OSPH02 10 C 160/2025-140

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce anonymizováno Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta anonymizováno Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 245 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 220 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 220 000 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od datum do datum, se zamítá.

III. Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na uložení povinnosti žalované zveřejnit omluvu ve formě titulku a článku na webových stránkách žalované tohoto znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu jméno FO Anonymizováno, nar. Datum narození žalobce, v jehož důsledku proti němu bylo nezákonné trestní stíhání. Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu jméno FO za nemajetkovou újmu a porušení jeho základních lidských práv a svobod, které mu byly způsobeny tímto nezákonným trestním stíháním.“

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 545 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu dne datum po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 260 000 Kč s příslušenstvím a poskytnutí omluvy z titulu nezákonného trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno Okresním soudem v anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum bylo orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor anonymizováno, Oddělení hospodářské kriminality, vydáno usnesení č. j. Anonymizováno, kterým bylo zahájeno trestní stíhání mj. žalobce, a to pro skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku. Dne datum Okresní soud v anonymizováno vydal trestní příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným pro skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku a byl mu nepravomocně uložen peněžitý trest v celkové výměře 60 000 Kč. Proti trestnímu příkazu podal žalobce odpor. Dne datum vydal Okresní soud v anonymizováno odsuzující rozsudek č. j. anonymizováno-73, kterým žalobci uložil tentýž trest. Proti rozsudku I. stupně podal žalobce odvolání, na základě kterého Krajský soud v Praze usnesením ze dne datum, č. j. anonymizováno-453, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně. Po tomto usnesení Okresní soud v anonymizováno rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. anonymizováno-512, tak, že žalobce uznal znovu vinným a uložil mu opětovně peněžitý trest v celkové výměře 60 000 Kč. I proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. A stejně rozhodl i odvolací soud, když rozsudek Okresního soudu v anonymizováno svým usnesením ze dne datum, č. j. anonymizováno-555, zrušil a věc znovu vrátil soudu I. stupně. Dne datum pak vydal Okresní soud v anonymizováno rozsudek č. j. anonymizováno-620, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku se odvolal státní zástupce. O jeho odvolání pak rozhodl Krajský soud v Praze svým usnesením dne datum, č. j. anonymizováno-663, tak, že jej podle § 256 trestního řádu zamítl. Celková doba trestního řízení tak činila bezmála 5 let a 5 měsíců. Žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl psychickými problémy a pocity obrovské nejistoty ohledně výsledku trestního stíhání. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujících odsuzujících rozsudků soudu I. stupně, zcela ztratil důvěru v právnická osoba, ale i soudů. Samotné trestní stíhání velmi poškodilo dobré jméno a pověst žalobce jako občana v očích jak široké veřejnosti, tak rodinných příslušníků, ale i přátel. Tyto okolnosti jej velmi osobně zasahovaly, frustrovaly a způsobovaly mu pocity beznaděje, neboť se vždy vše snažil konat s nejlepším vědomím a svědomím. Žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání velkým stresem, nespavostí, a s tím související podrážděností, což se dále projevovalo nenadálými změnami nálad a silnými pocity beznaděje a úzkosti. Žalobce měl v tu dobu také problémy se zažíváním a s krevním tlakem. Žalobce musel věnovat trestnímu stíhání mnoho času, ale na svou práci se ani nedokázal řádným způsobem soustředit. Zhoršily se i jeho pracovní výsledky. Trestní stíhání navíc poškodilo jméno a dobrou pověst žalobce i mezi jeho kolegy a případnými spolupracovníky, což také velmi negativně ovlivnilo jeho pracovní výsledky. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne datum.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok uplatnil dne datum. Žalovaná uvedla, že žalobce mj. uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 260 000 Kč a omluvy, přičemž žalobce v žádosti nespecifikoval, v jaké formě tuto omluvu požaduje. Stanoviskem ze dne datum žalovaná částečně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky ve výši 15 000 Kč, přičemž tato částka byla žalobci uhrazena dne datum, v rámci stanoviska poskytla žalobci též požadované zadostiučinění ve formě omluvy, neboť žalobce ani na výzvu žalované nespecifikoval, v jaké podobě omluvu žádá.

