OSPH10 47 C 478/2024-92

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Nikolou Loučkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_006⟫ o žalobě na vyklizení nebytové jednotky

I. Žalovaná je povinna vyklidit a předat žalobci nebytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno, garáž, v katastrálním území adresa, zapsanou na LV č. hodnota v katastru nemovitostí u právnická osoba pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalované na zřízení věcného břemene užívacího práva spočívajícího v oprávnění žalované za úplatu ve výši obvyklého nájemného užívat jednotku číslo Anonymizováno/Anonymizováno, garáž v katastrálním území adresa zapsanou na LV číslo hodnota v katastru nemovitosti u právnická osoba pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa se všemi součástmi a příslušenstvím, tak, jak byla vymezena v prohlášení vlastníka ze dne datum a to na dobu do nabytí plné svéprávnosti jméno FO narozené datum a jméno FO narozené datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne datum se žalobce domáhá po žalované vyklizení nebytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno garáž v katastrálním území adresa. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobce je výlučným vlastníkem bytu a garáže v adresa, které žalovaná užívá bez právního důvodu a odmítá platit nájem i služby (voda, elektřina). Oba byli manželé, jejich manželství bylo po více než Anonymizováno letech soudních sporů rozvedeno. Žalovaná opakovaně prodlužovala soudní řízení (např. 14 žádostí o odročení), podávala další žaloby (výživné, neplatnost zástavního práva, údajný dluh 1,8 mil. Kč), a odvolávala se proti rozsudkům, aby mohla co nejdéle užívat nemovitosti žalobce. Soud její odvolání zamítl. Nemovitosti žalobce nabyl až po zúžení SJM, financoval je sám. Aktuálně mezi stranami probíhá spor o údajný dluh, kde žalobce uplatňuje i nárok na nájemné a náklady spojené s užíváním nemovitostí. Žalobce opakovaně vyzval žalovanou (bývalou manželku) k vyklizení bytové a nebytové jednotky (bytu a garáže), které užívá bez jeho souhlasu a bez placení odpovídajícího nájemného. Žalovaná se brání s odkazem na ochranu rodinné domácnosti, ale žalobce namítá, že vzhledem k dlouhodobému rozvratu manželství a faktu, že domácnost již neexistuje, není tato ochrana na místě. Žalovaná navíc brání žalobci v přístupu do nemovitostí a odmítá je vyklidit, přičemž nabízí pouze nižší platby, než je obvyklé nájemné. Žalobce považuje její setrvání v nemovitostech za neoprávněné a navrhuje, aby soud rozhodl o jejich vyklizení a hrazení odpovídající úplaty za užívání.

2. Žalovaná nesouhlasí se žalobou na vyklizení nebytové jednotky (garáže), kterou považuje za příslušenství bytu, kde žije se svými Anonymizováno Anonymizováno dětmi. Uvádí, že žalobce je její bývalý manžel a vlastník nemovitosti, ale garáž byla vždy využívána rodinnou domácností a obsahuje zařízení sloužící bytu. Žalobce podle ní odešel z domácnosti kvůli nové partnerce a dlouhodobě Anonymizováno Anonymizováno, což bylo řešeno soudně. Odpůrkyně tvrdí, že vyklizení garáže by bylo v rozporu se zájmy dětí a navrhuje zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalovaná se brání žalobě na vyklizení garáže (jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno), která je provozně propojena s bytem (jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno) a slouží jako příslušenství bytu. Uvádí, že garáž i byt užívá již Anonymizováno let pro potřeby rodinné domácnosti, kde vychovává Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, které jsou na bydlení v domě citově i fakticky vázány. Žalobce rodinu opustil v roce Anonymizováno. Žalovaná nemá jinou nemovitost k bydlení a garáž je nezbytná pro chod domácnosti. Navrhuje, aby soud žalobu na vyklizení zamítl, případně jí zřídil věcné břemeno užívání garáže do doby, než děti dosáhnou plné svéprávnosti. Ohledně příslušenství bytu žalovaná uvedené dovozuje ze skutečnosti, že v garáži je umístěn centrální vysavač, rozvodová skříň a další příslušenství bytu. Garáž užívá především ve prospěch nezletilých dětí, které vozí na jejich veškeré aktivity.

4. Mezi stranami je nesporné vlastnické právo žalobce k předmětné nebytové jednotce a rovněž je nesporné, že nebytová jednotka je užívána žalovanou. Mezi stranami je sporné, zda žalované svědčí pro užívání nebytové jednotky právní titul a zda je nebytová jednotka součástí bytové jednotky č. hodnota, kterou žalovaná rovněž užívá.

