OSPH02 11 C 42/2026-33

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A město ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A město ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupení advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta město ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 ⟪LB:lb_007⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 2x 80 400 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 80 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80 400 Kč od 27. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 80 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80 400 Kč od 27. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 675 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 675 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 26. 2. 2026 domáhali na žalované zaplacení každý částky 80 400 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u adresa (dále jen „soud A“) pod sp. zn. sp. zn. (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobci uvedli, že dne 12. 7. 2018 zahájili posuzované řízení, jehož předmětem bylo zaplacení částky 20 000 000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo skončeno usnesením Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) č. j. Anonymizováno, které bylo právnímu zástupci žalobců doručeno dne 7. 7. 2025. Posuzované řízení tedy trvalo 6 let, 11 měsíců a 27 dnů. Dle přesvědčení žalobců byla uvedená délka řízení zjevně nepřiměřená projednávané věci a byla důsledkem nesprávného úředního postupu, v důsledku kterého žalobcům vznikla nemajetková újma. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadovali žalobci poskytnout zadostiučinění v penězích, a to každý částkou 147 900 Kč. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení bylo vedeno mj. o náhradu újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky jiného správního řízení, vyšli žalobci ze základní částky ve výši 17 000 Kč za rok řízení (resp. 1 417 Kč za měsíc), snížené na polovinu za první 2 roky řízení, když právě řízení o náhradu újmy jsou judikaturou privilegována v tom smyslu, že průtahy a nekoncentrovaný postup v nich jsou považovány za zvlášť závažné. Takto určená základní částka by pak dle žalobců měla být navýšena o 50 % z důvodu postupu rozhodujících soudů, když žalobci byli nucení svůj nárok vést až k Ústavnímu soudu, který základ jejich nároku potvrdil. Vzhledem k důvodnosti opravných prostředků nelze počet soudních instancí přičítat žalobcům k tíži.

3. Takto formulovaný nárok žalobci uplatnili dne 10. 9. 2025 u žalované, která každému ze žalobců přiznala část zadostiučinění ve výši 67 500 Kč. Žalobci s výpočtem žalované a s jejími souvisejícími skutkovými tvrzeními nesouhlasí, proto se zbývající částky zadostiučinění domáhají soudní cestou.

4. Podanou žalobou se tak každý ze žalobců domáhal zaplacení částky 80 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 27. 2. 2026 do zaplacení. Úrok z prodlení byl požadován ode dne následujícího po podání žaloby, když žalovaná již dříve uvedla, že z žalované částky ničeho platit nehodlá.

5. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobci uplatnili dne 10. 9. 2025 předmětné nároky na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 29. 10. 2025, ve kterém každému ze žalobců poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 67 500 Kč. K věci samé pak žalovaná uvedla, že posuzované řízení (o zadostiučinění za nemajetkovou újmu) bylo zahájeno podáním žaloby dne 13. 7. 2018. Dne 20. 9. 2018 byli žalobci vyzváni k doplnění žaloby. První jednání proběhlo dne 11. 2. 2019. Usnesením ze dne 9. 7. 2019 bylo řízení částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Při jednání konaném dne 19. 9. 2019 byla připuštěna změna žaloby a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba ve vztahu k prvnímu žalovanému zamítnuta a ve vztahu k druhému žalovanému bylo žalobě částečně vyhověno. Z důvodu podaného odvolání byl spis dne 4. 2. 2020 předložen Anonymizováno (dále jen „soud B“). Ten rozsudkem ze dne 26. 5. 2020 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Jak žalobci, tak druhá žalovaná podali dovolání. Spis byl dne 16. 11. 2020 předložen NS, který rozsudkem ze dne 1. 6. 2021 dovolání obou dovolatelů částečně zamítl a částečně odmítl. Dne 5. 10. 2021 podali žalobci ústavní stížnost. Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2020 byla věc postoupena plénu. Nálezem ze dne 14. 3. 2023 byly rozsudky dovolacího soudu, odvolacího soudu a soudu prvého stupně částečně zrušeny. Před soudem prvého stupně se dne 23. 6. 2023 a dne 26. 9. 2023 konalo jednání. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2023 byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud dne 30. 5. 2024 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Dovolání žalobců bylo odmítnuto usnesením NS ze dne 17. 6. 2025, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2025. S ohledem na uvedené dospěla žalovaná k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Posuzované řízení trvalo celkem 7 let, v jeho průběhu nebyly zjištěny průtahy ve smyslu nečinnosti soudu, postup soudu byl ale v určitém období mírně nekoncentrovaný, a to např. v období od září 2024 do března 2025. Na délku řízení měl zásadní vliv počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednávána. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení, když délku posuzovaného řízení nelze označit za extrémní. Takto určenou základní částku zadostiučinění pak žalovaná snížila o 15 % z důvodu částečné právní složitosti řízení a také z důvodu, že věc byla opakovaně projednávána na všech třech stupních obecné soudní soustavy a také před Ústavním soudem. Žalobcům nelze klást k tíži, že podali dvakrát dovolání a také důvodnou ústavní stížnost, na jejímž základě byly rozsudky soudů nižších stupňů částečně zrušeny. Každé přezkumné řízení s sebou ale nutně nese prodloužení celkové doby řízení. Pokud řízení probíhá před všemi soudními stupni, jde o skutečnost, která do jisté míry ospravedlňuje délku řízení. O dalších 10 % byla základní výše zadostiučinění snížena z důvodu tzv. sdílené újmy, jelikož žalobci v posuzovaném řízení vystupovali společně a jejich procesní postup byl koordinovaný. Z hlediska svého předmětu byl význam posuzovaného řízení žalovanou hodnocen jako standardní. Kompenzační řízení nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou NS spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Podle rozhodovací praxe NS není možné činit závěry, že by kompenzační řízení mělo skončit podstatně dříve oproti řízením jiným, nebo že by mělo mít ze své podstaty zvýšený význam pro poškozeného. Žalovaná má pak za to, že již poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy, a žalobou uplatněný nárok tak nepovažuje za důvodný. Pokud jde o požadavek na přiznání úroků z prodlení žalovaná s odkazem na judikaturu NS namítla, že stát se ocitá jako dlužník v prodlení teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty ode dne uplatnění nároku na náhradu škody. Jelikož žádost žalobců byla žalované doručena dne 10. 9. 2025, náleží žalobcům případný úrok z prodlení až ode dne 11. 3. 2026.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Žalobou došlou soud A dne 13. 7. 2018 se žalobci vůči České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) domáhali zaplacení částky 20 000 000 Kč jako náhrady újmy, která jim vznikla a vzniká jednak v důsledku výstavby a následného provozu firma postaveného v bezprostřední blízkosti jejich nemovitostí v město – Anonymizováno, kdy tato stavba byla zahájena na základě certifikátu č. Anonymizováno vydaného autorizovaným inspektorem tituly před jménem jméno FO, ale následně bylo rozhodnutím Magistrátu města město (dále jen „magistrát“) ze dne 10. 3. 