OSPS 25 C 94/2021-365

Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 176 668,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni ⟪LB:lb_001⟫ -) částku 162 020,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 542,81 Kč od 10. 1. 2020 do 29. 4. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 071,98 Kč od 15. 6. 2020 do 28. 1. 2021, úrok ve výši 17,4 % ročně z částky 161 720,27 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161 720,27 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ -) částku 14 647,9 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 215,03 Kč od 29. 4. 2019 do 2. 12. 2019, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 14 647,9 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 647,9 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 569 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Ustanovenému zástupci žalovaného se přiznává odměna ve výši 40 707 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever částku, ve výši 40 707 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 162 020,27 Kč s příslušenstvím. Žaloba vycházela z tvrzení, že mezi žalovaným a spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále též jen„ původní věřitel“) byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěru ve výši 275 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 5 324,30 Kč, a to počínaje dnem datum, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Úvěr byl úročen sazbou 17,40 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne datum bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, původní věřitel proto prohlásil úvěr dopisem ze dne datum za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný dosud svou povinnost nesplnil a splatný úvěr nezaplatil, dluží tak nadále žalobkyni na jistině částku 161 720,27 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 8 542,81 Kč, smluvní poplatky ve výši 300 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 10 071,98 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161 720,27 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně z částky 161 720,27 Kč od datum do zaplacení. Svou aktivní legitimaci žalobkyně opírá o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum. Podáním ze dne datum žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně byl sjednán ve smlouvě o úvěru konsolidace půjček, jejíž součástí byl také sazebník. Žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem 296 329,07 Kč Poslední splátku uhradil žalovaný v lednu 2020, dostal se do prodlení se splácením více než dvou měsíčních splátek, a proto původní věřitel prohlásil úvěr ke dni datum za splatný. Jistina ve výši 161 720,27 Kč představuje poskytnutý úvěr v celkové výši 275 000 Kč, který je ponížen o platby, které žalovaný uhradil na jistinu v celkové výši 113 279,73 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok (po změně žaloby připuštěné usnesením č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí) ve výši 8 542,81 Kč byl vypočten z jistiny ve výši 161 720,27 Kč při úrokové sazbě 17,40 % ročně za období od datum do datum, tedy 111 dní při denním úroku 77,09 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 10 071,98 Kč byl vypočten z jistiny ve výši 161 720,27 Kč při úrokové sazbě 10,00 % ročně za období od datum do datum, tedy 227 dní při denním úroku 44,31 Kč. Poplatky ve výši 300 Kč jsou tvořeny poplatkem za odeslání dopisu o zesplatnění úvěru ke dni datum.

2. Dále se žalobkyně žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 647,9 Kč s příslušenstvím. Tato žaloba vycházela z tvrzení, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne datum uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, dále úrokový lístek a sazebník poplatků. Původní věřitel se smlouvou zavázal vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet, provádět na tomto účtu vklady a výplaty a úročit aktuální zůstatek, žalovaný se naproti tomu zavázal dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platebního sazebníku. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 19 000 Kč sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Původní věřitel převedl dne datum aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 18 920,90 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný přesto své povinnosti nesplnil, původní věřitel tak využil svého práva a prohlásil v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni datum, neboť žalovaný porušil stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 14 647,90 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 1 215,03 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 647,90 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 14 647,90 Kč od datum do zaplacení. Svou aktivní legitimaci žalobkyně opírá o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum.

3. Podáními doručenými zdejšímu soudu dne datum podal žalovaný odpor proti elektronickým platebním rozkazům a brojil tak proti oběma shora vymezeným žalobám, když shodně v obou odporech uvedl, že nebyla řádně doložena totožnost a pověření osob podepisujících smlouvy za žalobkyni, není prokázáno, zda a v jakém rozsahu mohly tyto osoby jednat za právního předchůdce žalobkyně a dále uvedl, že se domnívá, že půjčené peníze má již několikrát zaplacené, byl se informovat na ČNB, a to ohledně smluvních pokut a úroků, neboť pořád splácel, ale částka se nikterak nesnižovala.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, byla řízení ve věcech vedených u zdejšího pod sp. zn. spisová značka a spisová značka spojena ke společnému řízení s tím, že jsou nadále vedena pod sp. zn. spisová značka.

