OSPH02 28 C 38/2026-51

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 105 592 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 105 592 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou z 24. 2. 2026 domáhal na žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „OdpŠk“), a to ve formě peněžitého plnění ve výši 105 592 Kč Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 7. 5. 2021 podal žalobce žalobu u Okreního soudu v Chrudimi, vedenou pod sp. zn. 12 C 69 /2021 proti svému bývalému zaměstnavateli, přičemž soudní spor byl ukončen rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2025, Sp. zn. 27 Co 127/2025. Podle názoru žalobce soudní řízení trvalo bezdůvodně čtyři a plů roku. Žalobce průtahy v řízení nezavinil, o odročení žádal pouze dvakrát. Jednalo se o nárok na náhradu škody na zdraví, prodlužování řízení tak bylo pro žalobce traumatizující. S přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu žalobce navrhl základní částku za jeden rok řízení ve výši 20 000 Kč zvýšenou s přihlédnutím ke každoroční inflaci, celkem tedy 105 592 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Zrekapitulovala průběh řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku. Délka posuzovaného řízení činila 4 roky a 4 měsíce. S ohledem na jednotlivá kritéria, kdy řízení bylo po skutkové i právní stránce složité, řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a zejména s přihlédnutím k podílu žalobce na řízení, kdy naopak na straně soudu žádné průtahy shledány nebyly, žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení nedošlo. Navrhla proto žalobu zamítnout.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění i nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

4. Žalobce uplatnil dne 6. 9. 2025 u žalované nárok ve výši 105 592 Kč z titulu náhrady za nepřiměřeně dlouhé řízení. Dne 5. 2. 2026 vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že ve věci není dán odpovědnostní titul a nárok žalobce tak považuje za nedůvodný. (nesporná tvrzení účastníků, žádost žalobce z 6. 9. 2025, stanovisko žalované z 5. 2. 2026)

