OSPH04 10 C 86/2026-22

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 496 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 496 Kč od 1. 10. 2025 do 2. 3. 2026 a z částky 3 496 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení se žaloby zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 435,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení jako nesplaceného dluhu ze smlouvy o úvěru. Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalované na základě smlouvy uzavřené dne datum prostřednictvím stránky Anonymizováno úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splatit spolu se smluvním úrokem do datum. Žalovaná úvěr čerpala, avšak neuhradila na něj ničeho. Smlouvou ze dne datum pak společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili – žalobkyně výslovně v podaném návrhu a žalovaná konkludentně, když nesdělila svůj nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Dne datum uzavřeli společnost právnická osoba, a žalovaná smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit do datum spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně z dlužné jistiny (prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru).

6. Dne datum společnost právnická osoba, žalované poskytla částku částka převodem na bankovní účet č. č. účtu (zjištěno z výpisu z účtu u právnická osoba a z potvrzení o příchozí platbě na účet č. č. účtu).

7. Společnost právnická osoba opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná neuhradila ničeho (zjištěno z výzvy k úhradě z datum a ze dne datum).

8. Rámcovou smlouvou ze dne datum společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek).

9. Dne datum společnost právnická osoba, oznámila žalované postoupení pohledávky (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z datum).

10. Téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum).

11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

12. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kterou žalobkyni její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou.

13. V řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba, datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka na základě uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se žalovaná zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně, s RPSN 660 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a jejího souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že smlouva se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.

14. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka, a tam citovaná rozhodnutí).

15. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v červenci 2025 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 8,34 %, a s průměrnou úrokovou sazbou 6,79 % ročně[footnoteRef:1] V případě smlouvy uzavřené společností právnická osoba, a žalovanou tedy přesahovala RPSN (660 %) téměř osmdesátkrát průměrnou RPSN, a i sjednaná úroková sazba (279,83 % ročně) dosahovala více než čtyřicetinásobku bankovního průměru. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1144 ]

16. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).

17. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by právní předchůdkyně žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

18. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).

19. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

20. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., neboť poskytnutím finančních prostředků bez platné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila – v návaznosti na tuto neplatně uzavřenou smlouvu – žalované na jí uvedený účet částku částka, má žalobkyně právo na vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení (viz § 2993 o. z.), které je žalovaná povinna na výzvu vydat. Dluh žalované se pak stal splatným na základě žalobkyní odeslané výzvy k plnění. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky částka a ve zbytku ji zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 54,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,44 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka ze dne datum a návrh z datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna ve stanovené lhůtě, lze se jejího splnění domoci cestou exekuce, popř. soudního výkonu rozhodnutí.