5. Zdejší soud provedl ve věci následující listinné důkazy:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí z LV č. hodnota (čl. 5 a 24 spisu) soud vzal za prokázané vlastnické právo žalobce k předmětné nebytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno, garáž v k.ú. adresa.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro adresa č.j. Anonymizováno C Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j.Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum (čl. 12 a 10 spisu), soud vzal za prokázané, že účastníci byli manželi, přičemž jejich manželství bylo na základě předmětných rozsudků rozvedeno.

8. Z výzvy ze dne datum a výzvy ze dne datum a výzvy ze dne datum (čl. 6 až 8 spisu) soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k vyklizení předmětné nebytové jednotky.

9. Ze znaleckého posudku č. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno soud vzal za prokázané, že na základě předmětného znaleckého posudku bylo zkoumáno tržní nájemné nebytové jednotky ke dni datum. Znalecký posudek obsahuje veškeré zákonné náležitosti, znalkyně řádně a srozumitelně popsala znalecký úkol a vysvětlila, jakým způsobem došla k závěru znaleckého posudku a z jakých podkladů vycházela. V rámci znaleckého zkoumání bylo stanoveno, že nebytová jednotka je provozně spojena s bytovou jednotkou č. Anonymizováno/Anonymizováno (mezonetový byt), a je tedy možnost nebytový prostor užívat. V dané souvislosti soud uvádí, že předmětem znaleckého posudku bylo toliko ocenění předmětných jednotek. Ze znaleckého posudku nevyplynulo, jak byla zkoumána propojenost bytové a nebytové jednotky.

10. Z prohlášení vlastníka (čl. 63 spisu) soud vzal za prokázané, že v nemovitosti žalobce byly vymezeny tři jednotky, a to bytová jednotka č. hodnota v Anonymizováno. Anonymizováno o velikosti 100,8 m2, přičemž k výlučnému užívání jednotky náleží terasa T1. Dále je vymezena jednotka bytová jednotka č. hodnota, o velikosti 214,7 m2 v 1. a 2. NP (mezonetový byt), přičemž k výlučnému užívání vlastníku jednotky č. hodnota náleží terasa T2 a T3 a parkovací stání P1. Poslední jednotkou vymezenou dle prohlášení vlastníka je nebytová jednotka č. hodnota, garáž, o velikosti 42 m2 v 1. NP. Součástí prohlášení vlastníka je rovněž nákres zachycující jednotlivé jednotky spolu s terasami a parkovacím stáním. Na čl. 67 je patrné zakreslení jednotky č. hodnota a terasy, která je spojena s užíváním bytové jednotky 1. Na čl. 68 je nákres bytové jednotky 2, přičemž v 1. NP je znázorněno související parkovací stání a v 2. NP jsou znázorněny související terasy. Na nákresu na čl. 68 a dále pak 69 spisu je znázorněna nebytová jednotka č. hodnota, garáž. Garáž je umístěna vedle bytové jednotky č. hodnota a je s ní propojena. Ačkoli soud z daného prohlášení seznává, že nebytová jednotka č. hodnota, garáž, je propojena s bytovou jednotkou č. hodnota, a tedy lze ji užívat společně, z prohlášení vlastníka nevyplývá, že by s bytovou jednotkou č. hodnota bylo spojeno jakékoli výlučné užívací právo vlastníka či uživatele bytové jednotky č. hodnota. Výlučné právo spojené s bytovou jednotkou č. hodnota se vztahuje dle prohlášení vlastníka toliko k zakreslenému parkovacímu stání P1 umístěného před bytovou jednotkou o velikosti 19,5 m2. V dané souvislosti soud uzavírá, že jak z prohlášení vlastníka, tak z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že nebytová jednotka č. hodnota, garáž je samostatnou jednotkou, nikoli součástí či příslušenstvím bytové jednotky č. hodnota.

11. Soud provedl při jednání důkaz rovněž vzájemnou komunikací účastníků ohledně sporu o vyklizení, ze které nevyplynuly žádné relevantní skutečnosti.

12. Soud neprovedl důkaz svědeckou výpovědí dcery žalované ani znaleckým posudkem nebo spisem stavebního úřadu, kdy všechny důkazní návrhy považoval za nadbytečné, neboť samostatnost nebytové jednotky má soud za prokázanou z prohlášení vlastníka a rozsah užívání nebytové jednotky ze strany žalované a dcer již byl prokázán.