2017, č. j. magistrát/č. účtu, ve spojení s rozhodnutím Anonymizováno (dále jen „Úřad Úřad“) ze dne 30. 6. 2017, č. j. Úřad č. účtu, které nabylo právní moci dne 14. 7. 2017, postaveno najisto, že stavebníkovi v důsledku nezákonnosti certifikátu právo provést stavbu nevzniklo, jednak v důsledku porušení povinnosti učinit úkon, resp. vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když první úkon žalobců k nápravě závadného stavu byl učiněn již dne 24. 5. 2010 [zahájením řízení u správního soudu (soud B) sp. zn. sp. zn.], dále návrh dle § 142 správního řádu byl podán dne 27. 9. 2012, avšak rozhodnutí Úřad Úřad nabylo právní moci až dne 14. 7. 2017. Certifikát žalobci považovali za nezákonné rozhodnutí, event. jeho vydání za nesprávný úřední postup. Újma měla spočívat v podstatném zhoršení kvality užívání nemovitostí žalobců. Nárok na náhradu újmy žalobci předběžně uplatnili u MMR, zákonná lhůta pro vyřízení žádosti však marně uplynula dne 12. 7. 2018. Dne 20. 7. 2018 bylo žalobcům odesláno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu dle položky č. 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 200 000 Kč. Podáním došlým soudu dne 25. 7. 2018 žalobci svou žalobu doplnili a rozšířili tak, že požadovali, aby jim byla částka 20 000 000 Kč zaplacena společně a nerozdílně, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 13. 7. 2018 do zaplacení. Žalobci současně namítli, že soudní poplatek má dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků činit jen 2 000 Kč. Usnesením ze dne 27. 7. 2018, vypraveným dne 30. 7. 2018, byla výzva k zaplacení soudního poplatku za žalobu změněna tak, že žalobci mají na tomto poplatku zaplatit 2 000 Kč. Poplatek byl uhrazen dne 1. 8. 2018. Dne 15. 8. 2018 byla žaloba zaslána MMR spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 30 dnů. Vyjádření MMR došlo soudu dne 13. 9. 2018. MMR předně namítlo neurčitost žaloby, ze které není patrno, jakou částku žalobci požadují za újmu z titulu vydání certifikátu a jakou částku za újmu z titulu délky řízení, resp. průtahů, které ani nijak nespecifikují. Dále MMR namítlo, že certifikát není rozhodnutím ani jiným úkonem správního orgánu, ale plněním dle soukromoprávní smlouvy, tudíž stát za újmu způsobenou jeho vydáním neodpovídá. Dále MMR popsalo anabázi rozhodování v řízení dle § 142 správního řádu, kdy žalobci uváděná rozhodnutí magistrát a Úřad Úřad [která byla dále napadena dosud nerozhodnutými žalobami ve správním soudnictví – řízení u Krajského soudu v město (dále jen „KS město“) sp. zn. sp. zn. a sp. zn.] byla vydána až poté, co předchozí zamítavá rozhodnutí byla zrušena soudem ve správním soudnictví. Dle MMR řízení dle § 142 správního řádu nespadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a stát tak neodpovídá za nepřiměřenou délku řízení jako celku, ale jen za jednotlivé průtahy. MMR uznalo, že k dílčím průtahům v řízení došlo, avšak sporovalo tvrzení žalobců o vzniku újmy, kdy mj. namítalo, že stavba rodinného domu žalobců dotčená stavbou firma není zkolaudovaná a způsobilá užívání, žalobci zde neměli evidován trvalý pobyt a nebydleli zde. Vyjádření bylo dne 26. 9. 2018 zasláno žalobcům spolu s výzvou k odstranění vad žaloby ve lhůtě 20 dnů, a to aby žalobci postavili najisto, zda za nesprávný úřední postup považují nepřiměřenou délku řízení dle § 142 správního řádu, anebo jednotlivé průtahy v tomto řízení, aby jednotlivé průtahy přesně specifikovali, aby specifikovali, jaká újma jim vznikla v důsledku vydání certifikátu a jaká újma jim vznikla v důsledku nepřiměřené délky správního řízení/průtahů v tomto řízení, a aby konkrétně uvedli, jaké zadostiučinění požadují za újmu způsobenou vydáním certifikátu a jaké zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení/průtahy v tomto řízení. KS město byl současně požádán o zaslání rozhodnutí z věcí sp. zn. sp. zn. a sp. zn., byla-li již vydána. KS město sdělil dne 3. 10. 2018, že ve věcech sp. zn. sp. zn. a sp. zn. dosud nebylo rozhodnuto. Doplnění žalobců (spolu s replikou k vyjádření MMR) došlo soudu dne 25. 10. 2018. Žalobci uvedli, že se domáhají zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jak nepřiměřenou délkou celého řízení (každý ze žalobců požadoval částku 500 000 Kč), tak jeho jednotlivými průtahy, které blíže specifikovali (každý ze žalobců požadoval částku 100 000 Kč). Za újmu způsobenou vydáním certifikátu pak každý ze žalobců požadoval částku 9 400 000 Kč. Dne 13. 11. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 11. 2. 2019, MMR bylo současně vyzváno k předložení správních spisů navržených žalobci k důkazu. MMR sdělilo dne 12. 12. 2018, že požadovanými spisy nedisponuje, byly zaslány KS město ke sp. zn. sp. zn. a sp. zn.. Dne 16. 