3. Usnesením ze dne datum, č. j. 10 C 160/2025-52, soud částečně řízení zastavil ohledně částky 15 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení, neboť žalobce podáním ze dne datum vzal žalobu v tomto rozsahu zpět. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

4. Na jednání konaném dne datum pak soud připustil změnu žaloby ohledně požadované omluvy, a to ve znění uvedeném ve výroku III. tohoto rozsudku.

5. Účastníci řízení dále na jednání konaném dne datum učinili nesporným průběh trestního řízení, a to konkrétně, že usnesením právnická osoba, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru anonymizováno, Oddělení hospodářské kriminality ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne datum. Dne datum podal policejní orgán návrh na podání obžaloby, č. j. Anonymizováno, a dne datum podalo Okresní státní zastupitelství v anonymizováno obžalobu, č. j. anonymizováno-43. Trestním příkazem soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno-300, byl žalobce odsouzen k peněžitému trestu v celkové výměře 60 000 Kč. Trestní příkaz byl zrušen podaným odporem. Následně se konalo hlavní líčení dne datum, kdy byl vydán rozsudek Okresního soudu v anonymizováno, č. j. anonymizováno-373, jímž byl žalobce odsouzen k peněžitému trestu v celkové výměře 60 000 Kč. Na základě odvolání podaných obžalovanými byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-453, a věc byla podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrácena soudu I. stupně. Následně se konalo hlavní líčení ve dnech datum a datum, kdy byl vydán rozsudek Okresního soudu v anonymizováno, č. j. anonymizováno-512, jímž byl žalobce odsouzen k peněžitému trestu v celkové výměře 60 000 Kč. Na základě odvolání podaných obžalovanými byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-555, a věc byla podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrácena soudu I. stupně. Následně se konalo hlavní líčení ve dnech datum a datum, kdy byl vydán rozsudek Okresního soudu v anonymizováno č. j. anonymizováno-620, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-663, bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

6. Ze stanoviska žalované ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná žalobci mj. poskytla v rámci stanoviska omluvu a přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 15 000 Kč.

7. Z výzvy žalované ze dne datum adresované žalobci bylo zjištěno, že žalovaná vyzývala žalobce, zda omluva může být žalobci poskytnuta v rámci vydaného stanoviska, popř. zda si žalobce přeje zaslat omluvu ve formě samostatného dopisu.

8. Z předběžných uplatnění nároků žalobce u žalované ze dne datum a datum bylo zjištěno, že žalobce mj. požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 260 000 Kč a omluvy, přičemž žalobce v žádosti nespecifikoval, v jaké formě tuto omluvu požaduje.

9. Z opisu z evidence Rejstříku trestů žalobce na čl. 644 trestního spisu bylo zjištěno, že žalobce má celkem hodnota záznamy. Konkrétně mu byl uložen trest rozhodnutím Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum v podobě podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zkušební dobou do datum za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. Dále mu byl uložen trest rozhodnutím Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum v podobě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 1 roku za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. Další trest mu byl uložen rozhodnutím Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum v podobě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. a za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) a b) a odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. Poslední trest mu byl uložen rozhodnutím Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne datum v podobě podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zkušební dobou do datum a peněžitého trestu ve výměře 100denních sazeb po 400 Kč za trestný čin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 zákona č. 40/2009 Sb.

10. Z omluvy poskytnuté panu právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamní poškozenému za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba.

11. Z omluvy poskytnuté paní tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamní poškozené za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba. Její trestní stíhání bylo i medializováno.

12. Z omluvy poskytnuté paní jméno FO bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamní poškozené za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba. Její trestní stíhání bylo i medializováno.

13. Z omluvy poskytnuté paní tituly před jménem Evě jméno FO bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamní poškozené za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba. V důsledku nezákonného odsouzení došlo k zániku její funkce soudkyně.

14. Z omluvy poskytnuté panu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamnímu poškozenému za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba.

15. Z omluvy poskytnuté panu jméno FO bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamnímu poškozenému za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba.

16. Z omluvy poskytnuté panu jméno FO bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamnímu poškozenému za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba.

