OSPH08 30 C 263/2018-526

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Martinem Slováčkem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně. se sídlem Adresa žalobkyně, identifikační číslo IČO žalobkyně, zastoupená Jméno Zástupce A, advokátem se sídlem Anonymizováno, ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: právnická osoba Jméno žalované. se sídlem Adresa žalované, identifikační číslo IČO žalované, zastoupená Jméno Zástupce B, advokátem se sídlem Anonymizováno, ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 2 076 452,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 076 452,50 Kč s úroky z prodlení v sazbě 8,05 % ročně jdoucími z této částky ode dne 4. listopadu 2017 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám Jméno Zástupce A, advokáta se sídlem adresa, na náhradě nákladů řízení částku 452 231 Kč.

A. Podání žalobkyně

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 22. října 2018 došlou zdejšímu soudu dne 24. října 2018 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené shora ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazené ceny díla provedeného žalobkyní jako zhotovitelem v rámci její podnikatelské činnosti pro žalovanou v postavení objednatele. Doplňovala, že jejím předmětem podnikání je mimo jiné poskytování software poradenství v oblasti hardware a software, zabývá se především programováním se specializací na zhotovování mobilních aplikací na zakázku. Žalovaná je součástí nadnárodního koncernu právnická osoba International, jehož mateřská společnost (dále jen právnická osoba) sídlí v Hongkongu. Ve svém názvu užívá ochrannou známku právnická osoba registrovanou u Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), jež se vztahuje na dětské kočárky, potahy na ně, jízdní kola, tříkolky, dětské autosedačky, invalidní vozíky a skládací brašny. Skutkově shrnovala, že se na ni dne 16. července 2017 obrátila žalovaná s poptávkou zhotovení mobilní aplikace na zakázku. V navazující komunikaci byly mezi stranami odsouhlaseny rozsah a podoba díla i jeho cena. Žalobkyně zahájila provádění díla, ke kterému dostávala od žalované potřebné pokyny, informace, kontakty na její pracovníky pověřené koordinací díla a poskytovala další součinnost. Dne 3. listopadu 2017 žalovaná oznámila žalobkyni, že nemá zájem na dalším provádění a dokončení díla. Svůj nárok na zaplacení ceny již provedeného a nedokončeného díla uplatňovala s odkazem na ustanovení § 2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění, neboť mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a následujících o.z., v průběhu jeho realizace žalovaná v postavení objednatele zmařila provedení díla z důvodu změny svého postoje, tedy z důvodu, za který odpovídá.

2. Žalobkyně tvrdila, že předmět díla a jeho cena byly ujednány v elektronické komunikaci vedené mezi od stranami v době od 16. července 2017 13.13.27 hodin do 14. srpna 2017 v 16.50.55 hodin. Předmětem díla bylo zhotovení mobilní aplikace, respektive vývoj (development) mobilní aplikace na zakázku podle všeobecné představy žalované jako objednatele, který sdělil svou všeobecnou představu o podobě díla a požádal žalobkyni o dopracování této představy do konkrétní podoby mobilní aplikace (tzn. designu) a dále o zhotovení (naprogramování, respektive vývoj) této aplikace před jejím předáním žalované. V průběhu provádění díla na základě poptávky žalované si smluvní strany dohodly rozšíření díla o verzi pro operační systém iOS. Cena díla byla sjednána ve výši 2 044 800 Kč, po dohodě o rozšíření jeho předmětu pro další operační systém byla zvýšena na částku 2 892 800 Kč.

3. Žalobkyně rozebírala okolnosti kontraktačního procesu s odkazem na ustanovení § 545, § 546, § 561 odst. 1 a 2 o.z. s tvrzením, že v zastoupení žalobkyně se se jednání účastnili především její jednatel jméno FO a jím pověřený pracovník jméno FO. Za žalovanou jednání vedli technický ředitel jméno FO (CTO) pro oblast digitálních technologií a jméno FO jako hlavní výkonný ředitel (CEO) pro oblast digitálních technologií. K oprávnění obou posléze jmenovaných jednat za žalovanou odkazovala ustanovení § 430 odst. 1 a 2 o.z. v návaznosti na ustanovení § 17 zákona č. 455/1991 Sb. živnostenského zákona, v platném znění. Zdůrazňovala vědomost žalobkyně prezentovanou i ve veřejně dostupných internetových článcích, že se oba dva jmenovaní jméno FO a jméno FO stali součástí managementu žalované, takže ji byli oprávněni v jednání při uzavírání smlouvy zastupovat. Odkazovala i na elektronickou adresu, ze které byla komunikace vedena (.@právnická osoba.com). Právě jméno FO projevil v elektronické zprávě ze dne 16. července 2017 vůli směřující ke zhotovení mobilní aplikace pro žalovanou ze strany žalobkyně. Zpráva představovala výzvu k podání nabídky ve smyslu ustanovení § 1733 o.z., jejím předmětem vzhledem ke způsobu komunikace a všem okolnostem byla úplatná smlouva o dílo. Popisovala dále intenzivní jednání probíhající mezi stranami v období od 16. července do 7. srpna 2017, která řešila detaily základních parametrů díla a jeho ceny. Navázalo na ně osobní jednání v kanceláři v sídle žalované dne 3. srpna 2017, na jehož základě měla žalobkyně předložit do pondělí 7. srpna 2017 konkrétní nabídku.

4. Žalobkyně ve vztahu k nabídce díla citovala z ustanovení § 1731, § 1732 odst. 1 o.z. v návaznosti na ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. Za řádnou nabídku považovala elektronickou zprávu ze dne 7. srpna 2017 v 14.49.30 hodin, jejíž přílohou byl popis předmětu díla a jeho cena shrnující dosavadní dohodu. Předmět díla byl v nabídkové zprávě popsán jako mobilní aplikace pro operační systém Android s podrobnějším položkovým rozpisem nazvaná pracovně žalovanou právnická osoba. Součástí díla bylo též vytvoření konceptu aplikacemi korespondující s poptávkou žalované. Aplikace měla zahrnovat dvě hry, propojení s Mixpanelem a přehrávání videozáznamů ze serveru YouTube. V této nabídce je cena díla vyjádřena částkou 2 044 800 Kč. Doplňovala, že v nabídkovém e-mailu předložila též návrh na uzavření další smlouvy o dílo, jejímž předmětem by byla technická a administrativní podpora poskytovaná žalobkyní žalované ve vztahu ke zhotovené mobilní aplikaci za částku 23 500 Kč měsíčně, která však není předmětem žaloby, neboť ji žalobkyně žalované neposkytla ani částečně, poskytování nemohla zahájit vzhledem k zastavení prací na díle před jeho ukončením. Vedle podstatných náležitostí smlouvy o dílo žalobkyně v nabídkovém e-mailu sdělila žalované termín splnění první etapy designu díla, požadavek na částečnou úhradu zálohovou platbu ve výši 30 % sjednané ceny díla, požádala žalovanou o určení osoby za její stranu odpovědné za vedení projektu ve fázi provádění díla a vznesla dotaz, zda má protistrana zájem o rozšíření díla též o verzi pro operační systém iOS. K akceptaci nabídky citovala z ustanovení § 1740 odst. 1, § 1744 a § 1745 o.z. s odkazem na možnou akceptaci jakýmkoliv včasným jednáním, nikoliv však opomenutím, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. 32 Odo 1274/2004. Uzavírala, že akceptaci nabídky provedla žalovaná elektronickou zprávu ze dne 14. srpna 2017 v 16.50.55 hodin, v němž nepochybně projevila vůli, aby žalobkyně zahájila provádění díla podle zaslané nabídky. Žalovaná projevila souhlas s nabídkou konkludentně, tedy jiným způsobem než výslovným, avšak nevzbuzujícím pochybnosti o projevu vůle jednající osoby. Den 14. srpna 2017 považovala za okamžik uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 o.z. za sjednanou cenu 2 044 800 Kč, z níž 30 % mělo být uhrazeno formou zálohové platby uskutečnitelné nejdříve ke konci září 2017. Následně v průběhu provádění díla se strany dohodly o rozšíření jeho předmětu o verzi mobilní aplikace pro operační systém iOS v opraveném nabídkovém e-mailu ze dne 22. srpna 2017 s přiloženým souborem, který obsahoval opět podrobnější popis předmětu díla s cenou nově stanovenou s ohledem na jeho rozšíření na částku 2 892 800 Kč. Naposledy označená zpráva představovala dle žalobkyně návrh na novaci smlouvy ve smyslu ustanovení § 1902 o.z. Návrh žalobkyně byl následně akceptován žalovanou opět konkludentně. Vzala návrh na vědomí, nikdy mu neoponovala a naopak se podle něj chovala, neboť poskytovala žalobkyni součinnost potřebnou k provádění díla ve smyslu jeho novace. Ke dni 22. srpna 2017 tak byla uzavřena smlouva o dílo v konečné její podobě ve smyslu ustanovení § 2586 o.z. za sjednanou částku 2 892 800 Kč.

5. Žalobkyně dále popisovala průběh provádění díla a ukládání jednotlivých jeho komponentů do datového úložiště zpřístupněného žalovanou na vytvořené elektronické adrese. Zevrubně líčila provádění jednotlivých dílčích částí akceptovaných žalovanou, kterými byly vytvoření konceptu aplikace, grafika, ilustrace, vývoj softwaru aplikace (development), doplňkové funkce (přehrávání videí ze serveru YouTube a propojení se službou Mixpanel), vytvoření dvou her, projekt management a technická podpora. Žalovaná následně nařídila žalobkyni přerušit další provádění díla s odůvodněním, že je součástí projektu, který dosud nebyl schválen mateřskou společností žalované, která musí nastalou situaci řešit. Vyžádala si ocenění dosud provedených prací a odhad ceny za dokončení díla. Žalobkyně zastavila provádění dalších prací a ještě téhož dne 3. listopadu 2017 předala žalované požadované ocenění již odvedených prací. Dne 20. listopadu 2017 urgovala u objednatele řešení zastaveného projektu. Elektronickými zprávami bylo dohodnuto osobní jednání, jehož se následně účastnili za žalobkyni jednatel jméno FO a vedoucí projektu jméno FO, za žalovanou člen představenstva jméno FO a vedoucí projektu jméno FO. Při něm žalovaná sdělila, že projekt byl ze strany mateřské společnosti definitivně zamítnut a žalovaná nemá zájem na dokončení díla. Odmítla uhradit cokoliv za dosud vykonané práce přes existenci poslední upomínky před podáním žaloby ze dne 7. září 2018.

6. Žalobkyně ve vztahu k ceně za provedenou část díla citovala z ustanovení § 2613 o.z., podle kterého má nárok na zaplacení sjednané ceny díla ve výši 2 892 800 Kč sníženou o to, co do provedení díla ušetřila. Podrobně popisovala práci jednotlivých svých smluvních subdodavatelů včetně hodinové sazby jejich odměn. Vypočítávala, že za nedokončení grafiky a ilustrací ušetřila celkem částku 67 885 Kč za 191,75 hodin práce subdodavatele jméno FO při hodinové sazbě 220 Kč a 64 hodin jeho práce v hodinové sazbě 400 Kč. Ve vztahu k ušetření nákladů za nedokončení vývoje (developmentu) aplikace (programování a testování software), která byla poskytována subdodavateli jméno FO, jméno FO a Annou Kiriushenko. Vysvětlovala, že za práci prvních dvou jmenovaných jako vývojářů ušetřila náklady za celkem hodnota hodin práce při hodinové sazbě 400 Kč, celkem tedy dílčí částku 704 000 Kč. Za práci Anny Kiriushenko jako softwarového testera ušetřila 177,5 hodiny při hodinové sazbě odměny 100 Kč, celkem tedy částku 17 750 Kč. Další část odečitatelné položky představují náklady ušetřené za předčasné ukončení činnosti vedoucího projektů (projektového manažera) jméno FO pracujícího rovněž samostatně na základě smlouvy o poskytování služeb IT outsourcingu s hodinovou odměnou 150 Kč. Takto ušetřila jeho práci za celkem hodnota hodiny, při sjednané sazbě odpovídá úspora částce 26 962,50 Kč. Za neprovedení díla v důsledku jeho zmaření ze strany objednatele žalobkyně jako zhotovitel ušetřila celkem náklady ve výši 816 347 Kč, po jejich odečtení od původně sjednané ceny díla představuje rozdíl nyní žalovanou částku.

7. Žalobkyně podrobně polemizovala s jednotlivými argumenty, na nichž žalovaná založila svou obranu. K námitce nedostatku pasivní procesní legitimace žalované kvůli absenci přičitatelností jednání jejích zaměstnanců jméno FO a jméno FO považovala elektronickou schránku používanou v komunikaci (zejména "Anonymizováno @právnická osoba.com) za součást provozovny žalované. Její vedoucí zaměstnanec jméno FO vedl převážnou část jednání se žalobkyní z této elektronické adresy v postavení ředitele žalované pro oblast digitálních technologií a ve věci projektu nazvaného chráněným označením žalované „právnická osoba“, čímž byly splněny oba předpoklady předvídané ustanovením § 430 odst. 2 o.z. o jednání uskutečněném v provozovně žalované a o dobré víře žalobkyně o oprávnění jednající osoby zastupovat žalovanou. Za nepodstatné považovala, zda datový prostor na stejné e-mailové doméně používá pouze žalovaná či též další společnosti z celého koncernu právnická osoba. Pro účely ustanovení § 430 odst. 2 o.z. je nevýznamné, zda provozovnu, v níž podnikatel jedná s dalším subjektem, užívá sám nebo ji sdílí s jiným podnikatelem. Vedle ustanovení § 430 odst. 2 o.z. je žalovaná navíc vázána jednáním jméno FO též na základě ustanovení § 420 odst. 1 o.z. s ohledem na jeho pracovní poměr u žalované. Za nepodstatný považovala údaj o osobě, na kterou jsou registrovány domény, u nichž je zřízen systém e-mailových účtů zaměstnanců žalované. Plně postačí, že elektronická adresa je konkrétní právnickou osobou využívána v každodenní obchodní komunikaci s odkazem na ustanovení § 161 a § 436 o.z. Odmítala způsob výkladu ustanovení § 161 a § 436 o.z., jak jej předkládala žalovaná. Podle prvního zmíněného ustanovení postačuje, aby zástupce své zastoupení „dal najevo“ jakýmkoliv i zcela neformálním způsobem, znak „spolehlivosti“ zákon nevyžaduje. Existence zastoupení může plynout i z okolností jednání, z pouhého představení se zástupce adresátovi jeho jednání. Postačuje, je-li existence zastoupení objektivně vnímatelné, resp. „zřejmá“. Až při nesplnění těchto podmínek platí ve smyslu ustanovení § 436 o.z., že zástupce jedná sám pro sebe. Vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, není podle žalobkyně na překážku zastoupení, jak uvedl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 5158/2003, podle něhož „vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, pak sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy.“. Občanský zákoník nepožaduje, aby zástupce prokázal své zastoupení, které v případě jméno FO bylo navíc projeveno zcela spolehlivě, neboť v rozhodné době pracoval jako zaměstnanec žalované, což žalobkyni i prezentoval. Nikdy ani on či třetí osoba nesdělili, že by měl zastupovat jinou konkrétní osobu a elektronická komunikace se uskutečňovala z pracovních e-mailových adres provozovaných žalovanou. Komunikace se týkala díla označeného pracovním názvem právnická osoba a tím evidentně určený zákazníkům žalované, podstatná většina komunikace byla vedena v běžné pracovní době a její část následně vyústila v uzavření smlouvy o ochraně utajovaných informací mezi žalobkyní a žalovanou. Stejné okolnosti svědčí o tom, že rovněž jméno FO vystupoval při vzájemném jednání stran právě za žalovanou. K dotazu jednatele žalobkyně ze dne 27. září 2017, na který ze subjektů skupiny právnická osoba jako odběratele má vystavit zálohovou fakturu, zdůrazňovala vědomost žalobkyně o faktu, že žalovaná náleží do nadnárodního koncernu právnická osoba, který běžně organizuje veškeré vazby mezi jednotlivými členskými společnostmi a je obvyklé, že jedna členská společnost obchod sjednává a jiná jej následně zastřešuje a financuje. Z předkládané elektronické komunikace bylo zřejmé, že produkt objednaný žalovanou měl být distribuován nikoliv jen na území České republiky, ale celosvětově, proto si jen zaměstnanec žalobkyně vyjasňoval s jméno FO jako zaměstnancem žalované, který konkrétní subjekt z koncernu právnická osoba bude platit cenu díla. jméno FO si jednatel žalobkyně pouze vyžádal ozřejmění ve smyslu ustanovení § 436 odst. 1 věty druhé o.z., zda žalovaná jedná samostatně či za jinou společnost koncernu. Z firmy, názvu žalované dovozovala žalobkyně zjevnost faktu, že v rámci koncernu žalovaná realizuje jeho aktivity na území České republiky. V rozhodné době žádná další osoba ze skupiny právnická osoba v České republice neexistovala. Jedná se o stoprocentní dceřinou společnost právnická osoba, žádná další nemá na území České republiky ani organizační složku. Žalobkyně se tedy neměla důvod domnívat, že by jméno FO či jméno FO jednali za nějaký jiný subjekt ze skupiny právnická osoba, což navíc před podáním žaloby nikdy žalovaná nenamítala, takovou obranu účelově vznáší až v rámci soudního řízení. Veškerá jednání navíc probíhala v České republice v českém jazyce, pracovní schůzky se odehrávaly v kancelářích v sídle žalované. Případná koncernová dohoda, že žalovaná jedná v zastoupení jiné společnosti, nebyla žalobkyni nikdy ozřejměna ve smyslu ustanovení § 436 o.z. Tato skutečnost byla definitivně stvrzené podpisem Confidential and Non-Disclosure Agreement (dále jen CNDA), která byla podepsána oběma statutárními zástupci žalované jméno FO a Johannesem jméno FO dne 21. srpna 2017. Tímto popisem minimálně žalovaná naplnila skutkovou podstatu jednání dle ustanovení § 444 o.z., neboť u žalobkyně vyvolala nejméně domněnku oprávněnosti zastupování žalované jejím vedoucím zaměstnancem jméno FO. Od uvedeného okamžiku je nezpochybnitelná dobrá víra žalobkyně, že je jméno FO zmocněn k uzavření hlavní smlouvy na zhotovení mobilní aplikace. Již během provádění díla si byla žalovaná vědoma, že v jejím zastoupení zaměstnanec jméno FO uzavřel dohodu se žalobkyní o zhotovení mobilní aplikace. Domnívala-li se žalovaná, že dohoda neexistuje a jméno FO nemá dostatečné oprávnění jako vedoucí zaměstnanec k uzavření smlouvy, mohla dát svůj nesouhlas najevo, jak předpokládají ustanovení § 440, § 543 či 446 o.z. Žalovaná však jednala naopak, do spolupráce se žalobkyní zapojila ostatní zaměstnance, z nichž sestavila pracovní tým alokovaný na spolupráci se žalobkyní, jeho členy vybavila pracovními prostředky a umožnila jim výkon s tím spojených činností v pracovní době a na jejím pracovišti. Za nerozhodnou považovala námitku, že žalovaná zřídila a nemá pod kontrolou datový prostor https://gitlab.gbtechhub.com, neboť dle ustanovení § 1954 o.z. se k řádnému splnění vyžaduje, aby dluh byl splněn na stanoveném místě. Stanovení uvedeného datového prostoru jako místa plnění závazku žalobkyně plyne z elektronické komunikace mezi pracovníky obou smluvních stran.

8. Žalobkyně odmítala i argumenty žalované o neexistenci uzavření smlouvy pro nedostatek projevu vůle, neboť nedošlo k definitivní dohodě o obsahu smlouvy o dílo a jeho ceně. Rozebírala běžnou neformálnost kontraktačního procesu, právní úpravu obsaženou v ustanoveních § 1731- § 1745 o.z. v návaznosti na jednotlivé smluvní typy zakotvené v hlavě druhé části čtvrté o.z. s dovětkem, že posouzení relevance určitého jednání uskutečněného v realitě ekonomického života z pohledu právní úpravy kontraktace je odbornou otázkou právní. Trvala na závěru o setkání shodných projevů vůle a uzavření smlouvy s konkrétně vymezeným předmětem na základě e-mailu s připojeným dokumentem „Anonymizováno_právnická osoba_7. 8.2017_V5.pdf." Připojená závazná nabídka byla dostatečně konkrétní a vymezila definitivní obsah, podstatné náležitosti smlouvy o dílo, aby mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, neboť obsahovala podrobný rozpis jednotlivých položek díla a k nim přiřazené dílčí ceny, stejně tak celkovou konečnou cenu díla. Následná žalovanou namítaná jednání nepředstavovala vyjednávání o uzavření smlouvy, nýbrž diskuzi o dodatečných změnách díla v situaci, když zároveň probíhala jeho realizace, jak je u děl spočívajících ve zhotovení produktu i v jeho designu obvyklé, průběžně jsou dohadovány dodatečné více- či méně-práce. U hodnocené smlouvy vícepráce spočívaly jen a pouze v provedení verze mobilní aplikace pro operační systém iOS doobjednané žalovanou. CNDA nepředstavuje vždy jen dohodu uzavíranou v předsmluvní fázi kontraktačního procesu, ale určenou k ochraně obchodního tajemství a typově uzavíranou před předáním nosičů obchodního tajemství, nikoliv nutně již před navázáním spolupráce. Odmítala i výklad ustanovení § 1807 o.z. předestřený žalovanou se závěrem, že pojmem záloha se nerozumí výlučně a pouze platby přijaté před uzavřením smlouvy, ale též veškerá plnění provedená před okamžikem vzniku příslušného nároku. Záloha díla i dle jazykového vyjádření zmíněného ustanovení může být placena, jak se běžně děje, i po uzavření smlouvy na základě výslovného smluvního ujednání. Citované ustanovení zakotvuje pouze, že jakékoliv plnění poskytnuté před uzavřením smlouvy se považuje za zálohu.

9. Žalobkyně i po obraně žalované trvala na závěru, že s odkazem na ustanovení § 1744 o.z. se žalovaná po obdržení nabídky žalobkyně na uzavření smlouvy začala podle ní chovat, čímž došlo z její strany k akceptaci nabídky na uzavření smlouvy o dílo. Nabídku totiž neodmítla, nijak se proti ní nevymezila, naopak začala poskytovat aktivní součinnost nutnou k provedení objednaného díla, když odsouhlasila termín zpracování konceptu, informovala zhotovitele o probíhajícím zajišťování SDK (míněn patrně Software development kit – sada vývojových nástrojů – poznámka soudu) zhotovitelem vyžádaných, informovala jej o možném termínu zaplacení zálohy a určila jméno FO jako projektového manažera pro každodenní komunikaci, přijala i žalobkyní zhotovený softwarový kód mobilní aplikace přijetím do datového prostoru, který sama žalovaná vytvořila. K definitivní dohodě o podobě díla, jeho předmětu a ceně, tak došlo akceptací dokumentu přiloženého k elektronické zprávě žalobkyně ze dne 22. srpna 2017 – „Anonymizováno_právnická osoba_22. 8.2017_V7.pdf.". Odmítala rovněž tezi žalované o výhradě písemné formy smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 1758 o.z., kterou nelze dovodit z žádného ze sdělení, která žalovaná cituje. Komentovaná sdělení navíc pocházejí z doby, když již byla smlouva o dílo uzavřena a probíhaly práce na něm za intenzivní spoluúčasti žalované. Citované komunikace nesměřovala k uzavření smlouvy, nýbrž k dodatečnému písemnému potvrzení obsahu smlouvy již dříve uzavřené. Odmítala též zmínku žalované o nedostatku zastoupení na straně žalobkyně, neboť omezení jednatelského oprávnění je stanoveno na ochranu společnosti, kterého se třetí osoba nemůže proti takové společnosti platně dovolat s odkazem na ustanovení § 586 o.z.

10. Žalobkyně odmítala i argumenty o neexistenci uzavření smlouvy pro střet zájmů zástupce a zastoupeného na straně žalované, který měl existovat u jméno FO a vztahovat se též na jméno FO jako jeho podřízeného, jehož prostřednictvím žalovaná činila relevantní právní jednání. Trvala na tom, že se žalovanou při uzavření smlouvy nejednal jméno FO, ale jméno FO, u něhož osobně ani žalovaná žádný konflikt zájmů neshledává. Předkládá jen tvrzení nasvědčující pouze všeobecné možnosti existence jakéhosi konfliktu zájmů, aniž by nějaký konkrétní zájem popsala. Z ustálené judikatury i ze stanovisek odborné právní veřejnosti plyne, že k zákazu zastupování nepostačuje jen možnost existence rozporu se zájmy zastoupeného. Rozpor musí reálně existovat, aby bylo lze aplikovat ustanovení § 437 o.z. Žalovaná nepopisuje žádné konkrétní zájmy jméno FO a žalované, spojitost, rozpor mezi nimi a relevanci takových skutečností ve vztahu k žalobkyni. Zabývá se je pouze historií dřívějšího působení jméno FO a menšinového společníka žalované jméno FO, z níž dovozuje silné osobní vazby m ezi oběma, nikoliv však mezi jméno FO a jméno FO. Z tvrzených skutečností však plyne jen běžná obchodní spolupráce a je potvrzena neexistence žádného z forem propojení ve smyslu platné právní úpravy dílu 9 hlavy I první části, § 71 - 91 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen ZOK), v platném znění, mezi žalobkyní a jméno FO, natož mezi žalobkyní a jméno FO. Z předložené elektronické komunikace neplyne ani teoretická možnost střetu zájmů mezi jméno FO a žalovanou. Existenci střetu zájmů mezi nimi nelze dovozovat ani z poznámky o connected transaction, tedy transakci mezi propojenými osobami. Ve vzájemné komunikaci představuje takové označení jen procedurální komplikaci vycházející z formálního postavení jméno FO a z přísných požadavků hongkongské burzy, která není na překážku dalšímu pokračování spolupráce a která sama měla pominout pouhým uplynutím relativně krátké doby do konce září 2017, což potvrzoval i koncernový nadřízený jméno FO, jméno FO.