5. Dále bylo žalovaným v řízení argumentováno tím, že se do dispoziční sféry žalovaného nedostala oznámení o zesplatnění úvěru a dále tím, že před uzavřením obou smluv nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uvedl, že měl spolu se svou manželkou společné závazky u společnosti právnická osoba a jméno příjmení, přičemž právní předchůdce žalobkyně nesprávně vycházel z uvedeného příjmu domácnosti 32 000 Kč a ohledně výdajů se spokojil s historickým údajem ČSÚ. Nebyly tak řádně ověřeny příjmy a výdaje jak žalovaného, tak jeho manželky, a tedy pro absenci řádného ověření úvěruschopnosti považuje smlouvu za neplatnou. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil na úvěrovou smlouvu částku 296 329,07 Kč, jedná se o vyšší částku, než byla poskytnutá jistina a žaloba je proto nedůvodná, naopak žalovaný by mohl žádat vydání bezdůvodného obohacení, a to ve výši rozdílu mezi poskytnutou jistinou a splacenou částkou. Během ústního jednání dne datum vznesl žalovaný námitku započtení s tím, že pokud na úvěrovou smlouvu číslo (smlouva číslo) zaplatil zhruba o 20 000 Kč více, než byla poskytnutá jistina, nechť je započteno vůči nesplacené jistině ze smlouvy číslo.

6. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne datum žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že zesplatnění úvěru číslo bylo zasláno na adresu žalovaného dne datum doporučenou poštou. Žalovaný nedodržel úhrady splátek, když od poslední úhrady dne datum nebylo uhrazeno ničeho. Zesplatnění anonymizováno číslo bylo odesláno na adresu žalovaného dne datum obyčejnou poštou. Protože žalovaný nedodržoval povinnost kreditního příjmu ve výši min. 50 % povoleného limitu, který činil 19 000 Kč, ukončil původní věřitel dne datum poskytování anonymizováno k běžnému účtu a převedl zůstatek na nově otevřený úvěrový účet číslo. Žalovanému byly stanoveny splátky ve výši 901 Kč vždy do 28. dne v měsíci, počínaje datum. Protože žalovaný tyto splátky nedodržoval, přistoupil původní věřitel dne datum k prohlášení úvěru za splatný a žalovanému to oznámil dopisem ze dne datum. K posouzení úvěruschopnosti k úvěru číslo žalobkyně uvedla, že původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o konsolidaci úvěru ze dne datum, když veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. původní věřitel kontroloval. Žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši 26 493 Kč ze dvou zdrojů, když zároveň uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 32 000 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný měl v době podání žádosti závazky vůči původnímu věřiteli s celkovou výší měsíčních splátek 5 686,96 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl dále závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 818 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr číslo celkem 296 329,07 Kč, když stran konkrétního zápočtu plateb se žalobkyně odkázala na platební historii ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 581/2014. K anonymizováno číslo ověření úvěruschopnosti při sjednávání produktu revolvingový úvěr žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, tedy v době, kdy povinnost posuzování úvěruschopnosti u spotřebitelských úvěrů nebyla v našem právním řádu výslovně zakotvena. Úvěruschopnost byla posouzena za použití údajů poskytnutých žalovaným, tedy výše měsíčního příjmu 11 073 Kč, výše měsíčního příjmu domácnosti 36 000 Kč, výše aktuálních interních měsíčních splátek 6 578,25 Kč a výše aktuálních externích měsíčních splátek 0 Kč. Na základě těchto údajů byl žalovanému schválen revolvingový úvěr anonymizováno s celkovou výší úvěrového rámce 10 000 Kč, postupně navýšen na 19 000 Kč. K přečerpání úvěru došlo v prosinci 2018, kdy se žalovaný dostal do nepovoleného debetu ve výši 19 483,09 Kč. Dlužná částka ve výši 18 920,90 Kč představuje rozdíl mezi přijatými kreditními platbami a zúčtovanými platbami na vrub běžného účtu k datu datum.

7. Svou účast na ústním jednání dne datum žalobkyně omluvila, přičemž uvedla, že souhlasí s tím, aby o věci bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti.

8. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Mezi společností právnická osoba IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo konsolidace půjček, a to dne datum, (dále též jen„ smlouva číslo“), jejíž součástí strany učinily základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, sazebník a podmínky, když původní věřitel se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský splátkový úvěr s výší jistiny úvěru 275 000 Kč. Z žádosti o úvěr, konsolidace půjček ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal původního věřitele o úvěr, když specifikoval tehdejší závazky vůči původnímu věřiteli ve výši 199 425,32 Kč z titulu smlouvy číslo zároveň stran svých finančních údajů uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem za tři měsíce činí 26 493 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 32 000 Kč, počet zdrojů uvedl dva a jako předložený doklad o hlavním příjmu byl uveden důchod od anonymizováno. Pojmy použité ve smlouvě byly žalovanému vysvětleny formulářem o standartních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne datum. Z potvrzení o výši příjmu vystaveného dne datum zaměstnavatelem právnická osoba, IČO, bylo zjištěno, že žalovanému byla zaměstnavatelem potvrzena výše hrubého příjmu za poslední měsíc 15 920 Kč a výše čistého příjmu za poslední měsíc 13 028 Kč. Z oznámení anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byl přiznán starobní důchod ve výši částka. Žalovaný se smlouvou číslo zavázal peněžní prostředky splácet formou měsíčních anuitních splátek v jejich celkovém počtu 96 s výší měsíční splátky 5 324,60 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 1 495 Kč. Splátky byly splatné k 26. dni v měsíci, počínaje dnem datum ulice úroková sazba činila 17,40 %, celková částka, splatná žalovaným, vypočtená k datu uzavření smlouvy pak představovala 530 883,24 Kč. Účel úvěru byl dle čl. III. smlouvy číslo ujednán tak, že původní věřitel se bez žádosti o čerpání úvěru ze strany žalovaného zavázal peněžní prostředky poskytnout na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi smluvními stranami, evidovaných na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Pro případ, že by poskytnutí peněžních prostředků nepostačovalo k předčasnému splacení dluhů, zavázal se žalovaný doplatit je vlastními prostředky. Zbývající část jistiny úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout neúčelově ve prospěch běžného účtu č. bankovní účet. Podle čl. 13 základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od datum se za případ porušení klientem podle písm. c) považuje ocitnutí se v prodlení se splněním jakékoli pohledávky původního věřitele a podle čl. 14 je pak původní věřitel oprávněn prohlásit kterékoli závazky klienta vůči původnímu věřiteli za ihned splatné a požádat ho o jejich předčasné splacení. Podle sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od datum části spotřebitelské splátkové úvěry si původní věřitel za prohlášení úvěru za ihned splatný účtoval poplatek ve výši 300 Kč. S účinností ke dni datum a ke dni datum došlo ke směně smluvní dokumentace a produktových podmínek. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo zjištěno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek původní věřitel prohlásil úvěr č. bankovní účet na částku 275 000 Kč za splatný ke dni datum, přičemž celková dlužná částka činila 170 838,56 Kč (nesplacená jistina 161 720,27 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 8 542,81 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení 275,48 Kč a náklady upomínání 300 Kč) a žalovaný byl vyzván k jejímu uhrazení nejpozději do datum. Výpisy z úvěrového účtu ke smlouvě číslo za období od datum do datum bylo zjištěno, že od poslední úhrady žalovaného ze dne datum žalovaný neplnil na předepsané splátky ničeho a dle posledního výpisu ze dne datum tak žalobkyně za žalovaným eviduje jistinu po splatnosti ve výši 161 720,27 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy číslo před podáním žaloby výzvou ze dne datum předanou k poštovní přepravě dne datum.

10. Mezi spol. právnická osoba IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, a to dne datum, (dále též jen„ smlouva číslo“), když záležitosti výslovně neupravené smlouvou smluvní strany podřídily úpravě v podmínkách, dispozici, sazebníku a úrokovému lístku. Smlouvou číslo se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Z dispozice ke smlouvě číslo ze dne datum bylo zjištěno, že výše povoleného limitu anonymizováno k běžnému účtu č. bankovní účet činila 19 000 Kč od dne datum, minimální měsíční kreditní příjem byl sjednán jako 50 % povoleného limitu, úroková sazba činila ke dni datum výši 21,99 % ročně. Žalovaný podpisem dispozice ke smlouvě číslo prohlásil, že se seznámil s podmínkami, speciálními a základními produktovými podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od datum pro část anonymizováno bylo zjištěno, že při nedodržení smluvních podmínek si původní věřitel účtoval za zaslání každé upomínky částku 300 Kč, poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku anonymizováno 300 Kč/měsíc a poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet 10 % z povoleného limitu anonymizováno, min. 500 Kč. Dle všeobecných produktových podmínek účinných od datum, konkrétně čl. 32 byl původní věřitel v případě porušení smluvních ujednání klientem oprávněn prohlásit kteroukoli svou pohledávku za klientem ihned splatnou, pozastavit nebo ukončit poskytování produktů nebo služeb klientovi nebo ukončit závazek, tj. smluvní vztah s klientem. Shodná oprávnění původního věřitele byla zjištěna i ze základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od datum čl. 24. Z dopisu ukončení poskytování anonymizováno k běžnému účtu č. bankovní účet a otevření úvěrového účtu ze dne datum bylo zjištěno, že na základě porušování smluvních ujednání o kontokorentním úvěru původní věřitel zrušil jeho poskytování a dluh ve výši 18 920,90 Kč převedl na nově otevřený úvěrový účet číslo za což žalovanému účtoval poplatek ve výši 10 % z povoleného limitu anonymizováno, stanovil počet měsíčních splátek na 21 s výší splátky 901 Kč a její splatností vždy k 28. dni každého měsíce, když datum 1. splátky byl datum. Výpisy z úvěrového účtu ke smlouvě číslo za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný se opakovaně ocital v prodlení s úhradou splátek předepsaných dle dopisu původního věřitele ze dne datum. Dne datum vypověděl původní věřitel žalovanému smlouvu o běžném účtu pro nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy číslo před podáním žaloby výzvou ze dne datum předanou k poštovní přepravě dne datum. Ze sdělení š. číslo bylo zjištěno, že původní věřitel neověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když v době uzavření původní smlouvy mu zákon tuto povinnost neukládal.

11. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. právnická osoba, IČO, postoupil předmětné pohledávky z titulu shora specifikovaných smluv číslo vymáhané touto žalobou žalobkyni, spol. anonymizováno právnická osoba, IČO, v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne datum, který byl předán k doručení dne datum, jak je patrné z poštovního podacího archu.

12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen„ zák. č. 145/2010 Sb.“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění zákona č. 384/2008 Sb. (dále jen „ zák. č. 40/1964 Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

20. Podle § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

21. Podle § 517 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

22. Podle § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 uvedl, že za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.

24. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 581/2014, formuloval následující právní závěr:„ Dovodil-li odvolací soud, že v rozporu s požadavkem určitosti návrhu je i odkaz na platební historii, z níž by měl soud zjišťovat, jaké úroky a poplatky hodlala žalobkyně v návrhu uplatnit, pak Nejvyšší soud považuje za běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.“.

25. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne datum, s dispozicí dne datum, a dne datum uzavřeny smlouvy o úvěru.

26. Co se týká smlouvy číslo ze dne datum, při jejím uzavření právní předchůdce žalobkyně neověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž jak sama žalobkyně v řízení uvedla, tuto povinnost mu zákon ani neukládal. Nicméně úvěrový rámec vycházející z dané smlouvy byl navýšen dne datum bez dalšího. V předmětné době měl již poskytovat úvěru zákonem č. 257/2016 Sb. danou povinnost úvěru schopnost dlužníka před uzavřením smlouvy, ověřit. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by této své povinnosti dostála, soud proto smlouvu shledal ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., za neplatnou, kdy má za to, že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a to i v návaznosti na výše zmíněný rozsudek NS ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Žalovaný na smlouvu ze dne datum uhradil celkem částku 7 273 Kč, z poskytnutého úvěrového rámce tak neuhradil částku 11 647 Kč.

27. Schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla řádně ověřena ani před uzavřením smlouvy číslo ze dne datum. Žalobkyně sice ve svém podání ze dne datum uvedla, že své povinnosti dostála lustracemi v interních a externích databázích, zejména pak v bankovním i nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, nicméně navzdory výzvě soudu k předložení důkazů prokazující její tvrzení tato svá tvrzení neprokázala. Jakožto důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti byly předloženy výměrou starobního důchodu žalovaného ze dne datum, potvrzením o výši příjmu ze dne datum, a výpisy z účtu žalovaného za období duben 2015 až leden 2021, ze kterého vyplývá, že stav účtu žalovaného byl před poskytnutím úvěru vždy v mínusových položkách. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že ani před uzavřením této smlouvy nebyla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, byla smlouva ve smyslu § 9 odst. 1zákona č. 149/2010 Sb., shledána jako neplatná. Pokud žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil částku 296 550,11 Kč a byla mu poskytnuta jistina 275 000 Kč, nevzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení a soud naopak přisvědčil námitce započtení, když žalovaný zaplatil na základě smlouvy číslo o 21 550,11 Kč více, než byla poskytnutá jistina a na smlouvu číslo ze dne datum dne chybělo uhradit 11 647 Kč, které tedy soud započítal z přeplatku zaplaceného žalovaným na smlouvu číslo.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud vyčíslil náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši

54 276 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 176 700 Kč sestávající z částky 8 180 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále náklady tvoří cestovní náhrada v celkové výši 1 656,58 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 828,29 Kč za 116 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 828,29 Kč za 116 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. Dále pak náhrada za promeškaný čas při cestách na soudní jednání dne datum a datum dle § 14 a. t., za 8 započatých půlhodin po 100 Kč celkem ve výši 800 Kč. Částka za náhradu nákladů činí 44 856 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 856 Kč činí 9 419,88 Kč. Celková částka nákladů právního zástupce žalovaného tak činí částku ve výši 54 276 Kč.

29. Dle § 138 odst. 3, byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.

30. Dle § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

31. Vzhledem k výše uvedeným ustanovením a k tomu, že žalovaný byl osvobozen od placení soudních poplatků v rozsahu ¾ usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2022, č. j. 25 Co 26/2022-84, soud uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného v rozsahu ¼ z celkové částky, tedy částku ve výši 13 569 Kč.

32. Ustanovenému zástupci žalovaného soud přiznal odměnu v rozsahu ¾ z celkové částky náhrady nákladů řízení, a to ve výši 40 707 Kč, které mu budou vyplaceny z prostředků státu. Žalobkyni pak byla v návaznosti na to uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever částku ve výši 40 707 Kč.

33. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení zaplatit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - sever.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.