1. 2019 byly správní spisy vyžádány od KS město, který dne 24. 1. 2019 sdělil, že žádanými spisy nedisponuje, neboť si je Úřad Úřad vyžádal zpět k dalším úkonům a dosud nebyly vráceny. Dne 20. 1. 2019 byly spisy vyžádány od Úřad Úřad a magistrát, spisy došly soudu dne 8. 2. 2019, příslušnému oddělení/soudci však zjevně nebyly do nařízeného ústního jednání předány (viz dále). Dne 28. 1. 2019 došlo soudu vyjádření MMR k poslednímu vyjádření žalobců. Při jednání konaném dne 11. 2. 2019 soud předestřel účastníkům svůj předběžný názor o tom, že na řízení dle § 142 správního řádu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá. Bylo zahájeno projednání věci, byly provedeny ve spisu založené listinné důkazy a žalobci byli vyzváni k označení důkazů k prokázání vzniku tvrzené újmy v příčinné souvislosti s vydáním certifikátu, tvrzených průtahů ve správním řízení a tvrzení o vzniku nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s namítanými průtahy. Žalobci doplnili, že újma vzniklá v důsledku certifikátu spočívá mj. v posttraumatické stresové poruše, a dále jim byla poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění požadovaných důkazů. Jednání pak bylo za účelem vyžádání správních spisů odročeno na neurčito. Dne 22. 2. 2019 soud opětovně žádal zapůjčení správních spisů od KS město a Úřad Úřad, KS město dne 7. 3. 2019 opětovně sdělil, že správními spisy nedisponuje, neboť si je správní orgán vyžádal zpět. Dne 13. 3. 2019 došlo soudu doplnění žalobců, ve kterém mj. vzali svou žalobu částečně zpět (každý ze žalobců do částky 8 000 000 Kč s příslušenstvím), kdy každý ze žalobců nadále požadoval zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení a částky 1 800 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za újmu způsobenou vydáním certifikátu. Žalobci v podání též opětovně argumentovali k aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na předmětné správní řízení. Dne 14. 6. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 9. 2019, MMR též bylo zasláno podání žalobců s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby. MMR v podání došlém soudu dne 2. 7. 2019 s částečným zpětvzetím žaloby souhlasilo a dále se pak vyjadřovalo k nárokům, které zůstávají předmětem řízení. Usnesením ze dne 9. 7. 2019, které bylo vypraveno dne 17. 7. 2019 a nabylo právní moci dne 7. 8. 2019, bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení dle učiněného zpětvzetí. Téhož dne soud začal stran nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení jednat s Českou republikou – Ministerstvem financí (dále jen „MF“), které zaslal dne 17. 7. 2019 žalobu k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Vyjádření MF došlo soudu dne 29. 7. 2019. MF předně namítlo, že není příslušnou organizační složkou, která by měla v řízení jednat za stát. Stejně jako MMR namítlo, že správní řízení nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, správní a navazující soudní řízení tak netvoří jeden celek a odpovědnost by mohla být dána jen za jednotlivé průtahy (z toho pak plyne i příslušnost jednotlivých rezortních složek k jednání za stát). Přes uvedený názor se pak MF vyjádřilo i požadované náhradě, kdy mj. namítalo, že újma plynoucí z nepřiměřené délky řízení musela být žalobci, kteří podali návrh na zahájení řízení s dalšími 15 žadateli, do určité míry sdílena. Vyjádření MF bylo dne 1. 8. 2019 zasláno žalobcům a MMR. Při jednání konaném dne 19. 9. 2019 soud připustil změnu žaloby (rozšíření o požadavek na zaplacení úroku z prodlení), bylo doplněno dokazování několika listinami a obsahem vyžádaných správních spisů, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba ve vztahu k MMR zamítnuta (výrok I), žalobcům bylo uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč (výrok II), MF bylo uloženo zaplatit žalobcům částku 90 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 13. 7. 2018 do zaplacení (výrok III), ve zbytku byla žaloba vůči MF zamítnuta (výrok IV) a MF bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 47 426,79 Kč (výrok právnická osoba žádosti ze dne 18. 10. 2019, odůvodněné pracovním vytížením, byla lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku prodloužena do 15. 12. 2019, rozsudek byl vypraven dne 25. 11. 2019. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci předmětné nároky uplatnili u MMR dne 12. 1. 