11. Žalobkyně akcentovala, že existenci případného střetu zájmů jako překážky provedení díla žalovaná žalobkyni nikdy nesdělila, naopak prostřednicím svého zaměstnance jméno FO žalobkyni ujišťovala, že k uhrazení zálohy dojde, byť v pozdějším termínu, vyzývala žalobkyni k pokračování v provádění díla, ke spolupráci se žalobkyní vyčlenila vlastní realizační tým pod vedením adresa jako zaměstnance žalované. Žádný osobní zájem konfliktní se zájmy žalované neměli ani jméno FO ani jméno FO. Žalovaná svůj závěr o jeho existenci neopírá o platný právní řád České republiky, nýbrž o svou vlastní svévolnou interpretaci hongkongských právních předpisů v kombinaci s vlastními údajnými interními předpisy. Odmítala i předpoklad existence střetu zájmů jméno FO stojící výlučně na premise jeho pracovní či funkční závislosti na jméno FO v takové intenzitě, která představuje toliko formální odlišnost mezi oběma. Žalovanou citovaná věta z komentáře k o.z. směřuje výlučně k situacím, kdy je dána pouze formální odlišnost mezi jednajícím osobou a osobou ve střetu zájmů, kdy jednající osoba pouze slepě vykonává pokyny svých nadřízených. jméno FO však jednal jako samostatný pracovník, byl u žalované zaměstnán ve vysoké řídící pozici. Měl tedy zcela evidentně vlastní a od jméno FO zcela odlišný kariérní zájem případně upozornit svého zaměstnavatele na nekalé jednání jméno FO, předejít vzniku újmy na straně zaměstnavatele a takto se mu zavděčit. I u jméno FO je při posuzování existence střetu zájmů nutné zjistit reálný jejich rozpor, nikoliv jen teoretickou možnost jeho existence. I v hypotetickém případě existence rozporu zájmů zástupce se zájmy zastoupeného měla žalovaná možnou se této okolnosti dovolat dle ustanovení § 437 odst. 2 o.z. již v okamžiku uzavření smlouvy či v počátcích její realizace. Citovala z ustanovení § 440 odst. 1, § 545 a § 546 o.z. Namítala, že žalovaná nijak nekonala, nevyužila svého práva dovolat se střetu zájmů. Popsanou nečinnost s přihlédnutím ke všem okolnostem spolupráce a způsobu provádění díla je nutno považovat za omisivní právní jednání, kterým žalovaná chtěla projevit svou směrující ke schválení veškerého relevantního jednání. Zdůrazňovala, že veškeré skutečnosti, jimiž nyní odůvodňuje žalovaná svá tvrzení o existenci střetu zájmů, znala již v okamžiku uzavření smlouvy o dílo a zahájení jejího plnění. Odmítala závěr, že jméno FO jednal jako zákonný zástupce žalované s odkazem na komentář k o.z. – Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419 - 654. adresa: Leges, 2014 – komentář k § 437 odstavec č 8 k dovětku: „ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.“ Komentář zní: „Ze smyslu tohoto pravidla však vyplývá, že podstatné je, aby zastoupený měl při pozdějším nabytí vědomosti o kolizi zájmu reálnou možnost zmocnění odvolat. Pokud to z jakých důvodů není možné, pak je třeba na nezpůsobilosti zástupce dále trvat, byť by již zastoupený o rozporu věděl.“

12. Žalobkyně rovněž odmítala odkazy žalované na interní koncernové předpisy, jejichž autenticita je objektivně nepřezkoumatelná. Žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců žalobkyni opakovaně ujišťovala vůli zaplatit cenu za objednané dílo, posléze byla i ze strany jméno FO ujištěna, že z vedení koncernu přišlo povolení k pokračování v provádění díla. Zmínky žalované o zneužívání volného postavení ve firemní struktuře ze strany jméno FO svědčí o faktickém nedodržování interních pravidel na straně žalované, u které byl jméno FO zaměstnán již od roku 2016. Po ukončení spolupráce s jméno FO jej výkonný ředitel mateřské společnosti koncernu právnická osoba jméno FO veřejně chválí za vysoké pracovní nasazení a další výkonný ředitel jméno FO veřejně proklamuje trvající osobní přátelství s jméno FO, oba v internetových článcích. Překročil-li by při zastupování žalované jméno FO při jednání se žalobkyní svou pravomoc, má žalovaná jako osoba z jednání přímo zavázaná možnost požadovat po jméno FO náhradu tím způsobené újmy. To také činí samostatně podanou žalobou, s ohledem na měsíční příjem jméno FO a limity plynoucí z pracovněprávních předpisů by prakticky celou částku odpovídající ceně díla od jméno FO získala. Vyslovila domněnku o skutečné motivaci žalované ke změně postoje v listopadu 2017, kdy zmařila dokončení objednaného díla. Důvodem nebylo zjištění hrubého překročení kompetencí jméno FO či jméno FO, ale náhlá změna v obchodní politice žalované, která již nadále neměla pro objednané a téměř dokončené dílo rozumné obchodní využití, což žalobkyni ústně sdělil jednatel žalované jméno FO v průběhu prosince 2017.

13. Žalobkyně rozváděla svou polemiku, že ani prokázaná existence střetu zájmů by neměla vliv na platnost smlouvy s odkazem na citace komentáře k občanskému zákoníku uvedenému shora v odstavci 11., z něhož dovozovala pravidlo o analogickém použití režimu smluvního zastoupení na institut zastoupení právnické osoby členem jejího voleného orgánu dle ustanovení § 161 - 167 o.z., které je namístě uplatnit též u zastoupení obchodní společnosti jejím zaměstnancem podle ustanovení § 166 o.z. vzhledem k jeho systematické mu zařazení. Pro vztah zaměstnance a zaměstnavatele se uplatní veškeré poznatky o oboustranně dobrovolném vztahu, který nelze založit bez shodné vůle zástupce i zastoupeného k tomu směřující. Myšlenku, že zastupování zaměstnavatele ze strany zaměstnance se má řídit právní úpravou zákonného zastoupení, považovala za neudržitelnou. Zejména jmenování kolizního opatrovníka v případě střetu zájmů mezi zástupcem a zastoupeným je pro tyto vztahy nepoužitelné, řešení kolize je vždy odvolání zmocnění v rozsahu odpovídajícím okolnostem střetu zájmů ze strany zastoupeného zaměstnavatele. Požadavek na ustanovení kolizního opatrovníka by ve svých důsledcích znamenal přesun odpovědnosti za jednání s péčí řádného hospodáře, tedy s péčí odbornou ve smyslu ustanovení § 5 o.z., z podnikatele na soud. jméno FO informoval žalovanou nejpozději dne 28. července 2017 elektronickou zprávou adresovanou panu jméno FO o zamýšlené kontraktaci, žalovaná měla od tohoto možnost přijmout taková opatření, aby ochránila své tvrzené zájmy při hrozícím střetu s předpokládanými zájmy vedoucího zaměstnance jméno FO. Žádná opatření neučinila, byť jen případnou nemožnost zastoupení dle ustanovení § 437 odst. 1 o.z. ve vztahu žalobkyni jako smluvnímu partnerovi tím konvalidovala. S ohledem na okolnosti vzájemného jednání neobstojí tvrzení žalované, že nevěděla o uzavřené smlouvě nejen na počátku, ale ani následně během provádění díla, když vyčlenila na práci celý svůj tým. Lhostejno, zda zaměstnanců či externí smluvních partnerů. Žalobkyně neměla nikdy důvod pochybovat, že jednání těchto osob a poskytovaná součinnost při provádění díla představují jednání přímo žalované. Žalovaná neuvádí žádný konkrétní svůj zájem, který by měl být jednáním jméno FO či jméno FO dotčen. Pouze obecně konstatovaný zájem na zadání vývoje aplikace s co možná nejnižšími náklady a s maximálním výsledným užitkem jen deklaruje. Netvrdí žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že naznačený zájem skutečně doznal újmy v důsledků uzavření smlouvy se žalobkyní. I odkazem na výpověď svědka jméno FO žalobkyně dovozovala, že skutečným důvodem zmaření dokončení díla nebylo porušení zájmů žalované, ale změna její strategie v oblasti digitálních technologií a následně zjištěná obtížná použitelnost objednané aplikace. Zájem žalované na co nejnižších nákladech spojených s vývojem aplikace a na co nejvyšším výsledném užitku nebyl vůbec porušen. Před uzavřením smlouvy mezi stranami probíhala zcela standardní jednání včetně sjednávání optimální ceny, jméno FO i jméno FO se zajímali i o možné jiné dodavatele. Jednání o konečné ceně byla zdlouhavá, žádné zjištěné skutečnosti nesvědčí o pravdivosti tvrzení žalované, že se jednalo o kamarádskou zakázku spřízněné osoby s podmínkami výhodnými pro žalobkyni.

14. Žalobkyně doplňovala, že žalovaná tvrdí existenci kamarádský podmínek smlouvy. Neuvádí však, která konkrétní ujednání, podmínky uzavřené smlouvy považuje za kamarádské a nespecifikuje žádnou výhodu, která by ze zadání takové zakázky měla pro jméno FO plynout. jméno FO nejednal ve vlastní záležitosti, ve střetu zájmů nebyl. Žalobkyně odhlíží od zákonné definice tohoto pojmu a vychází toliko a pouze z údajných platných vnitřních předpisů svého koncernu. jméno FO nikdy nedisponoval obchodním podílem v žalobkyni, nikdy za ni nejednal. Stejné platí i ve vztahu ke všem „osobám blízkým“ jméno FO, který by nenaplnil znaky střetu zájmů podle ustanovení § 55 ZOK, i kdyby byl členem statutárního orgánu žalované. I v případě hypotetického prokázání rodinného či obdobného poměru mezi jméno FO a jméno FO jako menšinovým společníkem a druhým jednatelem žalobkyně, jehož újmu by snad jméno FO pociťoval jako újmu vlastní, a při analogické aplikaci právní úpravy ustanovení § 54 a následujících ZOK by tato okolnost neměla vliv na způsobilost jméno FO zastupovat žalovanou při jednání se žalobkyní, neboť všechny tyto skutečnosti znala žalovaná již v době uzavření smlouvy s odkazem na elektronickou zprávu ze dne 24. července 2017, kterou jméno FO informoval jméno FO jako svého nadřízeného z mateřské společnosti. Žalobkyně netvrdí, že by zastoupení zaměstnavatele ze strany zaměstnance nepovažovala za zastoupení zákonné. Nicméně ve shodě s odkazovaným komentářem k o.z. argumentovala, že výjimka z nemožnosti zastoupení uplatňující se při vědomí zastoupeného o střetu zájmů u jeho zástupce, která je v ustanovení § 437 o.z. zakotvena pro zastoupení smluvní, se má analogicky (ust. § 10 odst. 2 o.z.) uplatňovat též na veškerá zastoupení, jež byla založena smlouvou mezi zástupcem a zastoupeným, tzn. i na případy zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu či jejím zaměstnancem.

15. Žalobkyně odmítala tvrzení žalované, že si musela být od počátku vědoma nedostatku zástupčího oprávnění na straně jméno FO. Naopak postupovala v dobré víře, že on i jméno FO oprávněně jednají za žalovanou. Nikoliv před uzavřením smlouvy, ale až v okamžiku jejího přijetí dne 14. srpna 2017, sdělil jméno FO jednateli žalobkyně jméno FO, že ona connected transaction je pouze administrativní problém, přislíbil zaplacení dojednané ceny díla pouze s časovým odkladem. Případný střet zájmů jméno FO se zájmy žalované by nebyl způsobilou překážkou platnému uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 437 o.z., když v průběhu jednání o uzavření smlouvy žalobkyně o nedostatku zástupčího oprávnění na straně jméno FO či jméno FO prokazatelně vyrozuměna nebyla. Zdůrazňovala, že mateřská společnost žalované ještě před uzavřením smlouvy o dílo veřejně deklarovala naprostou samostatnost jméno FO při nastavení a implementaci digitální strategie koncernu právnická osoba ve veřejně dostupných internetových článcích. Nemožnost zastoupení žalované jméno FO s ohledem na žalovanou tvrzený vysoký objem zakázky rovněž není důvodem nedostatku jeho zástupčího oprávnění a případných pochybností žalobkyně o něm, když odpovídá hrubé mzdě jméno FO u žalované za zhruba tři měsíce výkonu jeho zaměstnání na pozici vedoucího digitální strategie. Následně dne 25. září 2017 byl onen pojem connected transaction vyjasněn jméno FO tak, že se jedná pouze o doložení absence jeho majetkové účasti či členů jeho rodiny ve společnosti žalobkyně, na jejímž podnikání se nikdy on ani jeho rodinní příslušníci neúčastnili. Zdůrazňovala, že výraz connected transaction je vzhledem k okolnostem nutno vykládat zejména v souladu s ustanovením § 557 o.z., tedy k tíži žalované, která jej v komunikaci se žalobkyní použila jako první prostřednictvím jméno FO. Vyjadřuje okolnost, která v rozhodné době nebyla pokládána za překážku uzavření či plnění smlouvy, tedy nepředstavuje skutečný střet zájmů v pravém slova smyslu.

16. Žalobkyně odmítala tvrzení o údajně nestandardních podmínkách smlouvy o dílo. Zmiňuje-li žalovaná motivační složkou za rychle zhotovení díla a absencí výslovného licenčního ujednání, pak jsou dostatečně opodstatněny požadavkem žalované na rychlém postupu prací a skutečností, že smlouva byla uzavřena pouze prostřednictvím elektronických zpráv navazujících na závěry osobního ústního jednání mezi zaměstnanci žalobkyně a žalované ve čtvrtek 3. srpna 2017. Zmíněná motivační složka byla pouze jedním z témat diskuze, nikdy nebyla dostatečně určitě dohodnuta, neboť nebyl dohodnut konkrétní termín zhotovení díla, k němuž by se měla vztahovat. Této složky ceny se žalobkyně nikdy po žalované nedomáhala, netvoří ani předmět žaloby. Ohledně licenčního ujednání by se standardně uplatnil zákonný režim plynoucí z ustanovení § 61 odstavce odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, v platném znění, podle něhož by platilo, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu z uzavřené smlouvy. Podmínky smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami je třeba považovat za standardní, včetně průběhu jednání o uzavření smlouvy. V hypotetickém případě nedostatku zástupčího oprávnění jméno FO a potažmo jméno FO doplňovala, že by nebylo namístě posuzovat věc podle obecné úpravy zastoupení dle ustanovení § 437 o.z., ale s ohledem na podnikatelský status žalované podle zvláštní úpravy zastoupení podnikatele dle ustanovení § 431 o.z. o vázanosti zastoupeného podnikatele jednáním jeho zástupce i v případě, že zástupce překročil své zástupčí oprávnění, ledaže osoba, s níž bylo jednáno, o překročení věděla nebo vzhledem k okolnostem případu musela vědět.

17. Žalobkyně dále doplňovala, že ze všech okolností jednání před a při uzavření smlouvy je zjevné, že ani jméno FO ani jméno FO nejednali ve své vlastní záležitosti, ale v záležitosti žalované (žalovanou tvrzená vada kontraktačního procesu o nedostatku identifikace osoby objednatele). Nedůvodné jsou i tvrzené vady nabídky a akceptace smlouvy, jako je termín uhrazení zálohy či motivační složka za rychle provedení díla, neboť sjednání těchto záležitostí smluvní strany nepovažovaly za nezbytné, když zahájily plnění smlouvy navzdory absentujícímu ujednání o nich. Citovala z ustanovení § 1748 o.z., podle něhož absence ujednání o části obsahu smlouvy nebrání jejímu uzavření ani nepůsobí neplatnost, je pouze důvodem odkladu její účinnosti za předpokladu, že mezi smluvními stranami došlo ke shodnému projevu vůle o tom, že taková část obsahu smlouvy mezi nimi ujednána skutečně bude. Citované ustanovení zakotvuje pouze právní domněnku připouštějící prokázání opaku např. s odkazem na následné chování smluvních stran. Připouští tedy vznik platné a účinné smlouvy, v níž některá část obsahu vůbec ujednána není, ačkoliv podle projevené vůle stran ujednat být má (např. v případě, kdy strany současně projeví vůli, že chybějící ujednání o části obsahu uzavřené smlouvy nepovažují za překážku její účinnosti).

18. Žalobkyně u tvrzeného nedostatku zástupčího oprávnění jejího jednatele jméno FO odkazovala na ustanovení § 586 odstavců 1 a 2 o.z. zakotvující úpravu stanovenou k ochraně jednající společnosti, které se nemůže žalovaná dovolat. Případný nedostatek zástupčího oprávnění jednatele může společnost dodatečně zhojit postupem dle ustanovení § 440 o.z., přičemž volba takového postupu záleží na zastoupeném. Doplňovala navíc, že jednatel jméno FO od počátku disponoval ještě v době před uzavřením smlouvy o dílo i následně během její realizace pověřením od druhého jednatele s odkazem na jeho prohlášení ze dne 6. listopadu 2020, přičemž je nerozhodné, zda rozhodnutí obou jednatelů bylo svou povahou udělením plné moci pro jméno FO k samostatnému vedení jednání se žalovanou ve věci smlouvy o dílo či zda se jednalo pouze o dodatečné připojení souhlasu druhého jednatele s právními úkony učiněnými za žalobkyni samostatně jméno FO. V obou případech se jedná o zastoupení žalobkyně ze strany jmenovaného jednatele. Odkazovala i na elektronickou zprávu jméno FO zaslanou jméno FO ze dne 19. července 2017, z níž dovozovala již tehdejší deklaraci jméno FO, že věc s jméno FO jako druhým jednatelem žalobkyně a současně společníkem konzultoval. Navíc se odvolávala i na dodatečné schválení veškerých jednání učiněných samostatně jméno FO jménem žalobkyně ve věci sporné smlouvy o dílo z období druhé poloviny roku 2017, které výslovně připouští první věta ustanovení § 440 odst. 2 o.z., jež představuje dodatečnou ratihabici (schválení ze dne 6. listopadu 2020).

19. Žalobkyně i případný nedostatek zástupčího oprávnění jméno FO, pokud by byl shledán, nepovažovala za nedostatek znamenající neplatnost sjednané smlouvy s odkazem na ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a smysl a účel zákona v návaznosti na obecné principy soukromého práva zakotvené například v ustanovení § 3 odst. 1, 2 písm. d) o.z. kladoucí na první místo svobodu jednotlivce, jež má být omezena pouze tehdy, je-li pro to racionální důvod. Má-li být určité jednání absolutně neplatné, musí zde existovat důvod pro aktivaci veřejné moci představované soudem a deklarující neplatnost právního jednání, vše též s odkazem na ustanovení § 574 o.z. zakotvující princip, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné, než jako na neplatné. Přednost má v případě pochybností výklad in favorem negotii a závěr o neplatnosti jednání má představovat jen poslední možnost, ultima ratio, nelze-li jednání vůbec jako platné vyložit Smyslem a účelem právní úpravy zastoupení je ochrana práv a oprávněných zájmů zastoupeného a ochrana dobré víry třetích osob. V případě přijetí argumentů žalované by bylo nutné závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy zhodnotit jednak ve vztahu k účelu a smyslu o.z. a k principu pacta sunt servanda, jednak ve vztahu k účelu a smyslu právní úpravy zastoupení i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 87/2004, podle něhož v soukromoprávní sféře ne každý rozpor se zákonem má automaticky za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Podle něj je třeba každý zákonný zásah do soukromoprávní sféry vnímat jako omezení lidské svobody, kdy v soukromoprávní sféře platí zásada „co není zakázáno, je dovoleno“. Ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro rozpor se zákonem je podle tohoto nálezu nutno vykládat restriktivně a nikoliv extenzivně, opačný výklad by byl v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod (v tomto případě smluvní volnosti stran) „musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena“. V dané věci závěr o neplatnosti smlouvy s ohledem na všechny okolnosti postupného provádění díla znamená nepřiměřený a především retroaktivní zásah do právního vztahu, neboť údajný nedostatek zástupčího oprávnění žalobkyně vytkla žalovaná až po zahájení soudního řízení ve vyjádření ze dne 14. března 2019, tedy s odstupem téměř jednoho a půl roku po zavření a plnění smlouvy. Takový zásah by byl ve zřejmém rozporu s ustanovením § 574 o.z. i se zásadami výše rozebíranými. Závěr o neplatnosti smlouvy kvůli nedostatku zástupčího oprávnění jméno FO k jednání jménem žalobkyně brání podmínka jeho souladu se smyslem a účelem zákona zakotveným v ustanovení § 580 odst. 1 o.z.

20. Žalobkyně doplňovala, že tvrzení žalované o jejím vnitřním uspořádání, schvalovacích procesech, interních směrnicích atp. by byla relevantní pro předmět sporu pouze tehdy, pokud by žalovaná u každé jednotlivé takové skutečnosti mimo jiné prokázala, že byla žalobkyni známa v okamžiku uzavření smlouvy. Žalovaná namítá nedostatečnou obezřetnost žalobkyně při uzavírání smlouvy, kdy si měla nedostatečně ověřit u žalované skutečný rozsah zástupčího oprávnění jméno FO a potažmo jméno FO, za nedostatek vlastní obezřetnosti však nepovažuje, pokud neměla dostatečný přehled o náplni činnosti svých zaměstnanců či dalších osob, které se za ni účastnili následné realizace smlouvy. Žalobkyně oprávněně očekávala, že žalovaná jedná s potřebnou obezřetností nejen v průběhu kontraktace, ale i v průběhu více než dvou měsíců trvání fáze provádění díla, během níž mezi smluvními stranami, respektive jejich pracovníky, probíhala poměrně intenzivní komunikace a spolupráce v běžné pracovní době. Pro případ závěru soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy namítala, že by i tak měla vůči žalované splatný nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalované spočívajícího v přijatém plnění bez právního důvodu.

21. Žalobkyně na závěr shrnovala provedené důkazní prostředky a doloženou komunikaci osob jednajících za účastnice řízení, z níž dovozovala faktické uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a následujících o.z. s existencí kompletní vzájemné dohody ohledně podstatných náležitostí smlouvy. Výslovně odkazovala zejména na elektronickou komunikaci jméno FO („Začínáme pracovat na právnická osoba“) a jméno FO („Snad si ale můžeme...věřit, že co slíbíme, tak i zaplatíme“). Zabývala se výkladem vzájemně adresovaných právních jednání s odkazem na úpravu zakotvenou v prvním dílu hlavy páté o.z., jeho ustanoveních § 549 - 599. Obecně definovala právní jednání podle právní nauky jako projev vůle, tedy navenek vyjádřené chtění jednající osoby, jeho zaměření na vznik, změnu či zánik práv a povinností (tj. vůle projevená jednající osobou směřuje k určitému dopadu do právní sféry účastníků jednání) a uznání, respektive aprobace zaměření účastníky projevené vůle právním řádem (tj. právní řád spojuje s účastníky projevenou vůlí určité právní následky). Zdůrazňovala, že základem vzniku smluvního vztahu byla jednání realizovaná mezi jméno FO vystupujícím za žalovanou a jméno FO jednajícím za žalobkyni, jejichž vzájemně vyměněné projevy vůle vyjádřené převážně slovy, částečně i jinak než slovy, směřovaly k uzavření smlouvy o dílo.

