OSPR 20 C 269/2024-44

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 29 265,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení

a) další částky částka,

b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka,

c) úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

d) úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění a částečného zpětvzetí ze dne datum (o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba. se sídlem v Praze (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. hodnota byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku částka (kterou žalovaný převzal v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem v pevné výši částka, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částka, s úhradou za vyhodnocení úvěrového případu částka a s úhradou za hotovostní splátky částka. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku částka formou 14 měsíčních splátek po částka, přičemž poslední splátka byla splatná dnem datum. Pro případ porušení povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť poslední splátku uhradil datum. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu částka, smluvní úrok částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částka, úhradu za administrativní činnost částka, úhradu za hotovostní splátky částka, smluvní pokutu částka, kapitalizovaný úrok z prodlení částka (úrok 14,75 % ročně z jistiny a úroku od datum do datum), úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru ze dne datum označené číslem hodnota bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti částka, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem částka, úhradou za poskytnutí úvěru částka, náklady na vyhodnocení úvěru částka a s inkasním poplatkem částka, tj. celkem ve výši částka zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši částka. Je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení s placením splátek, není sjednána žádná pokuta v neprospěch právní předchůdkyně žalobkyně. RPSN činí 272,44 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována. K listině je přiložen Předpis splátek.

4. Z listiny označené jako Žádost o úvěr ze dne datum soud zjistil, že ke spotřebitelskému úvěru ve výši částka byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný je rozvedený, bydlí v nájmu, má dvě vyživované osoby, uvedl na sebe telefonní číslo. Je zaměstnaný u společnosti Skalago a. s. s měsíčním příjmem částka, jiné příjmy nemá, měsíční výdaje činí částka na bydlení, částka na dopravu, jídlo a osobní náklady, částka srážky ze mzdy, výživné a „exe“ (dále v dokumentu je uvedeno, že jsou činěny srážky z výplaty; je také uvedeno, že exekuce byly doplaceny v 12/2022), použitelný měsíční příjem činí částka. V žádosti jsou zaškrtnuta políčka, podle kterých bylo k ověření poměrů předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Z pracovní smlouvy a z výplatních pásek u zaměstnavatele právnická osoba. za měsíce prosinec 2022, leden a únor 2023 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem činil částka, měsíčně jsou však činěny srážky na výživné (částka, částka a částka), v prosinci 2022 také srážky exekuce částka; po srážkách žalovaný obdržel mzdu v prosinci 2022 ve výši částka, v lednu 2023 ve výši částka a v únoru 2023 ve výši částka. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný společně s jinou osobou a čtyřmi dětmi pronajímá byt o velikosti 3+1, výše nájemného neuvedena.

5. Z listiny obsahující transakční historii bylo zjištěno, že ke smlouvě č. hodnota bylo dne datum uhrazeno celkem částka.

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, z přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek a z listiny označené jako Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky; doklad o odeslání nepřiložen. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru; zásilka byla odeslána.

7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši částka a zavázal se vrátit částka. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částka. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.

8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

9. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C-679/18).

10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z informací získaných od žalovaného (příjmy z pracovní smlouvy a výplatních pásek a výdaje z výpisu z bankovního účtu), a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila žádost o úvěr, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného, a dále pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Soud musí konstatovat, že z předložených informací o majetkových poměrech žalovaného je zřejmé, že mu spotřebitelský úvěr neměl být poskytnut. Uvedený příjem žalovaného v průměrné výši částka byl prokázán výplatními páskami. Z těch je však zřejmé, žalovanému jsou činěny srážky okolo částka měsíčně na výživné, tedy ve skutečnosti žalovaný dostává mzdu okolo částka. Z této mzdy pak hradí své náklady, které právní předchůdkyně žalobkyně uvedla ve výši částka na bydlení a částka na dopravu, jídlo a osobní náklady. Částka na bydlení pak rozhodně není uvěřitelná, neboť žalovaný si pronajímá byt o velikosti 3+1, což je patrné z nájemní smlouvy, ve které však není uvedena výše nájmu, a uvedená částka je rozhodně příliš nízká na to, aby v roce 2023 pokryla nájemné za byt uvedené velikosti a platby energií a další platby spojené s bydlením pro pět osob. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak dále nezabývala tím, zda ono výživné pro dvě nezletilé děti, je výživným právnická osoba, které s žalovaným bydlí v bytě, nebo ještě pro jiné děti; stejně tak není jasné, zda žalovaný hradí náklady také pro ostatní dvě děti, které s ním bydlí. V žádosti o úvěr je pak uvedeno, a soudu z vlastní činnosti je známo, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení, která byla vedena i v době poskytnutí spotřebitelského úvěru. Ani tím se však právní předchůdkyně žalobkyně blíže nezabývala. Není tedy možné, aby žalovaný s uvedenými příjmy a výdaji (přičemž výdaje nutně musí být ve skutečnosti vyšší) byl schopen hradit měsíčně splátku částka. Žalobkyně zjevně nezkoumala poměry žalovaného dostatečně, a naprosto špatně je pak posoudila. To se také odrazilo v tom, že žalovaný uhradil pouze jedinou splátku, a to hned den po poskytnutí spotřebitelského úvěru (což samo je absurdní). Soud tedy dospěl k závěru, že v důsledku absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

11. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny částka sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši částka, nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši částka, částka a částka. Taková výše ceny peněz jejíž přemrštěnost vyplývá také z uvedené RPSN 272,44 %, je naprosto nepřiměřeně vysoká a rozporná s dobrými mravy. Nemravné jsou také ujednané pokuty, které jsou ujednány výlučně v neprospěch žalovaného a zakládají neodůvodněnou nerovnost mezi stranami. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

12. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku částka a dosud uhradil částka, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny částka. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny z neplatné smlouvy o zápůjčce.

13. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovanou zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Krajského soudu v adresa, pobočka v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.

14. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla (resp. co mu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).

15. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.