OSPV 9 C 179/2026-56

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, dříve příjmení FO, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 250 Kč, částky 2 500 Kč, částky 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 16. 11. 2024 do 17. 7. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 250 Kč od 18. 7. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 25. 6. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum (dále též jen „smlouva“). Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy žalované poskytla 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu a dále poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina i poplatek byly splatné 15. 11. 2024. Neplnila však ani zčásti. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná si na webových stránkách webová adresa nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy a nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Dále vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do nějž uvedla osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek potvrzující, že se seznámila se zněním smlouvy včetně všeobecných obchodních podmínek (VOP), porozuměla těmto dokumentům a souhlasí s nimi. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky připojením PIN kódu, který jí žalobkyně zaslala na sdělené telefonní číslo. Po uzavření smlouvy byla smlouva včetně VOP zaslána na sdělenou e-mailovou adresu žalované. Totožnost žalované žalobkyně ověřila ze skenu dokladu totožnosti. Majitel účtu, na který měla být zápůjčka poskytnuta, byl ověřen prostřednictvím služby poskytované společností právnická osoba. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto informace ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, „resp. případně“ nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 13 500 Kč sestávající z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 3 250 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč dle čl. 2.3 smlouvy za upomínky odeslané ve dnech 22. 11. 2024, 29. 11. 2024, 6. 12. 2024, 15. 12. 2024 a 30. 12. 2024) a částky 5 000 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč od 16. 11. 2024 do 23. 6. 2026.

2. Podáním doručeným soudu 22. 7. 2026 (č. l. 40) žalobkyně na výzvu soudu (usnesení na č. l. 26) doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K uzavření smlouvy v předloženém znění citovala právní úpravu, zopakovala žalobní tvrzení, odkázala na judikaturu a učinila součástí podání SMS komunikaci se zasláním PIN kódu a informací o schválení žádosti. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně výslovně uvedla, že žádná tvrzení doplňovat nebude, což zřejmě povede k závěru o neplatnosti smlouvy. V takovém případě se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, zaplacení zákonných úroků z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Výzva k vyjádření se k žalobě jí byla zaslána [dle § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] do datové schránky fyzické osoby a doručena dne 14. 7. 2026, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Shodně bylo žalované doručováno i předvolání k jednání, k jehož doručení došlo dne datum, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba.

4. Jednání ve věci konané datum proběhlo v nepřítomnosti obou účastníků i právní zástupkyně žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání omluvily, žalovaná nikoli. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o zápůjčce ze dne datum (č. l. 10–11) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit kromě jistiny zápůjčky též poplatek ve výši 3 250 Kč, a to do 15. 11. 2024. Dle čl. 2.3 smlouvy byla žalobkyně v případě prodlení žalované oprávněna požadovat mimo jiné 500 Kč za každou písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Dle téhož článku byla žalovaná povinna uhradit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S ohledem na závěry dále uvedené by bylo nadbytečné se zabývat dalšími smluvními ujednáními. V podpisové části smlouvy je uvedeno: „Klient: jméno FO, datum, 9:43:54, PIN kód: hodnota“. Žalobkyně předložila též Všeobecné obchodní podmínky společnosti Jméno žalobkyně (č. l. 15–18); i ony obsahují podpisovou část, a to shodnou jako samotná smlouva. Ke zjišťování totožnosti žalované žalobkyně předložila kopii jejího občanského průkazu (č. l. 41).

6. Dle SMS zpráv, které jsou součástí podání žalobkyně ze dne 22. 7. 2026 (č. l. 40 verte), žalobkyně dne datum v čase 9:43 hodin zasílá žalované PIN kód, který může žalovaná vložit do formuláře, případně později na webových stránkách. Téhož dne v čase 9:45 hodin žalobkyně žalované sděluje, že odesílá na její účet 10 000 Kč, jelikož žádost o půjčku byla schválena.

7. Dle sdělení název banky ze dne 15. 7. 2026 (č. l. 33) byla žalovaná v období, na které se soud dotazoval (od datum do data podání zprávy) majitelem účtu č. č. účtu (dále jen „účet žalované“) a také jediným disponentem s tímto účtem.