22. Žalobkyně rozebírala z pohledu teorie občanského práva hmotného, že veškerá hodnocená právní jednání jsou tzv. jednáními adresovanými, kdy při vzájemném nesrozumění účastníků adresovaných právních jednání ohledně jejich významu, respektive dopadu do právní sféry účastníků, je třeba aplikovat tzv. princip odpovědnosti za vlastní sféru vlivu s doplňkem, že konstrukce institutu právního jednání je založena na poměřování dotčených právních principů, jimiž jsou na jedné straně princip autonomie vůle a na straně druhé princip ochrany právní jistoty strany jednající v dobré víře s odkazem na velký komentář k o.z. označený v odstavci 11. shora, stranu 474 až 481, odstavce 53 až 59. Je-li nesrozumění účastníků adresovaného právního jednání způsobené nesouladem mezi skutečnou vůlí jednoho z účastníků a tím, jak byla tato vůle navenek projevena, je takové právní jednání s ohledem na princip odpovědnosti za vlastní sféru vlivu posuzováno s ohledem na ochranu dobré víry jeho adresátem, druhého účastníka. Spočívá-li nesrozumění účastníka takového právního jednání ve sféře vlivu adresáta (například pokud adresát chybně pochopil právní význam řádně komunikovaného projevu vůle jednajícího pro neznalost okolností takového projevu vůle, s nimiž adresát měl a mohl být seznámen), je právní jednání posuzováno s ohledem na ochranu autonomie vůle jednajícího. V případě adresovaných právních jednání soud nezkoumá skutečnou vůli jednajícího, relevantní je pouze vůle, kterou adresát jednání během kontraktace a následného částečného plnění legitimně měl a mohl vnímat, respektive vůle, kterou jednající osoba v rozhodné době dala druhé straně najevo, kterou adresát jednání v rozhodné době znal nebo musel znát. Nejedná se přitom ani o skutečnou vůlí jednajícího, ani za všech okolností nutně o vůli, kterou adresát subjektivně vnímal, jedná se o vůli, kterou jednající osoba navenek skutečně projevila. Jedná se tedy o posouzení tzv. normativní vůle, tedy toho, co se žalobkyni jakožto adresátovi jednání žalované legitimně jevilo jako projev vůle žalované. Požadavek provedení tzv. normativního výkladu vůle jednajícího je zakotven v ustanovení § 556 odst. 1 věty druhé a odst. 2 o.z., ze kterých citovala. Zdůrazňovala zákonné formulace týkající se normativního projevu vůle: „nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen“. Dále doplňovala, že při výkladu projevu vůle se přihlédne mimo jiné i k tomu, „co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají“.

23. Žalobkyně zpochybňovala relevantnost interní komunikace žalované vedené mezi jméno FO a některými dalšími osobami z koncernu právnická osoba včetně jednatele žalované jméno FO, jimiž byly i odpovědní manažeři mateřské společnosti právnická osoba, neboť uvedený důkaz se vztahuje toliko a pouze ke zjištění tzv. skutečné vůle žalované, která však není pro posouzení sporu relevantní, relevantní je pouze vůle „tzv. normativní“. Tedy ta, která byla za žalovanou jednajícími osobami „navenek“ projevena a žalobkyni jako adresátovi uskutečněných právních jednání skutečně komunikována slovy, případně jinak. Interní komunikace žalované by mohla být relevantní pouze tehdy, pokud by žalovaná doplnila svá tvrzení o způsobu, jakým byla žalobkyně o obsahu této interní komunikace v rozhodném období mezi 25. červencem a 3. listopadem 2017 vyrozuměna, respektive jméno FO jako osoba jednající za žalobkyni v kontraktačním procesu, stejně jako o důkazy k prokázání těchto tvrzení.

24. Žalobkyně odmítala zmínky žalované o neuzavření smlouvy s odkazem na akceptační elektronickou zprávu jméno FO, kterou protistrana vykládala jako tzv. výhrady ve smyslu ustanovení § 1740 odst. 2 o.z. a současně i výhradu písemné formy smlouvy. Shrnovala, že výklad žalované popírající jazykových smysl výslovně vyjádřeného projevu vůle je nepřípustný i s odkazem na rozhodování Nejvyššího soudu (například rozhodnutí spisových značek 28 Cdo 4341/2009 nebo 33 Cdo 2392/2007), podle něhož „soud nemůže upřednostnit tvrzenou vůli účastníka před jejím jazykovým vyjádřením, je-li toto vyjádření natolik jednoznačné, že nelze ani s přihlédnutím k tvrzené vůli účastníka usuzovat na jiný obsah právního úkonu“, i Ústavního soudu např. v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1005/07. Rozebíraná sdělení jméno FO nelze vykládat z toho důvodu jako výhrady dle ustanovení § 1740 odst. 2 o.z., neboť by tím byl popřen jazykový smysl současně komunikovaného výslovného jeho vyjádření, že slíbená cena bude zaplacena. I v případě odmítnutí naznačeného závěru žalobkyně o výkladu projevu vůle jméno FO je třeba vzhledem k prokázanému skutkovému stavu uzavřít, že jmenovaný minimálně projevil souhlas s nabídkou žalobkyně alespoň konkludentně, tedy jiným než výslovným způsobem současně nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co jednající osoba chtěla projevit. I eventuální mlčení může mít význam právního jednání, existují-li zvláštní okolnosti, které s ohledem na princip poctivosti zakotvený v ustanovení § 6 odst. 1 o.z. u druhé strany oprávněně vyvolávají přesvědčení, že jde o projev vůle s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 663/2005 ze dne 28. června 2007, z něhož citovala. Za takový nejméně mlčky projevený souhlas s nabídkou je třeba považovat chování jméno FO, který vzal na vědomí informaci jméno FO: „Začínáme pracovat na právnická osoba“. Nijak se proti ní neohradil, naopak začal zhotoviteli poskytovat součinnost potřebnou k provedení díla, tedy chovat se podle obsahu navrhované smlouvy. Strany si navzájem poskytovaly prostřednictvím pověřených zaměstnanců či jiných osob jejich jménem jednajících vzájemnou součinnost, tedy i následné chování stran po uzavření smlouvy svědčí závěru, že obě strany daly najevo, že předchozí právní jednání jméno FO a jméno FO přisuzují význam uzavřené smlouvy, k čemuž je třeba ve smyslu ustanovení § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle přihlédnout.

25. Žalobkyně hodnotila principy fungování koncernu jako podnikatelského seskupení s citacemi ustanovení § 74 odst. 1, § 89 odst. 1 a 2 a § 81 odst. 1 ZOK. Opakovaně akcentovala, že osoby jednající jejím jménem vnímaly jméno FO jako osobu vystupující za žalovanou a přímo žalovanou jako osobu v rámci koncernu, která zhotovení mobilní aplikace poptává. jméno FO vnímaly jako osobu plně kompetentní, jeho projevy vůle jako skutečnou vůli odpovídající vůle žalované zcela legitimně ve smyslu ustanovení věty druhé § 556 odst. 1 o.z., neboť takový význam by uvedeným projevům vůle zpravidla přikládal i běžný jednatel zabývající se vývojem softwaru. Na základě stejného principu § 556 odst. 2 věty druhé o.z. dovozovala, že i jméno FO jako zástupce žalobkyně ve svém postavení jako běžný jednatel společnosti nemohl přikládat právním jednáním jméno FO jiný význam než ten, že osobou, kterou po celou dobu vzájemné komunikace jméno FO zastupuje, je právě žalovaná. Při respektování principu in favorem negotii, připustila-li by žalobkyně existující pochybností o osobě objednatele díla, je nutné upřednostnit výklad vedoucí k závěru o určité osobě účastníka, neboť alternativní výklad o neurčitosti právního jednání nevyhnutelně vede k závěru o jeho neplatnosti.

26. Žalobkyně k tvrzení o střetů zájmů doplňovala, že tzv. osobami blízkými mohou být též přátelé, pokud se však jedná o osoby, které by újmu druhé vnímaly jako svou vlastní a současně jsou vzájemně v poměru rodinném či obdobném. Odkaz žalované na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 955/18 ze dne 9. července 2018 není zcela případný, neboť byl vydán při posuzování trestněprávní věci a zhodnocení práva na odepření výpovědi v trestním řízení vedeném proti kamarádovi předvolané osoby. I zmíněný nález konstatuje nutnost posuzovat pojem „osoba blízká“ s ohledem na okolnosti případu. Vnímání vlastní subjektivní újmy při povědomí o existenci újmy kamaráda v trestněprávních věcech jistě bude zpravidla výrazně intenzivnější než při povědomí o existenci újmy kamaráda v záležitosti soukromoprávní, což se mimo jiné odráží v hierarchii základních lidských práv zakotvených v Listině základních práv a svobod, v níž jsou lidská práva typicky dotčená v trestním řízení nadřazena právům majetkovým. To svědčí o závěru, že kamarád se za osobu blízkou ve smyslu soukromoprávních předpisů nepovažuje. Z kamarádského vztahu jméno FO a jméno FO v hodnocené věci nelze automaticky usuzovat na existenci vztahu mezi osobami blízkými ve smyslu ustanovení § 22 o.z., neboť není důvod se domnívat, že nezadáním zakázky žalobkyni jako společnosti částečně vlastněné jeho kamarádem by jméno FO skutečně pociťoval subjektivní újmu, takže absentuje minimálně jeden ze zákonných znaků vztahu vzájemně blízkých osob. Pouhý hypotetický střet zájmů pro aplikaci ustanovení § 437 o.z. nestačí. Primárním cílem konání jméno FO nebylo „zadat kamarádskou zakázku“, neboť předně sledoval cíl zajistit zhotovení mobilní aplikace pro potřeby žalované. Žalovaná nedefinovala jakýkoliv její zájem, který by snad jméno FO upozadil. Ve vztahu k podmínkám uzavřené smlouvy o dílo žalovaná jen vyjadřovala podiv nad stanovenou výší marže, aniž by však sama uvedla, jakou marži považuje za obvyklou při uzavírání smluv o dílo, jejichž předmětem je zhotovení softwarových produktů.

27. Žalobkyně nakonec k námitkám o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně pro nedostatečné její zastoupení při uzavření smlouvy ze strany jediného jednatele jméno FO doplňovala, že statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je každý jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán, vše s odkazem na ustanovení § 44 odst. 5 ZOK. Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby s odkazem na ustanovení § 163 o.z. Dovozovala, že omezení jednatelského oprávnění orgánu obchodní korporace společenskou smlouvou nebo jiným ujednáním nebo rozhodnutím orgánu obchodní korporace nejsou vůči třetím osobám účinná, i když byla zveřejněna, s odkazem na ustanovení § 47 ZOK. Nyní uvedené závěry vztahovala i na posuzovaný případ, kdy žalovaná tvrdí nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně plynoucí ze zjištění, že rozsah jednatelského oprávnění jméno FO byl omezen ve vztahu k uzavírání smluv pouze na smlouvy s hodnotou plnění nepřesahující 500 000 Kč se závěrem, že takové omezení není účinné vůči třetím osobám, tedy ani vůči žalované, byť bylo zveřejněno v obchodním rejstříku.

B. Podání žalované

28. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala a navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Tvrdila nedostatek pasivní legitimace na její straně, neboť z předložených důkazů není zřejmé zastoupení její osoby jméno FO či jméno FO. Pro případ opačného závěru soudu namítala, že ani jeden ze jmenovaných ji nemohl zastupovat při jednání se žalobkyní kvůli střetu zájmů ve smyslu ustanovení § 437 odst. 1 o.z. v situaci, kdy jednatelské oprávnění obou bylo omezeno vnitřním předpisem žalované, respektive koncernu právnická osoba, který oběma jmenovaným znemožňoval zastoupení žalované při jednání se žalobkyní, která o takovém omezení předem věděla. Namítala rovněž, že ke vzniku tvrzené smlouvy o dílo, jejímž obsahem by bylo vytvoření mobilní aplikace právnická osoba, nikdy platně nedošlo.

29. Žalovaná shrnovala předmět podnikání obou účastnic řízení a nezpochybňovala autenticitu předkládané elektronické komunikace, kterou za žalovanou vedli především jméno FO a jméno FO, za žalobkyni projektový manažer jméno FO a jeden ze dvou jednatelů jméno FO, druhým byl v rozhodné době jméno FO, který se jednání neúčastnil. Potvrzovala, že jméno FO u ní působil na pozici CEO (Chief Executive Officer) Group právnická osoba a jméno FO na pozici jméno FO President Group právnická osoba, v té samé době jméno FO v rámci koncernu Anonymizováno působil současně na pozici člena představenstva a CEO právnická osoba společnosti právnická osoba Anonymizováno, právnická osoba, jméno FO (dále i výše jen právnická osoba). Byl angažován jako perspektivní odborník na problematiku digitálních technologií a správy dat se zkušeností z vlastní úspěšné podnikatelské praxe spojené se společností právnická osoba, a.s., kterou založil mimo jiné i s jméno FO. Byl pověřen zajištěním rozvoje aktivit koncernu právnická osoba. Byly mu svěřeny potřebné pravomoci a umožněn jejich samostatný a relativně nezávislý výkon, nebylo mu bráněno v realizaci vlastních projektů v oblasti digitálních technologií. Poskytnuté volnosti hojně využíval, od počátku usiloval o praktickou separaci svého týmu mimo korporátní prostředí, obcházel kontrolní mechanismy skupiny a zahájil nejrůznější obchodní aktivity pod její záštitou bez jasné vize a jasně definovaného business plánu, který interní pravidla vyžadovala. Na jeho aktivity byly vynakládány značné finanční prostředky, které směřoval k dodavatelským subjektům s ním personálně blízce propojených a až následně se snažil tyto transakce v rámci korporátních pravidel legalizovat. Obdobné okolnosti namítala i u hodnocené věci s doplněním, že do svých aktivit zahrnul i jméno FO, neboť spolupráce se žalobkyní byla iniciativou jméno FO a probíhala pod jeho dozorem a dle jeho pokynů prostřednictvím jméno FO.

30. Žalovaná odmítala přičitatelnost jednání jméno FO a jméno FO své osobě. jméno FO neužíval v komunikaci pouze adresu skupiny právnická osoba, ale též adresu e-mail, jejíž doména nebyla registrována jménem žalované. Pracovní doména je pak registrována jménem právnická osoba a užívána napříč skupinou právnická osoba, není příznačná pouze pro žalovanou. Žádný z potenciálních účastníků smluvních jednání na straně žalované neuvádí, že by jednal jejím jménem. Poukazovala i na elektronické adresy dalších zúčastněných osob, které nebyly se žalovanou spojeny – e-mail, e-mail u jméno FO a e-mail u adresa. právnická osoba ustanovení § 161 o.z. žádná z těchto osob nedala v rámci předložené elektronické komunikace spolehlivě najevo, zda jedná jménem svým či v zastoupení jiné osoby a případně jaké se zdůrazněním ustanovení § 436 odst. 1 in fine OZ, podle nějž „není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem“. Zřejmost zastoupení je nutno v kontextu ustanovení § 436 odst. 1 o.z. posuzovat objektivně, tedy jak by jednání domnělého zástupce vnímala osoba v postavení toho, s nímž bylo právně jednáno s odkazem na komentář k o.z.: adresa, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba Beck, 2017 strana 457. Bylo na žalobkyni, aby si při vzájemném jednání jako obezřetný podnikatel ověřila, zda zejména jméno FO a jméno FO skutečně jednají v zastoupení žalované. Elektronická adresa, ze které oba komunikovali, není rozhodná. Pracovní e-mail je běžně užívaný k soukromým účelům. Při jeho pracovním použití běžně obsahuje tzv. podpisový link, tedy elektronickou formu podpisové doložky zpravidla opatřené logem zaměstnavatele, což v předkládané elektronické komunikace chybí. jméno FO nikde v komunikaci přímo neuvedl, že jedná v zastoupení žalované, stejně jako jméno FO. Z celé komunikace je navíc zřejmá nejistota žalobkyně, se kterou osobou kontrahuje, až do konce září 2017 s odkazem na elektronickou zprávu ze dne 27. září 2017, v níž se jednatel žalobkyně jméno FO dotazuje: „Na jakou z Vašich firem se má fakturovat?“. Činí tak v době, kdy měla být podle žalobkyních tvrzení již uzavřena smlouva o dílo včetně dohody o jejích novaci (14. srpna a 22. srpna 2017). Obě tyto smlouvy tedy nemohly být uzavřeny jménem žalované.

31. Žalovaná rovněž odmítala odkaz žalobkyně na ustanovení § 430 o.z., které je pro posouzení jednání žalované nepřiléhavé, neboť opomíjí ustanovení § 161 o.z., podle něhož musí zástupce právnické osoby při jednání dát najevo, co jej k zastupování opravňuje, neplyne-li z to okolností. Fakt, že jméno FO a jméno FO v té době byli zaměstnání u žalované, nepostačuje sám o sobě závěru, že je jejich jednání žalované přičitatelné. Využití pracovního e-mailu mohlo vést k závěru, že mohli jednat též jménem jiné osoby z koncernu žalované, když výsledná aplikace měla být vytvořena a užívána napříč koncernovými entitami, nikoliv jen žalovanou. Zdůrazňovala závěr Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 3. února 2010, sp. zn. 32 Cdo 781/2009, podle něhož: „Právní úkony zástupce zavazují zastoupeného za předpokladu, že z právního úkonu, respektive z okolností, které ho provází, je zřejmé, že zástupce jedná jménem zastoupeného.“ Lze tak důvodně pochybovat, že by kterákoliv jiná osoba v postavení žalobkyně vnímala jméno FO či jméno FO jednoznačně jako zástupce žalované, aniž by o tom měla jakýkoliv spolehlivý doklad. Odkazy na internetové články obsahující navíc i chybné informace neobstojí. Pro naplnění hypotézy ustanovení § 435 odst. 1 o.z. je třeba dojít k závěru, že by některý ze dvou jmenovaných byl ze strany žalované pověřen určitou činností při provozu obchodního závodu a že by při této činnosti obvykle docházelo k uzavírání takto významných smluv o dílo na vývoj mobilních aplikací. Běžnou praxí v celém odvětví je uzavření každé významnější smlouvy písemnou formou s podpisem statutárního orgánu společnosti. Hodnocená smlouva postrádá znak obvyklosti. Odmítala i závěr, že využití pracovního e-mailu jméno FO může vést k závěru, že bylo učiněno z provozovny žalované, neboť nemá oporu v platném právu. Provozovnu hodnotila jako prostor, v němž podnikatel provozuje svou podnikatelskou činnost splňující zákonem předepsané náležitosti. V případě korespondenčního jednání elektronickými prostředky nelze aplikovat ustanovení § 430 odst. 2 o.z., neboť adresát jednání nemůže s jistotou vědět, odkud bylo uvedeno. Navíc například prvotních e-mail ze dne 16. července 2017, kterým byla zahájena komunikace zúčastněných, odeslal jméno FO v neděli v den pracovního klidu. Veškeré výsledky práce žalobkyně byly navíc předávány prostřednictvím elektronického úložiště zřízeného na adrese https://gitlab.gbtechhub.com, které nebylo zřízeno žalovanou a které nemá ani pod kontrolou, takže nebyla zjevně příjemcem provedené práce a žalobkyní vytvořené dílo jí nebylo nikdy předáno.

32. Žalovaná dále rozváděla námitku, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo. „Poptávkový e-mail“ jméno FO ze dne 16. července 2017 považovala za výzvu k podání nabídky na uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 1733 o.z. Následně připouštěla jednání o uzavření smlouvy vedená mezi žalobkyní na straně jedné a jméno FO a jméno FO na straně druhé. Odmítala, že by na ona zpráva představovala nabídku na uzavření smlouvy, kterou mají na mysli ustanovení § 1731 a následujících o.z., stejně jako se závěrem o uzavření smlouvy o dílo na základě „akceptační zprávy“ jméno FO ze dne 14. srpna 2017 v 16 hodin 50 minut 55 sekund. Odkazovala na ustanovení § 1731 a 1732 o.z., podle nichž nabídka na uzavření smlouvy musí být dostatečně konkrétní s definitivním obsahem, tedy obsahovat podstatné náležitosti smlouvy, aby ta mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Stejně z ní musí plynout závaznost, respektive směřování k uzavření smlouvy a vůle oferenta být přijetím právně vázán. Definitivnost předpokládá, že tvoří finální návrh obsahu smlouvy v rámci kontraktačního procesu a naopak nepředpokládá její pozdější změny či doplňky v dalším vyjednávání s odkazem na strany 1671 až 1673 komentáře zmíněného v odstavci 30. shora. Zdůrazňovala, že i po tvrzené nabídkové zprávě ze dne 7. srpna 2017 odeslané jméno FO ve 14 hodin 49 minut 30 sekund zúčastněné osoby dále jednaly o konečných podmínkách smlouvy o dílo, takže se nejednalo o definitivní návrh. Poukazovala i na fakt, že v průběhu elektronické komunikace bylo ze strany žalobkyně předloženo celkem sedm dokumentů, které byly označeny jako závazná nabídka a její akceptace (Binding offer and acceptance). Uvedené zprávy tedy byly nejvýše mezikrokem v kontraktačním procesu. Žalobkyně pak pomíjí fakt, že výsledné dílo by bylo rovněž dílem autorským, u něhož je zcela standardním sjednání licence již před uzavřením smlouvy o dílo. Jiný postup neodpovídá tržním standardům daného odvětví a objednatel by se ocitl v rozporu s péčí řádného hospodáře. V hodnocené věci by se jednalo o licence výhradní vyžadující obligatorně písemnou smlouvu, která v daném případě ujednána nebyla.

33. Žalovaná odůvodňovala závěr o neuzavření smlouvy též okamžikem podpisu CNDA až ke dni 21. srpna 2017, která je typově dohodou uzavíranou stranami v předsmluvní fázi kontraktačního procesu. Je v ní vyjádřen jejich zájem vstoupit v jednání o potenciální spolupráci, v jehož rámci se předpokládá výměra důvěrných informací, k jejichž ochraně má celá smlouva sloužit, ať už následně k uzavření finální smlouvy dojde či nikoliv. CNDA je opět koncipována tak, aby se vztahovala na všechny entity skupiny právnická osoba bez ohledu na to, která z nich je smluvní stranou. Pro identifikaci strany tvrzené smlouvy o dílo je tak nepodstatné, kdo CNDA uzavřel. Absenci uzavření smlouvy žalobkyně dovozovala i z data vystavení zálohové faktury 27. září 2017 s odůvodněním, že by nebyla vystavena až po uzavření smlouvy, neboť zálohou se dle ustanovení § 1807 o.z. rozumí plnění poskytnuté jednou stranou druhé před uzavřením smlouvy. Faktura nebyla navíc žalovanou nikdy zaplacena ani uznána. Ve svém textu neuvádí ani odkaz na smlouvu o dílo. Citovala v tomto směru v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 1520/2005 týkajícího se náležitostí nabídky na uzavření smlouvy a jejích odlišností od pouhého zahájení vyjednávání o podmínkách, za kterých může být v budoucnu smlouva uzavřena.

34. Žalovaná zdůrazňovala, že tvrzená nabídka na uzavření smlouvy o dílo nebyla stricto sensu ani přijata s odkazem na ustanovení § 1740 odst. 1 o.z., podle něhož se k přijetí nabídky vyžaduje souhlas vůči oferentovi, mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Z tvrzené nabídky není zřejmé, které osobě je adresována, takže nelze ani posoudit, zda ji přijal pravý oblát, což je podmínkou vzniku smlouvy i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2015, sp. zn. 32 Cdo 3885/2014, ze kterého citovala. Dokument označuje jako klienta a adresáta nabídky pouze „právnická osoba“ bez dalších identifikačních prvků, tedy nikoliv v souladu s ustanovením § 3019 o.z., podle něhož je identifikační číslo právě takovým ztotožňujícím údajem. Označení právnická osoba neodpovídá celé firmě žalované a může odkazovat nejen na ni, ale i na jinou entitu z celé skupiny právnická osoba včetně právnická osoba či pouze na označení projektu, aniž by vypovídala o osobě obláta. Citovala dále z ustanovení § 1740 odst. 2 o.z., podle něhož projev vůle obsahující dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Tvrzený akceptační e-mail jméno FO obsahuje zřejmé výhrady a odchylky, neboť se v něm uvádí, že požadovaná záloha může být proplacena až v polovině září, že jméno FO požaduje doplnění nabídky o „nacenění iOS systému“ a je učiněna i výhrada connected transaction, tedy že kontraktace se žalobkyní je pro jméno FO transakcí s propojenou osobou vyžadující předchozí schválení na úrovni koncernu, nikoliv interními orgány žalované. Žalobkyně si sama odporuje, tvrdí-li na jednom místě přijetí nabídky ze strany žalované prostřednictvím „akceptačního“ e-mailu, jinde konkludentní přijetí v souladu s ustanovením § 1744 o.z., k němuž však dojít nemohlo s ohledem na výhrady a doplňky tvrzené akceptace. Citovala z ustanovení § 1744 o.z., podle něhož musí možnost faktické akceptace plynout přímo z nabídky nebo ze zavedené praxe stran nebo být obvyklá v daném případě. Žádnou z těchto podmínek žalobkyně netvrdí ani neprokazuje.

35. Žalovaná dále dovozovala absenci uzavření smlouvy z faktu, že v elektronické komunikaci jméno FO vznesl výhradu písemné formy smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 1758 o.z. Poprvé již v „akceptačním“ e-mailu ze dne 14. srpna 2017 s citací: „Vypadá to, že nebudeme moct nic podepsat do půlky září“. Poukazovala i na další následné zprávy jméno FO z 19. září 2017 a jméno FO z 20. září 2017 a 27. září 2017, které řeší okolnosti chystaného podpisu písemné smlouvy. Citovala z ustanovení § 1758 vět první a druhé o.z. se závěrem, že není-li výhrada formy smlouvy respektována, nemůže být smlouva považována za uzavřenou. Smlouva o dílo nemohla být uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronické komunikace i s odkazem na dikci ustanovení § 561 a § 562 o.z., neboť žádná z elektronických zpráv nebyla opatřena řádným podpisem kontrahenta a existuje důvodná pochybnost o identitě obláta. Namítala rovněž nedostatek zastoupení na straně žalobkyně, kterou mohli podle úplného výpisu z jejího obchodního rejstříku v rozhodné době od července do listopadu 2017 v záležitostech, hodnota jejichž předmětu přesáhne částku 500 000 Kč, zastupovat pouze dva jednatelé společně. Za žalobkyni však v celé věci jednal pouze samostatně jeden z jednatelů jméno FO.

