OSPR 7 C 23/2026-16

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 12 %ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a souhrnný poplatek ve výši částka zaplatit ve splátkách po částka, úrok byl sjednán v výši 70,89 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Celý dluh se stal splatným datum. Žalovaný zaplatil pouze částku částka, která byla započtena na smluvní pokuty, poplatky za prodlení, sjednané poplatky za hotovostní inkaso, na úrok, na jistinu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v 60 týdenních splátkách po částka, přičemž pevná úroková sazba by byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. žalovaný se zavázal dále zaplatit souhrnný poplatek ve výši částka (úrok částka, poplatek za zpracování a doručení částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek částka. RPSN činila 212,77 % Celková částka splatná žalovaným by tedy činila částka. Žalovaný potvrdil, že částku částka převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. Z evidenční karty klienty má soud za prokázáno, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela žalobkyně s následujících údajů: žalovaný byl rozvedený, zaměstnaný na dobu neurčitou, žil sám, bydlení v nájmu, neměl vyživovací povinnost, příjmy částka (starobní důchod), výdaje částka, žádné půjčky.

5. Z přehledu plateb má soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil za celou dobu částku částka.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

10. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Soud má v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši částka a naproti tomu závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 60 týdenních splátkách a zaplatit úrok ve výši 70,89 % ročně. Žalobkyně splnila svou povinnost a řádně zkoumala, zda bude žalovaný schopen svůj dluh splácet.

14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.

15. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 OZ, neboť ujednaná výše úroku 70,89 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).

16. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.

17. Tedy již samotná výše úroku přesahující 70 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 70 % pak představuje více než dvojnásobek sazby obecně akceptované u úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu.

18. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, adresa: právnická osoba. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

19. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny si vydat. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši částka, žalovaný dosud zaplatil částku v celkové výši částka. Žalovanému vznikla povinnost vrácení pouze rozdílu těchto částek, tj. částky částka. Nárok na vydání této částky soud posoudil podle § 2993 o.z.

20. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve než žalobou. Žalovaný je proto v prodlení až od datum, neboť žaloba mu byla doručena datum a dnem plnění byl den datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o.z.

21. Ve zbývající části sodu žalobu zamítl jako nedůvodnou.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť převážně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.