OSPH09 52 C 107/2026-27

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného (Praha 9), ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 16.638,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, dále úrok ve výši 19,99 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka za období od datum do datum, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném v žalobě ze dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Účastníci spolu dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 22. dni v měsíci ve výši částka, a to společně s pojištěním, úroky ve výši 19,99 % ročně a poplatkem ve výši částka. Žalovaný však uhradil toliko splátky od datum do datum. A poté ještě na splátku dne datum plnil až dne datum, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla v částce částka na jistinu, v částce ve výši částka na úhradu smluvního úroku a v částce částka na úhradu pojištění. Během trvání úvěrového vztahu se žalovaný tedy dostal do prodlení s úhradou splátek, proto mu byla za každou opožděnou splátku účtována smluvní pokuta ve výši částka, celkově částka. Pro řádné nesplácení sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Ode dne poslední zaplacené splátky datum do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne datum, vznikl žalobkyni nárok na smluvní úrok ve výši částka. Ke dni zesplatnění dále činil nárok žalobkyně na pojistném částka. Dále žalobkyně v žalobě žádala zaplatit smluvní úrok z prodlení ujednaný ve výši 12 %, přičemž žádala jej od datum. Žalobkyni měl taktéž vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení, který žádala až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k písemné výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, („o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.

4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, zatímco žalovaný se k výzvě soudu ze dne datum nevyjádřil, a soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z listin založených ve spise soud zjistil následující.

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím služby Anonymizováno, jejíž je žalobkyně poskytovatelkou, dne datum uzavřena smlouva nazvaná „o úvěru“ č. hodnota, přičemž žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky kódem Anonymizováno. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka, na účet označený ve smlouvě č. č. účtu a žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit částku v celkové výši částka. Úrok byl ujednán ve výši 19,99 % ročně, pojistné 8,90 % ročně (částka měsíčně) a RPSN byla sjednána ve výši 23,71 %. Žalovaný měl sjednané peněžní prostředky zaplatit ve formě 37 měsíčních splátek po částka. V části 5. smlouvy si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši částka, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Stejně tak si strany ujednaly povinnost žalovaného hradit (v případě prodlení se splácením úvěru) smluvní úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, navýšené o 8 % dle platného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota, úvěrových podmínek a z potvrzení ze dne datum o provedeném převodu částky částka na účet žalovaného).

7. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici výpisy z bankovních účtů žalovaného č. č. účtu a č. č. účtu za část října 2022 a poté od listopadu 2022 do února 2023, z účtů č. č. účtu a z účtu č. č. účtu za listopad 2022 až únor 2023 a z účtu č. č. účtu za měsíc únor 2023. Na účtu č. hodnota činily reálně příjmy v listopadu 2022 přibližně částka, v prosinci přibližně částka, v lednu 2023 opět přibližně částka a v února zhruba částka. Na účtu č. hodnota disponoval žalovaný v lednu 2023 příjmy částka, v únoru 2023 pak částka. Účet č. hodnota vykázal v únoru 2023 reálný příjem částka. Opakující se (potenciálně) povinné platby žalovaného nikdy nepřevýšily příjem žalovaného tak, aby nebylo možné měsíčně splácet ujednanou splátku částka (zjištěno z doložených výpisů z uvedených účtů žalovaného). Žalovaný byl negativně lustrován v bankovním a nebankovním registru klientských informací (zjištěno z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy).

8. Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, konkrétně splátku za červen 2025 (splatnou datum) uhradil až datum a poté splátky za červenec a srpen 2025 již nehradil vůbec. Za měsíce červen a červenec účtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu po částka, v celkové výši částka. Dne datum došlo k zesplatnění celé zbývající dlužné částky úvěru, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno ze splátkového kalendáře a zesplatňujícího dopisu obsahujícího současně předžalobní výzvu ze dne datum).

9. Soud po právní stránce spor posoudil, jako smlouvu o úvěru, dle § 2395 občanského zákoníku, zákona číslo 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum do datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty prvé cit. ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně, předložené listinné důkazy žalobkyní a shora uvedená zákonná ustanovení, soud shledal žalobu zcela za důvodnou. Soud zjistil, že účastníci mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla dne datum částku částka a žalovaný se zavázal následně tuto částku vrátit společně se smluvní úrokem 19,99 % ročně a pojistným 8,90 % ročně (částka měsíčně) ve formě 37 měsíčních splátek po částka. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení, nejprve se splátkou za červen 2025, kterou uhradil až datum, dále za červenec a srpen 2025 již nezaplatil ničeho. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši částka za dvě prodlení s placením splátek. Dne datum došlo ke zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě zbylé dlužné částky, jež následně musela být vymáhána projednávanou žalobou. Žalobou vymáhaná částka částka je tak tvořena nesplacenou jistinou částka, pojistným částka a smluvní pokutou částka. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně také z toho důvodu, že žalobkyně v potřebné míře zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet – tj. porovnala v nezbytné míře doložené příjmy a výdaje žalovaného a legitimně uzavřela, že splátky v ujednané výši splácet schopen je (viz závěry o příjmech a výdajích žalovaného uvedené shora). Tento závěr učinila za současné negativní lustrace žalovaného v bankovním a nebankovním registru, tj. (dvojí, v kombinaci s výpisy účtu) kontroly jeho případných dalších významných závazků a schopnosti je splácet. Žalovaný nesporoval, že by úvěrovou smlouvu neuzavřel, žalovaný neprokázal, že by již dluh žalobkyni uhradil, proto soud uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku částka, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

13. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně jej žádala od 10. dne následujícího po zesplatnění úvěru. Žalobkyni současně náleží smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně z nesplacené jistiny ode dne zesplatnění úvěru do data označeného žalobou datum a ujednaný smluvní úrok z prodlení, ve výši kopírující úrok zákonný, tj. 12 % ročně z nesplacení jistiny od datum do zaplacení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka. Dále z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, dle kterých účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží za každý z úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky částka částka, tj. v předmětné věci celkově částka (2x částka). A to za dva úkony, předžalobní výzva a podání žaloby. Pro úplnost soud uvádí citaci z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025: „Dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši částka, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši částka návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229)“.

15. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.