36. Žalovaná rovněž podrobně rozebírala svá tvrzení o existenci střetu zájmů a porušení jejích vnitřních předpisů. Střet zájmů mezi zástupci a žalovanou jako zastoupeným shledávala na straně jméno FO a potažmo i jméno FO. Oba před nástupem k žalované působili po dobu několika let ve společnosti právnická osoba a.s., identifikačního čísla IČO, kterou společně založili a úspěšně několik let řídili, což předpokládá úzké vazby mezi oběma doložené i faktem, že jméno FO po svém nástupu do právnická osoba a k žalované přizvala do svého týmu právě jméno FO jako svého přímého podřízeného. Poukazoval na fakt, že prvními společníky žalobkyně byli jméno FO a jméno FO. jméno FO se pak majetkově či osobně podílí na několika českých zahraničních právnických osobách se zaměřením na IT technologie a software. Mimo jiné působí od 14. března 2017 v pozici člena statutárního orgánu v právnická osoba Ltd. se sídlem ve Spojeném království, registračního čísla hodnota, kterou aktivně řídí jeho manželka jméno FO. Pro stejnou společnost pracuje rovněž jméno FO, který byl spoluzakladatelem žalobkyně a jejím prvním jednatelem, než jej v pozici jednatele nahradil právě jméno FO. jméno FO rovněž působí v české společnosti právnická osoba právnická osoba, identifikačního čísla IČO, na níž se všichni nyní jmenovaní podíleli majetkově či osobně členstvím v jejích orgánech. Koncept podnikatelské činnosti a hlavní aktiva obou těchto společností byly vytvořeny žalobkyní, respektive jedná se o jeden z jejích samostatných projektů, což potvrdil i jméno FO v internetovém rozhovoru ze dne 24. října 2017 pro medium czechcrunch.cz. V něm uvedl, že dosud existují mezi žalobkyní a jejími zaměstnanci silné osobní vazby na obě tyto společnosti, že jsou s jejich pracovníky konzultovány projekty žalobkyně, diskutovány strategické otázky a udržovány i osobní vazby zaměstnanců a spolupracovníků. Osobní vazbu zakladatelů a členů žalobkyně právnická osoba právnická osoba dokládala i mediálními výstupy manželů jméno FO a jméno FO. Uzavírala, že původní vývoj aplikace právnická osoba a následně i odštěpení do samostatné právnické osoby právnická osoba právnická osoba bylo v dikci žalobkyně. jméno FO je pak jedním z vlastníků a významných investorů právnická osoba právnická osoba, respektive právnická osoba Ltd. Jeho vazby na jmenované osoby a zástupce společnosti posiluje i vedoucí role jeho manželky právnická osoba Ltd. i právnická osoba právnická osoba Se zaměstnanci těchto společností udržuje jméno FO blízké přátelské vztahy, stejně jako se zaměstnanci žalobkyně, mnohdy se jedná o tytéž osoby. Z elektronické zprávy ze dne 26. září 2017 předložené žalobkyní ve sporu je zřejmé, že zástupci žalované konzultovali s pracovníky právnická osoba právnická osoba i vývoj sporné aplikace, což zmiňuje i jméno FO ve zprávě ze dne 26. září 2017. Trvala na závěru, že o možném střetu zájmů byla žalobkyně informována nejpozději právě v akceptační zprávě jméno FO ze dne 14. srpna 2017. Svědčí o tom i elektronická zpráva jméno FO ze dne 20. září 2017, v níž se na konflikt zájmů dotazuje. O stejném svědčí i dotaz jméno FO adresovaný jméno FO, jenž byl dán na vědomí též jméno FO a jméno FO.

37. Žalovaná k elektronickému sdělení jméno FO ze dne 25. září 2017, že obdržel povolení go-ahead, doplňovala, že se jednalo o nepravdivou informaci, neboť interní souhlas od žalované či jiné osoby z koncernu právnická osoba k uzavření sporné smlouvy o dílo neobdržel. K tomu by mohlo dojít pouze písemně ze strany osob stanovených v interní směrnici koncernů žalované – Code of Business. Zdůrazňovala i reakci jméno FO z mateřské společnosti žalované na sdělení jméno FO ze dne 28. července 2017 o možném střetu zájmů, v níž jméno FO ke dni 2. srpna 2017 žádá jméno FO, aby s transakcí, tedy s kontraktací se žalobkyní ještě vyčkal nejméně do poloviny či konce září, kdy má doběhnout jiná obdobná transakce u mateřské společnosti žalované, neboť obě transakce jsou podle pravidel hongkongské burzy považovány za transakce s propojenou osobou, při níž hrozí střet zájmů. Citovala z ustanovení § 437 odst. 1 a 2 o.z. se závěrem, že dovětek odstavce 1 § 437; – „ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět“ – se v daném případě neaplikuje, neboť jméno FO, pokud by zastupoval žalovanou či právnická osoba, činil by tak jako zákonný, nikoliv smluvní zástupce. Střet zájmů byl od počátku zřejmý, věděl o něm i jméno FO a rovněž je dal na vědomí žalobkyni, že se jedná o transakci s propojenou osobou a kamarádskou zakázku, která by podléhala interním schvalovacím procesům žalované na úrovni koncernu. Přesto instruoval jméno FO, aby na vytvoření aplikace se žalobkyní pracoval, ačkoliv interním souhlasem nedisponoval, čehož si byla žalobkyně od počátku vědoma. Doplňovala, že nemožnost zastoupení pro střet zájmů se uplatní i ve vztahu žalované a jméno FO, který jednal zřetelně z instrukce jméno FO a byl jeho přímým podřízeným, navíc s blízkým osobním vztahem, s odkazem na stranu 460 komentáře k o.z. uvedenému shora v odstavci 30.: „Pokud jedná sice osoba formálně od zástupce odlišná, ale na zástupci svým pracovním či funkčním zařazením závislá, předpoklad domněnky naplněn bude.“ Navíc citovala z ustanovení § 166 odst. 2 o.z. ohledně zastoupení právnické osoby zaměstnancem, podle kterého má omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo. Žalobkyně věděla o nutnosti schválení celé transakce před uzavřením vlastní smlouvy o dílo, byla o tom bez pochybností informována. jméno FO ani jméno FO nemohli při sjednávání smlouvy zastoupit žalovanou, došlo-li k uzavření smlouvy, pak oba jednali svým jménem na dne vlastní účet.

38. Žalovaná po replice žalobkyně trvala na nedostatku své pasivní legitimace s tvrzením, že se nepokoušela identifikovat osobu zavázanou z jednání jméno FO a jméno FO, zpochybňovala pouze tvrzení žalobkyně, že by zavázanou byla ona sama. Jednání žádného ze jmenovaných jí přičitatelné nebylo, respektive není postaveno najisto, že jednali přímo za ni. Ze samotného užití elektronické adresy s doménou právnická osoba.com. nelze obecně dovodit, že by jinak uživatel adresy byl oprávněným zástupcem žalované a jednal jejím jménem, neboť stejnou doménu užívají další stovky zaměstnanců různých členů skupiny právnická osoba, kteří mají obvykle mimo jiné i v obchodní firmě totožné příznačné označení právnická osoba jako žalovaná. Doména obsahuje i dovětek „int“, tedy International, a je opatřena koncovku.com, což opět není koncovka příznačná pro Českou republikou. Hodnocená doména užité elektronické adresy není rozhodným ukazatelem, rozhodná je zejména identifikaci jednající osoby přímo v textu elektronické zprávy. Žádná ze zpráv neobsahuje odkaz na žalovanou, žádná z jednajících osob nepoužila standardní podpisový link. Nerozhodným je i fakt, že výraz právnická osoba je chráněn ochrannou známkou žalované, neboť ta je registrován nejen jménem žalované, ale i dalších členů skupiny, osob od žalované odlišných. Zástupci žalobkyně se pouze domýšleli, s kým vlastně jednají, respektive se touto otázkou prakticky nezabývali, spokojili se pouze s vědomím, pro koho bude dílo vytvořeno, nikoliv čím jménem a na čí účet. Odmítala, že by ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 o.z. byla elektronická adresa součástí provozovny podnikatele. Jedná se nehmatný virtuální činitel, provozovnou podnikatele se oproti tomu míní fyzický prostor, u něhož zákon klade specifické požadavky na jeho označení, provozní dobu, přítomnost zástupce podnikatele atd. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2005, sp. zn. 32 Odo 1026/2004. Odmítala i poukaz žalobkyně na ustanovení § 420 odst. 1 o.z. obsahující zákonnou definici podnikatele, z něhož se snaží žalobkyně dovodit zástupčí oprávnění jméno FO či jméno FO s ohledem na existenci jejich pracovních poměrů. Nesouhlasila s výklady žalobkyně týkajícími se ustanovení § 161 a 436 o.z., neboť ani neformálním způsobem v dané věci nedali pánové jméno FO a jméno FO najevo, že ve věci smlouvy o dílo jednají zrovna za žalovanou. jméno FO neužíval pouze elektronickou adresu žalované a komunikace neprobíhala vždy jen v obvyklých pracovních hodinách. Pracovní název díla právnická osoba je rovněž nerozhodný pro identifikaci žalované jako kontrahenta. Svědčí pouze o tom, pro koho bylo dílo vytvářeno, nikoliv na čí účet a koho jménem. jméno FO uzavřena smlouva o mlčenlivosti nesvědčí o zástupčím oprávnění jméno FO či jméno FO, neboť fungovat pro celou skupinu právnická osoba.

39. Žalovaná nesouhlasila se spekulacemi žalobkyně o jejím postavení v celém koncernu. Její úlohou není primárně realizace koncernových aktivit na území České republiky. Byla založena za účelem podpory vytváření a správy digitální platformy včetně marketingových aktivit a poskytování zákaznické podpory se současným zaměřením na výzkum a vývoj elektrických částí výrobků koncernových entit. Úzce spolupracoval s ostatními společnostmi z koncernu a z České republiky operovala pouze z toho důvodu, že se většina týmu podílejícího se na její činnosti nacházela zde. Ve svém předmětu činnosti úzce spolupracovala s dalšími subjekty ze skupiny právnická osoba. Jednání žalobkyně se zaměstnanci žalované bylo založeno jen na blízké vazbě jméno FO s nimi, nikoliv na tom, že by zástupci žalobkyně nemohli jednat s jiným subjektem z koncernu. CNDA byla podepsána jménem žalované pouze pro logickou dostupnost jejích zástupců v České republice, chránila obchodní tajemství všech členů skupiny právnická osoba, ne pouze žalované, takže rovněž nesvědčí o uzavření smlouvy o dílo právě ze strany žalované. jméno FO jednání na území České republiky a v prostorách žalované nesvědčí o osobě kontrahenta smlouvy o dílo. Ještě ke dni 27. září 2017 jednatel žalobkyně jméno FO nevěděl, s kým má smlouvu uzavřít. Nemůže být jedno, jak tvrdí žalobkyně, který subjekt ze skupiny právnická osoba smlouvu uzavřel, neboť jednotlivé společnosti jsou samostatnými osobami a nejsou volně zaměnitelné.

40. Žalovaná odmítala, že by u žalobkyně vyvolala domněnku oprávněnosti zastupování a tím i její dobrou víru, neboť ustanovení § 444 o.z. se uplatní primárně pro smluvní zastoupení, které žalobkyně netvrdí. CNDA pak neuzavřel se žalovanou jméno FO, podepsali ji jednatelé jméno FO a jméno FO. Trvala na stanovisku, že nedošlo k řádnému uzavření smlouvy o dílo. Jednání o dalším obsahu budoucího díla týkající se finálního rozpočtu, funkcionalit, rozsahu, termínů, licenčních podmínek a dalších záležitostí probíhala i po žalobkyní tvrzeném rozhodném datu 14. srpna 2017. Až dne 21. srpna 2017 byla uzavřena CNDA, která je typicky uzavírána ještě před tím, než si strany začnou vyměňovat důvěrné informace, nikoliv jen obchodní tajemství. Zmíněné plyne i z textu CNDA, v jehož bodu A) preambule je uvedeno, že „Strany aktuálně jednají o a vyhodnocují podmínky možné spolupráce dle separátní dohody“. Dohoda je nadto uzavřena s účinností pro futuro, bylo by zjevně zbytečné ji uzavírat v době, pokud by již existovala finální realizační smlouva o dílo. CNDA nezmiňuje, že by přímo žalovaná zahajovala spolupráci se žalobkyní, neboť se týká všech spřízněných osob ze skupiny právnická osoba, která celá se žalobkyní spolupráci zahajuje. Žalovaná v dohodě figuruje jako kontrahent jen proto, že byla místně nejdostupnější. Odmítala, že by převzala zdrojový kód. Obdržel jej adresa, který nebyl jejím zaměstnancem ani osobou oprávněnou za žalovanou v těchto věcech. Nikdy netvrdila neplatnost smlouvy o dílo, ale její absenci, neuzavření.

41. Žalovaná ke střetu zájmů doplňovala své závěry o realizaci „kamarádské transakce“, pověření známých jméno FO provedením díla za velmi „přátelských podmínek“ s odkazem zejména na nabízenou motivační složku 200 000 Kč. Odkazovala na elektronickou zprávu jméno FO ze dne 20. září 2017, podle níž si žalobkyně byla dobře vědoma, že pro uzavření smlouvy o dílo a zaplacení zálohy bylo třeba získat nezbytné korporátní schválení na koncernové úrovni pro střet zájmů na straně jméno FO, který celý projekt vedl. Z toho dovozovala vědomost reálného střetu zájmů na straně žalobkyně, ale i skutečnosti, že před uzavřením jakékoliv smlouvy a zaplacením jakéhokoliv plnění je třeba získat interní schválení v rámci koncernu právnická osoba. Žalovaná netvrdí přímý střet zájmů na straně jméno FO, který však jednal na pokyn svého přímého nadřízeného a nikoliv samostatně, a proto závěr o střetu zájmů na jeho osobu dopadají. Trvala na tom, že s odkazem na ustanovení § 166 odst. 2 o.z. mělo v dané věci omezení zástupčího oprávnění jméno FO vnitřními předpisy žalované účinky vůči žalobkyni jako třetí osobě, neboť jí muselo být známo. Střetu zájmů se nedovolávala až v průběhu soudního řízení, dovolal se jej jednatel jméno FO nejpozději v listopadu a prosinci roku 2017 v navazujících jednáních se zástupci žalobkyně, přičemž není zákonem stanovené prekluzivní lhůta k uplatnění námitky střetu zájmů.

42. Žalovaná považovala za nepodložené dohady úvahy žalobkyně o důvodech zastavení celého projektu právnická osobaAnonymizováno od počátku řízen jméno FO, který jej vedl samostatně a bez bližšího zahrnutí žalované, jež o něm měla jen obecnou povědomost, neznala detaily a fázi postupujícího projektu. Zcela důvodně předpokládala, že nebyla-li uzavřena písemná smlouva o dílo, je věc ve stavu jednání o podmínkách spolupráce. O kamarádské povaze transakce svědčí, že žalobkyně netrvala nejdříve na uzavření písemné smlouvy o dílo, jak bývá v podobných případech standardní. Nemůže se tak dovolávat dobré víry, že pracuje na zakázce pro žalovanou jako zhotovitele. Pracovala bez písemné smlouvy a jednala s osobami, které nijak nedoložili své zástupčí oprávnění žalované. K odmítnutí placení ze strany žalované nedošlo kvůli změně její obchodní politiky. Odmítá jen principiálně platit za vývoj aplikace, kterou objednal jméno FO bez přímé kontroly žalované při nedodržení elementárních pravidel platných pro celý koncert právnická osoba.

43. Žalovaná v návaznosti na prováděné důkazy zdůrazňovala osobní propojenost žalobkyně s jméno FO a tím existující střet zájmů s odkazem na blízké přátelství potvrzené svědkem jméno FO, které jméno FO pojilo i s jméno FO. S oběma se podílel na společných projektech a panovaly mezi nimi intenzivní i osobní i obchodní vazby. Ve spojení s nestandardními podmínkami transakce je tak doloženo, že kvůli střetu zájmů jméno FO se žalovanou bylo v rozhodné době zastoupení žalované jméno FO znemožněno. Nestandardnost podmínek například ve vztahu k bonusu za dřívější ukončení díla v rozsahu 10 % celkového třemi potvrdil i svědek jméno FO. Současně potvrdil, že taková aplikace byla jediným případem, kdy od počátku do konce zadali vytvoření celé aplikace externě, nikoliv prostřednictvím týmu zaměstnanců žalované. O nestandardnosti vztahu svědčí i absence písemné smlouvy soud o dílo s licenčními ujednáními, která jsou z obchodního a konkurenčního hlediska pro objednatele zcela nepostradatelná. Práce na vývoji probíhaly před finálním potvrzením zadání mimo jakýkoliv business plán, který byl jméno FO povinen vypracovat a předložit ke schválení uvnitř žalované. Po ukončení spolupráce jméno FO se skupinou právnická osoba byly všechny jeho projekty podrobeny interní revizi ze strany jméno FO a jméno FO jako nadřízeného jméno FO a jednoho z členů statutárního právnická osoba, který v prosinci 2017 rozhodl s konečnou platností o zastavení všech projektů s jméno FO spojených a o vypořádání závazků plynoucích z nich osobám ze skupiny právnická osoba z těch projektů, jejichž realizace byla řádným způsobem interně schválena. jméno FO byl pak i dle výpovědi svědků jméno FO a jméno FO při zadávání práce na projektu rozhodující osobou, měl schvalovat rozpočet, mít schválený business plán, nábor lidí atp. jméno FO sice podle vnitřního kodexu jednání v obchodním styku oznámil jméno FO na právní oddělení právnická osoba hrozící střet zájmů, nevyčkal však na udělení potřebného interního písemného souhlasu člena představenstva a personálního oddělení celé skupiny. Žalovaná akcentovala i další interní omezení zástupčího oprávnění plynoucí z jejích vnitřních předpisů, kdy i svědek jméno FO věděl o nutnosti jakýkoliv výdaj převyšující částku 500 EUR předložit ke schválení formou tzv. CER formuláře. Rovněž potvrdil, že pro spolupráci se žalobkyní takto schválený formulář neviděl. K souhlasu byl oprávněn jméno FO, finanční ředitel skupiny právnická osoba mimo jiné i pro Evropu, k němuž nedošlo. Potřebný souhlas, o němž žalobkyně věděla, udělen nebyl, ze strany žalované bylo dne 12. října 2017 jméno FO sděleno, že nákup od žalobkyně nebude schválen.

44. Žalovaná zdůrazňovala, že pochybnosti o správnosti určení osoby obláta a o platném uzavření smlouvy o dílo podpořil i jméno FO, když uvedl, že na vývoji aplikace pracovali převážně externisté – kontraktoři, vedle žalobkyně též kontraktu říze společnosti Anonymizováno právnická osoba., identifikačního čísla IČO, a Anonymizovánoo., odštěpný závod, identifikačního čísla IČO, nikoliv tedy zaměstnanci žalované. jméno FO vlastní vývoj aplikace neprobíhal tedy převážně v kancelářích žalované a některé schůzky, které se v nich uskutečnily, rovněž neprokazují uzavření smlouvy se žalovanou, neboť prostory mohly užívat i jiné entity z koncernu žalované. Celý projekt byl řízen jméno FO se zapojením zcela specifického týmu, v němž převažovali externisté nad zaměstnanci žalované. Měl zcela svébytné postavení, o čem svědčí i používání domény Anonymizováno.com a úložiště gitlab oddělených od ostatních virtuálních struktur běžně užívaných v rámci skupiny právnická osoba. Zázemí bylo zřízeno na základě rozhodnutí jméno FO a jméno FO přes odpor mateřské společnosti v Německu. Svědek jméno FO potvrdil globální působení celého týmu jméno FO, diskuze o něm se vedly na úrovni celé skupiny právnická osoba, celý tým měl globální charakter. Fakt, že jméno FO byl v té době zaměstnancem žalované, tak s ohledem na tyto námitky nesvědčí o určení žalované jako osoby, která měla být vůči žalobkyni vázána v souvislosti s vývojem aplikace právnická osoba. Jednatelé žalované věděli pouze o rozvoji ideje celé aplikace, neznali však stav jednání se žalobkyní a neměli přístup na externí úložiště, do něhož žalobkyně ukládala zdrojové kódy aplikace. Oba jednatelé žalované tak mohli předpokládat, že jim bude předložen alespoň návrh písemné smlouvy, dospějí-li jednání s potenciálním dodavatelem do finální fáze, což se nestalo. Mohli důvodně očekávat, že případná smlouva o dílo bude uzavřena i na vyšší úrovni koncernu, což odpovídalo záměru o nadnárodním užití aplikace a faktu, že jméno FO působil v prvé řadě jako výkonný ředitel pro digitální technologie pro celou skupinu právnická osoba. Ke zdrojovým kódům aplikace se jednatelé žalované dostali se značným zpožděním v průběhu prosince roku 2017 a ledna 2018, kdy již došlo k ukončení spolupráce s týmem jméno FO. jméno FO pak sám měl pochyby o svém oprávnění zavazovat žalovanou vůči třetím osobám. Neměl tedy zřetelně v úmyslu při jednání se žalobkyní žalovanou zavázat k jakémukoliv plnění. Z jeho výpovědí je zřejmé, že volně zaměňuje mezi žalovanou a celou skupinu právnická osoba, takže ani on neměl jasno o osobě obláta. Byla-li by jednání o smlouvě o dílo vedena alespoň za podmínek přibližujících se běžnému standardu, jistě by žalobkyně uzavřela s příslušným objednatelem před vlastním započetím provádění díla nejprve písemnou smlouvu o dílo nebo by alespoň dbala na bližší úpravu vzájemných vztahů do doby uzavření takové smlouvy, což by učinil každý podnikatel jednající s péčí řádného hospodáře v jejím postavení i s ohledem na cenu díla.

45. Žalovaná nesouhlasila s odkazy žalobkyně na komentářovou literaturu zmíněnou shora v odstavci 21. a týkající se výkladu ustanovení § 166 o.z. o smluvní, nikoliv zákonné povaze zastoupení zaměstnavatele ze strany zaměstnance. Neodpovídá záměru zákonodárce, převažujícímu názoru odborné veřejnosti ani závěrům judikatury Nejvyššího soudu. Žalobkyně záměrně vypouští ze své citace pasáž zmiňující odlišné právní názory („Tichý uvádí, že jde o zastoupení velmi blízké zastoupení zákonnému“). Rovněž nesprávně vykládá citaci komentáře, jehož autoři výslovně uvádějí, že se jedná o zastoupení sui generis, pro které primárně platí zvláštní právní úprava. V případě její mezerovitosti a nutnosti analogické aplikace jiných zákonných ustanovení se přiklánějí spíše k aplikaci ustanovení o.z. o smluvním zastoupení. Závěr žalobkyně o smluvní povaze zastoupení právnické osoby zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 166 o.z. je nepodložený. Upozorňovala na systematické zařazení citovaného ustanovení dopadající nejen na zastoupení právnické osoby statutárním orgánem, ale i jinými zástupci včetně členů jiných orgánů právnické osoby, jejími zaměstnanci a členy. Není tak správné tvrzení žalobkyně, že naprostou většinu ustanovení § 161-167 o.z. nelze na zastupování zaměstnavatele zaměstnancem objektivně vůbec aplikovat. Zdůrazňovala, že převážná část odborné veřejnosti se shoduje v závěru, že zastoupení právnické osoby zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 166 o.z. má povahu zákonného zastoupení s odkazem na komentář o.z. od autorského kolektivu Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654), Komentář. 1. vydání, adresa: právnická osoba. Beck, 2014, § 166. Odkazovala i na komentář zmíněných shora v odstavci 30., který rovněž považuje komentované zastoupení jako odlišné od zastoupení smluvního. Zmiňovala i důvodovou zprávu k o.z., podle které: „Má-li právnická osoba zaměstnance, jsou ti jejími zákonnými zástupci, přičemž rozsah jejich zástupčího oprávnění je omezen tím, jak se obvykle pojí s jejich pracovním zařazením a funkcí.“. Ke stejnému závěru dospívá i Nejvyšší soud s odkazem na rozhodnutí ze dne 28. února 2019, sp. zn. 21 Cdo 2972/2018, podle něhož mimo jiné: „Zaměstnanec tedy může vedle zákonného zastoupení podle ustanovení § 166 odst. 1 o.z. svého zaměstnavatele, který je právnickou osobou, v uvedeném rozsahu (uvedeném v plné moci) zastupovat též jako zmocněnec ve smyslu § 441 odst. 1 o.z., ujedná-li si to s ním zaměstnavatel.“ Dovětek ustanovení § 437 odst. 1 o.z. tedy nelze na hodnocenou věc použít a žalobkyně zcela opomíjí skutečnost, že ještě před údajným uzavřením smlouvy o dílo byla ze strany jméno FO i jméno FO opakovaně výslovně upozorněna na skutečnost, že ani jeden z nich nemůže se žalobkyni uzavřít jakoukoliv smlouvu nebo poskytnout zálohu na plnění před tím, než dojde k platnému schválení celé transakce, a to včetně schválení hrozícího střetu zájmů, dle příslušných interních pravidel koncernu právnická osoba. Pro případ závěru o smluvním zastoupení žalované ze strany jméno FO či jméno FO doplňovala, že o střetu zájmů žalobkyně věděla před uzavřením smlouvy, na což pamatuje ustanovení § 437 odst. 2 o.z. umožňující zastoupenému dovolat se střetu zájmů. Žalobkyni nesvědčí ani dobrá víra pro případ překročení zástupčího oprávnění obou jmenovaných s odkazem na ustanovení § 446 o.z., který v závěru uvádí, že právní fikce dodatečného schválení jednání zástupce překročivšího zástupčí oprávnění ze strany zmocnitele nenastupuje, pokud osoba, s níž zástupce jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje. Pro hodnocenou věc neposkytuje o.z. žalobkyni tvrzenou ochranu kvůli její vědomosti o existujícím střetu zájmů a kvůli absenci dobré víry o nepřekročení zástupčího oprávnění.