8. Dle výpisu z účtu žalované za období od 1. 7. 2024 do 31. 10. 2024, které si soud vyžádal od název banky, činil za červenec 2024 počáteční zůstatek na účtu žalované 3 744,92 Kč, konečný zůstatek 0,65 Kč, celkové příchozí platby 38 552 Kč a celkové odchozí platby 42 296,27 Kč. Za měsíc srpen činil počáteční zůstatek 0,65 Kč, konečný zůstatek 5,66 Kč, celkové příchozí platby 31 410 Kč a celkové odchozí platby 31 404,99 Kč. Za měsíc září 2024 činil počáteční zůstatek 5,66 Kč, konečný zůstatek 171,08 Kč, celkové příchozí platby 90 143 Kč a celkové odchozí platby 89 977,58 Kč. Za měsíc říjen 2024, v němž došlo k čerpání úvěru od žalobkyně, činil počáteční zůstatek 171,08 Kč, konečný zůstatek 28,09 Kč, celkové příchozí platby 40 295 Kč a celkové odchozí platby 40 437,99 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno rovněž poskytnutí úvěru od žalobkyně ve výši 10 000 Kč dne datum.

10. Dle upomínek či opakovaných výzev k úhradě datovaných 22. 11. 2024, 29. 11. 2024, 6. 12. 2024, 15. 12. 2024 a 30. 12. 2024 (č. l. 12–14, shodně č. l. 42–44) měla žalobkyně vyzývat žalovanou k úhradě tehdy dlužných částek; žalobkyně však nepředložila doklad o dojití upomínek či výzev do sféry žalované (ani doklad o jejich odeslání).

11. Dle předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2026 (č. l. 9) vyzývala žalobkyně žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně k úhradě celkové částky 19 912 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle podacího lístku ze dne 12. 5. 2026 (č. l. 7) byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě na adresu adresa (adresa uvedená ve smlouvě o úvěru).

12. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru a téhož dne vyplatila žalované na účet částku 10 000 Kč. Učinila tak, aniž by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná dosud žalobkyni neplnila ani zčásti (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu či jeho části, zůstala po celou dobu řízení nečinná).

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Soud dále aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě v zákoně č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

25. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V návrhu uvedla zcela obecná tvrzení bez jakéhokoli vztahu k žalované, na výzvu soudu následně sdělila, že k otázce posouzení úvěruschopnosti žádná tvrzení doplňovat nebude. Netvrdila jakoukoli konkrétní informaci o příjmové a výdajové straně rozpočtu žalované, rovněž nepředložila jediný důkaz. Poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. se jí dostat nemohlo, jelikož se k jednání nedostavila, z již zmíněného vyjádření je však zřejmé, že žádná tvrzení a důkazní návrhy ani doplňovat nehodlala. Soud tedy vychází k tíži žalobkyně z toho, že rozebíranou povinnost nesplnila.

26. Smlouva byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalované částkou 10 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dosud neplnila ani zčásti, proto jí soud uložil povinnost zaplatit částku 10 000 Kč.

31. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovanou tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalované (§ 1958 odst. 2 o. z.). K výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz článek Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o zápůjčce, dne 14. 7. 2026, kdy byla dodána do její datové schránky zpráva obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (č. l. 27 verte). K uvedenému datu se výzva (v podobě žaloby) dostala do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout (a také téhož dne vyzvedla). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 14. 7. 2026 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 17. 7. 2026 a od 18. 7. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal upomínky či výzvy žalobkyně, a to ani výzvu předžalobní, která žalované sice byla odeslána, nebylo však zjištěno, zda a kdy byla doručena (resp. došla do sféry žalované). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 2. pololetí roku 2026 (11,75 %). Pariční lhůta byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

32. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nemohly být přiznány žádné nároky, které měly být založeny absolutně neplatnou smlouvou. Žaloba byla zamítnuta i co do zákonného úroku z prodlení v rozsahu, v němž nebyl přiznán výrokem I. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

33. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Procesně úspěšnější byla žalovaná, která však byla procesně nečinná a žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).

34. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozsudkem ve výroku I ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat jejího splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.