17. Z omluvy poskytnuté panu Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaná poskytla tamnímu poškozenému za nezákonné trestní stíhání omluvu na svých webových stránkách, tj. stránkách právnická osoba.

18. Z čestného prohlášení žalobce ze dne datum bylo zjištěno, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byl v neustálém stresu a v obavě o svoji budoucnost. Začali se mu stranit někteří přátelé a přišel o spoustu kolektivních aktivit, protože s ním nechtěli mít nic společného, neboť je trestně stíhanou osobou. Zhoršilo se mu zdraví, měl problémy se zažíváním a s vysokým krevním tlakem. Trpěl nespavostí a nočními můrami. Tyto problémy před zahájením trestního stíhání neměl. V důsledku trestního stíhání byly narušeny jeho sociální vazby, když spousta lidí na něj koukalo skrz prsty, to je ten „zločinec“, „toho se bojíme“. Cítil, že celé řízení je nespravedlivé, což umocňovalo opakované rozhodování Okresního soudu v anonymizováno.

19. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že nezákonné trestní stíhání pro něj představovalo významnou psychickou zátěž. Od počátku nerozuměl tomu, proč je stíhán, a přestože trvale tvrdil svou nevinu, měl pocit, že mu nikdo nenaslouchá. S postupem času začal pociťovat silnou nervozitu, strach z výsledku řízení a obavy, že bude neprávem odsouzen. Tyto obavy byly umocněny jeho předchozí zkušeností s trestním řízením, v němž byl podle své výpovědi nakonec odsouzen v souvislosti s dopravní nehodou. Současně uvedl, že ve svých přibližně 20 letech byl odsouzen také za majetkovou trestnou činnost. Právě z tohoto důvodu slíbil své rodině, že již nebude mít problémy se zákonem, a nové trestní stíhání proto vnímal obzvlášť tíživě. V důsledku trestního stíhání trpěl nespavostí, stresem, nervozitou a žaludečními obtížemi. Uvedl, že bez léků na spaní nebyl schopen usnout, a proto užíval léky na spaní a uklidnění, které si obstaral prostřednictvím známých. Trpěl pocity nevolnosti a stresu při jednáních souvisejících s trestním stíháním. Na lékaře ani psychologa se však neobrátil. Výslovně uvedl, že odbornou pomoc nevyhledal, neboť se za své psychické obtíže styděl. Trestní stíhání se negativně promítlo i do jeho rodinného života. Doma docházelo k hádkám s partnerkou, která se obávala, že by mohl být odsouzen. Žalobce se obával rozpadu vztahu a současně pociťoval ztrátu důvěry ze strany rodiny. Nepříznivá situace se podle něj dotkla i jeho dětí, kterým bylo v době zahájení trestního stíhání přibližně 10 a 13 let. Ačkoli se s partnerkou snažili o věci před dětmi nemluvit, připustil, že děti musely alespoň část rodinných konfliktů a hádek souvisejících s trestním stíháním vnímat. Významný zásah pociťoval také ve svém společenském životě. Přestal se stýkat s okruhem dlouholetých přátel, s nimiž se dříve pravidelně scházel. Mezi známé se styděl chodit a postupně ztratil kontakt s několika přáteli, které znal od dětství nebo řadu let. Za zvlášť bolestné označil narušení vztahu s dlouholetým partnerem své matky, se kterým se dříve pravidelně vídal a trávil volný čas. Tento člověk mu po zahájení trestního stíhání přestal věřit a přerušil s ním bližší kontakt. Žalobce dále uvedl, že informace o jeho trestním stíhání se rozšířily mezi rodinné příslušníky a známé. O případu se dozvěděla širší rodina, která jej následně kontaktovala a vyptávala se, co provedl. Žalobce tak vnímal zásah do své pověsti a osobní cti. Pokud jde o pracovní oblast, žalobce vypověděl, že v době trestního stíhání pracoval na grilu a vypomáhal kamarádovi, u něhož nebyl oficiálně zaměstnán. Uvedl, že v důsledku probíhajícího trestního řízení byl myšlenkami neustále zaměstnán svou situací, hůře se soustředil a někdy na domluvenou práci ani nepřišel. Nicméně v důsledku trestního stíhání u něj nedošlo k poklesu jeho příjmů.

20. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

21. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

22. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

23. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).

Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle ustanovení § 32 odst. 3 věta první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

25. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

26. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž usnesení o zahájení trestního stíhání bylo odklizeno, ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení právnická osoba, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru anonymizováno, Oddělení hospodářské kriminality ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne datum. Dané usnesení pak bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v anonymizováno č.j. anonymizováno-620, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-663, bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

27. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

28. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

29. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

30. Žalobce byl stíhán pro podezření přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž mu hrozila trestní sazba 2 až 8 let. Žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán. Trestní stíhání žalobce skončilo rozsudkem Okresního soudu v anonymizováno č.j. anonymizováno-620, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-663, bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Žalobce byl v průběhu řízení 3krát nepravomocně odsouzen, nejprve trestním příkazem a 2krát rozsudkem soudu I. stupně, přičemž mu byl vždy uložen peněžitý trest v celkové výměře 60 000 Kč. Povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, když se jednalo o majetkovou trestnou činnost. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti.

31. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

32. Předmětné trestní stíhání žalobce trvalo od datum, kdy si žalobce převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, do datum, kdy nabylo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-663, právní moci. Trestní stíhání žalobce trvalo cca 2 roky a 11 měsíců. Věc nebyla medializována. Věc byla vedena před soudem I. a II. stupně, kdy žalobce byl opakovaně soudem I. stupně nepravomocně odsouzen k peněžitému trestu. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že řízení probíhalo plynule, když na samotné délce řízení se zejména promítlo, že žalobce byl opakovaně nepravomocně odsouzen.

33. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

34. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

35. Žalobce tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání byl zasažen v tom směru, že trpěl psychickými problémy a pocity obrovské nejistoty ohledně výsledku trestního stíhání. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujících odsuzujících rozsudků soudu I. stupně, zcela ztratil důvěru v právnická osoba, ale i soudů. Samotné trestní stíhání velmi poškodilo dobré jméno a pověst žalobce jako občana v očích jak široké veřejnosti, tak rodinných příslušníků, ale i přátel. Tyto okolnosti jej velmi osobně zasahovaly, frustrovaly a způsobovaly mu pocity beznaděje, neboť se vždy vše snažil konat s nejlepším vědomím a svědomím. Žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání velkým stresem, nespavostí, a s tím související podrážděností, což se dále projevovalo nenadálými změnami nálad a silnými pocity beznaděje a úzkosti. Žalobce měl v tu dobu také problémy se zažíváním a s krevním tlakem. Žalobce musel věnovat trestnímu stíhání mnoho času, ale na svou práci se ani nedokázal řádným způsobem soustředit. Zhoršily se i jeho pracovní výsledky. Trestní stíhání navíc poškodilo jméno a dobrou pověst žalobce i mezi jeho kolegy a případnými spolupracovníky, což také velmi negativně ovlivnilo jeho pracovní výsledky.

36. Soud i bez výslechu žalobce, a to pouze na základě obsahu trestního spisu uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující a že žil v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, když trpěl i nespavostí, měl zvýšený tlak a žaludeční problémy.

