OSPH04 40 C 290/2025-30

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Berglovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená 8. 5. 1986 bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 140 363 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 47 363 Kč, zákonného z prodlení z částky 120 445,00 Kč ve výši 12 % ročně od 26.04.2025 do zaplacení a úroku ve výši 68,34 % p. a z částky 99 571,04 Kč od 26.04.2025 do 19.05.2025 ve výši 4 355,52 Kč, úroku ve výši 12 % p. a z částky 99 571,04 Kč od 20.05.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26.04.2025 dosáhne částky 352 742,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 273,34 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokátky.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 13. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 140 363 Kč s příslušenstvím. Uvádí, že se žalovanou dne 20. 12. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě jí poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách po 6 979 Kč, jejichž součástí byla rovněž měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 855 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila pouze částky 6 979 Kč a 21 Kč, poté se dostala do prodlení, v jehož důsledku jí vznikl nárok na smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a na náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 400 Kč. Prodlení žalované vedlo dne 24. 4. 2025 k automatickému zesplatnění úvěru, kdy se stala splatnou nová jistina ve výši 116 482,94 Kč, tvořená nesplacenou původní jistinou 99 571,04 Kč a úrokem přirostlým do dne zesplatnění ve výši 16 911,90 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje smluvní pokutu za prodlení s úhradou nové jistiny ve výši 19 918,08 Kč, sjednaný úrok z částky 99 571,04 Kč ve sjednané roční úrokové sazbě 68,34 % do 19. 5. 2025 a následně ve výši 12 % ročně, a úhradu za pojištění ve výši 2 565 Kč odpovídající třem neuhrazeným měsíčním platbám. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně dluh neuhradila ani po doručení předžalobní výzvy, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení všech uvedených částek včetně zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání dne 13. 1. 2026 se dostavil zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně navrhla vydat rozsudek pro zmeškání, soudem bylo shledáno, že tento vydán nebude.

4. Soud provedl dokazování na základě kterého, došel k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru, dle které se zavázala jí poskytnout finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Dne 20. 12. 2024 žalovaná úvěr načerpala. Zavázala se jej splatit ve 48měsíčních splátkách po 6 979 Kč. Úrok činil 68,34 % p. a., dále bylo sjednáno pojištění ve výši 855 Kč měsíčně. V případě porušení povinností byla mezi stranami sjednána možnost uložení smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 499 Kč za každou splátku a náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (Smlouva o úvěru z datum č. hodnota, Přihláška žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru včetně dodejky, doklad o vyplacení úvěru)

6. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posuzována na základě záznamů z registru Solus a NRKI s interním scoringem. Žalovaná podepsala Prohlášení klienta o povinnosti uvést pravdivé skutečnosti ve smlouvě a smluvní dokumentaci s tím, že prohlašuje, že smlouvu uzavírá ne ve stavu nezkušenosti, tísně, rozrušení či lehkomyslnosti či úpadku a je schopen úvěr splácet.

7. V měsících září 2024 činila mzda žalované 37 588 Kč, v říjnu 2024 pak 32 855 Kč a v prosinci 2024 částku 34 307 Kč (potvrzení o příjmu žalovaného).

8. Žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru dopisy, včetně dodejek.

9. Ke dni 24. 4. 2025 došlo ke zesplatnění úvěru (oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky).

10. Žalovaná splatila na úvěr celkově částku 7 000 Kč (karta klienta).

11. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka (předžalobní upomínka, poštovní arch odeslané pošty k předžalobní upomínce).

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

13. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 12. 2024 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 6 979 Kč, přičemž úrok činil 68,34 % p. a. a součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění ve výši 855 Kč. Ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty za prodlení se splátkami a náhrady nákladů souvisejících s prodlením, jakož i smluvní pokuta za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě registrů SOLUS a NRKI, interního scoringu a prohlášení žalované, včetně 3 potvrzení o příjmu. Žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 24. 4. 2025. Na úvěr uhradil celkem částku 7 000 Kč. Předžalobní upomínka jí byla zaslána.

14. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.ú.“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z.o.s.ú, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 z.o.s.ú. s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

18. Žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. o. s. ú., když poskytla spotřebitelský úvěr navzdory tomu, že neměla představu o skutečné majetkové situaci žalované. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, že by byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, jediný předložený závěr lze učinit o příjmech za měsíce září, říjen a prosinec 2024, ničeho jiného žalobkyně k majetkové situaci žalované nepředložila. Žalobkyně tedy neměla k dispozici nezbytné, spolehlivé, a zejména dostatečné informace získané od spotřebitele, a tedy nemělo být k poskytnutí úvěru vůbec přistoupeno, neboť dle z. o. s. ú. poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Proto soudu nezbylo, než smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako neplatnou dle § 580 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. o. s. ú., pro rozpor s § 86 z. o. s. ú.

19. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek.

20. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení svého plnění. Bylo-li plněno z obou stran, každí ze stran může požadovat na vydání svého plnění druhou stranou.

23. Soud má za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud tak z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. a § 2993 o. z. povinna žalobkyni částku 93 000 Kč vydat.

24. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, příslušenství pohledávky, dle § 1970 o. z., soud tento nárok zamítl, především s odkazem na platnou judikaturu, např. rozhodnutí NS ČR ve věci 33 Cdo 3675/2021. Zákonná úprava bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku neobsahuje zvláštní ustanovení upravující splatnost a prodlení. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou cit. zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Protože splatnost jistiny na základě dohody stran (možností žalované dle 87 odst. 1 zák. 257/2016 Sb.) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

25. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované a výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, a to včetně úroků, úroků za poskytnutí úvěru a nároku na zaplacení smluvních pokut a nákladů na upomínání dle podmínek žalobkyně.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni, a proto soud rozhodl takto.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 273,34 Kč, přičemž tato částka představuje 32,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,26 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 019 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 140 363 Kč sestávající z částky 6 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 370 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 6 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 390 Kč ve výši 5 331,90 Kč. O platebním místě a lhůtě k plnění nákladů řízení rozhodl soud dle § 149 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.