13. Na základě shora uvedeného soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobce a žalovaná byli manželé, přičemž jejichž společná domácnost se nacházela v bytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno, zapsané na LV č. hodnota, nacházející se v k.ú. Anonymizováno. Do rozvodu manželství žalovaná užívala bytovou jednotku na základě práva bydlení. Manželství účastníků bylo rozvedeno na základě rozsudku Obvodního soudu pro adresa č.j. Anonymizováno C Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j.Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum. Žalovaná i po rozvodu manželství užívá bytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno a nebytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno. Nebytová jednotka č.AnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno je dle prohlášení vlastníka samostatnou jednotkou, garáží. K bytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno náleží parkovací stání (nikoli garáž) a dvě terasy. Ačkoli jsou bytová a nebytová jednotka propojeny, a lze dovodit možnost společného užívání, jedná se o samostatné jednotky. Nebytová jednotka, garáž, není přístupná pouze z bytové jednotky, ale lze jí užívat nezávisle na užívání bytové jednotky.

15. Otázku titulu k užívání nebytové jednotky ze strany žalované soud právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění.

16. Podle § 1011 občanského zákoníku, vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

17. Podle § 1012 občanského zákoníku, vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

18. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že během trvání manželství účastníků byla rodinná domácnost ve smyslu § 743 odst. 1 a násl. občanského zákoníku v bytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno, se kterou byla užívána rovněž nebytová jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno, která je předmětem tohoto sporu.

20. Zdejší soud při jednání dne datum vyzval žalovanou podle § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř k doplnění tvrzení a prokázání, že má k užívání nebytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno právní titul. Žalovaná na výzvu soudu uvedla pouze to, že nebytová jednotka je příslušenstvím bytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno, neboť se v ní nachází centrální vysavač a rozvodová skříň a je s bytovou jednotkou provozně spojena. Dále uvedla, že nebytovou jednotku užívá ve prospěch dětí, které vozí na zájmové aktivity.

21. Podle § 768 odst. 2 občanského zákoníku má rozvedený manžel, pokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Pečuje-li však o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

22. Podle § 767 odst. 2 občanského zákoníku je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

23. Ačkoli tedy žalované svědčilo právo bydlení v dané bytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno ve smyslu § 747 odst. 1 občanského zákoníku do rozvodu manželství a následně po dobu Anonymizováno roku po zániku manželství ve smyslu § 769 občanského zákoníku, nelze bytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno ztotožňovat s nebytovou jednotkou č. Anonymizováno/Anonymizováno, která je předmětem tohoto sporu, neboť ochrana manžela a rozvedeného manžela pečujícího o nezletilé dítě nebo děti se vztahuje k bydlení, tedy zajištění bydlení v tomu vymezených a odpovídajících prostorech. Nebytová jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno však k bydlení neslouží. Účelem nebytového prostoru, tedy garáže, není bydlení ale garážování aut.

24. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2340/99: „je-li garáž, jak správně namítli dovolatelé, určena ke garážování motorových vozidel (a proto neslouží k uspokojování bytové potřeby) a nikoliv k tomu, aby byla užívána s bytem (tj. užívána „k bydlení\"), pak s přihlédnutím k uvedenému výkladu nelze nikdy garáž pokládat za příslušenství bytu ve smyslu § 121 odst. 2 o.z. (obč. zák.). To, že garáž nemohla být a není ani v současné době příslušenstvím bytu, vyplývá nepřímo také z toho, že garáž byla a je samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, a to v dřívější době jako místnost nesloužící k bydlení (§ 196 a násl. o.z.) a v současné době jako nebytový prostor (zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů).

25. Nemůže-li být garáž příslušenstvím bytu, pak žalovanému nevzniklo právo užívat garáž současně se vznikem práva osobního užívání bytu. V důsledku absence rozhodnutí o přidělení garáže do osobního užívání pak nevzniklo ani právo osobního užívání garáže (§ 196 o.z.) a proto nemohlo transformací podle § 871 odst. 1 obč. zák. vzniknout ani právo nájmu“.

26. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno (a nebylo ani rozporováno) vlastnické právo žalobce k nebytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno. Rovněž bylo prokázáno (a nebylo rozporováno), že žalovaná nebytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno užívá. Žalovaná neprokázala, že by jí k užívání garáže svědčil právní titul.

