OSPT 2 C 173/2020-35

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 347 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 347 Kč od 26. 3. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Prachaticích.

1. Žalobce se žalobou z 8. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 347 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnil tím, že 30. 8. 2019 byl žalovaný v souladu s § 89b odst. 1 a § 89c odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a ve smyslu § 20 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice obec, ulice a číslo. Při provedené dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi žalovaného provedené policisty přístrojem příjmení jméno 7510 byla žalovanému naměřena hladina alkoholu v organismu 2,8 promile. Na základě toho byl zajištěn a následně převezen do protialkoholní záchytné stanice v obec. Tento převoz si vyžádal jízdu služebního vozidla tov. zn. Škoda Octavia, registrační značka, na trase obec – obec – obec najelo 53 km. Náhrada za použití vozidla byla vyčíslena dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb. a činí 347 Kč. Žalovaný žalobci tuto částku i přes jeho výzvu neuhradil.

2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 22. 12. 2020, č. j. 2 C 173/2020-27, nastala fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání již v žalobě a žalobce předložil dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud v souladu s § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Na jejich základě má soud za prokázané, že 30. 8. 2019 byl žalovaný Policií ČR, a to policisty Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Obvodního oddělení obec, převezen do protialkoholní záchytné stanice v obec, kde bylo zjištěno, že je pod vlivem alkoholu. K převozu žalovaného došlo z obec, kde byl žalovaný zajištěn Policií ČR poté, co v místě bydliště jméno příjmení, kam se hlídka dostavila na základě oznámení jméno příjmení, zde přítomný jméno příjmení jevil známky opilosti, byl hlučný, mlátil do stolu, přičemž předtím se jej nepodařilo uklidnit jméno příjmení a od svého chování žalovaný neupustil ani na základě výzvy Policie ČR. Žalovaný byl eskortován na Obvodní oddělení Policie ČR obec, kde u něho byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost 2,80 promile alkoholu v dechu. Vzhledem k podnapilosti žalovaného byl přivolán lékař, který rozhodl, že žalovaný je schopen umístění na protialkoholní záchytnou stanici. K převozu bylo použito vozidlo žalobce registrační značka o kombinované spotřebě 7,4 litru benzinu Natural/100 km. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě vyčíslených nákladů spojených s jeho dopravou do protialkoholní záchytné stanice ve výši 347 Kč. Žalovaný mu tuto částku neuhradil.

4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní.

5. Podle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 20 odst. 1 písm. b) zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně před škodlivými účinky návykových látek, je orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření povinna podrobit se osoba, u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

6. Žalovaný byl povinen podrobit se orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření, dle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. mu vzhledem k zjištěné přítomnosti alkoholu vznikla povinnost uhradit žalobci náklady vynaložené žalobcem v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice ve výši 347 Kč. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když tyto náklady žalobci i přes jeho výzvu neuhradil.

7. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu zároveň dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný již byl s úhradou dluhu v prodlení.

8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobce má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 347 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 342 odst. 1 o. s. ř. a ve věci plně úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení byla v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. stanovena dle vyhlášky č. 256/2015 Sb. ve výši 200 Kč.

10. Žalobce byl v řízení osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Za situace, kdy žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a žalovanému nevzniklo proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a ani není osvobozen od soudního poplatku, vznikla žalovanému dle § 2 odst. 3 téhož zákona povinnost uhradit soudní poplatek z podané žaloby. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit tento poplatek ve výši 1 000 Kč.

Proti tomuto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze je na návrh vykonat výkonem rozhodnutí či exekucí.