2018. Stran újmy způsobené vydáním certifikátu soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) uzavřel, že certifikát nemá veřejnoprávní povahu, jeho vydání nelze považovat za rozhodnutí státního orgánu či rozhodnutí fyzické osoby při výkonu státní správy a činnost autorizovaného inspektora vedoucí k vydání certifikátu není úředním postupem. Stran tohoto nároku tak absentuje naplnění již první podmínky odpovědnosti státu, tj. existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. Částečně důvodným pak soud shledal požadavek na poskytnutí zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení dle § 142 správního řádu, které považoval za řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a posuzoval tak přiměřenost délky řízení jako celku. Na tomto nároku soud přiznal každému ze žalobců částku 45 434 Kč s příslušenstvím. Dne 6. 12. 2019 došlo soudu odvolání MF a dne 11. 12. 2019 došlo soudu odvolání žalobců. Odvolání MF bylo dne 7. 1. 2020 zasláno žalobcům k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, odvolání žalobců bylo dne 13. 1. 2020 zasláno MMR a MF k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Soudu došlo vyjádření MF dne 22. 1. 2020, vyjádření žalobců dne 23. 1. 2020 a vyjádření MMR dne 28. 1. 2020. Dne 4. 2. 2020 spis s odvoláními předložen soud B, který dne 5. 2. 2020 zaslal účastníkům výzvu k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Přestože MF s takovým postupem v podání došlém soudu dne 11. 2. 2020 nesouhlasilo (MMR v podání došlém dne 14. 2. 2020 a žalobci v podání došlém dne 18. 2. 2020 souhlasili), byl dne 26. 5. 2020 bez nařízení jednání vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen (výrok I), bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a MF nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II) a žalobcům bylo uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč (výrok III). Odvolací soud takto rozhodl, když se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně. Spis byl vrácen soud A dne 30. 6. 2020, rozsudek soud B byl dne 1. 7. 2020 vypraven a téhož dne nabyl právní moci. Dne 14. 8. 2020 došlo soudu dovolání MF, dovolání bylo dne 25. 8. 2020 zasláno žalobcům k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne 1. 9. 2020 došlo soudu dovolání žalobců. Dne 8. 9. 2020 došlo soudu vyjádření žalobců k dovolání MF. K výzvě soudu odeslané dne 9. 9. 2020 zaplatili žalobci den 22. 9. 2020 soudní poplatek za dovolání. Dovolání žalobců bylo dne 30. 9. 2020 zasláno MMR k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření došlo soudu dne 15. 10. 2020. Dne 16. 11. 2020 byl spis s dovoláními předložen NS, který rozsudkem ze dne 1. 6. 2021 obě dovolání částečně odmítl a částečně zamítl. NS takto rozhodl, když se ztotožnil jak se závěrem, že řízení dle § 142 správního řádu spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy (přípustný přezkum k dovolání MF), tak se závěrem o povaze certifikátu (přípustný přezkum k dovolání žalobců). Spis byl vrácen soud A dne 30. 6. 2021, rozsudek NS byl dne 5. 8. 2021 vypraven a téhož dne nabyl právní moci. Dne 5. 10. 2021 podali žalobci ústavní stížnost proti rozsudkům soudů všech třech stupňů. K žádosti ze dne 25. 2. 2022 byl spis se stručným vyjádřením zaslán dne 1. 3. 2022 Ústavnímu soudu. Příslušný senát Ústavního soudu usnesením ze dne 20. 12. 2012 rozhodl vzhledem k závažnosti věci (střet závěrů vyplývajících z rozhodovací činnosti NSS a Ústavního soudu) o postoupení věci k projednání plénu. Plénum Ústavního soudu pak nálezem ze dne 14. 3. 2023 ve vztahu k nároku na zadostiučinění za újmu způsobnou vydáním certifikátu rozhodlo, že výrokem I rozsudku NS ze dne 1. 6. 2021, jímž bylo zamítnuto dovolání žalobců směřující proti rozsudku soud B ze dne 26. 5. 2020, pokud jím byl potvrzen rozsudek soud A ze dne 19. 9. 2019, výrokem I rozsudku soud B ze dne 26. 5. 2020 a výrokem I rozsudku soud A ze dne 19. 9. 2019 jakož i na ně navazujícími výroky o náhradě nákladů řízení bylo porušeno právo žalobců na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v uvedeném rozsahu rozsudky soudů všech třech stupňů zrušilo. Ústavní soud takto rozhodl s odůvodněním, že činnost autorizovaného inženýra při vydávání certifikátu je přeneseným výkonem veřejné moci a že věc je nutno rovněž posoudit z hlediska případné nečinnosti stavebního úřadu, který připustil provedení stavby podle certifikátu, který nesplňoval podmínky pro jeho vydání, a proto vydán být neměl, což by mohl být nesprávný úřední postup. jméno FO byl vrácen soud A dne 31. 3. 2023. Dne 26. 4. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 22. 6. 2023. Dne 9. 5. 2023 byly vyžádány spisy od Úřadu městské části město adresa Anonymizováno (dále jen „ÚMČ Anonymizováno“), magistrát a Úřad Úřad. ÚMČ Anonymizováno sdělil dne 10. 5. 2023, že od něho požadovaný spis nebyl dosud odvolacím magistrát vrácen, obdobně magistrát sdělil téhož dne, že od něho požadovaný spis dosud nebyl vrácen od Úřad Úřad, Úřad Úřad pak dne 18. 5. 2023 sdělil, že od něho požadovaný spis byl s dalšími zapůjčen KS město. Dne 25. 