27. Dále se soud zabýval návrhem žalované na zřízení věcného břemene k předmětné garáži.

28. Návrh žalované na zřízení užívacího práva k nebytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno, garáži soud posoudil podle § 1260 občanského zákoníku, přičemž podle § 1260 odst. 1 platí, že služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem. V uvedeném smyslu tak lze soud může rozhodnout o zřízení služebnosti pouze, pokud tak upravuje zákon (viz Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5237/2017: „K tomu lze upozornit i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004, ve kterém je vysvětleno, proč nelze věcné břemeno zřídit na základě analogické aplikace zákona, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k řešení věci (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 4/89, publikovaný pod č. 47/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I když se tak dovolací soud neodchyluje od závěrů uvedených ve výše zmíněném usnesení Ústavního soudu, že postup územně samosprávného celku musí být i při výkonu soukromoprávních oprávnění „souladný se zákonem, předvídatelný či nediskriminační“, samo o sobě to nezakládá oprávnění soudu zřizovat věcná břemena tam, kde to zákon neumožňuje. Takové omezení vlastnického práva obce by tak přicházelo do úvahy jen tehdy, kdyby to umožňovaly předpisy o vyvlastnění (jejich možnou aplikací se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť ta není v jeho pravomoci“). Analogie v dané souvislosti není přípustná (viz Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1438/2004).

29. Služebnost související se zánikem práva bydlení je upravena v ustanovení § 768 odst. 2 občanského zákoníku, které upravuje založení práva bydlení rozvedeného manžela pečujícího o nezletilé dítě. V takovém případě může být soudním rozhodnutím založeno právo bydlení.

30. V daném případě ale žalovaná navrhovala založit věcného břemene užívacího práva k nebytovému prostoru, tedy ke garáži. Jak již bylo uvedeno výše, garáž jako nebytová jednotka neslouží k uspokojování bytových potřeb, a proto není možné v dané věci aplikovat § 768 odst. 2 ve spojení s § 767 odst. 2 občanského zákoníku a zřídit právo bydlení či zřídit analogicky právo užívací. Na uvedené nemá vliv ani námitka propojenosti nebytového prostoru s bytovou jednotkou, neboť jak již bylo řečeno výše, garáž nemůže být ani příslušenstvím bytu. Z uvedených důvodů soud návrh žalované na zřízení věcného břemene zamítnul (výrok II.).

31. Soud se dále rovněž zabýval námitkou žalované spočívající v tom, že nebytová jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno a bytová jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno jsou funkčně propojeny, neboť je zde umístěn centrální vysavač a další příslušenství bytu a garáž slouží k parkování aut, které je užíváno k zajištění potřeb dětí.

32. K uvedenému soud uvádí, že skutečnost, že se v garáži nachází centrální vysavač nebo příslušenství bytu není tak významná oproti omezení vlastnického práva žalobce, ke kterému by založením práva žalované došlo. Umístění centrálního vysavače v garáži zcela jistě nebrání tomu, aby byl žalovanou pořízen jiný vysavač, který lze využívat. Rovněž parkování v garáži soud nepovažuje jako nezbytné, neboť k bytové jednotce č. Anonymizováno/Anonymizováno patří parkovací stání. I kdyby zde ale nebylo parkovací stání, je možné parkovat před domem či si zajistit jiné parkování za obvyklé nájemné. Rovněž umístění rozvodných skříní či jiných měřidel nemůže založit závěr, že se jedná o příslušenství bytové jednotky, tak jak je tvrzeno v podání žalované ze dne datum. Uvedené je otázkou přístupu k daným věcem, nikoli však užívacího práva k celému nebytovému prostoru.

33. Soud má proto za to, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že nebytová jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno je samostatnou jednotkou a není součástí bytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno. Uvedené vyplývá jak z výpisu z katastru nemovitostí, tak z prohlášení vlastníka. S ohledem na uvedené soud rovněž toto řízení nepřerušoval do rozhodnutí o povinnosti žalované vyklidit bytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno.

34. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem, tedy k tomu, že v dané věci nelze analogicky zřídit věcné břemeno odpovídající právu bydlení k prostoru, který k bydlení neslouží a žalovaná neprokázala, že jí svědčí jiný titul užívání nebytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno, soud uzavřel, že žalovaná předmětnou nebytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno, garáž, užívá neoprávněně bez právního titulu a uložil žalované povinnost nebytovou jednotku vyklidit.

35. Lhůtu k vyklizení soud určil s přihlédnutí k dlouhodobému užívání nebytového prostoru a nutností jeho vyklizení, kdy lhůta 3 dnů nepřišla soudu jako adekvátně přiměřená. Rovněž soud určil delší lhůtu s přihlédnutím k tomu, že v mezidobí může dojít mezi stranami k případnému uzavření nájemní smlouvy, když z jednání vyplynulo, že žalobce je ochoten pronajmutí nebytového prostoru, avšak za adekvátní přiměřené nájemné a žalovaná byla ochotna hradit obvyklé nájemné v případě zřízení věcného břemene.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 890 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.