolací soud dále zrušil rozsudek obvodního soudu z 21. 9. 2018, neboť nějaké důkazy byly opomenuty a závěry soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním. Konečně byl zrušen i v pořadí druhý prvostupňový rozsudek, když mj. obvodní soud nedodržel závazný pokyn a nezadal revizní posudek. Se zřetelem na vypovězené průtahy a jmenovaná pochybení nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný, a proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %.

36. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v případě zdejšího žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

37. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky nesnižoval ani nezvyšoval. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 154 417 Kč. Nicméně žalovaná poskytla již žalobci částku 135 000 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci již jen 19 417 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (210 583 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

38. Nárok B- náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání á 1 500 000 Kč

39. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011.

40. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

41. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“

42. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

43. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 1 500 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla finanční zadostiučinění ve výši 130 000 Kč, nárok dále odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

44. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 22. 11. 2013, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 13. 12. 2023, kdy byl žalobce rozsudkem obvodního soudu ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze pravomocně zproštěn obžaloby, tedy 10 let a necelý 1 měsíc. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti věci. Ve vztahu k tomuto hledisku však nutno připomenout, že žalobce se nároku na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení domáhá samostatně.

45. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

46. Žalobce byl stíhán pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku s údajně spáchanou škodou ve výši 894 392,16 Kč a jednak přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1 tr. zákoníku s údajně spáchanou škodou v řádu desítek milionů Kč. Tato trestná činnost dle úvahy soudu nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán ze spáchání většího počtu úmyslných trestných činů a že byl ohrožen vysokou sazbou trestu odnětí svobody/2 až 8 let/. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

47. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

48. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

49. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání nepochybně zasáhlo do rodinného života, když žalobce se uzavíral sám do sebe, stranil se společnosti, byl podrážděný, měl propady nálady. Pod vlivem trestního byl nervózní, nepříjemný. Jeho stav popisovali blízcí jako neúnosný, pročež žalobce vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc, dodnes chodí pravidelně na konzultace a je stále pod vlivem medikace. Rodina, osoby, které ho znaly, tak mu sice věřily, nicméně přesto trpěly pochybnostmi. Vztahy s dcerami se urovnaly, ale žalobce mrzí, že jeho bývalá manželka, ke které se v roce 2012 vrátil a jeho rodiče, všichni zemřeli v průběhu trestního stíhání žalobce, aniž by se dožili očištění jeho jména. Dále má soud za prokázaný tvrzený zásah do pracovní sféry žalobce, když žalobce platil za významného odborníka ve svém oboru, v němž se vyprofiloval na předního experta, o čemž svědčí právě mj. i skutečnost, že žalobce byl po několik let ředitelem Anonymizováno. Jako o vysoce odborné osobě o něm hovořili všichni slyšení svědci (bývalý ředitel právnická osoba., bývalý Anonymizováno, Anonymizováno). V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl také členem Anonymizováno, když jeho znovukandidatura nepřipadala pro spojení s korupčními aférami v úvahu. Mediální kampaň provázející trestní stíhání žalobce poškodila jeho dobré jméno a řada lidí z oboru se s ním přestala stýkat. Stejně tak pro trestní stíhání nebylo možné, aby mohl po odchodu z Anonymizováno působit dle původní dohody na nějaké významnější pozici v rámci společností okolo Anonymizováno. Konečně žalobce se zhruba 15 let před zahájením trestního stíhání věnoval výtvarné činnosti, svá díla vystavoval, k čemuž v důsledku trestního stíhání ztratil soustředění. Soud dále zohlednil, že žalobce byl v pořadí druhým rozsudkem ve věci nepravomocně uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a byla mu uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 93 696 343 Kč (když v médiích se psalo o vymáhané škodě až ve výši čtvrt miliardy), přičemž lze konstatovat, že v případě pravomocného odsouzení a přiznání povinnosti k náhradě škody by toto bylo pro žalobce likvidační. I tak byl žalobce zasažen v ekonomické sféře, když žalobce vypověděl, že na svou obhajobu vynaložil prostředky v řádu milionů Kč v důsledku čehož musel prodat 2 byty, které t. č. ještě vlastnil. Dnes žije v nájemním bytě. Žalobce nebyl stíhán vazebně, soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou. Nemajetkovou újmu dále nicméně zvyšuje skutečnost, že žalobce byl vystaven mj. domovní prohlídce.

50. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

51. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví i s přihlédnutím k inflaci (srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze 69 Co 152/2024) být zaplacení částky 350 000 Kč, když žalobce od žalované doposavad obdržel plnění ve výši 130 000 Kč. Soud tak zavázal žalovanou ještě k plnění ve výši 220 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic, než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro vícero skutků, jež měl spáchat úmyslně. Ve věci byl dokonce nepravomocně odsouzen, byla mu uložena škoda v řádech desítek milionů Kč. Žalobce byl nucen snést domovní prohlídku. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s vysokou trestní sazbou 2 až 8 let, jež svou korupční povahou zasáhla žalobce na vrcholu jeho pracovní kariéry, byl považován za etablovaného odborníka, který se realizoval i v odborné činnosti v rámci svého působení na Anonymizováno, kdy jak k obnovení činnosti na vědecké úrovni či vrcholně manažerské pozici bylo trestním stíháním znemožněno. Dále soud zohlednil nepopiratelný zásah do osobního a rodinného života žalobce, když žalobce se uzavřel do sebe, přestal navštěvovat společenské akce, byl podrážděný, trpěl změnami nálad, což vše vyústilo v potřebu situaci řešit odborně, za pomocí konzultací a antidepresiv. Soud zohlednil, že žalobce nebyl stíhán vazebně, byl bezúhonný.

52. Pro vyšší odškodnění žalobce není dle soudu mj. prostor, neboť žalobce byl sice bezúhonný, ale byl již osobou do určité míry trestního práva znalou, když souběžně s tímto trestním stíháním, probíhalo další trestní stíhání žalobce, když předmětem nyní projednávané věci je kauza Anonymizováno, avšak žalobce byl stíhán v dalších 3 korupčních kauzách, ve všech ve vztahu ke svému postavení ředitele Anonymizováno, byť je pravdou, že kauza Anonymizováno trvala více jak 10 let a byla mediálně nejskloňovanější.

53. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

54. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Anonymizováno (u zdejšího soudu věc vedená pod sp. zn- Anonymizováno), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 350 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1, písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1, písm. c) tr. zákona, tj. povaha trestného činu byla v zásadě obdobná, když poškozenému bylo také kladeno za vinu, že jako ekonomický ředitel státního podniku „podepsal“ předraženou zakázku (stejně tak žalobce měl podepsat z pozice ředitele státního podniku předražené nájemní smlouvy). Poškozený byl ohrožen totožnou trestní sazbou až 8 let, trestní stíhání pak trvalo po dobu 99 měsíců, u žalobce dokonce 121 měsíců. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Stejně jako žalobce se na něm trestní stíhání projevilo zejména v pracovní sféře (poškozený do té doby pracoval shodně jako žalobce vždy v Anonymizováno – ekonomický ředitel Anonymizováno, Anonymizováno/ žalobce byl ředitel v Anonymizováno spadající pod právnická osoba.), v důsledku trestního stíhání se kvůli poškození dobrého jména na obdobnou pozici nešlo ani v případě žalobce, ani v případě poškozeného vrátit. Poškozený se také uzavřel do sebe, stranil se společnosti, přestál hrát golf, squash – žalobce se uzavřel do sebe a přestal se věnovat výtvarnému umění. Obdobně u obou dvou soud shledal ekonomický zásah, kdy žalobce v důsledku finančních prostředků vynaložených na svou obhajobu byl nucen prodat nemovitosti, rovněž jako poškozený (resp. jeho manželka a zároveň si půjčovali s manželkou od rodičů). V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je shodně částka 350 000 Kč. V obou případech byla věc účastníků velmi medializována (v případě poškozeného dokonce excesivně, když jeho jméno lze dohledat v několika tisících článcích).