5. 2023 bylo žádáno zapůjčení spisů od magistrát a KS město, magistrát opětovně sdělil dne 29. 5. 2023, že celá spisová dokumentace dosud nebyla vrácena od Úřad Úřad. Při jednání konaném dne 23. 6. 2023 byly rekapitulovány závěry nálezu Ústavního soudu s tím, že věc bude posuzována z hlediska odpovědnosti za nesprávný úřední postup stavebního úřadu. Žalobci pak byli vyzváni k doplnění tvrzení a návrhů důkazů ve vztahu ke způsobné újmě, k příčinné souvislosti jejího vzniku s postupem stavebního úřadu a k vyčíslené výši požadovaného zadostiučinění, k čemuž jim byla na žádost odůvodněnou specifičností věci a dobou letních prázdnin poskytnuta lhůta 60 dnů. MMR pak mělo ve stejné lhůtě soudu doplnit informace stran probíhajícího řízení o odstranění/dodatečném povolení předmětné stavby firma. Jednání bylo odročeno na den 26. 9. 2023. Doplnění žalobců došlo soudu dne 17. 8. 2023. MMR v podání došlém soudu dne 22. 8. 2023 doplnilo, že stavba předmětného firma byla rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 12. 4. 2022, které nabylo právní moci, dodatečně povolena, což vyvrací tvrzení o vzniku nemajetkové újmy na straně žalobců. Při jednání konaném dne 26. 9. 2023 bylo provedeno dokazování několika dalšími listinami, ostatní důkazní návrhy byly zamítnuty a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 3. 10. 2023. Při jednání konaném dne 3. 10. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba vůči MMR zamítnuta (výrok I) a žalobcům bylo uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů řízení částku 3 150 Kč (výrok II). Důvodem zamítnutí žaloby byl závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem stavebního úřadu, který soud shledal, a tvrzenou újmou na straně žalobců, když jednak námitky, které žalobci chtěli uplatňovat ve stavebním řízení, měly být uplatněny již v řízení územním, jednak z jiných důkazů soud zjistil, že sami žalobci tvrzenou újmu spojují s jinými skutečnostmi než s předmětným nesprávným úředním postupem. Konečně pak soud konstatoval, že žalobci nemovitost, v jejímž užívání měli být dotčeni, užívali bez kolaudace, kdy kolaudační souhlas obdrželi až v roce 2022, a to až po dodatečném povolení stavby firma, a sami se tak dopouštěli protiprávního jednání, ze kterého nemohou těžit. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 2. 11. 2023. Dne 20. 11. 2023 došlo soudu odvolání žalobců. Odvolání mělo být dne 25. 11. 2023 zasláno MMR k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, omylem však bylo zasláno žalobcům. MMR byla datová zpráva zaslána dne 6. 1. 2024, ovšem bez připojeného odvolání, což bylo k upozornění MMR napraveno až dne 29. 1. 2024. Vyjádření MMR došlo soudu dne 30. 1. 2024. Dne 12. 3. 2024 byl spis s odvoláním předložen soud B, který dne 25. 3. 2024 nařídil odvolací ústní jednání na den 30. 5. 2024. Při jednání konaném dne 30. 5. 2024 bylo odvolání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen (výrok I) a žalobcům bylo uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II). Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvého stupně správným, když dodatečným povolením stavby firma došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem stavebního úřadu a žalobci tvrzenou újmou, která (odvozovaná od realizace a existence předmětné stavby firma) by žalobcům vznikla, i kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Spis byl vrácen soud A dne 2. 7. 2024, rozsudek soud B byl dne 4. 7. 2024 vypraven a dne 8. 7. 2024 nabyl právní moci. Dne 9. 9. 2024 došlo soudu dovolání žalobců. Dne 17. 10. 2024 byla žalobcům zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání a od soud B byl vyžádán přepis zvukového záznamu z odvolacího ústního jednání konaného dne 30. 5. 2024. Přepis zvukového záznamu došel soudu dne 21. 10. 2024. Téhož dne došla soudu žádost žalobců o zrušení výzvy k zaplacení soudního poplatku, když žalobci již soudní poplatek zaplatili za prvé dovolání. Dne 5. 11. 2024 žalobci soudní poplatek za dovolání uhradili. Usnesením ze dne 4. 12. 2024, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2024, soud usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku za dovolání zrušil (výrok I) a rozhodl o vrácení zaplaceného poplatku žalobcům (výrok II). Dne 12. 2. 2025 bylo dovolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů zasláno MMR. Dne 12. 3. 2025 byl spis s dovoláním předložen NS, který usnesením ze dne 17. 6. 2025 dovolání odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). Spis byl vrácen soud A dne 26. 6. 2025, usnesení NS bylo dne 30. 6. 2025 vypraveno a dne 7. 7. 2025 nabylo právní moci. Tím bylo řízení skončeno (zjištěno ze spisu soud A sp. zn. sp. zn.).