46. Žalovaná popírala, že by mohlo dojít ze strany žalované k následné konvalidaci jednání jméno FO. Mlčky učiněná konvalidace jednání nemůže být dostačující s odkazem na ustanovení § 437 odst. 1 in fine o.z., neboť se nejedná o smluvní zastoupení. I tak nemůže být žalobkyně chráněna pro absenci dobré víry ve smyslu ustanovení § 437 odst. 2 o.z.. Navíc jméno FO v elektronické komunikaci s koncernovým nadřízenými (e-mail jméno FO z 28. července 2017) zmiňuje, že se jedná o potenciální obchod, který by rád žalobkyni zadal. Adresát jeho oznámení neměl možnost z popsané informace vyrozumět skutečný stav kontraktačního procesu a promptně vydat příslušný pokyn k jeho zastavení, jak žalobkyně namítá. jméno FO ve zprávě pokládá otázku, zda se jedná v dané věci o transakci mezi propojenými osobami a zde je třeba souhlasu někoho dalšího než jméno FO. jméno FO v reakci na dotaz žádá jméno FO, aby neuzavíral žádnou smlouvu až do poloviny/konce září. jméno FO touto notifikací jméno FO nesplnil podmínky stanovené vnitřním předpisem koncernu žalované, neboť vedle oznámení byl povinen vyčkat udělení písemného souhlasu s transakcí ze strany člena představenstva a personálního oddělení skupiny, který neměl.

47. Žalovaná trvala na absenci své vědomosti o uzavření smlouvy o dílo na vývoj celé aplikace, neboť veškeré aktivity řídil jméno FO do značné míry izolovaně a mimo standardní korporátní prostředí. Veškeré vzniklé zdrojové kódy aplikace byly ukládány na externí úložiště, ke kterému neměli jednatele žalované přístup. jméno FO jméno FO rovněž komunikoval z elektronických adres zřízených pod doménou nepatřící žalované či někomu z členů koncernu právnická osoba. Nemohla mít ani přehled o práci externistů pracujících pro žalobkyni, byť by příležitostně ke své práci užívali její kanceláře. Primárně pracovali na schválených interních projektech žalované. Navíc jakékoliv osoby spolupracující se žalovanou vystupují v předkládané elektronické komunikaci vůči žalobkyni nejvýše v roli pomocných koordinátorů, nikoliv vývojářů. Je v ní zahrnut pouze jediný externista spolupracující se žalobkyní, adresa, který však primárně pro žalovanou vyvíjel jiné aplikace. Koordinační činnost tak byla evidentně nevýznamná a při průběžné kontrole prováděných prací ze strany žalované prakticky nedetekovatelná. Jednatelé žalované neměli tímto způsobem možnost zjistit, že byla vyvíjena sporná aplikace.

48. Žalovaná odmítala argumenty, že neprokázala skutečný střet jejích zájmů se zájmy jméno FO. Střet označila, kvůli němu si nepřála být jeho právním jednáním vázána. Pro jednání ve střetu zájmů není nezbytné, aby došlo k přímému (hmotnému) zvýhodnění druhé strany. Rozpor v zájmech nastává i tehdy, pokud vlastní zájem zástupce nebo další osoby, v jejíž prospěch zástupce jedná, brání plné realizaci zájmů zastoupeného, což nastalo v případě jméno FO s ohledem na opakovaně popisované nestandardní podmínky celé transakce, která rozhodně nebyla zadána zcela v souladu se zájmy žalované. Odmítala spekulace žalobkyně, že jediným důvodem pro zastavení prací na dokončení aplikace byla změna její obchodní strategie. Využitelnost celé aplikace v rámci skupiny právnická osoba totiž neměla žalovaná či jiná společnost z celé skupiny možnost předem detailně posoudit s ohledem na absentující business plán, který jméno FO pro tuto aplikaci nikdy nepředložil. Pouze v rámci skupiny prezentoval záměr vývoje aplikace, aniž by vysvětlil její možný ekonomický přínos. Žalovaná až posléze zjistila podmínky, za kterých je aplikace vyvíjená, v souvislosti s koncem působení jméno FO. Právě okolnosti „pirátského“ zadání vývoje aplikace obcházejícího veškeré interní procedury koncernu žalované společnosti ovládané blízkými přáteli zadavatele jméno FO byla důvodem, pro který žalovaná odmítla ve vývoji aplikace, kterou se neobjednala, pokračovat a nadto za ni zaplatit.

49. Žalovaná v návaznosti na doplňovaná vyjádření žalobkyně rozvíjela jednotlivé body své obrany. Ustanovení § 437 odst. 2 o.z. normuje toliko vyvratitelnou domněnku existence střetu zájmů, nestanoví taxativní výčet jeho případů. Prostor pro vznik relevantního střetu zájmů je výrazně širší a dopadá obecně na případy, v nichž má zástupce, byť jen zčásti, zájem na tom, aby záležitost nebyla vyřešena v nejlepším zájmu zastoupeného, respektive pokud na straně zástupce nastanou subjektivní okolnosti, jež brání v plném prosazování nejlepších zájmů zastoupeného. Nezbytnou podmínkou tak není vznik jakéhokoliv prospěchu na straně jméno FO, včetně finančního. Na střet zájmů usuzovala nejen z obchodních a osobních vazeb (jméno FO jako jeden z nejlepších přátel jméno FO, společně trávené dovolené či teambuildingy s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. července 2018, sp. zn. II. ÚS 955/18), ale též kvůli tomu, že jméno FO na počátku nepoptal v rozporu s běžným postupem další potenciální dodavatele aplikace a nevyžádal jejich nabídky. Vývoj aplikace byl v plném rozsahu zadán externí společnosti, ačkoliv to bylo zcela mimo dosavadní běžnou praxi jeho skupiny, v situaci, kdy zcela chyběl kompletní schválený business plán na celou aplikaci. Odkazovala na elektronickou komunikaci mezi jméno FO a jméno FO ze dne 9. října 2017, podle které nejen neexistoval řádně dokončení business plán, ale oba se teprve zamýšleli, jakým způsobem bude obecně celá digitální platforma Caree zahrnující mimo jiné i aplikaci právnická osoba vlastně generovat zisk. Zmíněná komunikace navazuje na výtku jednatele žalované jméno FO ohledně absence business plánu a je zjevné, a že se jméno FO jen dodatečně snažil prosadit rychlé dokončení vývoje aplikace, která byla pro žalovanou nevýhodná a v příkrém rozporu s jejími nejlepšími zájmy. Žalovaná nepovažovala za standardní přislíbený bonus za včasné dokončení vývoje aplikace v částce odpovídající přibližně 10 % očekávané ceny díla ani cenové podmínky, kdy například práci grafika najatého externě žalobkyní tato přefakturovala žalované za částku téměř pětinásobnou, tedy s marží 354 %. Operativu vývoje aplikace řešil výhradně tým jméno FO a „kabinetně“, aniž by informoval o přímém zadání vývoje jednatele žalované. Svědek jméno FO potvrdil, že jednatel žalobkyně jméno FO nechtěl na počátku zahájit práce bez písemné smlouvy, od požadavku ustoupil právě s ohledem na blízké vztahy společníků žalobkyně s jméno FO, který přislíbil uhrazení zakázky s tím, že mi má velký rozpočet (budget), který chce v rámci rozvoje inovací investovat.

50. Žalovaná odmítala žalobkyní deklarované důsledky jednání zaměstnance ve střetu zájmů, který je třeba odlišovat od překročení zástupčího oprávnění. Pro případ střetu zájmů zaměstnance jako zákonného zástupce zaměstnavatele není důvodu vyloučit aplikaci ustanovení § 460 o.z. o jmenování opatrovníka. Citované ustanovení neříká, že střet zájmů je za daných okolností možné řešit výlučně tímto způsobem. Dopadá především na případy, kdy není jiného způsobilého zástupce. Nesouhlasila ani s výkladem ustanovení § 446 o.z. Není důvodu na zákonného zástupce aplikovat pravidlo stanovené zákonem pro zastoupení smluvní. Ustanovení § 440 o.z. pak jasně stanoví způsob řešení překročení zástupčího oprávnění i pro případ zákonného zastoupení, tedy schválení bez zbytečného odkladu. Trvala na své nevědomosti o střetu zájmů na straně jméno FO a možnosti jej řádně posoudit a přijmout případná nezbytnost opatření k ochraně zájmů žalované, neboť na svůj střet zájmů upozornil jméno FO pouze právnická osoba, se kterou žalovaná není a nikdy nebyla totožnou osobou. Ve svém oznámení jméno FO neuvedl pravou povahu střetu zájmů, neboť zamlčel blízké přátelské vztahy udržované se zástupci žalobkyně. právnická osoba z právnická osoba, jméno FO i paní jméno FO, navíc zjevně ve svých reakcích považovali za stranu, která bude vstupovat do smluvního vztahu se žalobkyní, nikoliv žalovanou, ale její mateřskou společnost, právě právnická osoba. jméno FO jméno FO nesplnil požadavky na řádné oznámení střetu zájmů ve smyslu o.z., které by založilo reálné povědomí žalované o tom, že hodlá uzavřít smlouvu o dílo mezi žalobkyní a žalovanou na vývoj aplikace právnická osoba, natož aby dalo žalované možnost učinit další kroky k efektivnímu zabránění celé situaci. I oznámení jméno FO podporuje závěr, že jeho záměrem nebylo zavázat ze smlouvy o dílo žalovanou, ale její mateřskou společnost. Závěry žalobkyně, že žalovaná věděla o chystaném uzavření smlouvy ze strany jméno FO stojícího v konfliktu zájmů, že znala pravou povahu střetu zájmu a měla možnost předejít uzavření smlouvy, jsou tak neudržitelné.

51. Žalovaná opakovanými odkazy na elektronickou komunikaci stran, zejména ze 14. srpna 2017, zdůrazňovala vědomost žalobkyně o nedostatku zástupčího oprávnění na straně jméno FO i jméno FO. Oba naopak vylučovali možnost uzavření smlouvy o dílo a zaplacení zálohy s tím, že nastalá situace bude trvat nejméně do září roku 2017. Jednatel žalobkyně jméno FO sám vypověděl, že posuzování střetu zájmů na straně osoby jednající za kontrahenta je pro žalobkyni standardní věc, kterou znám u většiny velkých firem. Odkazovala i na prohlášení druhého jednatele žalobkyně jméno FO ze dne 6. listopadu 2020, který rovněž uvedl, že se teprve měla podepisovat standardní smlouva, neboť jednatelé právnická osoba nemohli nic podepsat a zaplatit, dokud se u nich nedořeší interní procesy. O tom se radil s jméno FO, neboť to znamenalo zapojit po zahájení prací dodavatele žalobkyně a ze začátku je platit bez zálohy, tedy z rozpočtu žalobkyně. Upozorňovala i na části elektronické komunikace ze dnů 20. září a 25. září 2017, v níž jméno FO vyzýval jméno FO k zaslání návrhu smlouvy a jméno FO potvrzuje, že obdržel svolení k pokračování (povolení go ahead), které se však vztahovalo výlučně k povolení connected transaction a nijak nesouviselo s dalšími potřebnými interními povoleními žalované ani nenahrazovalo chybějící business plán. Komunikace svědčí o tom, že se ještě v té době teprve jednalo o budoucí smlouvě o dílo. jméno FO při své výpovědi nevěděl, zda mohl u žalované uzavírat nějaké smlouvy. Věděl, že nemohl nic za žalovanou podepisovat, což také nečinil, z čehož dovozovala absenci úmyslu jméno FO či jméno FO uzavřít tvrzenou smlouvu o dílo jménem žalované. Z toho důvodu také ani jeden z nich nerozebíral žalobkyní rozsah svého zástupčí oprávnění. Namítané internetové články o začátku působení jméno FO ve skupině právnická osoba, na které žalobkyně odkazovala, nevypovídají nic o jeho pravomocích a týkají se celé skupiny právnická osoba, nikoliv výlučně žalované. Žalovaná nikdy netvrdila, že by její zastoupení jméno FO nebylo možné pro vysoký objem zakázky, považovala však za zcela nestandardní, aby bylo dílo o celoskupinovém významu v hodnotě několika milionů korun českých zadáno na základě ústní dohody.

52. Žalovaná odmítala i způsob aplikace ustanovení § 431 o.z. přednesený žalobkyní. Nedopadá na hodnocenou věc. Odborná veřejnost není jednotná v názoru, zda se ustanovení vztahuje pouze na jednání zástupce podnikatele v provozovně nebo i mimo ni. Vylučuje však zavázání zastoupeného, věděla-li třetí osoba o překročení zástupčího oprávnění zástupce či o něm vzhledem k okolnostem případu vědět musela. Při identifikaci osoby objednatele ze smlouvy o dílo v rozhodné době se těžko může žalobkyně dovolávat pracovních smluv jméno FO a jméno FO, které v té době neznala. Namítané internetové články pak deklarují vstup jméno FO do funkce člena představenstva společnosti právnická osoba, tedy nikoliv žalované, který má na starosti rozvoj digitální strategie pro celou skupinu právnická osoba. Lze tak pochybovat, že by žalobkyně před zahájením soudního řízení měla vůbec povědomí, že jméno FO je zaměstnancem žalované. Odmítala úvahy, že by s ohledem na působení žalované na území České republiky mohli jméno FO či jméno FO zastupovat pouze ji. jméno FO potvrdil, že jeho tým se skládal ze zaměstnanců různých koncernových entit pracujících z různých koutů světa a realizujících globální strategii celé skupiny. Sám si nebyl jistý, v jaké pozici se žalobkyní vlastně jednal, jestli z pozice zaměstnance žalované nebo zástupce právnická osoba. I dotaz jméno FO ze dne 27. září 2017, na kterou osobu jako objednatele má vystavit fakturu, a sdělení jméno FO, že jméno FO byl v postavení CEO pro digitální technologie a nikdo výš nad ním nebyl, svědčí o zaměňování zástupců žalobkyně mezi celou skupinou právnická osoba, mateřskou právnická osoba i žalovanou.

53. Žalovaná odmítala rovněž konstrukci žalobkyně o možném uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 1748 o.z., které na hodnocený skutkový stav nedopadá. Pro vznik smlouvy popsaným způsobem je třeba, aby došlo k učinění řádné nabídky jednou stranou, což se v hodnocené věci nestalo. Nedošlo nejméně k bezvýhradné akceptaci tvrzené rozhodné nabídky ze dne 14. srpna 2017 a jméno FO či jméno FO byli nadáni nedostatkem vůle uzavřít závaznou smlouvu za žalovanou, ani jeden z nich si totiž nebyl jistý rozsahem svého zástupčí oprávnění.

54. Žalovaná k jednání jméno FO jménem žalobkyně doplňovala, že netvrdila jeho relativní neplatnost, ale namítala jeho nepřičitatelnost žalobkyni, takže je irelevantní polemika s aplikací ustanovení § 586 o.z. Stejně nedostatečná je i následná ratihabice opírající se o ustanovení § 440 odst. 1 o.z. a vyžadující dodatečné schválení bez zbytečného odkladu, za který nelze považovat více než tříletý odstup. Právo na přijetí plnění, které měla na sebe žalobkyně přijmout smlouvou uzavřenou v srpnu 2017, by tak již ke dni ratihabice bylo promlčeno. Odmítala dále nedostatek obezřetnosti na její straně i s ohledem na tvrzenou neznalost interních směrnic a pravidel vnitřního uspořádání skupiny právnická osoba na straně žalobkyně. Ta podle ní měla všechny informace k posouzení situace k dispozici na počátku jednání. Věděla o nutném interní souhlasu pro jméno FO. Není podstatné, jestli znala přesnou povahu tohoto souhlasu, podstatné je sdělení o existující překážce bránící uzavření smlouvy o dílo. Neobezřetně jednala naopak žalobkyně, která si neověřila předem, kdo bude vystupovat v zakázce na vysokou částku jako objednatel, vůbec to neřešila a spoléhala se na příslib svých známých, přátel, že obchod bude řádně zaplacen. Nezajímala se ani o řádné zastoupení zhotovitele, přes vlastní pochyby se odchýlila od standardního postupu a začala na díle pracovat bez písemné smlouvy o dílo, jehož provádění zpočátku financovala z vlastního rozpočtu. Je s podivem, že si neověřila osobu jednatele žalované a vztah jméno FO a jméno FO k ní. Není amatérským podnikatelem bez základního právního povědomí, ale naopak profesionálem pracujícím na významných zakázkách pro nadnárodní společnosti s dobrým renomé ve svém oboru.

55. Žalovaná odmítala i výhrady žalobkyně vůči své nedostatečné kontrole nad činností jméno FO, který byl se svým týmem naprosto specifickým případem. Byl nejen zaměstnancem žalované, ale zejména členem představenstva právnická osoba a vedoucím pracovní skupiny zaměřené na rozvoj digitální strategie celého koncernu. Jeho práce tak nebyla kontrolovatelná způsobem, který si žalobkyně představuje. Žalovaná měla v rámci koncernu nastaveny komplexní kontrolní mechanismy, které svědek jméno FO při svém výslechu považoval za „bizarní byrokracii“ a které měly zabránit případům, jako je posuzovaný. jméno FO je i obcházel, proto se žalovaná o jeho činnosti dozvěděla se značným zpožděním a nebyla schopna dříve reagovat. Jednatelé žalované byli oproti všem pravidlům zahrnuti pouze do obecných diskuzi na téma vytváření rozpočtů a prezentace vize budoucího rozvoje. Nevěděli však o faktickém zadání vytváření díla, do komunikace o tom nebyli vůbec zahrnuti. jméno FO nedokončil ani interní přípravou pro zadání vývoje celé aplikace právnická osoba, nepředložil jednatelům návrh smlouvy o dílo ani žádost o schválení jakéhokoliv výdaje. Přesněji žádost o schválení výdaje předložil až dne 3. října 2017, tedy takřka dva měsíce od začátku vývoje aplikace a týden před odesláním elektronické zprávy jméno FO, v níž řeší okolnosti ukončení svého působení ve skupině právnická osoba (zpráva ze dne 11. října 2017). Žalovaná zahájila okamžité kroky potřebné k rychlému prověření projektu a jeho zastavení, jakmile zachytila indikaci, že se jméno FO rozhodl zadat kompletní vývoj žalobkyni. Jednatel žalované dne 3. října 2017 poprvé obdržel žádost o schválení výdaj 100 000 EUR na vývoj sporné aplikace, tedy ve stejný den, kdy vytýkal jméno FO absenci schváleného business plánu. Okamžitě bylo provedeno operativní šetření, které zjistilo absenci předpokladů pro schválení reálného vynaložení jakýchkoliv nákladů. Přibližně o týden později bylo známo, že zadání zakázky žalobkyni nebude schváleno, což jí bylo bez prodlev sděleno. jméno FO jméno FO o schválení výdajů na základě CER formuláře ze dne 3. října 2017 ve prospěch žalobkyně vyústil ve skutečnost, že jméno FO nechal zablokovat kreditní firemní kartu jméno FO ke dni 15. října 2017. Žalovaná tak podnikla po zjištění rozhodných okolností potřebné kroky k prověření a zamezení jednání jméno FO. Jednatel žalované byl až dne 21. listopadu 2017 při mimosoudním jednání se zástupci žalobkyně obeznámen o skutečném stavu vývoje aplikace, do té doby se od 3. října 2017 domníval, že mohly proběhnout pouze přípravné práce obvykle před uzavřením smlouvy o dílo a započetím vývojářských prací. Tvrzení jméno FO a povědomosti všech osob ve skupině právnická osoba o vývoji aplikace jsou zkreslená. Ony osoby byly seznámeny pouze s jeho rámcovou vizí o plánovaném vývoji aplikace právnická osoba a o alokace části ročního rozpočtu. S rámcovou vizí panoval souhlas, aniž by tím byla dotčena platnost všech standardních interních schvalovacích pravidel. jméno FO žádné z klíčových osob nesdělil skutečný stav vývoje aplikace, tedy že již byl zadán osobě, ke které má blízké vazby, nedokončil řádný business plán a nezajistil jeho schválení před předložením a schválením CER formuláře jako nutné podmínky pro zaslání objednávky. Je tak otázkou, zda vůbec chtěl některou z osob ze skupiny právnická osoba zavázat vůči žalobkyni nebo zda pokládal kontraktační proces rovněž za otevřený až do okamžiku uzavření řádné písemné smlouvy o dílo.

56. Žalovaná nesouhlasila ani s kvalifikací vzneseného nároku jako možného bezdůvodné obohacení, neboť nárok na ně byl uplatněn až po uplynutí obecné promlčecí doby a za daných okolností na straně žalované vůbec nemohlo bezdůvodné obohacení vzniknout, takže absentují důvody pro postup dle ustanovení § 2992 o.z.

57. Žalovaná i na závěr trvala na všech svých vznesených námitkách vůči uplatněnému nároku. Shrnovala zjištěné skutečnosti se zdůrazněním, že žádný z předložených důkazů nevyvrací její námitku o absenci identifikace osoby objednatele díla, když v době jejího údajného uzavírání se žalobkyně pouze spoléhala na pozici jméno FO ve společnosti právnická osoba jako čínské firmě obchodované na hongkongské burze cenných papírů. Žalobkyně libovolně zaměňuje mezi celým koncernem, mateřskou právnická osoba a žalovanou. Osoby tvořící součást koncernu jako skupina podrobená jednotnému řízení spolu kooperují, ale nesplývají. Za nekorektní považovala zmínku žalobkyně, že její jednatel jméno FO nemohl ve svém postavení přikládat jednání jméno FO jiný význam, než že jedná za žalovanou. Vystupoval totiž v roli statutárního orgánu podnikatele, od něhož se očekává v právním styku jistá míra profesionality a elementární opatrnosti. V podnikatelském styku je notorickou praxí v případě zahajování smluvní spolupráce s novým obchodním partnerem vyjasnit, kdo tímto partnerem je a které osoby a v jakém rozsahu jej mohou zastupovat. Žalobkyně zjevně od počátku spoléhala na to, že má-li blízký přítel jejích společníků jméno FO významné postavení v koncernu právnická osoba, tak někdo z něj přeci zaplatí, co jméno FO slíbil, aniž by bylo zřejmé, která osoba to bude. V právním styku má každý, kdo zastupuje jiného, dát spolehlivě najevo, jménem které osoby jedná, jinak platí, že je z jednání zavázán sám s odkazem na ustanovení § 161 věty první a § 436 odst. 2 in fine o.z.

58. Žalovaná trvala i na dříve rozebíraných vadách kontraktačního procesu, který nemohl vést k platnému uzavření smlouvy o dílo. Upozorňovala, že jméno FO ani nevěděl, zda může za žalovanou nějaké smlouvy uzavírat. Výrazem „OK“ v tzv. akceptačním e-mailu ze 14. srpna 2017 jen reagoval na tu část oznámení, v níž jméno FO přislíbil zaslání návrhu konceptu, včetně MVP (Minimum viable product - minimální, přesto však plně funkční a použitelné podoby díla) do právnická osoba. jméno FO zřetelně vše považoval za předběžné jednání o uzavření smlouvy. Odmítala i zmínky žalobkyně o konečném sjednání bonusu 200 000 Kč, neboť podmínka jeho zaplacení je součástí „závazné nabídky“ ze dne 7. srpna 2017 a utváří podstatnou část nabídky na uzavření smlouvy o dílo. Potvrzuje-li žalobkyně diskutování tohoto bonusu, který nakonec nebyl mezi stranami sjednán, pak logicky potvrzuje závěr žalované, že nemohlo dojít k uzavření platné smlouvy o dílo. K bezvýhradné akceptaci nabídky nedošlo. Z prokázaného následného chování jednajících osob po 14. srpnu 2017 dovozovala, že pouze pokračovalo vyjasňování konceptů aplikace, jež bývá zpravidla předmětem předsmluvní fáze jednání. Strany si i nadále vyjasňovaly zadání a vyměňovaly si verze rozpočtu ceny díla k odsouhlasení. I text následně uzavřené CNDA hovoří o době jednání o podmínkách možné budoucí spolupráce.

