OSPV 13 C 150/2023-21

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ a ⟪LB:lb_004⟫ manžela: osobní údaje manžela ⟪LB:lb_005⟫ o rozvod manželství

I. Manželství manželů celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum, a celé jméno manžela, narozeného datum, uzavřené dne datum v Prešově (slovenská republika), jak je zapsáno v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, obec – anonymizováno, ve svazku spisová značka, anonymizováno rok, na anonymizována dvě slova, pod pořadovým číslo se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Dne datum podala manželka u Okresního soudu v Prostějově návrh na rozvod manželství, manžel se k návrhu připojil podáním ze dne datum.

Manžel je státní příslušník Slovenské republiky, proto se soud musel nejprve zabývat pravomocí českých soudů a rozhodným právem, podle kterého je třeba postupovat. Podle § 47 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Manželka je státním občanem ČR, je tak dána pravomoc českých soudů k vedení řízení o rozvod manželství.

Podle § 50 odst. 1 cit. zákona rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. cit. zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V době zahájení řízení (k datu podání návrhu na rozvod manželství) měli oba manželé obvyklý pobyt v České republice, rozhodným právem je tak české právo, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).

U ústního jednání soud provedl dokazování oddacím listem a výslechem účastníků a po takto provedeném dokazování zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne datum v anonymizováno. Z manželství se děti nenarodily. Manželství bylo zpočátku šťastné a bezproblémové, postupně se však začaly projevovat rozdílné povahové vlastnosti manželů, měli rozdílné životní cíle a rozdílné názory na vedení společné domácnosti. Manželé se postupně navzájem citově odcizili a od srpna 2016 nevedou rodinné společenství. Manželka má v současné době novou známost s jiným mužem, tuto považuje za perspektivní. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití. Manželé se shodli na příčinách rozvratu manželství spočívajících na straně obou manželů, a to v rozdílnosti jejich povah, rozdílných názorech na vedení domácnosti a rozdílných životních cílech.

Podle § 755 odst. 1, 3 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků podle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku byly v daném případě splněny. Účastníci spolu již delší dobu jako manželé nežijí, zrušili rodinnou domácnost, nevykonávají manželská práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 687 a násl. o. z. Lze tedy uzavřít, že manželské soužití účastníků je hluboce a nenapravitelně rozvráceno, jedná se o trvalý stav a nelze očekávat jeho obnovení. Proto soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na straně obou manželů, jak je uvedeno shora. (výrok I.)

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Takové předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení však v projednávané věci soud neshledal, manželé navíc shodně navrhli, aby si každý z nich nesl náklady řízení sám. (výrok II.)

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, když k návrhu manželky na rozvod manželství se manžel připojil a návrhu bylo vyhověno (§ 395, § 384 odst. 2 z.ř.s.) a do výroku II. se účastníci po vyhlášení rozhodnutí práva podat odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.).

Oba účastníci jsou povinni do patnácti pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat příslušný úřad o vydání nového občanského průkazu (jen pokud je v jejich dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu).

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.