OSPI 9 C 138/2026-32

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 22 635 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 11. 11. 2025 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 7 635 Kč s úrokem z prodlení převyšující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 871 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 66 %, soud proto od jejího úspěchu odečetl její neúspěch v rozsahu 34 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 32 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) se sazbou po 400 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 906 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 721 Kč, z toho 32 % po zaokrouhlení činí 871 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 30. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z listiny označené Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že obsahuje text smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru až do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Jako smluvní strany jsou označeny společnost právnická osoba. a žalovaný. Ve smlouvě je uveden úrok ve výši 40 % měsíčně. V podpisové části je podpis jednatelky právní předchůdkyně žalobkyně, u jména žalovaného podpis chybí.

4. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici osobní údaje žalovaného a informace, že žalovaný je ženatý, žije ve vlastním domě bez hypotéky a je zaměstnaný u Správy železnic. Jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 47 326 Kč a jeho měsíční výdaje jsou 4 860 Kč.

5. Z potvrzení o provedené platbě platební brány právnická osoba soud zjistil, že z účtu právnická osoba. byla na účet č. č. účtu dne 28. 6. 2024 v 11:58 hodin pod variabilním symbolem var. symbol odeslána částka 15 000 Kč.

6. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 25. 6. 2026 soud zjistil, že na bankovní účet č. č. účtu, jehož jediným majitelem a disponentem je žalovaný, byla dne 28. 6. 2024 ve 12:01 připsána platba ve výši 15 000 Kč označená variabilním symbolem var. symbol z účtu č. č. účtu. V poznámce je uvedeno název: ČERPÁNÍ ZE DNE 28.06.2024.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba. na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 10. 2025 ve spojení s potvrzením o podání ze dne 31. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.

9. Ostatní důkazy soud s ohledem na zjištěné závěry zamítl pro nadbytečnost.

10. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Předložená listina neobsahuje podpis žalovaného a žalobkyně neprokázala, že by žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím webových stránek webové stránky zadáním kódu číslo. Současně nebylo prokázáno, že by se žalovaný na uvedených stránkách vůbec zaregistroval a vstoupil do uživatelského profilu, kde by vyplnil a zadáním pětimístného kódu potvrdil žádost o úvěr, ani že právní předchůdkyně žalobkyně poslala žalovanému na jeho telefonní číslo tel. číslo kód, kterým měl žalovaný projevit svou vůli být smlouvou vázán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k popsanému kontraktačnímu procesu, dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla uzavřena a žalovanému z takové smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

11. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 15 000 Kč, kterou lze s ohledem na výše uvedené posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto žalobě vyhověl právě co do částky 15 000 Kč, a to podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 15 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení přitom lze považovat předžalobní výzvu odeslanou dne 31. 10. 2025, ve které žalobkyně stanovila žalovanému 3denní lhůtu k zaplacení. V souladu s § 573 o. z. se zásilka má za doručenou třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě dne 5. 11. 2025. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě nic nezaplatil, nachází se od následujícího dne v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. pouze od 11. 11. 2025 a ve zbývajícím rozsahu jej jako nedůvodný zamítl. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a lhůtu k plnění žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

12. Soud doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

13. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani, zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (vizte Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (vizte C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva mezi její právní předchůdkyní a žalobkyní byla uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.