8. Žádostí ze dne 10. 9. 2025, došlou žalované téhož dne, uplatnili žalobci u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částek à 147 900 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 29. 10. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala každému ze žalobců zadostiučinění ve výši 67 500 Kč (zjištěno ze žádosti včetně dokladu o doručení, potvrzení o přijetí, stanoviska).

9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

10. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

11. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

13. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

14. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

15. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti o náhradu nemajetkové újmy k MMR dne 12. 1. 2018 (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1084/2017) a skončilo právní mocí usnesení NS o odmítnutí dovolání dne 7. 7. 2025. Řízení tedy trvalo celkem 7 let a téměř (bez 5 dnů) 6 měsíců, resp. téměř 90 měsíců.

16. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité. Nijak obsáhlé dokazování (obsahem připojených správních spisů a několika dalšími listinami) bylo prováděno jen k existenci odpovědnostních titulů pro uplatněné nároky. K nemajetkové újmě žádné dokazování prováděno nebylo, když ve vztahu k vydání certifikátu to soud nepovažoval za potřebné a ve vztahu k nepřiměřené délce řízení se tato presumuje. Složité však bylo řízení po stránce procesní, kdy tato složitost byla v posuzovaném řízení dána četností rozhodování a druhem a počtem orgánů státu zapojených do rozhodování. Věc vyřizovalo MMR (k zohlednění předběžného projednání jako další instance viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo Anonymizováno/adresa soud A, soud B a NS rozhodovaly ve věci každý 2x a 1x ve věci rozhodoval též Ústavní soud. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Soud pak nesouhlasí s názorem žalobců, že by opakované projednání věci před soudy třech stupňů nemělo být přičteno ke složitosti řízení, ale naopak by mělo být přičteno k tíži státu v rámci kritéria postupu jeho orgánů. První rozsudky soud A, soud B a NS nebyly v části týkající se újmy způsobené vydáním certifikátu zrušeny pro nepřezkoumatelnost či závažnou procesní vadu, anebo že by nebyly respektovány závazný právní názor soudu vyššího stupně formulovaný v dané konkrétní věci či obecně závazné závěry judikatury NS či ÚS, a nejednalo se tak o případ tzv. kvalifikované kasace. Ke zrušení rozsudků v dané části došlo z důvodu zaujetí jiného právního názoru na otázku povahy certifikátu a možné odpovědnosti státu v souvislosti s jeho vydáním ze strany Ústavního soudu. Konečně pak řízení bylo složitější i po stránce právní. V části týkající se zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení se jednalo o standardní odškodňovací spor, kde jedinou komplikovanější otázkou mohlo být posouzení, zda se v případě správního a na ně navazujícího soudního řízení jedná o řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a zda tedy má být posuzována přiměřenost obou částí řízení jako jednoho celku, ani posouzení této otázky však soudu žádné větší obtíže nečinilo. Složitější však bylo posouzení odškodnění újmy z titulu vydání certifikátu, kde se právní názor stran existence odpovědnostního titulu formuloval až na úrovni pléna Ústavního soudu.

17. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, je možno konstatovat, že tento byl v zásadě plynulý a úkony byly v posuzovaném řízení činěny v přiměřených lhůtách. Přesto je nutno v řízení konstatovat několik nedůvodných prodlev, které je nutno přičíst k tíži státu. Ústní jednání konané dne 11. 2. 2019 bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání správních spisů, kterými je potřeba provést dokazování, přitom tyto spisy byly soudu doručeny již dne 8. 2. 2019, a další jednání pak bylo nařízeno až dne 14. 6. 2019 na den 19. 9. 2019, tj. konalo se až za 7 měsíců. V této prodlevě způsobené nekoncentrovaným postupem, resp. zřejmě špatnou vnitrosoudní komunikací, když věc vyřizující soudce při jednání dne 11. 2. 2019 zjevně nevěděl, že spisy již byly soudu doručeny, a při zohlednění skutečnosti, že žalobcům byla při jednání poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění požadovaných důkazních návrhů, je nutno spatřovat průtah cca 4 měsíce. Odvolání žalobců proti druhému rozsudku bylo dne 25. 11. 2023 zasláno k vyjádření žalobcům namísto MMR, přičemž správně bylo (po dalších chybách) zasláno až dne 29. 1. 2024, čímž vznikl průtah 2 měsíce. Vyjádření MMR k odvolání žalobců proti druhému rozsudku došlo soudu dne 30. 1. 2024, spis pak byl předložen soud B až dne 12. 3. 2024, tj. téměř za 1,5 měsíce. Jelikož se v případě předložení spisu odvolacímu soudu jedná o čistě administrativní úkon, je nutno v uvedené prodlevě spatřovat průtah cca 0,5 měsíce. Konečně pak nesprávný (opětovný) výběr soudního poplatku za dovolání žalobců proti druhému rozsudku soud B a následné rozhodování o vrácení zaplaceného poplatku způsobily, že dovolání žalobců došlé soudu dne 9. 9. 2024 bylo zasláno MMR k vyjádření až dne 12. 2. 2025, tj. za 5 měsíců, v čemž je nutno spatřovat průtah cca 4 měsíce. S ohledem na zejména právní komplikovanost věci soud nepovažoval za nepřiměřeně dlouhé/průtažné rozhodování o mimořádných opravných prostředcích, tj. rozhodování NS o dovoláních proti prvnímu rozsudku soud B (od 16. 11. 2020 do 1. 6. 2021, tj. 6,5 měsíců) a rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti proti prvním rozsudkům soudů všech třech stupňů, kdy věc byla senátem předložena plénu (od 5. 10. 2021 do 14. 3. 2023, tj. přes 1 rok a 5 měsíců).

