OSPI 9 C 149/2026-43

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 19 673 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 063 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 9 610 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 753,66 Kč, úroku 15 % ročně z částky 12 609,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přesahujícím úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 673 Kč s příslušenstvím specifikovaným níže s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 7. 9. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Sjednaná úroková sazba činila 21,39 %. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem včetně pojištění ve výši 9 730 Kč, a to v 65 týdenních splátkách po 381 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 12. 2022. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky, čímž porušila své závazky ze Smlouvy a dluží tak žalobkyni celkem částku 19 673 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 12 609,95 Kč a dlužné poplatky ve výši 7 063,05 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 753,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 290,81 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 12 609,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 12 609,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, na základě které došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek písemně oznámeno. Přestože žalobkyně upomínala žalovanou k zaplacení dlužných částek, na svůj dluh neuhradila nic.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 23. 7. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 7. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč, v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 780 Kč a pojistným ve výši 1 950 Kč v 65 týdenních splátkách po 381 Kč. Úroková sazba činila 76,42 %.

4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, její poslední dokončené vzdělání je učňovské a žije v nájmu. Auto nevlastní. Je nezaměstnaná a vedená v evidenci Úřadu práce. Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 16 370 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 28 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaná specifikovala v položce odhadované měsíční výdaje částkou 4 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má bankovní účet a nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny výpisy z bankovního účtu za měsíce červenec a srpen 2021 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 4 937 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s její přílohou, potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, dopisem ze dne 29. 9. 2023 a podacím lístkem z 27. 10. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované písemně oznámena.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil ve věci následující skutkové a právní závěry. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně se totiž spokojila pouze s tvrzením žalované ohledně jejích pravidelných měsíčních výdajů, které dále nezjišťovala, ani žádným způsobem neověřovala. V zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné listiny, na základě kterých by mohly být skutečné měsíční výdaje žalované ověřeny. Je více než nepravděpodobné, že by veškeré měsíční náklady u jednotlivce mohly v době uzavření smlouvy činit pouze 4 000 Kč měsíčně, zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Dále je nutné vzít v úvahu, že mezi obvykle nutně hrazené náklady patří zejména náklady na stravu, ošacení a obutí, hygienické potřeby, telefon, internet, záliby, případná pojištění a spoření atp. Žalovanou tvrzená částka 4 000 Kč na pravidelné měsíční výdaje v době podání žádosti o úvěr se rovnala přibližně částce životního minima jednotlivce, což právní předchůdkyni žalobkyně mělo vést k o to důkladnějšímu ověření tvrzených výdajů. Ohledně příjmu žalované není z karty zákazníka jasně zřejmé, zda se jednalo o důchod, podporu či dávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná do kolonky zaměstnavatel uvedla Úřad práce, jeví se jako pravděpodobné, že žalovaná pobírala nějakou z dávek, kterou vyplácí právě Úřad práce, nicméně ohledně typu dávky nebo délky podpůrčího období není v kartě zákazníka uvedeno nic. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy nemohla být, pouze na základě uvedených informací, jistá, že žalovaná bude mít tvrzený příjem po celou dobu splácení úvěru. S ohledem na uvedené skutečnosti je nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované, jelikož žádným způsobem neověřovala výši jejích pravidelných měsíčních výdajů a nezohlednila možný pokles budoucích příjmů žalované s ohledem na jejich zdroj.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohl z takové smlouvy žalované vzniknout žádný závazek. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, tudíž jí vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách úvěru celkem částku 4 937 Kč, činí výše dlužné jistiny 10 063 Kč. Soud proto žalobě na základě citovaných ustanovení vyhověl co do této částky, a ve zbývajícím rozsahu ji, včetně odpovídající části požadovaného příslušenství, jako nedůvodnou zamítnul. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 10 063 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 12. 4. 2024 předžalobní výzvou, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila, náleží žalobkyni od následujícího dne úrok z prodlení, který soud přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť mezi účastníky nebyl spor ohledně splatnosti dluhu.

13. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytnul poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání a jen z tohoto důvodu není povinen odročovat jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

14. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

15. O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaná byly ve věci procesně úspěšné v rozsahu přibližně jedné poloviny, soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.