59. Žalovaná nezměnila ani prvotní tvrzení o námitce existence střetu zájmů jméno FO jako zástupce a žalované jako zastoupené vztahujícího se i na jméno FO. Citovala i z dalších elektronických zpráv svědčících o vědomí žalobkyně o omezení zástupčího oprávnění jméno FO jako zaměstnance s odkazem na zmínku svědka jméno FO o tom, že „Honza ale říkal, že se jedná o velkou korporací, kde se všechno dlouho schvaluje“. Samostatné jednání jméno FO v postavení jednatele žalobkyně při uzavření smlouvy nepovažovala za nepodstatné porušení omezení jednatelského oprávnění ve smyslu ustanovení § 47 ZOK, jak namítá žalobkyně při zásadním nepochopení korporátního práva. Požadavek na jednání obou jednatelů žalobkyně, přesáhne-li hodnota jeho předmětu 500 000 Kč, zaznamenaný ve výpisu z obchodního rejstříku nepředstavuje omezení jednatelského oprávnění, ale stanovení způsobu zastupování žalobkyně vůči třetím osobám ve smyslu ustanovení § 164 odst. 2 o.z. a navazujících ustanovení, jehož zápis do veřejného rejstříku je povinný s odkazem na ustanovení § 25 odst. 1 písm. g) zákona čísla 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění platném do konce roku 2017. Porušení stanoveného způsobu jednání má za následek jeho nepřičitatelnost žalobkyni, jejíž aktivní legitimace k podání žaloby absentuje.

C. Skutkový stav a důkazní prostředky

60. Žalobkyně je obchodní korporací s firmou, identifikačním číslem a sídlem uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku shora, jejímiž společníky jsou s podíly po 31,5 % jméno FO, narozen Anonymizováno adresa jméno FO, narozen datum, s podílem 27 % jméno FO, narozen datum a s podílem 10 % jméno FO, narozen datum. Jednateli jsou a byli i ve druhé polovině roku 2017 jméno FO a jméno FO s oprávněním každého zastupovat společnost samostatně u právních jednání s hodnotou jeho předmětu do 500 000 Kč, u jednání nad tuto částku zastupují žalobkyni pouze oba dva společně. Předmětem činnosti žalobkyně je poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software a reklamní činnost a marketing. Zakladateli společnosti byli jméno FO a jméno FO. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané ze dvou výpisů z obchodního rejstříku (jednoho aktuálního a druhého úplného) vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky Anonymizováno, ze dne 14. března 2019, z úplného znění společenské smlouvy žalobkyně ke dni 10. dubna 2014 a z notářského zápisu sepsaného tituly před jménem jméno FO, notářem v adresa, pod sp. zn. Anonymizováno dne 10. dubna 2017 prokazujícího, že toho dne byl jako dřívější jednatel odvolán jméno FO a novým jmenován jméno FO.

61. Žalovaná je obchodní korporací zapsanou pod firmou, identifikačním číslem sídlem uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku shora, jejímž předmětem činnosti jsou výroba, obchod služby na pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Jediným jejím společníkem je právnická osoba Anonymizováno sídlem v Anonymizováno, registrační číslo Anonymizováno, jejími jednateli jsou tituly před jménem jméno FO, narozen datum, jméno FO, narozen datum, a Anonymizováno, narozen datum, s tím, že za společnost jednají a podepisují vždy nejméně dva jednatelé společně. Žalovaná je součástí nadnárodního koncernu právnická osoba, jehož představitelem je právnická osoba Anonymizováno Anonymizováno se sídlem v Anonymizováno, číslo osvědčení Anonymizováno. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výpisů z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky Anonymizováno, týkajících se žalované ze dnů 14. března 2019 a 18. května 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba Anonymizováno – osvědčení o registraci obchodní společnosti ze dne 4. ledna 2019.

62. Žalovaná v řízení nezpochybňovala tvrzení žalobkyně o prováděných pracích na mobilní aplikaci právnická osoba, a to i prostřednictvím jejích dodavatelů. Nevznášela námitky vůči propočtům žalobkyně, jak jsou shrnuty shora v odstavci 6. tohoto odůvodnění a stanoví cenu nedokončeného díla na žalovanou částku 2 076 452,50 Kč. Nezpochybňovala ani samotný fakt vytvoření zdrojových kódů k celé mobilní aplikaci a jejich použitelnost, hájila se především tím, že si práce neobjednala a jejím jménem žádná smlouva o dílo uzavřena nebyla. Skutečnosti tvrzené žalobkyní o provedení nedokončeného díla a uložení zdrojových kódů na elektronickém úložišti gitlab.ghtechhub.com, vzal soud za prokázané z následujících listinných důkazů: ⟪LB:lb_001⟫ - smlouva o poskytování služeb IT outsourcingu uzavřená dne 7. prosince 2016 mezi žalobkyní jako objednatelkou a jméno FO jako dodavatelem a daňové doklady jméno FO s přílohami vystavené pod čísly 0012/2017 na částku 21 850 Kč dne 1. září 2017, 0013/2017 dne 22. října 2017 na částku 24 760 Kč a čísla 0001/2018 dne 11. ledna 2018 na částku 77 280 Kč;

-smlouva o poskytovaní služeb IT outsourcingu uzavřená mezi žalobkyní na straně jedné jako objednatelkou a jméno FO na straně druhé jako dodavatelem dne 2. ledna 2017 a dva daňové doklady jmenovaného znějící na částky po 54 000 Kč vystavené pod číslem 0011/2017 dne 1. listopadu 2017 a 0012/2017 dne 1. prosince 2017; ⟪LB:lb_001⟫ - smlouva o poskytování služeb IT outsourcingu uzavřená dne 13. dubna 2017 mezi žalobkyní na straně jedné jako objednatelkou a Annou Kiriushenko na straně druhé jako dodavatelkou (u podpisu jmenované patrně omylem uveden rok 2018) a daňové doklady jmenované dodavatelky s přílohami vystavené pod čísly 050917 dne 6. září 2017 na částku 7050 Kč, 061017 dne 10. října 2017 na částku 3050 Kč, 071117 ze dne 4. listopadu 2017 na částku 4550 Kč, 081217 dne 5. prosince 2017 na částku 1850 Kč a 091217 dne 31. prosince 2017 na částku 5400 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ - smlouva o poskytování služeb IT outsourcingu uzavřená mezi žalobkyní na straně jedné jako objednatelkou a jméno FO na straně druhé jako dodavatelem dne 11. září 2017 a daňové doklady s přílohami faktury znějící na obchodní název OXXON čísel 50174 ze dne 31. října 2017 na částku 28 160 Kč, 501705 ze dne 6. listopadu 2017 na částku 35 000 Kč a 501708 dne 5. prosince 2017 na částku 35 000 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ - objednávka žalobkyně ze dne 9. srpna 2017 adresovaná jméno FO jako dodavateli a jeho daňové doklady vystavené ve dnech 20. září 2017, 11. října 2017 a 6. listopadu 2017 pod čísly 2017-0015, 2017-0018 a 2017-0020 na částky 31 200 Kč, 37 600 Kč a 20 800 Kč; ⟪LB:lb_004⟫ - objednávka žalobkyně ze dne 1. srpna 2017 adresovaná jméno FO a jeho daňové doklady s přílohami vystavené pod čísly 2017 009, 2017 011, 2017 012 a 2017 013 ve dnech 1. září 2017, 2. října 2017, 1. listopadu 2017 a 1. prosince 2017 znějící na částky 48 800 Kč, 41 600 Kč, 59 400 Kč a 51 900 Kč; ⟪LB:lb_005⟫ - výpisy z účtu žalobkyně čísla č. účtu vedeného právnická osoba., o platbách dodavatelům, konkrétně

a) jméno FO ke dni 1. září 2017 částky 21 850 Kč, ke dni 13. září 2017 částky 7 050 Kč, ke dni 13. září 2017 z částky 48 800 Kč, ke dni 25. října 2017 částky 24 760 Kč a ke dni 11. ledna 2018 částky 77 280 Kč,

b) jméno FO na číslo účtu č. účtu dne 11. října 2017 částky 31 200 Kč, dne 30. října 2017 částky 37 600 Kč, dne 14. listopadu 2017 částky 20 800 Kč a 51 900 Kč dne 14. prosince 2017,

c) jméno FO (Anonymizováno právnická osoba. ve Anonymizováno) platby částek 45 000 Kč dne 14. prosince 2017, 28 160 Kč dne 12. října 2017 a částky 35 000 Kč dne 15. listopadu 2017,

d) jméno FO částek 41 600 Kč dne 12. října 2017, 48 800 Kč dne 13. září 2017 a 51 900 Kč dne 14. prosince 2017,

e) Anně Kiriushenko na číslo účtu č. účtu platby částek 3050 Kč dne 12. října 2017, 4550 Kč dne 23. listopadu 2017, 1850 Kč dne 10. ledna 2018 a 5400 Kč dne 11. ledna 2018,

f) jméno FO platby po 54 000 Kč ke dnům od 14. listopadu 20017 a 14. prosince 2017, ⟪LB:lb_001⟫ - slack komunikace za období od 22. září 2017 do 16. listopadu 2017; ⟪LB:lb_002⟫ - notářský zápis sepsaný notářem tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. NZ 43/2018, N 148/2017 dne 7. prosince 2017 s přílohami osvědčujícími uložení zdrojových kódů – elektronických souborů na adrese https://gitlab.gbtechhub.com/users.sign_in – zdrojové kódy ke právnická osoba.

63. Mezi stranami dne nebyl sporný fakt vedení komunikace týkající se vývoje mobilní aplikace právnická osoba. Žalobkyně předložila celkem hodnota elektronických zpráv z období od 16. července 2017 do 29. prosince 2017, jejichž autenticitu žalovaná nezpochybňovala. Na počátku jednání stál zájem jméno FO o vytvoření mobilní aplikace. Obrátil se na společníka žalobkyně a svého přítele jméno FO, zda by nedoporučil nějaký programátorský podnikatelský subjekt či zda by žalobkyně měla k vytvoření nějaké zakázky kapacity. jméno FO spojil jméno FO s jednatelem žalobkyně jméno FO, jméno FO pověřil ve věci vyjednávání podoby aplikace zaměstnance žalované jméno FO, svého dlouholetého podnikatelského partnera, s nímž několik let podnikal v rámci právnická osoba, a.s., úspěšném a ve své době novém podnikatelském subjektu (startup) na trhu informačních technologií. Vzájemná komunikace probíhala tak, jak zevrubně popisovaly strany zejména v odstavcích 3., 4., 6. až 9., 15., 21., 24., 29. až 32., 34., 35., 37., 38., 51., 58. a 59. shora. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané též z výslechů jednatele žalobkyně jméno FO, svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, stejně jako z výpovědi jednatele žalobkyně tituly před jménem jméno FO, který namítal, že o celé vzájemné komunikace nevěděl až do října roku 2017, kdy teprve začal zjišťovat podrobnosti týkající se aktivity jméno FO a jeho týmu ve věci vytvoření mobilní aplikace. Elektronická komunikace byla vedena především mezi jméno FO a externím spolupracovníkem žalobkyně jméno FO na straně jedné a jméno FO na straně druhé, v některých případech se jí účastnili jméno FO, externí spolupracovník žalované adresa či jméno FO, asistentka jméno FO. Elektronické zprávy byly vyměňovány ve dnech 16. července 2017 (prvotní e-mail vyměněný mezi jméno FO a jméno FO), 19. července, 26. července, 27. července, 28. července (rozšíření aplikace i pro iOS), 1. srpna, 7. srpna, 14. srpna, 15. srpna, 21. srpna, 22. srpna, 23. srpna, 24. srpna, 25. srpna, 5. září, 11. září, 19. září, 20. září, 25. září, 26. září, 27. září a 19. října 2017. Součástí této komunikace byly i tvrzené nabídkové zprávy obsahující vždy přílohu "budget_právnická osoba_..“ a dále datum a číslo verze nabídky ve formátu pdf. Žalobkyně nezpochybňovala, že celkem bylo předloženo 7 takovýchto závazných nabídek s rozdílnými předměty plnění a znějících na částky 1 050 086,40 Kč, 1 568 000 Kč, 2 072 000 Kč, 1 852 800 Kč, 2 044 800 Kč, 2 796 800 Kč a 2 892 800 Kč. Nabídky obsahují i zmínku o odměně 200 000 Kč pro žalobkyni v případě ukončení díla do listopadu 2017 s tím, že navrhovaný nejzazší termín dokončení aplikace je 12/2017. Součástí komunikace byl i vzor výkazu práce a vzor MDA (právnická osoba Agreement), tedy chystané písemné podoby smlouvy, která nikdy nebyla podepsána. Stejně tak MVP produktu právnická osoba, tedy podoba aplikace s nejmenší možnou funkcionalitou, jež je však plně použitelná, s fotografií dítěte jako průvodní obraz popisu produktu s možností jeho dalšího rozšíření. O první uvažované ceně 1 076 000 Kč se zmiňuje elektronická zpráva ze dne 19. července 2017.

64. Mezi stranami bylo rovněž nesporné, že byla podepsána CNDA ke dni 21. srpna 2017. K důkazu provedená smlouva obsahuje datum podpisu pouze u obou jednatelů žalobkyně, u jednatelů žalované jméno FO a Johannese jméno FO nikoliv. Datum 21. srpna 2017 uvedla jako den podpisu žalovaná a žalobkyně jej nezpochybnila. Text CNDA byl mezi stranami nesporný, rozdílné byly jen výklady jejích důsledků pro strany a její povahy. K důkazu byla provedena též zálohová faktura čísla hodnota ze dne 27. září 2017 vystavené žalobkyní na žalovanou jako dodavatelkou a znějící na částku 1 050 086,40 Kč, kterou žalovaná nepřijala a neuhradila.

65. Z výslechů svědků jméno FO a jméno FO a tituly před jménem jméno FO jako jednatele žalované vzal soud za prokázané, že jméno FO uvnitř společnosti žalované pouze prezentoval i ve vztahu ke právnická osoba svůj záměr vytvořit aplikaci právnická osoba. Nepředložil k ní interně vyžadovaný business plán s rozvahou ekonomického přínosu či vyplněný formulář, který je třeba ke schválení výdajů a který předložil jednateli žalované tituly před jménem jméno FO až počátkem října 2017. Ve své výpovědi jméno FO nezpochybňoval tyto skutečnosti, jen tvrdil, že projekt považoval za schválený formou reprezentace na pracovním setkání širšího okruhu manažerů celé skupiny právnická osoba. Sám však netvrdil, že by před 3. říjnem 2017 seznámil konkrétně tituly před jménem jméno FO s konečnou cenou vývoje a s faktem, že byl již zadán žalobkyni, která na něm pracuje.

66. Mezi stranami bylo nesporné, že svědci jméno FO a jméno FO spolu založili a řadu let provozovali právnická osoba, a.s. jako úspěšný startup v oblasti digitálních technologií, což vzal soud za prokázané též z výpisu z obchodního rejstříku této společnosti vedeného Krajským soudem v Plzni, oddílu C, vložky 1627, ze dne 14. března 2019, a ze stanov této společnosti aktualizovaných ke dni 27. července dle znění schváleného valnou hromadou osvědčenou notářským zápisem tituly před jménem právnická osoba stejného dne a sepsaného pod sp. zn. NZ 919/2016, N 514/2016.

67. jméno FO působil od 3. června 2016 u právnická osoba ve funkci člena představenstva, následně se stal zaměstnancem žalované na pozici CEO právnická osoba, tedy výkonného ředitele pro digitální technologie dne 1. září 2016. jméno FO se stal zaměstnancem žalované na pozici jméno FO President Group právnická osoba od 26. října 2016. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z pracovní smlouvy jméno FO sjednané se žalovanou dne 1. září 2016, ze smlouvy o výkonu funkce uzavřené dne 3. června 2016 mezi jméno FO a právnická osoba a z pracovní smlouvy jméno FO ze dne 26. října 2016 sjednané se žalovanou.

68. Žalovaná ke svým námitkám předkládala vzorový pracovník podpisový link jednatele žalované tituly před jménem jméno FO rovněž k důkazu provedený. Z elektronické komunikace uvedené shora v odstavci 63. shora je zřejmé, že skutečně jméno FO, jméno FO či jméno FO nebo adresa ve svých zprávách adresovaných jméno FO či jméno FO takový podpisových link nepoužívali.

69. Ve vztahu k vědomosti žalobkyně o jmenování jméno FO do vysoké manažerské pozice v koncernu žalované, respektive právnická osoba o jeho konci s deklarovaným poděkováním a spokojeností dalších představitelů koncernů žalované, jméno FO a jméno FO, byly k důkazu provedeny článek z www.Anonymizováno.cz o konci jméno FO u žalované, profily jméno FO a jméno FO na LinkedInu a webových stránkách žalované, facebookové poděkování jméno FO od obou jmenovaných, článek z Forbesu o konci působení jméno FO u právnická osoba, sdělení právnická osoba ze dne 25. července 2016 o jmenování jméno FO na pozici CEO a článek ze serveru www.Anonymizováno ze stejného dne o stejné skutečnosti.

70. Ve svých výpovědích svědci jméno FO a jméno FO nepopírali své přátelství, jejich společné obchodní projekty dokládala žalovaná též listinami žalobkyní nezpochybněných, kterými byly internetový výpis z obchodního rejstříku Spojeného království Velké Británie a adresa Irska týkajících se právnická osoba Limited ze dne 14. března 2019, čísla společnosti Anonymizováno, rezoluce o jmenování jméno FO do funkce člena statutárního orgánu právnická osoba Limited ke dni 14. března 2017, články z www.Anonymizováno.cz a www.Anonymizovánocz o startu právnická osoba Limited v České republice ze dne 19. května 2015 o spuštění produktu právnická osoba ze strany jméno FO a jméno FO v České republice, výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky 281545 ze dne 14. března 2019 týkající se právnická osoba právnická osoba s jednatelkou jméno FO, manželkou svědka jméno FO (tehdy aktuálním jediným společníkem byla právnická osoba Limited), článek na www.Anonymizováno.cz zachycující rozhovor jednatele žalobkyně jméno FO o spolupráci s právnická osoba z roku 20017, rozhovor s jméno FO o spolupráci s právnická osoba z roku 2017 publikovaný na www.Anonymizováno.cz a zmiňující mimo jiné i jeho působení u žalované či v právnická osoba, článek ze serveru www.Anonymizováno.cz ze dne 12. dubna 2017 o konci jméno FO jako CEO u žalobkyně s tím, že pozornost zaměřuje na právnická osoba a Angee, kdy v první zmíněné společnosti pomáhá dle svých slov jméno FO.

71. K důkazu byly provedeny část interní směrnice Code of Business skupiny žalované ze dne 20. července 2015 s překladem a její interní směrnice ze dne 23. březnu 2014 označená jako „Limity autorizovaných výdajů a schvalování faktur a související kontrolní procesy“ a e-mail tituly před jménem jméno FO určený mimo jiné jméno FO, jméno FO a Vieře jméno FO ze dne 26. ledna 2017 o dělení proces pravomocí v právnická osoba. Těmto důkazními prostředky žalovaná dokládala svá tvrzení, že při jednání se žalobkyní jméno FO nerespektoval závazná interní pravidla žalované.

72. Mezi stranami bylo rovněž nesporné, že po zjištění rozpracovanosti aplikace právnická osoba, kterou elektronicky dne 3. října 2017 jméno FO jednateli tituly před jménem jméno FO se žádostí o schválení výdaje 100 000 eur došlo poté, jak popisuje žalovaná v odstavci 55. shora, k udělení pokynu k zastavení práce na projektu, vůči kterému se vyhradil i člen statutárního orgánu nadřízený jméno FO na úrovni právnická osoba jméno FO, vzal soud za prokázané vedle výslechů jednatele žalované tituly před jménem jméno FO a svědků jméno FO a jméno FO též z elektronické komunikace vedené mezi jméno FO a jméno FO ze dne 11. října 2017, mezi tituly před jménem jméno FO a jméno FO a jméno FO ze dne 3. října 2017 a mezi těmito jmenovanými se zapojením jméno FO a jméno FO ze dne 6. října 2017 a mezi z jméno FO a jméno FO ze dne 9. října 2017, z krátké textové zprávy jméno FO ze dne 15. října 2017 o zablokování firemní kreditní karty jméno FO omylem jmenovanému zaslaná, jinak správně adresovaná tituly před jménem jméno FO a ze zprávy jméno FO zaslané jméno FO dne 11. října 2017.

73. Blízké vztahy mezi jméno FO na straně jedné a svědkem jméno FO či dalším jednatelem žalobkyně jméno FO dokládala žalovaná též výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky Anonymizováno ze dne 20. července 2020 týkajícím se právnická osoba a fotografií z teambuildingu, společného zahraničního pobytu zachycující manžele jméno FO a jméno FO ve skupině 13 osob oblečených do triček s logem právnická osoba.

74. Žalobkyně předkložila prohlášení svého jednatele jméno FO týkající se jednání se žalovanou a jeho dodatečnou ratihabici úkonů jméno FO ze dne 6. listopadu 2020.

75. Svědek jméno FO se dne 28. července 2017 obrátil na svého nadřízeného u právnická osoba, pana jméno FO, s dotazem na povahu možného obchodu, který v budoucnu hodlá uzavřít případně se žalobkyní. Řešil i rozpočet výdajů na jeho zamýšlené projekty obecně s uvedením jen souhrnných částek přidělených na jednotlivé roky. Ve věci zamýšleného vztahu se žalobkyní komunikoval i s dalšími osobami z právnická osoba, některé ze zpráv byly dávány jen na vědomí jednateli žalované tituly před jménem jméno FO. Svědčily o tom svědkem jméno FO předložené elektronické zprávy ze dnů 1. července, 28. července, 25. srpna 2017, 21. září, 22. září, 25. září a souhrnně z období od 19. července do 15. října 2017. Mimo jiné se týkají i rozpočtových plánů na jednotlivé kalendářní roky na rozvoj digitální platformy koncernu právnická osoba (25. září a 27. září 2017 i dříve 25. srpna 2016). Jako účastníci popsané elektronické komunikace v různých kombinacích vystupují svědek jméno FO, jméno FO (Anonymizováno), jméno FO, Anonymizováno, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, Anonymizováno Anonymizováno, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, osoby označené jako Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, jméno FO či jméno FO. V těchto zprávách se jméno FO zmiňuje mimo jiné i o propojení s jméno FO, s nímž vlastní právnická osoba, v souvislosti s jiným zamýšleným projektem, který rovněž žalovaná ve svých vyjádřeních a její jednatel tituly před jménem jméno FO v účastnické výpovědi zmínili, byť nebyl předmětem sporu. Svědek jméno FO ve svých zprávách popisuje svůj poměr k žalobkyni pouze tak, že její společníci rovněž vlastní podíly v právnická osoba právnická osoba Limited, do které sám investoval, neboť se jedná o herní byznys jeho manželky.

76. Mezi stranami bylo nesporné a prokázané i výpověďmi jednatelů žalobkyně jméno FO a žalované tituly před jménem jméno FO a svědka jméno FO, že strany marně jednaly o mimosoudním vyřešení věci během listopadu a prosince roku 2017. jméno FO se osobně sešel s tituly před jménem jméno FO, předložil návrh na možné uzavření dohody, prezentoval rozsah skutečně provedené práce. jméno FO nabídl protistraně, že bude považovat závazky za vypořádané, pokud žalovaná do konce ledna 2018 zaplatí žalovaná 914 000 Kč. tituly před jménem jméno FO i na základě pokynu jméno FO odmítl proplatit jakékoliv peněžní prostředky s ohledem na interně neschválený projekt u žalované, což vzal soud za prokázané i z elektronických zpráv vyměněných mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO ze dnů 24. ledna a 25. ledna 2018, které byly dávány na vědomí též dalším společníkům žalobkyně adresa jméno FO a jméno FO. Žalovaná své odmítavé stanovisko nezměnila ani po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 7. září 2018, jejíž doručení nezpochybňovala.

77. Výše uvedený skutkový stav vzal soud za prokázaný prokazování provedeném při jeho jednání, byl zjištěn z důkazů výše vypočtených v odstavcích 60. až 76. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, účastnice provedení dalších důkazů nenavrhovaly. Po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, soud shledal, že žaloba je důvodná.

D. Právní posouzení a náklady řízení

78. Žalovaná namítala především nedostatek pasivní legitimace na její straně s odůvodněním, že jednání jméno FO a jméno FO v celé věci nejsou přičitatelné přímo její osobě, neboť nedali nade vší pochybnost najevo, že zastupují právě žalovanou. Ve vztahu k ní byli navíc ve střetu zájmů, jenž by v případě jeho prokázání mohl skutečně znamenat možnost žalované dovolat se jej s následkem, že by ji jednání obou jmenovaných nezavazovalo s odkazem na ustanovení § 437 odst. 1, 2 věty první o.z. Důsledkem „dovolání se střetu zájmů“ by byla relativní neplatnosti jednání, jež by žalovanou nezavazovalo.

