OSPH09 9 C 297/2025-23

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 15 221 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 050 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 721 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 721 od 17. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku právnická osoba 24,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno Zástupce, advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 15 221 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba., IČO IČO (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 17. 1. 2024 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. IBAN, na základě, které se právní předchůdce žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč a žalovaný se je zavázal právní předchůdkyni vrátit do 16. 2. 2024 spolu s úroky. Žalovaný úvěr v dohodnuté lhůtě nesplatil, nehradil na jeho splátku ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 500 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 410,32 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b citované smlouvy ve výši 310, 68 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, když SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Právní předchůdkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 17. 1. 2024, a to převedením z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol. Žalovaný úvěr neuhradil ani po opakovaných urgencích. Upomínkou ze dne 6. 4. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalobkyně v podání ze dne 11. 11. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.Anonymizovánocz a prostřednictvím vyhledání údajů na internetových stránkách www.Anonymizováno.cz. Dále úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Pohledávka původní věřitelky byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 na společnost právnická osoba, IČO IČO. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 5 verte). Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4), a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalovaný uzavřel jako klient se společností právnická osoba., IČO IČO jako poskytovatelem úvěru dne 17. 1. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru Č. IBAN (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. IBAN ze dne 17. 1. 2024, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 1. 2024), jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 500 Kč (Potvrzení o provedení transakce ze dne 17. 1. 2024). Celková částka, kterou měl klient zaplatit kromě jistiny ve výši 10 500 činila náklady ve výši 3 177,39 Kč při splacení úvěru do 16. 2. 2024 a při překročení doby splatnosti 4 721 Kč. Částka měla být uhrazena jednorázově do 16. 2. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 36 %, RPSN činila 9060,57 % ročně, při splacení do 16. 2. 2024 činila RPSN 2394,04 %. Z Informací o vlastníkovi plyne – výpisu z databáze žalobkyně plyne, že žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil. Právní zástupce žalobkyně žalovaného dne 6. 4. 2025 vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 39 232,61 Kč (Předžalobní výzva ze dne 6. 4. 2025, podací lístek ze dne 6. 4. 2025).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 2025 uzavřené mezi právnická osoba., jako postupitelem a právnická osoba, jako postupníkem plyne, že pohledávka žalovaného byla postoupena na postupníka (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 2025, Sezname postoupených pohledávek). Žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2025, kterou odeslala téhož dne (Podací lístek ze dne 6. 4. 2025).

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 15 221 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen částečně.

8. Právní předchůdkyně se dne 17. 1. 2024 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 10 500 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Úroková sazba činila 36 % ročně, RPSN činila 9060,57 % ročně, při splacení do 16. 2. 2024 činila RPSN 2394,04 %. Žalovanému byl poskytnut úvěr 10 500 Kč, na který ničeho neuhradil. K úhradě byl žalovaný vyzvána dopisem datovaným dne 6. 4. 2025, odeslaným dne 6. 4. 2025, a to do tří dnů ode dne doručení tohoto dopisu.

9. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřeli dne 17. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 10 500 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 36 % ročně do 16. 2. 2024. Tuto Smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Právní předchůdkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila, když se omezila pouze údajnou na lustraci žalovaného v informačních systémech, ale nijak nezjišťovala jeho příjmy ani výdaje a zcela jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostála. Dále nedoložila, že by žalovaného skutečně lustrovala v bankovních a nebankovních registrech (např. registry Anonymizováno) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak na řádné splněné své povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ rezignovala.

17. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen nesplacenou částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.

18. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 10 500 Kč, když právní předchůdkyní žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 500 Kč, na kterou žalovaný nevrátil ničeho. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by uhradil méně nebo více nad rámec uvedeného. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 10 500 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po splatnosti úvěru, tedy ke dni 17. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

19. Ve vztahu k dalším nárokům pohledávky, kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 410,32 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru a úroku ve výši 310, 68 Kč, tedy částku 4 721 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 721 od 17. 2. 2024 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla jen částečný procesní úspěch co do 69 %., žalovaný co do 31 %, žalobkyně má proto právo na náhradu 38 % nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 51 836,40 Kč (tři úkony právní služby po 1 740 Kč: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis návrhu, § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ citované vyhlášky), třemi režijními paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění), a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty v částce 1 379,70 Kč. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 8 749,70 Kč, z toho 38 % činí 3 234,90 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit náklady řízení ve lhůtě do 3 dnů id právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.