OSPH06 11 C 147/2026-35

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 12 754 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 745 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 5. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 2. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 754 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, event. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené se společností právnická osoba., IČO IČO, dne 10. 6. 2025, která jí dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel a žalovaný uzavřeli prostředky na dálku dne 23. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě a po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 7 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z úvěrované jistiny. Současně byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a i přes opakované upomínky neplnil. V poslední upomínce ze dne 24. 5. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru k uvedenému datu a vyzván k jeho úhradě. Celkový dluh žalovaného ve výši 12 754 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od 25. 5. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 2 954 Kč. Tento dluh žalovaný nezaplatil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na den 20. 5. 2026 soud nařídil ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce v řízení prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na společnost právnická osoba., IČO IČO postupní smlouvou ze dne 10. 6. 2025, přičemž žalobkyně se stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s naposledy jmenovanou společností dne 10. 6. 2025 (viz cit. postupní smlouvy ze dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025), přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 20. 7. 2025 (viz písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025).

Žádostí o spotřebitelský úvěr č. hodnota, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně VOP a kopie OP žalovaného, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to prostředky na dálku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 5 555,92 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých měsíčních splátkách s dohodnutou splatností.

Potvrzením o provedené platbě ze dne 23. 1. 2024 a sdělení právnická osoba. ze dne 31. 3. 2026 (č. l. 27 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitel dne 23. 1. 2024 poukázal na účet žalovaného platbu ve výši 7 000 Kč pod specifickým symbolem spec. symbol, který odpovídá číslu uzavřené úvěrové smlouvy.

Dopisem původního věřitele ze dne 24. 5. 2024 bylo prokázáno, že původní věřitel zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni 24. 5. 2024 z důvodu neuhrazení dlužné částky a současně žalovaného vyzval k neprodlené úhradě vzniklého dluhu.

Předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025 a potvrzením o odeslání této zásilky ze dne 23. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.

5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 480 % ročně a RPSN ve výši 5 555,92 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.

Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 480 % ročně a RPSN ve výši 5 555,92 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.

6. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 23. 1. 2024 platbu ve výši 7 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2024 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

7. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňovaného smluvního úroku v kapitalizované výši 2 800 Kč a smluvní pokuty v kapitalizované výši 2 954 Kč, tj. celkem ve výši 5 745 Kč včetně příslušenství. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a s ohledem na výsledek sporu, kdy žádný z účastníků neměl zásadní převažující úspěch ve věci, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.