37. Soud pak i uvěřil žalobci v rámci jeho účastnického výslechu trestní stíhání bylo pro žalobce zdrojem psychické zátěže. Žalobce pociťoval stres, nejistotu ohledně výsledku řízení, nervozitu a obavy z odsouzení. Uváděl rovněž problémy se spánkem a žaludeční obtíže. Tyto skutečnosti však byly prokázány pouze jeho vlastním tvrzením a nejsou podloženy žádnou zdravotnickou dokumentací ani odborným vyšetřením. Žalobce sám uvedl, že lékařskou ani psychologickou pomoc nevyhledal a své obtíže řešil neformálně prostřednictvím známých. Za prokázané lze považovat také to, že trestní stíhání nepříznivě zasáhlo do rodinných vztahů žalobce. Podle jeho výpovědi docházelo v domácnosti k hádkám s partnerkou, která měla obavy z možného odsouzení, a nepříznivá situace byla v určité míře vnímána i nezletilými dětmi žalobce. Současně žalobce vypověděl, že v důsledku trestního stíhání pociťoval ztrátu důvěry části rodiny. Soud má rovněž za prokázané, že žalobce subjektivně vnímal zhoršení svých společenských vztahů a omezení kontaktů s některými přáteli. Současně z jeho výpovědi vyplynulo, že část osob, které označil za dlouholeté přátele, jej znala již v době jeho předchozí trestné činnosti a předchozích odsouzení. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že případné ochlazení těchto vztahů bylo způsobeno výlučně nyní posuzovaným trestním stíháním. Pokud jde o pracovní oblast, soud nemá za prokázané, že by trestní stíhání mělo významnější profesní nebo ekonomické důsledky. Žalobce v rozhodné době neměl stabilní pracovní poměr a pracoval pouze příležitostně při výpomoci kamarádovi na grilu. Sám uvedl, že mu v souvislosti s trestním stíháním nevznikl pokles příjmů ani neztratil zaměstnání. Za prokázané lze považovat pouze to, že trestní řízení negativně ovlivňovalo jeho soustředění a pracovní pohodu. Naopak soud nemá za dostatečně prokázané tvrzení žalobce, že by v důsledku trestního stíhání došlo k výraznému poškození jeho pověsti ve společnosti nebo k zásadnímu společenskému vyloučení. Tato tvrzení zůstala podložena pouze jeho vlastním subjektivním vnímáním a nebyla potvrzena dalšími důkazy. Stejně tak nebylo prokázáno, že by trestní stíhání vedlo ke konkrétním finančním ztrátám nebo k zásahu do jeho profesního postavení.

38. Při hodnocení intenzity vzniklé újmy je třeba přihlédnout také k osobě žalobce a jeho předchozí trestní minulosti. Z evidence Rejstříku trestů vyplývá, že žalobce byl v minulosti celkem čtyřikrát soudně trestán, a to mimo jiné za majetkovou trestnou činnost, vydírání, nedovolené ozbrojování a naposledy za pojistný podvod. Nelze proto přehlédnout, že žalobce již měl zkušenost s trestním řízením, trestním stíháním i odsouzením, což představuje okolnost relevantní pro posouzení intenzity zásahu do jeho osobnostní sféry. Současně však soud uvádí, že jde o odsouzení staršího data, a tato skutečnost proto nemůže mít na výši přiznávané nemajetkové újmy tak významný vliv, jako by tomu bylo v případě odsouzení časově blízkého nyní posuzovanému nezákonnému trestnímu stíhání.

39. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“

40. Soud předestřel srovnávací judikaturu označenou účastníky řízení:

41. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 301/2011 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro organizátorství k trestnému činu pojistného podvodu dle § 250a odst. 1 trestního zákona, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na 2 roky. Na tamního žalobce byl vydán trestní příkaz, kterým byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 rok a 6 měsíců, k trestu zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti na dobu 2 let a k zaplacení částky 14 720 Kč společně s dalšími obžalovanými. Následně byl trestní příkaz k odporu zrušen a rozsudkem soudu I. stupně byl tamní žalobce zproštěn obžaloby, když nebylo prokázáno, že skutek spáchal tamní žalobce. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 1 měsíc. Tamní žalobce byl trestním stíháním dehonestován, jeho okolí na něho pohlíželo s nedůvěrou jako na osobu, která se dopustila nečestného jednání, které dosáhlo intenzity trestného činu. Informace se stala známou mezi jeho spolupracovníky, příbuznými a kamarády. V důsledku trestního stíhání nebyla žalobci přidělována dosavadní práce, nemohl uzavírat nové smlouvy, přičemž jeho spolupracovníkům byl důvod, proč byl žalobce přeřazen na administrativní práci, znám. V té době jeho přítelkyně čekala dítě, namísto aby žalobce se těšil na příchod potomka, byl sesazen ze své dosavadní pracovní pozice a žil v obavách z nejisté budoucnosti V době trestního stíhání i žalobce trpěl život ohrožující vážnou nemocí, což mělo vliv i na jeho psychiku a samotné uzdravení. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 150 000 Kč.

42. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 232/2013 bylo zjištěno, že tamní žalobci byli stíháni pro trestný podvodu, a to konkrétně žalobce 1) pro pomoc k trestnému činu podvodu dle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona a žalobkyně 2) pro pomoc k trestnému činu podvodu dle § 250 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona. Žalobce 1) byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let a žalobkyně 2) 5 až 12 let. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce. Tamní žalobci byli napoprvé zproštěni obžaloby, rozsudek nebyl napaden odvoláním. U obou žalobců došlo k zásahům v oblasti pracovní, když oba žalobci se přestali do značné míry věnovat práci ve společnosti, jejímiž byli společníky a udělili plnou moc k řízení společnosti jiné osobě, když tuto práci nebyli schopni vykonávat. Oba trpěli velkým stresem a obavami o budoucnost. Žalobkyně 2) v průběhu trestního stíhání otěhotněla, přičemž neprožívala těhotenství dobře, když žila ve velké nejistotě, zda bude rodit v době, kdy bude ve výkonu trestu a zda bude moci vychovávat své dítě. Žalobkyně 2) nebyla oproti žalobci 1) předtím nikdy trestně stíhána a odsouzena. Žalobce 1) byl nucen navštěvovat psychoterapeutickou poradnu. Žalobkyni 2) bylo přiznáno odškodnění ve výši 165 000 Kč a žalobci 1) 110 000 Kč.

43. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 353/2013 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona. Tamnímu žalobci hrozil trest až 8 let odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo 10 let a 4 měsíce. Trestní stíhání se projevilo na jeho zdraví, když stres vyvolaný jeho trestním stíháním měl negativní dopad na psychický a sekundárně i fyzický stav tamního žalobce. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 200 000 Kč.

44. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 343/2015 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán po dobu 14 měsíců pro podezření ze spáchání zločinu pojistného podvodu v odst. 5, za což mu hrozil trest odnětí svobody až osm let nebo zákaz činnosti. U tamního poškozeného byly prokázány zásahy ve sféře profesní, kdy se nesoustředil na podnikatelskou činnost a jeho společnost se v důsledku toho ocitla ve ztrátě. Tamní poškozený měl v té době dvouletého syna a nemohl se dostatečně soustředit na jeho výchovu. Tamní poškozený trpěl nespavostí, depresemi a byly mu i předepsána antidepresiva. Pokud jde o volnočasové aktivity, pak se tamní poškozený přestal věnovat svým koníčkům a omezil styk s přáteli. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

45. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 296/2015 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin pokusu úvěrového podvodu, přípravy úvěrového podvodu a padělaní a pozměňování veřejné listiny formou spolupachatelství. Tamnímu žalobci hrozil trestní odnětí svobody 5 až 12 let, byl ve vazbě po dobu 211 dní, kde zhubl 25 kg, byl pod dohledem psychologa, psychiatra a odborných lékařů, byla mu doporučena psychoterapie a jeho stav byl diagnostikován jako vleklá úzkostná depresivní reakce na stresovou zátěž těžšího typu, žalobce bral antidepresiva, psychické problémy žalobce přispěly k rozvratu jeho manželství, byla poškozena jeho pověst v místě bydliště na malé vesnici se 140 obyvateli, po skončení stíhání se přesunul na pracovní pozici s podstatně nižším příjmem. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 225 000 Kč.

46. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 27/2015 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 a 3 trestního zákona. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 6 měsíců, přičemž tamní žalobce byl hned napoprvé zproštěn obžaloby. Tamní žalobce byl bezúhonnou osobou, kdy trestním stíháním došlo k poškození pověsti v zaměstnání, kdy 20 let pracoval na městském úřadě, o jeho stíhání byl informován jeho vedoucí a spolupracovníci, žalobce byl stíhán v době, kdy se vyrovnával se zdravotními a psychickými následky dopravní nehody. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč.

47. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 22/2016 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro pomoc k trestnému činu podvodu dle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, za který mu hrozil trest odnětí svobody 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 3 roky. Ve věci byl vyhlášen odsuzující rozsudek soudem I. stupně. Trestní stíhání mělo dopad do profesní sféry tamního žalobce, kdy mu byla vypovězena smlouva, na jejímž základě poskytoval závodní péči jakožto lékař a žalobce byl nucen změnit formu výkonu činnosti a poskytovat lékařskou péči v rámci nově založené společnosti s ručením omezeným. Byl vystaven nepříjemným situacím tím, že profesní organizaci, jejíž byl členem, musel o svém trestním stíhání informovat, musel snášet negativní reakce pacientů i okolí, v rámci trestního stíhání mu byl i zajištěn zbrojní průkaz, tudíž se nemohl věnovat své zálibě v myslivecké činnosti. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 400 000 Kč.

48. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 70 Co 282/2017 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl trestně stíhán pro přečin poškozování věřitele, byl stíhán se svojí matkou. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 7 měsíců. Trestní stíhání mělo dopad na rodinné vztahy, psychické zdraví žalobkyně, následně též na chod domácnosti a výchovu nezletilých dětí, majetek žalobce byl v důsledku rozhodnutí vydaného v rámci trestního řízení blokován, čímž byl prokazatelně zmařen záměr žalobce prodat byt, dále osoba, která podala trestní oznámení, opakovaně vylepovala a rozdávala do poštovních schránek nepravdivá oznámení ve vztahu k žalobci v místě jeho bydliště, žalobce se velmi obával o své zaměstnání, neboť k jeho výkonu potřebuje bezpečnostní prověrku. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 137 666 Kč.

49. Žalovaná označila rozhodnutí Městského soudu sp. zn. 30 Co 195/2021, tamní žalobce byl stíhán pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, žalobce byl osobou dosud nestíhanou, byl ohrožen trestem odnětí svobody až na 5 let, trestní stíhání trvalo 4 roky a 7 měsíců, žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, v době trestního stíhání byl žalobce před transplantací ledviny a nemohl dodržet doporučení lékaře vyhýbat se stresu, byl též ohrožen potencionální povinností nahradit škodu ve výši přesahující 200 000 Kč, v rámci daného řízení bylo zadostučinění žalobci přiznáno ve výši 15 000 Kč.

50. Co se týká rozhodnutí označeného žalobcem, a to rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 275/2016, k tomu soud uvádí, že učinil dotaz na Krajský soud v Praze, který uvedl, že v dané době žádný senát 12 Co u Krajského soudu nepůsobil, tudíž soud má za to, že dané rozhodnutí je neexistující. K tomu soud odkazuje na číslo listu spisu 91.

51. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění je třeba vycházet ze skutkových okolností konkrétního případu a srovnat je s obdobnými rozhodnutími soudů.

52. Soud uzavírá, že v daném případě žalobci náleží finanční odškodnění, když soud má za to, že omluva není dostatečnou satisfakcí, která se má dostat žalobci. Trestní stíhání žalobce trvalo cca 2 let a 11 měsíců, žalobci hrozil trest za účastenství na pojistném podvodu, přičemž žalobci hrozil reálně peněžitý trest, byl třikrát uznán vinným (jednou trestním příkazem a dvakrát rozsudkem), přičemž teprve po dvou kasačních zásazích odvolacího soudu došlo ke zproštění obžaloby. Tato okolnost objektivně zvyšovala psychickou zátěž žalobce. Na druhou stranu je nutno vzít v úvahu, že žalobce nebyl osobou bezúhonnou, ale osobou opakovaně soudně trestanou, a to včetně odsouzení za pojistný podvod v roce Anonymizováno. Současně nebylo prokázáno, že by v důsledku trestního stíhání utrpěl profesní či majetkovou újmu, ztratil zaměstnání, přišel o příjem nebo musel změnit profesní kariéru. Rovněž nebyly doloženy závažnější zdravotní následky ani odborná psychiatrická či psychologická léčba. Soud vyšel zejména z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 343/2015, kdy v této věci byl žalobce stíhán pro pojistný podvod po dobu 14 měsíců, hrozil mu trest odnětí svobody až osm let, trpěl nespavostí a depresemi, byla mu předepsána antidepresiva, omezil společenské kontakty a negativně bylo zasaženo jeho podnikání. Bylo mu přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Tento případ je skutkově obdobný zejména druhem trestné činnosti, psychickými obtížemi a omezením společenského života. Na rozdíl od tamního žalobce v nyní projednávané věci nedošlo k podnikatelské ztrátě. Na druhé straně bylo jeho stíhání přibližně dvojnásobně delší. Je nutné i zmínit, že se jedná o rozhodnutí staršího data, kdy je třeba i zohlednit to, že náhrada nemajetkové újmy má odpovídat ekonomickým možnostem státu v době rozhodování. Současně pak tamní žalobce nebyl trestně stíhanou osobou. V ostatních případech se pak jednalo o bezúhonné osoby, kdy došlo k výrazným zásahům, nebo u tamních žalobců jim hrozily vysoké trestní sazby, případně daná trestní stíhání trvala nepoměrně delší dobu.

