OSPH02 15 C 81/2026-37

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Současně se domáhal náhrady nákladů řízení. Uvedl, že nemajetková újma mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. 33 Cm Anonymizováno/2007, v němž vystupoval v postavení žalovaného. Předmětem řízení byla směnečná pohledávka ve výši částka. Směnečný platební rozkaz byl vydán dne datum, avšak právní moci nabyl až dne datum. Celková délka řízení tak podle žalobce činila přibližně osmnáct let a pět měsíců. Žalobce namítal, že v průběhu řízení docházelo k dlouhodobým obdobím nečinnosti soudu a že jeho délka byla zjevně nepřiměřená složitosti věci. Tvrdil rovněž, že se na průtazích nijak nepodílel, což mělo být uznáno i Ministerstvem spravedlnosti při předběžném projednání nároku. Dále uvedl, že řízení pro něj mělo mimořádný význam, neboť po celou dobu čelil riziku povinnosti zaplatit nejen žalovanou jistinu, ale i příslušenství a náklady řízení, přičemž celková výše potenciálního závazku mohla dosáhnout částky částka. Dlouhodobá nejistota podle jeho tvrzení představovala značnou psychickou zátěž přesahující běžnou újmu spojenou se soudním řízením. Ministerstvo spravedlnosti mu již v roce 2019 poskytlo zadostiučinění ve výši částka. Po dalším uplatnění nároku v roce 2024 ministerstvo stanovilo celkovou výši zadostiučinění částkou částka a doplatilo žalobci částka. Další požadované plnění však odmítlo. Žalobce se proto domáhal doplacení částky částka.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. Uvedla, že řízení vedené u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. 33 Cm Anonymizováno/2007 bylo zahájeno dne datum podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu a pravomocně skončeno dne datum, kdy nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne datum č. j. 12 Cmo 105/2023-364. Od tohoto dne počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žaloba byla podána až dne datum, tedy po uplynutí promlčecí doby, a navrhla její zamítnutí.

3. Soud provedl dokazování zejména spisem Krajského soudu v adresa vedeným pod sp. zn. 33 Cm Anonymizováno/2007 a zjistil následující skutkový stav.

4. Řízení bylo zahájeno dne datum žalobou na vydání směnečného platebního rozkazu, jíž se žalobce v uvedeném řízení domáhal zaplacení částky částka. Současný žalobce zde vystupoval v postavení žalovaného. Řízení bylo skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum č. j. 12 Cmo 105/2023-364 ve spojení s doplňujícím usnesením č. j. 12 Cmo Anonymizováno/2023-370, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

5. Ze spisu dále vyplynulo, že žalobce uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění u Ministerstva spravedlnosti podáním doručeným dne datum. Ministerstvo spravedlnosti vydalo stanovisko dne datum, které bylo žalobci doručeno dne datum.

6. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl.

7. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku u příslušného úřadu do skončení předběžného projednání nároku, nejdéle však po dobu šesti měsíců.

8. Podle § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty určené podle měsíců nebo let připadá na den, který se svým označením nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost určující počátek lhůty.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 32 odst. 3 a § 35 zákona č. 82/1998 Sb.

10. V případě nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení počíná subjektivní šestiměsíční promlčecí doba běžet dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo namítané řízení skončeno. V projednávané věci proto počala běžet dne datum.

11. Od datum do uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti dne datum běžela promlčecí doba po dobu 70 dnů. Dnem datum se její běh podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zastavil. K opětovnému běhu promlčecí doby došlo dne datum, kdy bylo žalobci doručeno stanovisko Ministerstva spravedlnosti. Ke dni uplatnění nároku u ministerstva tak z šestiměsíční promlčecí doby zbývalo ještě 113 dnů. Tato zbývající část promlčecí doby uplynula dne datum.

12. Žaloba byla soudu doručena až dne datum, tedy více než rok po uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovanou je proto důvodná. Za situace, kdy byl nárok v době podání žaloby již promlčen a žalovaná se promlčení dovolala, nemohl být žalobci požadovaný nárok přiznán. Soud proto žalobu zamítl, aniž se dále zabýval otázkou přiměřenosti délky posuzovaného řízení či výší požadovaného zadostiučinění. Soud se neztotožnil s námitkou, že by vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, když žalobce s žalovanou i po uplynutí 6ti měsíční lhůty pro vypořádání nároku komunikoval a chtěl další domluvou předejít soudnímu řízení. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku u příslušného úřadu do skončení předběžného projednání nároku, nejdéle však po dobu šesti měsíců, jedná se o zákonné ustanovení, které nelze ani další domluvou mez účastníky jakkoli prodloužit. Uplynutím 6ti měsíců byla z hlediska zákona 82/1998 Sb., žádost žalobce ze strany žalované vypořádána a došlo k obnovení běhu promlčecí lhůty. Soud pouze uzavírá, že to nebyla žalovaná, kdo by další projednávání nároku vyvolal, ale byl to žalobce kdo podal další návrh na doprojednání nároku, žalovaná pouze na toto reagovala odmítnutím dalšího přiznání zadostiučinění.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka představující paušální náhradu nákladů spojených s jedním úkonem řízení.

.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.