79. Lze přisvědčit námitkám, že expressis verbis jméno FO a jméno FO v elektronické komunikaci stran nikde neuvedli, že jednají právě v zastoupení žalované. Z ust. § 161 odst. 1 věty první o.z. však neplyne povinnost zástupce pozitivně prokazovat druhé straně při jednání své oprávnění zastupovat právnickou osobu. Formulace „dát najevo“ implikuje méně formální požadavek řádného přestavení se s označením vztahu k zastupovanému. Postačí i jen ústní sdělení skutečnosti, jež ho k zastupování opravňuje. jméno FO to není nutné, plyne-li jeho oprávnění „z okolností“, jimiž je třeba rozumět všechny skutečnosti provázející vzájemné jednání. Na počátku vzájemných jednání stál první kontakt jméno FO s jméno FO týkající se poptávky vývoje dětské mobilní aplikace. Sama žalovaná poukazovala na přátelské vztahy mezi jméno FO a jméno FO, který stejně jako jednatel žalobkyně jméno FO věděli již v té době z veřejně dostupných zdrojů jako osoby pohybující se v podnikatelském prostředí na stejném relevantním trhu, že jméno FO získal významné manažerské postavení v celém koncernu právnická osoba zaměřeném již jen dle svého názvu na produkty určené právnická osoba. Svědek Řežba poptával produkt související na první pohled s činností koncernu, u kterého v té době profesně působil. Je možné akceptovat zmínky žalované, že na počátku jednání nemuselo být přesně zřejmé, se kterou konkrétní obchodní korporací z koncernu právnická osoba vlastně žalobkyně do jednání vstupuje. Nejen osoby vystupující na straně žalobkyně, ale i jméno FO či jméno FO, jak vyplynulo z jejich výpovědí, při své činnosti příliš neřešili, kterého subjektu ze skupiny právnická osoba se jejich činnost týká. U jméno FO měla být tato skutečnost jednoznačná, pracovní smlouvu měl pouze se žalovanou. U jméno FO žaloba byla situace komplikovanější. Primárně se stal členem představenstva GNINT, formálně však byl zaměstnán od pozdějšího data u žalované jako dceřiné společnosti. Stále pouze na počátku celého jednání. Pro jeho další průběh pověřil jméno FO, který s jednatelem žalobkyně začal řešit podobu poptávaného produktu. Z popisovaných okolností je zřejmé, že ani jméno FO ani jméno FO nevystupovali ve své vlastní záležitosti. Oslovili žalobkyni kvůli vytvoření produktu pro skupinu právnická osoba. V navazující elektronické komunikaci byla aplikace i jednajícími osobami rovněž pojmenovaná „právnická osoba“. Z hodnocených projevů vůle, právních jednání, při jejichž výkladu žalobkyně odkazovala na ustanovení § 545 a následujících o.z. soud považuje za prokázané, že podle obsahu (ustanovení § 555 odst. 1 o.z.) a informací navzájem vyměňovaných mezi jednajícími osobami od počátku (ustanovení § 556 odst. 2 o.z.) byla jednání jméno FO i jméno FO činěna v zastoupení subjektu, pro který pracovali, nikoliv jejich jménem na vlastní účet.

80. Za nikoli nepodstatné pro zhodnocení přičitatelnosti jednání sporných zástupců osobě žalované soud považoval rovněž další okolnosti, jako je odesílání zpráv z elektronické adresy z koncernové domény žalované, osobní jednání zúčastněných v sídle žalované v jejích kancelářích, dokonce i v mítinkové místnosti, které nepřímo svědčily o faktu, že oba muži jednali v zastoupení žalované, resp. podporovali legitimní domněnku zástupců žalobkyně o jejich oprávnění v zastoupení obchodní korporace z koncernu právnická osoba jednat. Žalovaná se ohrazovala proti naznačenému výkladu významu popsaných okolností s tvrzením, že jednoznačně neidentifikují žalovanou a mohou být přičitatelné kterékoliv jiné korporaci z koncernu žalované jako osobě od ní odlišné. V rozhodné době roku 2017 však byla žalovaná jedinou právnickou osobou z koncernu právnická osoba, která působila na území České republiky. Žalovaná bazíruje na faktu, že zavázanou mohla být jakákoliv osoba z koncernu, neboť předmět díla měl mít nadnárodní přesah a mohl být potenciálně objednán jakýmkoliv subjektem z koncernu. Neoznačila však prakticky žádný jiný konkrétní, za který by mohli oba jmenovaní jednat. Smysluplná by tato námitka mohla být ještě ve vztahu k jméno FO, jenž byl členem představenstva právnická osoba. Ta však na území České republiky činnost nevyvíjela, žalovaná opak ani netvrdila. Vedle nadnárodního přesahu činností žalované podle jejího předmětu je zřejmé, že v rámci koncernu svým jménem a na vlastní účet řešila otázky spjaté s územím České republiky. Sama tento závěr potvrzovala (viz její komentář k podpisu CNDA vztahující se na všechny koncernové subjekty) tvrzením, že činnost řady jejích zaměstnanců na území České republiky měla mezinárodní přesah a umístění celého týmu žalované v rámci koncernu na území České republiky bylo odůvodněno mimo jiné i faktem, že s jejím území byla nejvíce spjata činnost převážné většiny zaměstnanců či smluvních partnerů, jejichž prostřednictvím své koncernové úkoly naplňovala, byť se na jejich plnění podíleli i zaměstnanci působící v zahraničí. jméno FO v postavení zaměstnance ani nemohl bez dalšího zmocnění jednat jménem jiného koncernového subjektu. Na počátku a ještě i během provádění díla nemusela mít žalobkyně, respektive osoby v jejím zastoupení jednající, plnou jistotu, který subjekt přesně dílo objednává. Ta byla odstraněna nejpozději 27. září 2017, kdy se jednatel žalobkyně dotazoval, na který koncernových subjektem jako objednatele díla má vystavit zálohovou fakturu. jméno FO jednoznačně označil přímo žalovanou. Není podstatné, jak bude níže zdůvodněno, že na počátku jednání v okamžiku zadání díla a po nějakou dobu po zahájení a během provádění prací na něm nemusela mít žalobkyně jednoznačnou vědomost o totožnosti objednatele díla, byly-li pochybnosti později před obdržením pokynu žalované k zastavení prací rozptýleny.

81. Žalovaná nezpochybňovala odkazy žalobkyně na principy fungování koncernu ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1, § 81 odst. 1 či § 89 odst. 1 a 2 ZOK. Na jednu stranu namítala „pirátské“ chování jméno FO a nerespektování interních koncernových pravidel, na druhou stranu sama ve spolupráci se svojí ovládající koncernovou osobou, právnická osoba, nejasnost jeho postavení vyvolala. jméno FO byl mateřskou společností jmenován do funkce člena představenstva ovládající osoby a měl na starosti rozvoj digitálních technologií, v jehož rámci se předpokládá vývoj produktů obdobných předmětu sporného díla. Zaměstnancem se však stále u žalované jako dceřiné a ovládané společnosti. V koncernové hierarchii stále na jedné straně výše, než jednatele žalované, jímž bylo na druhé straně současně podřízen na základě své později podepsané pracovní smlouvy. U právnická osoba působil zhruba rok a čtvrt, u žalované jako zaměstnanec více než jeden rok, aniž by jednotlivé koncernové subjekty byly zjevně schopny nastolit jasná a přehledná pravidla jeho samotného i jeho týmu a účinně je kontrolovat. Zmínky žalované o specifickém postavení a chování týmu rozvoje digitálních technologií to jen potvrzují a nemohou jít k tíži žalobkyně. I s odkazem na ustanovení § 556 odst. 1 věty druhé o.z. mohl být jméno FO každou osobou v postavení obdobném postavení zástupců žalobkyně vnímán jako zástupce žalované, působil-li na území České republiky v situaci, kdy jediným subjektem zapsaným v českém obchodním rejstříku z koncernu právnická osoba by byla právě a jedině žalovaná. Ta se nyní spíše dovolává své vlastní neschopnosti jasně statut jméno FO v koncernové struktuře v dohodě se svou ovládající osobou vymezit.

82. Při hodnocení přičitatelnosti jednání zástupců žalované jako zastoupené soud přisvědčil jejímu závěru, že elektronickou adresu nelze skutečně považovat za provozovnu ve smyslu ustanovení § 430 odst. 2 o.z., kterou se rozumí fyzický, nikoliv virtuální prostor, v němž podnikatel vykonává svou činnost. Pro účely výkladu o.z., jenž pojem provozovny nevymezuje, jen používá, je třeba v zájmu pokud možno jednotného výkladu totožných právních institutů napříč celým právním řádem respektovat definici plynoucí z § 17 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, v platném znění, pod kterou nelze pouhou elektronickou adresu subsumovat. Stejně nepovažoval hodnocený obchod v ceně přes dva miliony Kč za obvyklé jednání ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 o.z., jež se vztahuje na jakoukoliv zastupující osobu, nejen zaměstnance podnikatele. Relevantní pro posouzení celé věci je však ustanovení § 431 o.z. jméno FO i jméno FO vystupovali vůči žalobkyni jako zástupci podnikatele, takže žalovanou jejich jednání zavazuje, i kdyby v konkrétní věci své pověření spočívající interně ve schváleném objednání díla překročili. Ve smyslu části věty za středníkem citovaného ustanovení žalovaná dovozovala, že žalobkyně věděla o překročení oprávnění zástupců, kteří sdělili, že nebudou moci nic podepsat a zaplatit před interním schválením opakovaně komentované connected transaction. Zmínka o ní však podle svého obsahu ve smyslu ustanovení § 555 odst. 1 o.z. nezpochybňuje případný rozsah zástupčího oprávnění. Zmiňuje jen, že uvnitř objednatele díla nechávají zástupci, přesněji jméno FO, celou transakci prověřit a schvalovat. I případná zjištěná propojenost sama o sobě nemusí být důvodem pro nemožnost uskutečnit právní jednání, uzavřít smlouvu atp. Zda oznámení učinil jméno FO skutečně a řádně podle interních pravidel žalované, která neznali, nemohli zástupci žalobkyně účinně kontrolovat. Žalovaná neprokázala, že by žalobkyně byla seznámena se všemi interními směrnicemi žalované, ať již se jedná o namítaný Code of Business, limity výdajů schvalovaných prostřednictvím CER formuláře atp. Jednatel žalobkyně posléze obdržel sdělení od jméno FO, že zástupci žalované, resp. jméno FO dostal interní souhlas k pokračování (povolení go ahead) a uskutečnění obchodu již nic nebrání. Z pohledu žalobkyně je lhostejné, že onen souhlas měl podle námitek žalované jméno FO obdržet pouze od pověřené osoby z právnická osoba, nikoliv však písemně a pří nepředložení všech rozhodných informací (tvrzené zamlčení blízkých osobních vazeb ke společníkům žalobkyně). Žalobkyně neměla možnost označené skutečnosti zjistit v rozsahu, jenž by byl způsobilý založit rozumnou míru pochybností o oprávnění zástupců žalované jednat jejím jménem. Rozhodně ne pochybností, z nichž by bylo možné dovodit nutnou vědomost o nedostatku zástupčího oprávnění ve smyslu ustanovení § 431 části věty za středníkem o.z. Jednání v celé záležitosti realizované jméno FO a zejména jméno FO soud považoval za přičitatelné přímo žalované.

83. Další opakovaně rozvíjenou a komentovanou námitkou proti oprávnění jméno FO a jméno FO zastupovat žalovanou byl střet zájmů ve smyslu ustanovení § 437 odst. 1, 2 věty první o.z. existující mezi zájmy žalované jako zastoupené a jméno FO jako zástupce, který dopadá i na jednání jméno FO. Obě strany sporu ve svých obsáhlých vyjádřeních do jisté míry prolínaly a v jedno spojovaly termíny connected transaction s pojmem střetů zájmů. Byly si jistě vědomy, že ne každá případná transakce s (majetkově) propojenou osobou musí nutně znamenat střet zájmů, jenž je naopak pojmem zahrnujícím širší okruh situací nespočívajících ve formální propojenosti jednajících osob. Jedná se o dvě samostatné a odlišně definované množiny situací, mezi nimiž existuje jen dílčí průnik. Žalobkyně správně poukazovala na ustanovení § 55 odst. 1 a 2 ZOK, podle nichž jméno FO není a nikdy nebyl se žalobkyní osobou propojenou ve smyslu platné právní úpravy. Nikdy nebyl jejím společníkem, členem nějakého jejího orgánu. Střet zájmu ve smyslu ustanovení § 54 odst. 1 věty první ZOK v návaznosti na ustanovení § 437 odst. 1 o.z. měl spočívat v blízké osobní vazbě ke společníkům žalobkyně, zejména jméno FO, ale i jméno FO Částkouvy či druhému jednateli žalobkyně jméno FO.

84. Citovaná ustanovení pracují s pojmem střetu zájmů, aniž by jeho pozitivní definici zákon podával. Soud souhlasí se žalovanou, že relevantním střetem zájmů nemusí být nutně jen majetkový prospěch, jenž by měl z jednání pro zástupce plynout. Jedná se potenciálně o jakoukoliv motivaci, která při právním jednání vede zástupce k prosazování jiných než nejlepších zájmů zastoupeného. Závěr o existujícímu střetu zájmů závisí vždy na posouzení konkrétních okolností případu. právnická osoba civilního práva nelze jméno FO a jméno FO považovat za osoby navzájem blízké ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 vět první a druhé o.z., byť tento pojem žalovaná ve svých vyjádřeních opakovaně použila. Správně žalobkyně namítala, že odkaz žalované na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 955/18 nedopadá na hodnocenou věc, neboť se týká posouzení blízkého vztahu obviněného a osoby odepírající výpověď v trestním řízení. jméno FO a jméno FO nejsou vůči sobě v poměru obdobném rodinnému, aby bylo lze uzavřít, že zájem jméno FO při jednání v zastoupení žalované mohl jméno FO považovat za zájem vlastní. U osob blízké by bylo namístě střet zájmů předpokládat, pokud by jedna z nich zastupovala třetí osobu, zastoupeného, v právním jednání vedeném s druhou osobou blízkou či subjektem, jehož činnosti se tato druhá osoba blízká majetkově účastní. Přátelství, byť blízké, avšak neprovázené majetkovým či životním společenstvím či příslušností k jedné rodině v širším sociologickém smyslu (ne pouze úžeji v režimu ustanovení § 655 či § 690 až 694 o.z.) vztah blízké osoby, jaký má na mysli ust. § 22 odst. 1 o.z. založit nemůže. Relevantní konflikt zájmů však nemusí být omezen pouze na jednání zástupce v zájmu osoby blízké.

85. Z vyjádření žalované plyne, že tvrzeným zájmem jméno FO jako zástupce s jejím zájmem zastoupené mělo být zadání transakce obchodní korporaci vlastněné kamarády jméno FO za podmínek zjevně pro žalovanou nevýhodných. Netvrdila však konkrétně, že by celková sjednaná cena vzhledem k poptávané rozsahu softwarového díla byla v daném případě nepřiměřená. Jen dílčí odkaz na údajně vysokou marži při „přefakturování“ práce jednoho dílčího subdodavatelského subjektu žalobkyně není dostatečný. Svědek jméno FO vypověděl, že dal jméno FO jako zaměstnanci žalované a svému podřízenému pokyn, aby začal pracovat na vytvoření mobilní aplikace. Zmínil volné kapacity žalované, výběr konkrétního smluvního partnera však nechal na něm, aby porovnal případné další nabídky. Byl to jméno FO, který převážně dojednával konkrétní podmínky obchodu a pouze pokračující jednání dával jméno FO na vědomí. jméno FO chtěl vytvořit mobilní aplikaci pro potřeby koncernu žalované, což spadalo do předmětu jeho „koncernové“ činnosti, kvůli němuž byl přijat. Jménem žalované vystupoval. Žalobkyni nemohlo být známo, zda dodržel všechny podmínky plynoucí z interních předpisů žalované či celého koncernu právnická osoba pro zadání objednaného díla. O povinné tvorbě opakovaně zmiňovaného business plánu ve struktuře koncernu nemohla mít žalobkyně přesnou povědomost. Svědci jméno FO i jméno FO potvrzovali zájem na co nejrychlejším provedení díla. Neobstojí ani samotný odkaz na opakovaně zmiňovaný bonus 200 000 Kč odpovídající zhruba 10 % celkové ceny díla v případě jeho rychlejšího dokončení. Předmětem žaloby nebyl, jednající osoby se na něm nedohodly, přesto žalobkyně dílo provedla. Jediným myslitelným zájmem jméno FO, který by byl v rozporu se zájmem žalované, je tedy „dohození“ výhodného obchodu korporaci vlastněné jeho kamarády.

86. Pro závěr o naplnění podmínek ustanovení § 437 odst. 2 věty první o.z. je však nutné prokázat, že naznačený konkrétní zájem nejen existoval, ale znamenal též ve svých důsledcích ohrožení či poškození zájmů žalované jako zastoupené. Nic z toho v řízení prokázáno nebylo. Není zcela nepřípadnou zmínka jméno FO, že by při nekalém prosazení zájmů žalobkyně na úkor zájmů žalované ohrožoval i své vlastní investice. Naznačeným zadáním obchodu žalobkyni by nejen ohrozil své působení v koncernu žalované, ale též současně posílil podnikatelský subjekt pohybující se na stejném relevantním trhu jako obchodní korporace, do nichž sám investoval, tedy právnická osoba Limited, právnická osoba právnická osoba či právnická osoba jméno FO by současně ohrožovalo nejen majetkový zájem svůj, ale i své manželky jako osoby blízké ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 věty první o.z. Soud si je vědom, že práce na díle nikoliv zanedbatelné hodnoty byly zahájeny pouze na základě elektronické komunikace bez podrobné písemné smlouvy. Sama tato skutečnost však nesvědčí o konfliktu zájmů. Žalobkyně začala pracovat na zakázce s rizikem bez zálohy, na druhou stranu byla ze strany jméno FO a jméno FO ujišťována, že k zaplacení objednané práce skutečně dojde. První úplné zadání zhotovení mobilní aplikace externí společnosti, ač do té doby tým jméno FO díla vytvářel sám či jen s dílčí účastí externích subjektů, může svědčit o nehospodárném chování, ne bez dalšího o jednání ve střetu zájmů. Zvláště v situaci, kdy nejen jméno FO, ale i jméno FO vypověděli, že pro vytvoření sporné aplikace neměl jejich tým již dostatečnou kapacitu. jméno FO jméno FO (neschválený business plán a nedostatečné promyšlení využitelnosti, ekonomického přínosu aplikace pro žalovanou v brzké době) může svědčit jen o jeho „rozhazovačnosti“ z peněz žalované a chybném manažerském rozhodnutí, konflikt zájmů neprokazuje. Svědek jméno FO zjevně při nástupu do právnická osoba považoval rozpočet jeho týmu (viz jeho komunikace s osobami z právnická osoba v odstavci 75.) zaměřenému na rozvoj digitálních technologií jako přidělený, o jehož využití může rozhodovat sám a schvalování výdajů ze strany jednatele žalované považoval za formalitu. Chování nerespektující interní korporátní pravidla nemohla žalobkyně „odhalit“ a vůči její dobré víře se ho nelze dovolávat, jak žalovaná činí.

87. Žalovaná vytýkala jméno FO též, že možný střet zájmů nevylíčil odpovědné osobě z mateřské právnická osoba ne zcela přesně a navíc informoval jenom ji, nikoliv jednatele žalované. Při samotném podání informace postupoval naopak v souladu s ustanovením § 54 odst. 1 věty první ZOK. Členem orgánů právnické osoby byl v právnická osoba, nikoliv ve struktuře žalované. Jako podstatné vnímal majetkové propojení, nikoliv kamarádský vztah. Dostalo se mu též odpovědi, že i z pohledu hongkongských právních předpisů je podstatná pouze případná majetková účast jeho či jeho blízkých osob ve společnosti žalobkyně. Tedy odpovědi, že se o connected transaction vůbec nejedná. Současně odpověď plně dopadající nejen na potenciální vztah právnická osoba jako zastoupené, jméno FO jako zástupce a žalobkyně jako smluvního partnera, ale i na stejný vztah, v němž bude figurovat na straně zastoupené přímo žalovaná.

88. Nadbytečným se pak jeví vypořádání polemiky stran, zda zastoupení zaměstnavatele zaměstnancem je zastoupením zákonným či smluvním ve vztahu k možné aplikaci ustanovení § 437 odst. 1 in fine o.z. Považuje-li soud za zastoupenou přímo žalovanou, pak v řízení nebyl předložen jediný důkaz svědčící o faktu, že by její jednatelé do dne 3. října 2017 věděli o zadání díla právě žalobkyně, tedy byli seznámeni s možnou kolizí zájmů. Z odkazů stran na komentářovou literaturu je zřejmé, že ani odborná veřejnost není jednotná v názoru, zda hodnocený typ zastoupení je zákonným či smluvním. Podstatnou se jeví především okolnost, aby zastoupený měl objektivně možnost seznat potenciální střet rozporných zájmů zástupce a jeho samotného a případně se proti němu ohradit. Stejně tak nepodstatné je hodnocení případné funkční závislosti jméno FO na jméno FO, díky které by střet zájmů bez dalšího dopadali na jednání jméno FO. Střet zájmů tvrzený střet zájmů soud neshledal.

89. Závěr soudu o přičitatelnosti jednání jméno FO a jméno FO žalované rovněž nevyžaduje polemiku s aplikací ustanovení § 444 odst. 1, § 446 o.z. přednesenou stranami. Žalovaná založila svou obranu na tvrzení, že nemohla u žalobkyně vyvolat domněnku zmocnění obou svých zaměstnanců k uzavření smlouvy a její jednatelé se o pokročilé fázi práce na díle dozvěděli až v říjnu roku 2017, následně bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 446 věty první o.z. oznámili tuto skutečnost žalobkyni, dali jí pokyn k zastavení práce na díle, domněnka schválení překročení zástupčího oprávnění ve smyslu ustanovení § 446 věty druhé o.z. tudíž splněna být nemohla. Obdobné platí i z hlediska namítané aplikace ustanovení § 440 odst. 1 věty první, odst. 2 vět první a druhé o.z. Soud shledal žalovanou zavázanou jednáním jméno FO a jméno FO s odkazem na ustanovení § 431 o.z., čímž je v hodnocené věci aplikace ustanovení § 440 o.z. vyloučena a vyloučen i závěru, že by při objednání díla byly jméno FO či jméno FO zavázáni žalobkyni přímo sami za sebe.

90. Spornou mezi stranami byla rovněž otázka samotného uzavření smlouvy o dílo. Ke konstrukci žaloby namítala žalovaná vedle nedostatku zástupčího oprávnění osob jednajících údajně jejím jménem též samotné neuzavření smlouvy, neboť se podle ní nestřetly konkrétní nabídka s jednoznačnou akceptací ve smyslu ustanovení § 1731 a následujících o.z., na které strany opakovaně odkazovaly a z nich citovaly (viz zejména odstavce 4., 9., 17., 21., 24., 32., 34. až 36 shora). Žalobkyně vázala okamžik uzavření smlouvy o dílo v její prvních podobě ke dni 7. srpna 2017, kdy jméno FO jednající v zastoupení žalované obdržel v pořadí již pátou podobu tzv. „závazné nabídky a akceptace“ vymezující předmět díla a jeho cenu. Soud nijak nezpochybňuje závěry žalované, že ustanovení § 1731 o.z. klade na nabídku alespoň takové požadavky, že z ní musí být zřejmé, kdo ji činí, že má v úmyslu uzavřít určitou smlouvou a musí obsahovat označení osoby, vůči které směřuje, tedy obláta, budoucího účastníka smlouvy, kontrahenta ve smyslu podání žalované. Navazující ustanovení § 1732 odst. 1 o.z. vymezuje minimální obsahové náležitosti závazné nabídky - vymezení podstatných náležitostí smlouvy, aby mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, plyne-li z ní projev vůle oferenta být smlouvou vázán v okamžiku přijetí. Z textu namítaného nabídkového e-mailu s přihlédnutím k okolnostem a předcházejícím jednání ve smyslu ustanovení § 555 odst. 1, § 556 odst. 2 o.z. soud shledává jasně projevenou vůli osoby jednající v zastoupení žalobkyně, jméno FO, k provedení dostatečně vymezeného předmětu díla za současně stanovenou cenu. Žalované lze přisvědčit, že jisté pochybnosti nadále i v té chvíli mohli panovat v osobě objednatele díla vzhledem k tomu, že jednoznačné identifikační údaje žalované dřívější elektronická komunikace stran nezahrnuje. Zástupce žalobkyně činil své právní jednání v situaci, kdy minimálně věděl o chystaném zhotovení díla pro skupinu právnická osoba, aniž by si byl zcela nepochybně jistý konkrétní osobou, se kterou smlouvu sjednává.

91. Při vymezení podstatných náležitostí smlouvy o dílo je nutné vyjít z ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. Předmět díla je v nabídkovém e-mailu vymezen dostatečně určitě, neurčité vymezení díla žalovaná ani nenamítala. Elektronická komunikace zmiňuje poskytnutí MVP, tedy základní, avšak z hlediska použitelnosti plně funkční podoby celé aplikace. Jednoznačně je stanovena i cena. Další součásti nabídky (zaplacení zálohy, bonus 200 000 Kč za dřívější zhotovení díla) již nejsou podstatnými náležitostmi nabídky na uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 1732 odst. 1 a § 2586 odst. 1 o.z. Naopak žalobkyni lze přisvědčit, že jméno FO jako zástupce žalované přijal komentovanou elektronickou zprávu, zaměstnancům a smluvním partnerům žalobkyně začal následně poskytovat potřebnou součinnost ke zhotovení sjednaného rozsahu předmětu díla. Sporné bylo, zda zmínky o odložení podpisu smlouvy, tedy stranami zjevně předpokládané písemné podoby smlouvy o dílo, do září roku 2017 a o odložení placení zálohy představuje výhradu či jinou změnu, jež se v režimu ustanovení § 1740 odst. 2 věty první o.z. považuje za odmítnutí nabídky a nabídku novou. Svým obsahem (ustanovení § 555 odst. 1, § 556 odst. 2 o.z.) s přihlédnutím k okolnostem jednání, předcházející a následné komunikaci se nejedná o odmítnutí některé z podstatných náležitostí smlouvy. Nejedná se ani o výhradu písemné formy smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 1758 vět první a druhé o.z. Projev vůle jméno FO nesměřuje k tomu, že si strany začnou poskytovat vzájemně plnění až v návaznosti na písemnou smlouvu. Zmiňuje jen, že nyní podepsána být nemůže. Současně ve stejné zprávě slibuje, že objednanou práci zaplatí, tedy naopak obsahem tohoto sdělení vyzývá žalobkyni k zahájení prací na díle po její předcházející informaci, že skutečně začínají na zhotovení aplikace pracovat.