53. Soud tak na základě shora uvedeného přiznal žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná již žalobci poskytla částku 15 000 Kč, pročež soud žalobci přiznal částku 25 000 Kč. Soud přihlédl k délce trestního stíhání téměř 3 roky, opakovaným odsuzujícím rozhodnutím v průběhu řízení, psychické zátěži a zásahům do rodinného a společenského života, absenci prokázaných profesních, majetkových či závažnějších zdravotních dopadů, předchozí opakované trestní minulosti žalobce.

54. Soud pak žalobci přiznal příslušenství, a to od datum do zaplacení, přičemž úrok z prodlení je odůvodněn ustanoveními § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ustanovení § 14 zákona. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne datum, žalovaná se tedy v prodlení ocitla od datum.

55. Soud tak žalobu zamítl do zbývající částky včetně zbývající části příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

56. Současně soud rozhodl o tom, že zamítl uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci vedle finančního zadostiučinění i „veřejnou“ omluvu jako satisfakční prostředek, neboť žalobci byla již poskytnuta omluva žalovanou prostřednictvím stanoviska, když žalobce ani přes výzvu žalované nesdělil jakou formou chce omluvu poskytnout. Účelem omluvy je poskytnout poškozenému přiměřenou satisfakci za utrpěnou újmu. Je-li újma individuální povahy a neprojevila se ve veřejném prostoru, zpravidla postačí osobní písemná omluva, případně ve spojení s peněžitým zadostiučiněním. Veřejná omluva bývá odůvodněna zejména tehdy, pokud byl zásah sám veřejný, například prostřednictvím médií, internetu nebo jiného veřejného sdělení, a zasáhl poškozeného před širší veřejností. V takovém případě je přiměřené, aby i satisfakce měla veřejnou podobu. V dané věci však mezi porušením práva žalobce a požadovaným zveřejněním omluvy na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti neexistuje odpovídající vztah přiměřenosti. Skutečnost, že soudní řízení proběhlo veřejně, sama o sobě nezakládá právo na veřejnou omluvu. Lze proto uzavřít, že nebyla-li věc medializována a žalobce není veřejně známou osobností, je poskytnutá omluva žalovanou dostatečným a přiměřeným prostředkem satisfakce, zatímco veřejná omluva by představovala nepřiměřenou formu zadostiučinění. Soud tak žalobu zamítl ohledně požadované veřejné omluvy, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 18 545 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t. sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze 4 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne datum a datum) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 436,13 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 715,80 Kč za 120 ujetých km v částce 965,80 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 720,33 Kč za 120 ujetých km v částce 970,33 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 673,17 Kč ve výši 2 871,37 Kč, když advokát žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

58. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za částečné zpětvzetí žaloby, když žaloba byla podána předčasně, přičemž žalovaná mohla dobrovolně plnit do datum, když až dne datum se dostala do prodlení, soud rovněž žalobci nepřiznal náhradu za podanou repliku a doplnění žaloby k výzvě soudu, když žaloba má být od počátku perfektní, co se týká podané repliky, tak tuto soud od žalobce nežádal. Soud pak ani žalobci nepřiznal náhradu za předběžné uplatnění nároku u žalované, když předběžné uplatnění nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. není úkonem právní služby ve smyslu § 11 a. t. a náklady na jeho vyhotovení nelze přiznat jako náhradu nákladů řízení.

59. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.