OSPM 17 C 45/2026-113

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ Anonymizovaný odstavec ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ Anonymizovaný odstavec ⟪LB:lb_006⟫ pro 15 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 7 403,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z částky 7 403,50 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém se stane tento rozsudek pravomocným, a to pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou, byť jen části splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 7 956,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z této částky od 15. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 788,20 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 15 360 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba.) a žalovaným byla dne 5. 6. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 139 776 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátila ke dni splatnosti, tzn. k 14. 10. 2024. Žalovanému byla zaslána dne 25. 11. 2025 předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil a uvedl, že je připraven vydat bezdůvodné obohacení, které však dle jeho výpočtu činí toliko 10 787 Kč. Namítl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť nedošlo k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti, sjednaný úrok je nemravný a zpochybnil, zda byl při uzavírání smlouvy na dálku dodržen požadavek sut. § 562 o. z. Dále uvedl, že se opakovaně snažil o smírné vyřešení sporu a požádal soud, pokud mu bude stanovena povinnost k úhradě nějaké částky, aby tak bylo stanoveno ve splátkách 1 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na jeho aktuální finanční a životní situaci.

3. Soud se mezi účastníky řízení pokusil písemnou formou mimo jednání zjistit podmínky smírného řešení, avšak strany se neshodly na otázce úhrady nákladů. Z tohoto důvodu bylo ve věci nařízeno jednání, při kterém soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z nesporných tvrzení účastníků řízení (č. l. 70 a vyjádření žalovaného při jednání soudu dne 22. 9. 2026) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostními převody žalovanému celkem částku 139 776 Kč a dále bylo nesporné i to, že žalovaný z této částky vrátil žalobkyni (či právní předchůdkyni) částku 129 872,50 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 6. 2024 č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě revolvingu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. Anonymizováno částku ve výši 15 360 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vracet poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluveným úrokem, celkem částku 71 722,94 Kč za předpokladu vyčerpání celé částky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele právnická osoba. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 bylo následně zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný informován předžalobní upomínkou ze dne 21. 11. 2025, ve které byl vyzván k úhradě dluhu na č. účtu.

7. Z emailu, který právní předchůdce dne 14. 10. 2024 zaslal na email žalovaného, který uvedl ve smlouvě, soud zjistil, že byl vyzván k vrácení poskytnuté částky a že mu k tomu byla stanovena lhůta obratem (naléhavě).

8. Z potvrzení o provedených platbách (č. l. 108-109) předložených žalovaným, soud zjistil, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni částku 2 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobkyně uvedený v předžalobní upomínce.

9. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci.

10. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v červnu 2024 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,90 % ročně.

11. Jak bylo zjištěno ze smlouvy, úrok byl sjednán v sazbě 457,50 % ročně. Již jen v takové výši sjednaný úrok je sám o sobě nemravný, neboť více jak 55 násobně překračuje úrok v místě a čase obvyklý.

12. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.

15. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by smlouvu bez sjednání úroků v této výši neuzavřela, neboť na takovéto výši sjednaných úroků je postaveno celé podnikání právní předchůdkyně žalobkyně.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně nebyla uzavřena platně, čehož si je žalobkyně evidentně vědoma, neboť se žalobou domáhá zaplacení toliko částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobou uplatněný nárok žalobkyně je důvodný, a to pouze pokud jde o částku 7 403,50 Kč, představující nesplacenou část jistiny. Žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 139 776 Kč bez právního důvodu a vrátil do okamžiku rozhodování soudu toliko 132 372,50 Kč, je povinen žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele uhradit nesplacenou část jistiny, tedy částku 7 403,50 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V prodlení je žalovaný již od 15. 10. 2025, neboť k vrácení částky byl žalobkyní vyzván emailem ze dne 14. 10. 2025 a splatit měl dluh obratem (naléhavě). Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007).

18. Soud s ohledem na žádost žalovaného o možnost splácet uvedený úvěr ve splátkách, musel neplatnost smlouvy posoudit i dle ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak jak měla.

19. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 téhož zákona platí, že (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že úvěruschopnost řádně posoudila (č. l. 70), ale neposkytla k těmto tvrzením relevantní důkaz a s ohledem na neúčast žalobkyně u jednání soudu nemohla být ani soudem vyzvána ke splnění svých procesních povinností dle ust. § 118a o. s. ř. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdkyně skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalovaného, zda měl či má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné příjmy a skutečné výdaje apod.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Za dobu přiměřenou možnostem žalovaného shledal soud dobu trvání splátek určených ve výroku I. tohoto rozsudku, a to na základě dokladů o majetkových a osobních poměrech žalovaného, které soudu předložil (č. l. 93-95). Ostatně i samotná žalobkyně se splátkami ve stanovené výši vyslovila souhlas ve svém vyjádření ze dne 20. 7. 2026 (č. l. 103).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 64 % (důvodně žalovala 9 903,50 Kč, když žalovaný až po podání žaloby uhradil 2 500 Kč) a neúspěšná v rozsahu 36 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 360 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 2 815 Kč, z níž pak 28 % činí 788,20 Kč, které musí žalovaný uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.