92. Žalobkyně začala dílo vytvářel v situaci, kdy si nebyla zcela jistá osobu objednatele díla, která bude z hlediska ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. objednatelem a tedy subjektem povinným k zaplacení ceny díla. Učinila tak s jistou mírou podnikatelského rizika. Jednatel žalobkyně sám zmiňoval, že obvyklé v jeho oboru je uzavření písemné smlouvy ještě před zahájení prací na díle, setkal se však ve své praxi i s případy, kdy plnění začal poskytovat bez písemné formy, aniž by se celý obchod následně posunul do podoby (soudního) sporu. Po navazujících jednáních stran provedl zástupce žalobkyně nové ocenění předmětu díla ve zprávě ze dne 22. srpna 2017 v návaznosti na poptávané jeho rozšíření o verzi pro další operační systém. Zástupce žalované zprávu přijal, podle jejího obsahu se pracovní tým žalované začal chovat a poskytovat zhotoviteli díla potřebnou součinnost předpokládanou ustanovením § 2591 věty první o.z. Podle ustanovení § 1744 věty první o.z., jak podpůrně argumentovala žalobkyně, lze považovat následné jednání žalovaného, poskytování součinnosti a přijímání ukládaných zdrojových kódů do určeného elektronického úložiště rovněž považovat za přijetí nabídky.

93. Nejpozději ke dni 27. září 2017 pak dotazem u zástupce žalované již zjistil nade vší pochybnost, že ten jedná skutečně v zastoupení přímo žalované, která bude vystupovat jako objednatel díla, aniž by měl rozumné pochybnosti o totožnosti objednatele. Nejpozději k tomuto dni byla smlouva uzavřena. Všechny její podstatné náležitosti, předmět díla a cena, byly sjednány prostřednictvím elektronické komunikace a následným chováním osob jednajících v zastoupení stran smlouvy ve smyslu ustanovení § 555 odst. 1, § 556 odst. 2 o.z. Sjednání případného bonusu či termínu zaplacení zálohy není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, vystavením zálohové faktury až v září roku 2017 pak žalobkyně zjevně akceptovala výhradu zástupce žalované, že může být poskytnuta až v polovině či na sklonku měsíce září v návaznosti na interní schválení propojené transakce. O potřebném povolení byla následně žalobkyně informována a v návaznosti na ně také vystavila zálohovou fakturu. Z jejího pohledu je nepodstatnou námitka žalované, zda povolení deklarované jméno FO a jméno FO bylo uděleno v souladu se závaznými interními koncernovými pravidly či nikoliv.

94. Se žalovanou lze souhlasit, že jednatel žalobkyně jméno FO nepostupoval v celé věci příliš obezřetně. Spolehl se na osoby jméno FO a jméno FO, uvnitř žalobkyně prostřednictvím zaměstnanců a smluvních partnerů začal s prováděním díla, aniž bych kontaktoval jednatele jako statutární orgán žalované. Výše bylo zdůvodněno, že považoval jméno FO a jméno FO legitimně za oprávněné zástupce žalované, o rozsahu jejich oprávnění subjektivně neměl důvod pochybovat vzhledem k jejich postupu, poptávce díla a veřejně známé informaci o postavení jméno FO v koncernu objednatele. Paradoxně i v návaznosti na podepsanou CNDA. Neobstojí zmínky žalované, že se jedná o typ smlouvy uzavíraný zpravidla v předsmluvní fázi jednání. Uzavřít ji lze jistě i poté, kdy si již strany nějaké důvěrné informace, byť v té chvíli neobezřetně, vyměnily. Samotný text CNDA sice zmiňuje jen začínající spolupráci a platí do budoucna. Výslovně však nevylučuje zadání faktického provádění díla dříve. I odložení vystavení zálohové faktury na konec září roku 2017 oproti dřívějšímu datu uvedenému v nabídkovém e-mailu ze 7. srpna 2017 svědčí o tom, že žalobkyně při práci na díle akceptovala pozdější zaplacení zálohy a nutnost průběžného hrazení nákladů spojených s tvorbou aplikaci do té doby z jejích vlastních prostředků. Nicméně podepsáním CNDA, opakované mítinky konané v sídle žalované v jejích kancelářích i ve společném zasedacím prostoru mohly ve smyslu ustanovení § 556 odst. 2 o.z. vyvolat u žalobkyně legitimní přesvědčení o tom, že zhotovení díla bylo řádně sjednáno. Smlouva o dílo nevyžaduje ex lege obligatorní písemnou formu. Ve smyslu ustanovení § 1740 odst. 1 věty první o.z. považoval soud za nejzazší datum uzavření smlouvy elektronickou komunikaci ze dne 27. září 2017, kdy nejpozději žalobkyně stala totožnost objednatele v době, kdy předmět díla a jeho cena byly dohodnuty v konečné podobě. Je lhostejné, že práce na díle začala žalobkyně provádět již před tímto okamžikem. Vše, což žalobkyně fakticky zhotovila před uzavřením smlouvy a bylo použitelné pro předmět jejího závazku, je třeba považovat za plnění na základě sjednané smlouvy o dílo. Časově není nutné, aby se za plnění na základě platného právního titulu považovalo jen takové, které nastalo před okamžikem vzniku smlouva, byla-li ta následně uzavřena a dříve poskytnutá plnění odpovídají sjednanému závazku smluvní strany.

95. Žalobkyně svým chováním dala jasně najevo, že sjednání případného bonusu za dřívější ukončení smlouvy či zaplacení zálohy v původně plánovaném datu není podmínkou vzniku smluvního závazku. V hodnocené věci by bylo lze uvažovat i o uzavření smlouvy v písemné formě s odkazem na ustanovení § 562 odst. 1 o.z., neboť elektronická jednání, která byla mezi stranami učiněna, nevyžadují podpis jednající osoby ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 vět první a druhé o.z. K uzavření smlouvy o dílo však v dané věci došlo na základě právních jednání učiněných písemně elektronicky v návaznosti na faktické chování stran, z nichž soud dovodil absenci pochybností o tom, že se žalobkyně zavázala zhotovit pro žalovanou poptávané dílo za částku 2 892 800 Kč.

96. Nepřípadným je odkaz žalované na ustanovení § 1807 o.z., jehož výkladem dovozovala, že zálohou může být pouze platba poskytnutá před uzavřením smlouvy. Její konkluze z logického a jazykového výkladu citovaného ustanovení rozhodně neplyne. Definuje pouze, že plnění poskytnutá před uzavřením následně sjednané smlouvy se považují za zálohu. Konstruuje právní domněnku povahy plnění poskytnutého v dané chvíli, striktně vzato, bez právního důvodu. Zálohou obecně, aniž by ji občanský zákoník definoval, je třeba rozumět jakékoliv plnění poskytnuté před splněním hlavního závazku a na něj směřující, ať již se jedná o smlouvu o dílo, smlouvu kupní či jakýkoliv jiný úplatný smluvní typ. jméno FO jsou běžně sjednávány a poskytovány na základě již existujících vztahů po uzavření platných smluv za účelem průběžného hrazení nákladů spojených se splněním vlastního závazku a následně vyúčtovány při vypořádání konečné sjednané úplaty. Samotný fakt poptání zálohy tedy nesvědčí závěru, že se tak muselo nezbytně stát ještě před uzavřením smlouvy.

97. S přihlédnutím k výše uvedenému závěru soudu o okamžiku uzavření smlouvy je nepodstatné hodnotit rozšíření předmětu díla jako základního závazku žalobkyně coby novaci původně sjednané smlouvy ke dni 7. srpna 2017, jak s odkazem na ustanovení § 1902 o.z. dovozovala žalobkyně, neboť soud za rozhodný okamžik již nepochybného uzavření smlouvy o dílo považoval pozdější datum 27. září 2017, kdy již byl předmět díla dříve vymezen v konečné podobě s pevně sjednanou cenou a definitivně bez pochybností určena osobám objednatele.

98. Soud nepřijal obranu žalované, že uzavření smlouvy v ústní podobě bránil vedle výhrady písemné formy smlouvy dle ustanovení § 1758 vět první a druhé o.z.též fakt, že předmět díla měl být dílem autorským a k jeho řádnému užívání ze strany žalované byla nutná výhradní licence vyžadující písemnou formu smlouvy. Žalobkyně v tomto ohledu správně poukazovala na ustanovení § 61 odst. 1 věty první zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, v platném znění, neboť se jednalo o zhotovení díla na zakázku, u něhož se poskytnutí licence nutné k výlučnému užívání předmětu díla ve smluveném rozsahu předpokládá bez dalšího.

99. Vzhledem k námitkám žalované a obsahu hodnocené elektronické komunikace stran soud shledal, že měly v úmyslu stvrdit svůj závazek též v písemné podobě. Absenci samotného uzavření smlouvy i jen v ústní formě soud, na rozdíl od žalované, nedovozuje z výpovědi svědka jméno FO a jeho zmínek, že nevěděl, zda může za žalovanou uzavírat smlouvy, rozhodně nemohl nic podepisovat, což ani nečinil. Z tvrzení svědka žalovaná dovozovala, že na straně všech zúčastněných zjevně absentovala vůle uzavřít smlouvu v ústní podobě, že předpokládali uzavření písemné smlouvy o dílo, která teprve by mohla založit právo žalobkyně na zaplacení jeho ceny. Z výslechu svědků i předložené elektronické komunikace je zjevné, že zúčastněné osoby skutečně předpokládali budoucí uzavření písemné smlouvy. Je však otázkou, jaké následky jí subjektivně přisuzovali. Svědek jméno FO na jednu stranou vyslovuje vědomí o nemožnosti podepisovat za žalovanou písemné smlouvy a pochybnosti o tom, zda jejím jménem mohl kontrahovat. Současně však jménem a v zastoupení žalované objednal u žalobkyně provedení konkrétních prací. Musel nejméně předpokládat oprávnění uzavřít smlouvu v nikoliv písemné podobě u jméno FO, který mu dal pokyn k objednání prací na zhotovení aplikace právnická osoba. Jinak by existoval zjevný rozpor mezi vůlí jméno FO založenou na vědomí nemožnosti uzavírat v zastoupení žalované smlouvy a "objektivně" seznatelnými projevy jeho vůle s přihlédnutím k ustanovení § 555 odst. 1, § 556 odst. 1 vět první a druhé, odst. 2 o.z. Neměl možná vůli za žalovanou podepsat smlouvu o dílo, v jejím zastoupení však práce zadával. Domníval-li by se, že tím nemůže smlouva vzniknout, došlo by u něj, řečeno terminologií trestního práva hmotného, k negativnímu skutkovému omylu, neboť by se domníval, že svým jednáním nemůže založit vznik platné smlouvy, ke kterému by však přesto došlo. Pro závěr o neplatnosti takového jeho jednání nadaného případnou mentální výhradou chybí zákonný podklad. Ve smyslu ustanovení § 583 o.z. by se rozhodně nejednalo o omyl vyvolaný žalobkyní jako druhou stranou smluvního vztahu. Potud jsou akceptovatelné úvahy a výklady žalobkyně zabývající se institutem tzv. normativního projevu vůle (viz zejména odstavec 22. shora), které řeší situace zjevného rozporu mezi tvrzenou vůlí jednající osoby a projevem této vůle navenek, jak jej mohli adresáti právních jednání vnímat. Komentované výhrady se týkaly jen možného omylu v zastoupení, nikoliv věcného obsahu elektronické komunikace, která nejasná nebyla a vnitřní výhrady k jejímu obsahu žádný z účastníků v řízení slyšených nevznesl. Nikdo z nich netvrdil, že by odeslanou zprávou mínil něco jiného, než ve skutečnosti chtěl, resp. něco jiného, než nyní tvrdí adresát jeho zpráv. jméno FO zadal provádění prací na díle za úplatu, výslovně sliboval zaplacení již objednaného z peněz žalované. Náležitě obezřetný člověk (tzv. diligens pater familias římského práva) musí takovému projevu vůle nutně přisoudit význam, že směřuje k objednání předmětu plnění za úplatu, znamená objednání zhotovení díla. Absence písemně uzavřené smlouvy o dílo nemůže tudíž vyloučit závěr soudu, že k uzavření smlouvy došlo v jiné formě.

100. Na druhou stranu případné shledaný nedostatek vzájemné komunikace spočívající v nedostatečném určení osoby objednatele by nemohl vést k závěru o vzniku platné smlouvy o dílo. Určení smluvní strany (ne pouhé chybné její označení v kontextu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 5158/2003 citovaného žalobkyní) je nezbytnou podmínkou vzniku smlouvy. Absence existující osoby jako účastníka občanskoprávního vztahu nemůže být překlenuta výkladem i při respektování úvah žalobkyně o nutném hodnocení právního jednání jako spíše platného, tedy in favorem negotii, jak zakotvuje ustanovení § 574 o.z. a ještě před nabytím jeho účinnosti k 1. lednu 2014 i v režimu dřívější občanskoprávní úpravy bez výslovné zákonné zmínky konstatovala judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

101. Nedůvodné jsou i námitky žalované týkající se nedostatku jednání, resp. jednatelského oprávnění na straně žalobkyně. Souhlasit s ní lze potud, že požadavek jednání obou jednatelů v zastoupení žalobkyně u obchodů převyšujících částku 500 000 Kč neznamená, jak mylně uváděla žalobkyně, omezení jednatelského oprávnění ve smyslu ustanovení § 47 ZOK, které by nebylo účinné vůči třetím osobám, ale určení způsobu jednání jménem společnosti, jak již dříve ve vztahu k obdobné, byť ne zcela shodné, dřívější právní úpravě konstatovala například rozhodnutí Nejvyššího soudu spisových značek 29 Odo 198/2002 či 32 Cdo 246/2015.

102. Žalobkyni je však možné přisvědčit, že nedodržení způsobu jednání v zastoupení obchodní korporace je stanoveno primárně na ochranu jejího zájmu ve smyslu ustanovení § 586 odst. 1 o.z. jehož se může dovolat pouze ona, a to i prostřednictvím druhého opomenutého jednatele. Případné jednání u obchodu nad částku 500 000 Kč pouze ze strany jednoho jednatele znamená překročení zástupčího oprávnění. jméno FO k němu v zhodnocené věci nedošlo, neboť druhý jednatel svým prohlášením, byt z doby o tři roky v pozdějším, potvrdil, že v minulosti se na sjednání obchodu se žalovanou pouze prostřednictvím jméno FO dohodl. jméno FO jej dostatečně zmocnil k jednání v zastoupení žalobkyně ve smyslu ustanovení § 436 odst. 1 věty první o.z. Proti sjednání obchodu se žalovanou nikdy druhý jednatel jméno FO nevystupoval, zástupci zmocněnému k podání žaloby v roce 2018 udělil plnou moc. I při eventuálně shledaném překročení jednatelského oprávnění jméno FO tedy jeho jednání schválil. Stalo se tak faktickými úkony, respektive faktickou nečinností jako relevantním projevem vůle ve smyslu ustanovení § 546 o.z. Proti práci na díle se nikdy neohradil, akceptoval počáteční placení nákladů na provádění díla z vlastního rozpočtu žalobkyně, nad kterým měl přehled. Formu dodatečného schválení, byť i písemného právního jednání pak ustanovení § 440 odst. 1 věty první i druhé o.z. nepředepisují. Může se tak stát jakýmkoliv způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o vůli, kterou chtěla jednající osoba projevit. Námitka žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně je tak lichá, smlouvu o dílo v hodnocené věci mohla uzavřít žalobkyně zastoupená v dané chvíli i jen jediným jejím jednatelem, stalo-li tak v souladu s vůlí druhého. Je lhostejné, s jakým časovým odstupem druhý jednatel potvrdil existenci své tehdejší vůle, jež je navíc v souladu s jeho následným, byť převážně omisivním, jednáním.

103. Dlužno poznamenat, že rozhodnutí zmíněná v odstavci 101. a týkající se závěru o určení způsobu jednání jménem společnosti byly vydány v návaznosti na dřívější právní úpravu, jež nebyla zcela totožná. Z ustanovení § 20 odst. 1 a 2 zákona číslo 40/19 Sb., občanského zákoníku, v posledním platném znění do 31. prosince 2013, plyne závěr, že jednání statutárního orgánu bylo považováno přímo za jednání právnické osoby samotné, každý další oprávněně jednající byl jejím zástupcem. Termín „statutární zástupce“ byl tudíž z pohledu tehdejší právní úpravy contradictio in adiecto. Z ustanovení § 161 či 162 o.z. plyne, že v režimu současné právní úpravy se statutární orgán považuje za zástupce právnické osoby, včetně obchodní korporace, takže na něj dopadají všechna relevantní ustanovení o zastoupení, jež byla v tomto sporu opakovaně komentována.

104. Vzhledem k závěru o existující smlouvě o dílo není nutné zabývat se úvahami žalobkyně o možné aplikaci ustanovení § 2992 o.z. o bezdůvodném obohacení. Tvrdila, že v případě závěru soudu o neplatném uzavření smlouvy o dílo by měla nárok na vydání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť by se z její strany jednalo o plnění poskytnuté žalované bez právního důvodu, z neplatné či neuzavřené smlouvy. Nepřípadnou je sice námitka žalované, že daný nárok by byl vznesen až po uplynutí obecné promlčecí lhůty, neboť skutkově se jedná o nárok totožný od počátku. Závěr, zda se jedná o nárok na plnění ze smlouvy nebo z titulu bezdůvodného obohacení kvůli neplatně uzavřené či vůbec neuzavřené smlouvě představuje jen právní posouzení totožného skutkového stavu. Vzhledem ke stanovisku žalované a jejímu tvrzení o nepoužitelnosti díla by však existovaly důvodné pochybnosti o vzniku nějakého majetkového prospěchu na straně žalované, která nyní odmítá zhotovený předmět díla užívat s tvrzením, že jej ke své činnosti nepotřebuje. V případě závěru o absenci uzavření smlouvy by spíše nebyla vyloučena možná právní kvalifikace popsaného skutkového stavu jako odpovědnosti ex culpae in contrahendo v režimu ustanovení § 1728 odst. 1 či § 1729 odst. 1 o.z. O takovém možném právním posouzení věci s odkazem na ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. soud strany před meritorním rozhodnutím nepoučil, neboť dospěl k závěru o uzavření smlouvy.

105. Nepřípadnou byla námitka žalované, že k předání nedokončeného díla ze strany žalobkyně ani nedošlo, neboť zdrojové kódy k němu byly ukládány do elektronického úložiště nepřístupného jednatelům žalované. I z výpovědí účastníků řízení vyplynulo, že ono úložiště bylo zjištěno z iniciativy zaměstnanců žalované jméno FO a jméno FO, tedy na místo určené objednatelem jako místo plnění ve smyslu ustanovení § 1954 věty první o.z., tedy sjednané. V postavení svědků deklarovali, že nikdy přístupu do tohoto úložiště jednatelům žalované nebránili. Z pohledu žalobkyně je nepodstatné, že některé osoby z koncernu žalované nesouhlasily s existencí a provozem takového úložiště. Bylo interní věcí žalované, aby přinutila své zaměstnance dbát jejích pokynů, o nichž zástupci žalobkyně nemohli vědět.

106. S ohledem na vše výše uvedené tak soud shledal, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě smlouvy o dílo, jež zůstalo nedokončeno. Žalobkyně v průběhu provádění díla obdržela od žalované pokyn k zastavení práce na něm, na jeho dokončení, čímž žalovaná jako objednavatel zmařila konečné provedení díla ve smyslu ustanovení § 2613 o.z. Žalobkyni v postavení zhotovitele přísluší cena díla snížené o ušetřenou částku. Ta byla žalobkyní vyčíslena a vysvětlena již v žalobě, jak je shrnuto v odstavci 6. shora, na její zaplacení má tak žalobkyni právo s odkazem na ustanovení § 2586 odst. 1, § 2613 o.z. Proti kvantifikaci uplatněného nároku žalovaná připomínky neměla.

107. Ustanovení § 2613 o.z. ani dohoda stran neurčuje, kdy se stává dospělou povinnost žalované jako objednatele zaplatit cenu nedokončeného objednaného díla sníženou o ušetřeno částku. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. se v takovém případě stává dospělou povinnost žalované zaplatit žalovanou částku bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Za rozhodný okamžik soud považoval vyčíslení nákladů spojených s prováděním díla v návaznosti na pokyn žalované k zastavení práce na něm. V případě prodlení se zaplacením peněžitého závazku stíhá žalovanou povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši plynoucí z prováděcího nařízení vlády dle ustanovení § 1970 vět první a druhé o.z. v návaznosti na ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se určuje výši úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměnu likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, v relevantním znění. Sazba úroků z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení dlužníka, zvýšené o 8 procentních bodů. Ke dni 1. července 2017 činila rozhodná sazba úroků z prodlení 8,05 % ročně uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku shora. Ze všech výše uvedených důvodů soud stejným výrokem rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu i s úroky z prodlení.

108. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí tak přiznal ve výroku II. tohoto rozsudku dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou výši náhrady nákladů řízení tvořených dle ustanovení § 137 odstavce 1 o.s.ř. zaplaceným soudním poplatkem ve výši 103 823 Kč a odměnou a náhradou hotových výdajů zastupujícího advokáta. S odkazem na ustanovení § 151 odst. 2 věty první o.s.ř. se odměna a náhrada hotových výdajů zastupujícího advokáta řídí vyhláškou čísla 177/1996 Sb., advokátním tarifem (dále jen AT), v platném znění. Za jednotlivé úkony právní služby poskytnuté advokátem přísluší zástupci žalobkyně odměna v částkách po 16 620 Kč dle ustanovení 7 bodu 6. AT. Zástupce žalobce poskytl v této sazbě celkem hodnota úkonů právní služby. Byly jimi převzetí a příprava zastupování na základě plné moci ze dne 5. února 2018 dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena a) AT, sepsání žaloby ze dne 22. října 2018, repliky k prvnímu vyjádření žalované ze dne 12. dubna 2019, další vyjádření činěná v návaznosti na průběh dokazování a doplňující vyjádření žalované ze dnů 18. června 2020, 27. listopadu 2020 a 10. února 2021 (přiznáno jako jeden úkon spolu se závěrečným návrhem učiněným podáním ze dne 22. února 2021, jak zástupce žalobkyně výslovně v podání ze dne 20. února 2021 účtoval) jako šest písemných podání soudu týkajících se věci samé a výzva před podáním žaloby ze dne 7. září 2018 se základním skutkovým a právním rozborem věci, všechny dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena d) AT, a účast na celkem devíti započatých dvou hodinách soudních jednání konaných ve dnech ve dnech 1. října 2019 (dva úkony při jednání od 12.07 hodin do 14.22 hodin), 19. května 2020 (dva úkony při jednání od 9.06 hodin do 11.41 hodin), 21. července 2020, 16. listopadu 2020 (dva úkony při jednání od 13.05 hodin do 15.09 hodin), 18. ledna 2021 a 15. února 2021 dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena g) AT. Odměna ve výši ½ odměny mimosmluvní, tedy v částce 8310 Kč, přísluší za vyjádření k otázce věcné příslušnosti soudu učiněné podáním ze dne 11. října 2019 dle ustanovení § 11 odstavce 2 písmena c), odstavce 3 AT a za účast při vyhlášení rozsudku dne 25. února 2021 dle ustanovení § 11 odstavce 2 písmena f) AT. Za každý z těchto sedmnácti úkonů právní služby přísluší zástupci žalobce dále náhrada hotových výdajů v částkách po 300 Kč dle ustanovení § 13 odstavce 4 AT. Částka 287 940 Kč jako součet odměny ve výši 282 540 Kč (15 x 16 620 Kč + 2 x 8310 Kč) a náhrady hotových výdajů v částce 5400 Kč (16 x 300 Kč) se zvyšuje o částku 60 468 Kč zaokrouhlenou na celé jednotky nahoru jako 21 % sazbu daně z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odstavce 3 písmena a) o.s.ř. a ustanovení § 5 odstavce 1 věty první, § 14 odstavce 1 věty první a § 47 odstavce 1 písmena a) zákona čísla 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění. Celkem náhrada účelně vynaložených nákladů na straně žalobkyně byla vyčíslena na částku 452 231 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta jako zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle ustanovení § 149 odstavce 1.s.ř.

109. O třídenní lhůtě ke splnění povinností uložených oběma výroky tohoto rozsudku soud rozhodl dle ustanovení § 160 odstavce 1 části věty před středníkem o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li povinnosti uložené oběma výroky tohoto rozsudku splněny dobrovolně, lze se jejich splnění domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.