OSPH07 18 C 42/2023-45

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 822 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 822 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období 21. 11. až 6. 12. 2022 částkou 136,90 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 822 Kč částky od 7. 12. 2022 do 11. 7. 2023 a z částky 5 822 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 099,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení, titul anonymizováno.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 7 doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 208 Kč.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 822 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to s odůvodněním, že žalovanému na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne datum prostřednictvím internetových stránek webová adresa poskytla po ověření jeho úvěruschopnosti bezhotovostním převodem úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úhradou poplatku za jeho poskytnutí 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatku za SMS servis 49 Kč a úroku 735 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný ničeho neuhradil, s úhradou splátek se dostal do prodlení, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila k 23. 9. 2022 a žalobou žádá po žalovaném uhradit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatky za bezpečnou splátku celkem 396 Kč, poplatek za SMS servis celkem 196 Kč, úroků 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů celkem 1 030 Kč, smluvních pokut spojených s prodlením celkem 1 500 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav.

4. Dne datum se žalovaný a žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému bezhotovostně 15 000 Kč, které žalovaný vrátí do 27. 7. 2021 spolu s úhradou poplatku za poskytnutí 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatku za SMS servis 49 Kč měsíčně a úroku 49 Kč měsíčně za každých poskytnutých 1 000 Kč za 2. až 8. měsíc trvání úvěru, a to ve 24 měsíčních splátkách počínaje 29. 6. 2022 (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, sazebník). Žalobkyně poukázala žalovanému na jím ve smlouvě uvedený účet dne datum 15 000 Kč (potvrzení o provedené platbě).

5. Z ostatních žalobkyní doložených listin nezjistil soud skutečnosti pro věc významné.

6. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyní nebylo v řízení nikterak prokázáno, že by byl z její strany před poskytnutí úvěru žalovanému dodržen postup dle § 86 ZSU, tedy že by byla posouzena jeho úvěruschopnost. Tyto skutečnosti byly sice žalobkyní tvrzeny, avšak nebyly ničím doloženy.

13. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu (z tohoto se omluvila). Jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. spisová značka)

14. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že žalobkyně nesplnila jí ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele.

15. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. číslo jednací), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. spisová značka). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“

16. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem.

17. Důsledkem shora uvedeného a nesplněním zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné úvěrové smlouvy). Dosud nevydané bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částka jistiny úvěru 15 000 Kč.

18. S ohledem na shora popsané skutečnosti proto soud rozhodl tak, že pod výrokem ad I. žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 822 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období 21. 11. až 6. 12. 2022 částkou 136,90 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 822 Kč částky od 7. 12. 2022 do 11. 7. 2023 a z částky 5 822 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítl.

19. Výrokem ad II. pak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 15 000 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 o. z, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) pak stanovil žalovanému k úhradě od 12. 7. 2023 coby dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 099,36 Kč, přičemž tato částka představuje 44,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 72,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v celkové výši 1 042 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 20 822 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT a z částky 300 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrady DPH z přidané hodnoty v sazbě 21 % z nákladů zastoupení 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

21. Výrokem ad IV. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně k úhradě doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 208 Kč, a to podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s odkazem na položku 2 bod 2., položku 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků, neboť soud nevydal elektronický platební rozkaz a na soudním poplatku bylo zaplaceno toliko 834 Kč, přičemž výše soudního poplatku za žalobu činí 1 042 Kč

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.