18. Pokud jde o jednání žalobců, je nutno konstatovat, že tito svým postupem k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěli. Jimi podaná žaloba byla neurčitá, a museli tak být vyzváni k odstranění vad a specifikaci jednotlivých nároků, bylo též rozhodováno o připuštění změny jejich žaloby. Na zadostiučinění žalobci požadovali zjevně nepřiměřené částky, zcela se vymykající odškodňovací praxi dle OdpŠk, následně brali svou žalobu částečně zpět, a muselo tak být rozhodováno o částečném zastavení řízení. Při ústním jednání konaném dne 23. 6. 2023 byla žalobcům na jejich žádost poskytnuta nadstandardní lhůta pro doplnění tvrzení a návrhů důkazů v délce 60 dnů. V kontextu celkové délky řízení jsou však prodlevy vyvolané žalobci marginální, a soud tak přispění žalobců k délce řízení hodnotil jako neutrální.

19. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle OdpŠk, význam předmětu řízení typově nezvyšuje (k tomu viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4910/2017, anebo usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1987/2014 či 30 Cdo 622/2021).

20. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 7 let a 6 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

21. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobců nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobců uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

22. Soud pak má opět ve shodě se všemi účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, jehož závěry jsou i přes změnu ekonomické situace v ČR za dobu od jeho vydání stále aktuální a použitelné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25). Dle názoru soudu pak již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, neboť délka posuzovaného řízení již byla výrazněji delší, než je v obdobných případech obvyklé, přestože se nejednalo o délku extrémní. Soud tak za přiměřenou považoval základní částku ve výši 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333,33 Kč za měsíc trvání řízení.

23. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 40 % [10 % za právní složitost + 30 % za druhy a stupně orgánů státu (MMR, 2x tři stupně obecných soudů, Ústavní soud) zapojených do rozhodování]. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 5 %. Z hlediska přispění žalobců k délce řízení a z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného soud základní částku nijak nemodifikoval.

24. Vedle kritérií výslovně zmíněných v § 31a odst. 3 OdpŠk, který obsahuje výčet toliko demonstrativní, zohlednil soud při stanovení výše zadostiučinění i skutečnost, že újma, která měla žalobcům z nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikat, musela jimi být do jisté míry sdílena. Žalobci jsou manželé, a přestože v řízení každý z nich uplatňoval své vlastní nároky na odčinění újmy, jednalo se o nároky co do důvodu i výše identické, byli zastoupeni stejným právním zástupcem a jejich postup v řízení byl koordinovaný, resp. činili společné procesní úkony. Význam řízení a vznikající nemajetkovou újmu tak dle názoru soudu nelze přičítat každému z nich v plném rozsahu stejně, jako by tíhu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení nesl každý sám. Z hlediska sdílení újmy tak soud snížil základní částku o 5 %.

25. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 40 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění každému ze žalobců ve výši 62 400 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 90 (měsíců trvání řízení) x 1 333,33 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 333,33 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 103 999,74 Kč x 0,60 (snížení o 40 %). Jelikož žalobci na zadostiučinění za nemajetkovou újmu již obdrželi každý částku 67 500 Kč, tj. bylo jim žalovanou přiznáno a vyplaceno vyšší zadostiučinění, než jaké soud považoval za přiměřené, shledal soud jejich žalobu nedůvodnou a jako takovou ji v celém rozsahu zamítl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč), která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 24. 6. 2026, účast na jednání soudu dne 24. 6. 2026) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu per analogiam – při určení výše náhrady hotových výdajů soud nepostupoval dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť toto ustanovení podzákonného právního předpisu považuje po novele advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 za neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz body 21. až 24. odůvodnění usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615). S ohledem na skutečnost, že žalobci v řízení uplatňovali stejné nároky, uložil soud každému z nich zaplatit žalované ½ takto vyčíslené náhrady nákladů řízení, tj. částku 675 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.