OSPH05 11 C 189/2025-40

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 19 732,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 307,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 307,67 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části 13 425 Kč s úrokem ve výši 28,9 % ročně z částky 6 307,67 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 083,05 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 5 089,18 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 499 Kč o 22. 7. 2024 do zaplacení, s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 6 307,67 Kč od 27. 6. 2024 do 18. 7. 2024, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 19 732,73 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 17. 11. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „původní věřitelka“) smlouvu o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“), jíž původní věřitelka žalovanému poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal vedle vrácení jistiny též k zaplacení 28,90% úroku ročně, a pojištění, které tvořilo 15 Kč měsíčně. Splatit dluh měl pětadvaceti měsíčními splátkami po 553 Kč, s poslední splátkou dne 17. 12. 2021. Žalovaný půjčku řádně nesplácel, a proto došlo k jejímu zesplatnění.

2. Původní věřitelka postoupila dne 14. 4. 2022 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla dne 27. 4. 2022. Celková výše postupované pohledávky dle vyčíslení původní věřitelky činila 9 579,77 Kč, z toho výše neuhrazené jistiny 6 307,67 Kč. Navzdory předžalobní výzvě ze dne 26. 6. 2024 žalovaný nehradil ničeho.

3. Společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „Anonymizováno“), právní nástupkyně původní věřitelky, soudu s výzvě k poskytnutí součinnosti sdělila, že ke Smlouvě neeviduje žádné listiny k prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

4. Na jednání před soudem žalobkyně uvedla, že žalovaný byl sezónní pracovník, mzda mu chodila jen v létě. Byl ale dlouhodobý klient, proto mu byla půjčka poskytnuta.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na ústní jednání konané dne 6. 11. 2025 se bez omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v jeho nepřítomnosti.

6. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění:

7. Žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne 17. 11. 2019 smlouvu o půjčce (Smlouvu), v níž se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal jí vrátit celkem částku 13 419,09 Kč formou 25 měsíčních splátek ve výši 553 Kč, která se měla skládat z půjčených 10 000 Kč, úroku 28,90 % ročně, poplatku za pojištění ve výši 15 Kč měsíčně. Roční procentní sazba nákladů činila 33,03 %. Smlouva v čl. 6.1. písm. b) ve spojení s čl. 6.2 písm. b) stanovila, že v případě prodlení se splacením jakékoli částky, dojde k zesplatnění celé půjčky a žalovaný bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno Smlouvou).

8. Původní věřitelka vedla běžný účet žalovaného, a měla přístup k výpisům z něj. V dubnu 2019 žalovanému přišla na účet vedený původní věřitelkou mzda 17 000 Kč, v květnu až červenci 2019 ve výši 25 000 Kč. V srpnu, září a říjnu na účet neobdržel žádnou platbu označenou jako mzda, nicméně v těchto měsících obdržel platby v celkové výši 34 000 Kč z účtu vedeného na jméno FO. Převážná část odchozích plateb z účtu žalovaného činila transakce za potraviny, oblečení či trafikový sortiment, vždy v nižších stovkách Kč. Konečný zůstatek žalovaného na běžném účtu v srpnu 2019 činil 11 210,76 Kč, v září 2019 pak 4 749,169 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u původní věřitelky za období od dubna do listopadu 2019).

9. Žalovaný podpisem Smlouvy prohlásil, že není v úpadku a neexistují jiná rizika způsobilá ovlivnit jeho schopnost splácet půjčku (prokázáno č. hodnota. Všeobecných obchodních podmínek původní věřitelky účinnými od 1. 7. 2019). Vzhledem k povinnosti postupovat obezřetně měla původní věřitelka s žalovaným sjednáno, že je oprávněna před uzavřením Smlouvy i po něm hodnotit schopnost žalovaného splácet své dluhy (čl. 16.1. ve spojení s čl. 19 Všeobecných obchodních podmínek původní věřitelky účinnými od 1. 7. 2019).

10. Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 17. 11. 2019 na jeho běžný účet částku 10 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného č. č. č. účtu vedeného u původní věřitelky za listopad 2019).

11. Původní věřitelka žalovanému dne 10. 9. 2021 oznámila, že pohledávka plynoucí ze Smlouvy je okamžitě splatná, protože byl v prodlení se splácením. Jistina činila 6 307,67 Kč, komerční úrok 1 083,05 Kč, úrok z prodlení 24,82 Kč, a ostatní poplatky 1 073 Kč (prokázáno Oznámením o zesplatnění ze dne 10. 9. 2021).

12. Anonymizováno postoupila pohledávku plynoucí ze Smlouvy na žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022 a její přílohou č. hodnota). O postoupení informovala Anonymizováno žalovaného dopisem ze dne 27. 4. 2022 (prokázáno Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2022 spolu s dokladem o odeslání téhož dne na adresu adresa).

13. Žalobkyně žalovaného dne 26. 6. 2024 vyzvala k uhrazení pohledávky plynoucí ze Smlouvy, a to nejpozději do 21. 7. 2024. Výzvu mu zaslala téhož dne, a to jak na adresu adresa, tak na adresu adresa (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2024 a podacími lístky z téhož dne).

14. Z generalizovaného výstupu původní věřitelky o ověření úvěruschopnosti žalovaného a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro nynější věc, protože se oba důkazy týkají půjčky č. hodnota, kterou žalovaný u původní věřitelky čerpal na základě žádosti ze dne 9. 3. 2020. Z produktových obchodních podmínek původní věřitelky účinných od 5. 5. 2018 soud nezjistil nic podstatného pro souzenou věc, protože právě uvedené obchodní podmínky nebyly účinné v době podpisu Smlouvy.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Smlouva uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovaným je smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Původní věřitelka neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr v souladu s § 86 ZoSÚ v rozhodném znění. Věřitel této povinnosti nedostojí, vyjde-li jen z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele, které nejsou dostatečně doloženy patřičnými doklady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další, bod 39).

21. Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr v listopadu 2019. Z transakcí proběhlých na běžném účtu žalovaného měla v době uzavření Smlouvy povědomí o tom, že žalovaný pobíral mzdu od dubna do července 2019, v následujících měsících tvořily jí známé příjmy žalovaného jen nepravidelné částky zasílané jméno FO. Byť příjmy žalovaného vykazovaly jistou dávku volatility, je patrné, že na jeho běžném účtu se v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru nacházelo dostatečné množství finančních prostředků, z nichž by žalovaný mohl měsíčně splácet 553 Kč.

22. Původní věřitelka si však navzdory právě shrnutému zjištění o příjmech neudělala dostatečnou představu o komplexní rozpočtové situaci žalovaného – nedostatečně zjistila jeho výdaje. Z jediného zdroje, z něhož mohla původní věřitelka čerpat (výpisů z účtu žalovaného) vůbec není zřejmé, jak si finančně zajišťoval bydlení a v jaké výši případně hradil přidružené služby. Původní věřitelka nezjišťovala, zda nemá žalovaný nějakou vyživovací povinnost, nezkoumala, kolik činí jeho výdaje na dopravu (ať už v Praze, kde se zjevně dle proběhlých transakcí zdržoval, nebo případně na Slovensko, kde nyní přebírá poštu). Z výpisů z účtu jsou patrné pouze běžné každodenní transakce v řádu nižších stokorun, kdy je z označení protiúčtu patrné, že se jedná o potraviny, drogerii či trafikový sortiment. Nezjišťovala ani, zda žalovaný nemá dluhy, ať už z jiných spotřebitelských úvěrů či jiných závazků. S ohledem na oprávnění o vzájemném informování o dluzích značící neschopnost splácet úvěr podle § 88 ZoSÚ měla původní věřitelka nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak ani takové záznamy žalobkyně k důkazu nepředložila.

23. Původní věřitelka tedy v sobě uzavření Smlouvy věděla, že příjem žalovaného v létě 2019 činil 25 000 Kč měsíčně, ale nevěděla nic o jeho výdajích, ani jakým způsobem se živí od září 2019. Takové zjištění o majetkové situaci úvěrovaného nepovažuje soud za vyhovující požadavkům 86 ZoSÚ.

24. Žalovaný podpisem Smlouvy ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami prohlásil, že u něj nejsou dány žádné okolnosti, které by mohly ohrozit jeho schopnost splácet půjčku. Takové jednostranné a nepodložené prohlášení ovšem nemá žádnou právní relevanci ve vztahu k povinnosti úvěrujícího zjistit schopnost úvěrovaného splácet úvěr. Bylo povinností původní věřitelky aktivně zjišťovat, zda žalovaný coby spotřebitel je v situaci, kdy bude moci úvěr splácet, nikoli jen tuto svou zákonnou povinnost deklarovat ve všeobecných obchodních podmínkách, aniž by ji ve skutečnosti jakkoli realizovala.

25. Povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, bod 31). Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, vysvětlil, že vnitrostátní soudy mají posoudit splnění této povinnosti úvěrujícím z úřední povinnosti, tedy aniž by k tomu potřebovaly návrh spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Ačkoliv v době uzavření Smlouvy nebylo jednoznačně v českém právním řádu zakotveno, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, je možné tento závěr dovodit i eurokonformním výkladem § 87 odst. 1 ZoSÚ v rozhodném znění.

26. V řízení před soudem se přes výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyni nepodařilo prokázat, že původní věřitelka splnila povinnost podle § 86 ZoSÚ ověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je proto podle § 87 téhož zákona neplatná, a to absolutně (od počátku), protože soud byl povinen zkoumat splnění této povinnosti i bez návrhu žalovaného (spotřebitele).

27. Ačkoliv je Smlouva neplatná, v řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný jí vrátil jen 3 692,33 Kč, přestože byl opakovaně vyzván k plnění.

28. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

30. Z uvedeného plyne, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6 307,67 Kč, a žalobkyně má tudíž nárok na vrácení toho, co její právní předchůdkyně plnila, aniž tu byl platný závazek. Soud proto žalobě vyhověl do částky 6 307,67 Kč a žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou mu žalobkyně (resp. původní věřitelka) bez právního důvodu poskytla (výrok I.).

31. Z přiznané částky je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

32. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluveného data splatnosti dluhu. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vyšel z toho, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 26. 6. 2024, kterou mu zaslal téhož dne na adresu na Slovensko. Při doručování do ciziny se předpokládá doručení písemnosti patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), což je v nynějším případě 17. 7. 2024. Následující den (tj. 18. 7. 2024) měl žalovaný možnost (a povinnost) plnit, což neučinil. Ode dne následujícího přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 6 307,67 Kč. Není přitom podstatné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění z nesprávně označeného právního důvodu.

33. Z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy jako celku tak nemá žalobkyně právo na zaplacení:

 částky 13 425 Kč,

 28,9% úroku ročně z částky 6 307,67 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení,

 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 1 083,05 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení,

 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 5 089,18 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení,

 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 499 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení,

 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, a

 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 6 307,67 Kč od 27. 6. 2024 do 18. 7. 2024, proto soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran, protože žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 31,96 % a úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.