55. Žalobce se domáhal srovnání s věcí vedenou u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. Anonymizováno a dále věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Anonymizováno, ve kterých soudy přiznávaly ještě odškodnění á měsíc trestního stíhání. Nicméně uvedené východisko bylo již judikatorně překonáno s důrazem na komplexní náhled na situaci poškozených a zohlednění jednotlivých individuálních aspektů.

56. Naopak pokud jde o námitky žalované, jež považovala zadostiučinění ve výši 130 000 Kč přiléhavým, soud odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci Anonymizováno, když poškozenému, který byl stíhán za totožný trestný čin bylo přiznáno odškodnění ve výši 170 000 Kč. Přitom trestní stíhání uvedeného poškozeného trvalo jen 21 měsíců, tento byl dokonce zadržen policií ČR. Stejně jako žalobci mu hrozila škoda v řádech desítek milionů Kč, řízení stejně jako u žalobce bylo medializováno. Poškozený v důsledku trestního stíhání přišel o dobrou pověst, shodně jako v případě zdejšího žalobce měly jeho dcery pochybnosti o jeho slušnosti a bezúhonnosti. Poškozený se vlivem trestního stíhání taktéž dostal do finanční tísně. Tedy s porovnáním s tímto dnes již téměř 10 let starým rozhodnutím má soud za to, že jednak s přihlédnutím na shora uvedenou inflaci – viz rozhodnutí MS v Praze (která se uplatní oproti zadostiučinění u nepřiměřené délky řízení, kde odškodnění stále odpovídá mantinelům stanoveným ESLP) a vzhledem k tomu, že poškozený byl zaměstnanec soukromé společnosti, kdežto zdejší žalobce stejně jako poškozený ve srovnávané věci Anonymizováno byl v Anonymizováno, má soud za to, že částku 130 000 Kč není možno považovat za dostačující. Konečně nutno zohlednit, že jméno žalobce jako ředitele Anonymizováno bylo veřejně známo a poškození jeho pověsti je tak dodnes mnohem širší, nadto žalobce se angažoval odborně i na jedné z Anonymizováno a byl tak znám i v širokém Anonymizováno prostředí.

57. Soud tak na náhradě nemajetkové újmy přiznal 19 417 Kč a 220 000 Kč, celkem tak soud přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 239 417 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

58. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013). Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 7. 6. 2024. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne 7. 12. 2024; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne 8. 12. 2024. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od 8. 12. 2024 (výrok II. tohoto rozsudku).

59. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě nejprve 100 000 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 100 00 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lzeAnonymizovánohodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení). Převážně tak v řízení byl úspěšný žalobce, kterému náleží za úkony do 31. 12. 2024 plná náhrada nákladů řízení.

61. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ - zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč ⟪LB:lb_002⟫ - odměny za 2x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d) AT; tj. celkem 12 342 Kč s DPH ⟪LB:lb_003⟫ - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 726 Kč s DPH ⟪LB:lb_004⟫ - právní zástupce žalobce je plátce DPH

Tedy celkem činí náklady řízení 17 068 Kč s DPH.

62. Po lednu 2025 činila tarifní hodnota 504 417 Kč (přiznaná nemajetková újma 350 000 Kč a 154 417 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a), když žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení.

63. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ - odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 10 340 Kč bez DPH (částečné zpětvzetí žaloby; účast u ÚJ dne 15. 5. 2025, dne 2. 9. 2025 a dne 11. 11. 2025) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g); tj. celkem 50 046 Kč s DPH ⟪LB:lb_002⟫ - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH ⟪LB:lb_003⟫ - právní zástupce žalobce je plátce DPH

Tedy celkem činí náklady řízení 52 224 Kč s DPH.

Celkově tak přiznaná náhrada nákladů žalobce činí 69 292 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.