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Chrudimi, sp. zn. 12 C 69/2021, vyplynulo, že dne 7. 5. 2021 byla Okresnímu soudu v Chrudimi doručena žaloba na náhradu škody na zdraví. Žalobce Jméno žalobce (žalobce v projednávané věci) se domáhal po žalované právnická osoba. jako po svém bývalém zaměstnavateli částky ve výši 793 609 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody na zdraví způsobenou nemocí z povolání, konkrétně výdělku po dobu pracovní neschopnosti, vyrovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti, bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Soud pokynem ze dne 29. 6. 2021 rozeslal žalobu, usnesení s výzvou k vyjádření žalované a předvolal účastníky řízení na jednání dne 20. 10. 2021. Dne 31. 7. 2021 se k žalobě vyjádřila žalovaná. Dne 20. 10. 2021 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce, přičemž žalobce byl vyzván k doplnění informací ohledně lékařů. Dne 22. 10. 2021 byli emailem oslovování znalci, dne 3. 11. 2021 byly žalovanou předloženy otázky a doložení listin. Dne 21. 11. 2021 požádala právní zástupkyně žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření o měsíc z důvodu karantény, soudem byla lhůta prodloužena. Dne 17. 1. 2022 je vložen záznam, že ani po urgenci od zástupkyně žalobce nedošly otázky znalci, dne 19. 1. 2022 bylo zástupkyní zodpovězeno a předloženy důkazní návrhy. Dne 1. 2. 2022 byly dány pokyny soudu k rozeslání listin, výzva k vyjádření žalobci, k urgenci znalců a dotazu ČSSZ na zaměstnavatele. Dne 18. 2. 2022 se k důkazním návrhům žalobce vyjádřila žalovaná, dne 22. 2. 2022 reagovala ČSSZ, dne 28. 2. 2022 a 13. 3. 2022 bylo žalobcem požádáno o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 17. 3. 2022 byl dán pokyn soudu k rozeslání listin, dne 31. 3. 2022 byly předloženy žalobcem důkazní návrhy. Dne 27. 5. 2022 byla ustanovena znalkyně z oboru zdravotnictví, dne 27. 6. 2022 byl dán pokyn soudu k přeposlání emailu žalobce znalci. Dne 31. 8. 2022 byl doručen vypracovaný znalecký posudek, který byl dne 1. 9. 2022 rozeslán účastníkům. Dne 8. 9. 2022 bylo doručeno sdělení žalobce, dne 14. 9. 2022 bylo požádáno žalobcem o prodloužení lhůty k vyjádření a dne 28. 9. 2022 bylo doručeno vyjádření, ve kterém žalobce žádal o zadání nového znaleckého posudku. Dne 3. 10. 2022 bylo vydáno usnesení o znalečném a bylo nařízeno jednání na 22. 11. 2022. Dne 4. 10. 2022 se do usnesení o znalečném odvolala znalkyně, pokynem z 6. 10. 2022 bylo nařízené jednání zrušeno a spis byl předložen VSÚ k postupu ohledně odvolání. Dne 29. 12. 2022 se žalobce vyjádřil k odvolání znalkyně a navrhl rozšíření žaloby o nárok na vyrovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za rok 2020. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 4. 1. 2023. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové napadené usnesení o znalečném změnil usnesením ze dne 31. 1. 2023. Prvostupňový soud pokynem ze dne 1. 3. 2023 rozeslal rozhodnutí odvolacího soudu a nařídil jednání na den 4. 4. 2023. Dne 8. 3. 2023 zástupkyně žalobce požádala o změnu termínu jednání z důvodu účasti na advokátních zkouškách jako komisařka, soud jednání odročil na 2. 5. 2023. Dne 24. 3. 2023 bylo usnesením rozhodnuto o připuštění změny žaloby. Dne 2. 5. 2023 se konalo jednání, které bylo odročeno na 27. 6. 2023 za účelem poskytnutí lhůty k vyjádření žalobce na předběžný právní názor soudu. Poté bylo vyplaceno znalečné. Dne 25. 5. 2023 byl žalobcem doručen návrh na rozšíření žaloby o nárok na vyrovnání výdělku po skončení pracovní neschopnosti za rok 2021 a byl předložen posudek tituly před jménem jméno FO ze 17. 5. 2023. Dne 28. 5. 2023 bylo doručeno vyjádření žalobce a předloženy důkazní návrhy, dne 29. 5. 2023 byl vložen referát soudu. Dne 27. 6. 2023 se konalo jednání, kde byla vyslýchána znalkyně a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku. Dne 20. 7. 2023 bylo rozhodnuto o znalečném za účast na jednání a soud zadal doplnění znaleckého posudku. Dne 25. 7. 2023 usnesením byla připuštěna změna žaloby. Dne 25. 8. 2023 bylo vyplaceno znalečné. Dne 26. 9. 2023 byl předložen doplněk znaleckého posudku, který byl pokynem z 27. 9. 2026 rozeslán. Dne 9. 10. 2023 bylo doručeno vyjádření žalované. Dne 10. 10. 2023 požádal žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 11. 10. 2023 žalobce požádal soud o vyžádání rtg. snímků. Dne 22. 10. 2023 bylo zasláno sdělení, dne 25. 10. 2023 byly dány pokyny soudu k zaslání výzev. Dne 3. 11. 2023 bylo zasláno žalovanou sdělení k výzvě, dne 6. 11. 2023 žalobcem. Dne 14. 11. 2023 byl dožádán Okresní soud Plzeň-město o výslech znalkyně, který proběhl dne 19. 1. 2024. Dne 21. 2. 2024 bylo přiznáno znalečné za doplněk posudku. Dne 29. 2. 2024 soud vyzval účastníky k předložení otázek pro revizní znalecký posudek. Dne 11. 3. 2024 bylo žalobcem zasláno sdělení a žádost o prodloužení lhůty, stejného dne bylo zasláno vyjádření žalovanou. Dne 12. 3. 2024 podal žalobce odvolání do usnesení o znalečném za doplněk posudku. Dne 13. 3. 2024 byly dány pokyny soudu ohledně odvolání, dne 11. 4. 2024 bylo doručeno vyjádření žalované k odvolání žalobce. Dne 7. 5. 2024 byl spis předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně dne 27. 6. 2024. A dne 21. 8. 2024 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 29. 8. 2024 byl dán referát soudu o rozeslání a kontaktování znaleckých ústavů. Dne 11. 9. 2024 bylo uloženo žalobci zaplacení zálohy. Dne 29. 9. 2024 bylo žalobcem zasláno sdělení a požádáno o prodloužení lhůty z důvodu čekání na lékařský posudek nemocnice. Dne 7. 11. 2024 bylo podáno vyjádření žalované, dne 15. 11. 2024 byl soudem urgován žalobce k vyjádření. Dne 20. 11. 2024 bylo žalobcem zasláno sdělení a požádáno o prodloužení lhůty, neboť vyčkává na odezvu žalované. Dne 30. 11. 2024 byl dán referát soudu, poté vyplaceno znalečné a dne 12. 12. 2024 byla rozeslána předvolání k jednání na den 16. 1. 2025. Dne 8. 1. 2025 byl vložen záznam, že spis se nacházel u soudkyně k prověrce plynulosti řízení ve věci vedené pod sp. zn. Spr. 14/2025. Dne 13. 1. 2025 bylo doručeno rozšíření žaloby a návrh na vstup vedlejšího účastníka řízení, dne 16. 1. 2025 se konalo jednání, kde nebyla připuštěna změna žaloby a bylo odročeno na den 18. 2. 2025 za účelem zjištění stanoviska vedlejšího účastníka ohledně vstupu do řízení. Dne 22. 1. 2025 bylo sděleno, že vstupovat vedlejší účastník nebude. Dne 18. 2. 2025 byl založen závěrečný návrh žalované a konalo se jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. 12 C 69/2021-350, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 2. 4. 2025 bylo podáno odvolání žalobce v části nároku. Dne 22. 4. 2025 se k odvolání vyjádřila žalovaná. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 14. 5. 2025. Dne 1. 6. 2025 žalobce odůvodnil odvolání a vyjádřil se k vyjádření žalované. Žalovaná reagovala podáním ze dne 11. 8. 2025. Dne 27. 8. 2025 se konalo jednání odvolacího soudu, které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 3. 9. 2025. Toho dne byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu č. j. 27 Co 127/2025-391, kterým byl v napadené části výrok I změněn a žalobci byl přiznán úrok z prodlení. Odvolací soud uzavřel, že žalobce podal žalobu předčasně již v roce 2021, namísto aby se domáhal přezkoumání znaleckého posudku. Závěr o nemoci z povolání u žalobce byl pak stanoven až ke dni 4. 1. 2023. Rozsudek nabyl právní moci 13. 9. 2025.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

9. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/201). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií demonstrativně stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

14. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Na druhou stranu stát neodpovídá za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

15. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od podání žaloby dne 7. 5. 2021 do právní moci rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 3. 9. 2025, č. j. 27 Co 127/2025-391, který nabyl právní moci 13. 9. 2025. Řízení tedy trvalo 4 roky a 4 měsíce.

16. Soud tedy hodnotil, zda délka 4 roky a 4 měsíce je nepřiměřená, přičemž dospěl k závěru, že tato délka nepřesáhla rámec přiměřené doby trvání řízení.

17. Posuzovaný spor vykazoval vyšší jak skutkovou, tak právní složitost, a to jak hmotněprávní, tak procesněprávní. Jednalo se o spor o náhradu škody na zdraví, a to včetně bolestného a níhrady za ztížení společenského uplatnění. Soud musel opakovaně ve značném množství reagovat na rozšíření žaloby, bylo prováděno znalecké zkoumání. V průběhu řízení rozhodoval i odvolací soud. Soud se v tomto směru neztotožňuje s námitkou žalobce, že řízení nebylo složité, když právě ve sporech o náhradu škod na zdraví, navíc při uplatnění náhrady za ztížení společenského uplatnění, bývají tyto spory složité minimálně alespoň po stránce dokazování, kdy je nutné vyjasnit samotná tvrzení k zdravotnímu stavu účastníka včetně ustálení a následně se soud neobejde bez znaleckého zkoumání.

18. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, lze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, vazební či řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení byla právě náhrada škody na zdraví po bývalém zaměstnavateli žalobce. Pro žalobce tak bylo rozhodnutí ve věci podstatné. Soud však zároveň přihlédl k tomu, že, jak konstatoval v posuzovaném řízení odvolací soud, žalobce uplatnil svůj nárok žalobou předčasně.

19. Co se týče kritéria jednání poškozeného, žalobce se na délce řízení podílel významně, a to nejen předčasností při podání žaloby, ale zejména svým jednáním v průběhu řízení. Z přílohového spisu vyplynulo, že téměř ke každé výzvě, kterou soud vůči žalobci činil, žalobce žádal o prodloužení lhůty a tyto lhůty přesto nedodržoval a musel být i urgován. Soud se neztotožňuje s námitkami žalobce, že soud neměl žalobce vyzývat k zaplacení zálohy na revizní znalecký posudek a tento posudek zadávat. Zdejšímu soudu totiž nepřísluší přezkoumávat samotný rozhodovací postup soudu nad rámec jeho plynulosti a provádění úkonů. Pokud tedy soud v posuzovaném řízení vyhodnotil nutnost vypracování revizního znaleckého posudku a žalobce na výzvy soudu nereagoval, jedná se o průtah na straně žalobce. Pokud žalobce tvrdí, že měl soud pouze vyčkávat, pak bylo procesně právě na žalobci, aby např. navrhl přerušení řízení apod.

20. Pokud jde o postup soudu, musí zdejší soud konstatovat, že tyto postupovaly bez průtahů a úkony činily v přiměřených lhůtách a procesně včas reagovaly na každé podání žalobce či jiných účastníků.

21. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy ke složitosti věci, významu řízení pro žalobce a postupu soudů, soud vyhodnotil celkovou dobu řízení jako přiměřenou, přičemž z tohoto důvodu se tak nezabýval ani námitkou žalobců o nutnosti navýšit odškodnění, mimo jiné i s ohledem na inflaci. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. sepis vyjádření k žalobě, 2. příprava na jednání, 3. účast na jednání, 4. účast na vyhlášení rozhodnutí). Soud výši režijního paušálu určil nikoliv ve výši 300 Kč, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615, který uvedl, že: „Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).“

23. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.