OSPY 7 C 179/2024-415

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: ad a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ ad b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobci ad a) a ad b) domáhali uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků: parc. č. adresa/13 v katastrálním území adresa, obci adresa, parc. č. adresa/95 v katastrálním území adresa, obci adresa, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obci adresa, se zastavuje.

II. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci ad a) a ad b) tuto smlouvu o převodu pozemků:

Česká republika – Státní pozemkový úřad IČO: IČO žalovaného se sídlem adresa, PSČ adresa ( dále jen převodce ) a Jméno žalobce A, narozen Datum narození žalobce A, narozená Datum narození žalobce B, bytem Adresa žalobce B ( společně dále jen nabyvatelé ), uzavírají podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění tuto:

Smlouvu o převodu pozemků: čl. 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti ( dále jen „ pozemky „ ): ⟪LB:lb_001⟫ - parc. č. hodnota, orná půda, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_002⟫ - parc. č. hodnota, trvalý travní porost, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_003⟫ - parc. č. adresa/8, orná půda, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský, kraj Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_004⟫ - parc. č. hodnota, trvalý travní porost, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_005⟫ - parc. č. adresa/19, trvalý travní porost, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_006⟫ - parc. č. adresa/28, orná půda, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_007⟫ - parc. č. adresa/30, orná půda, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_008⟫ - parc. č. adresa/31, orná půda, zapsaném na LV číslo hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ, v katastrálním území adresa, obec adresa. čl. 2) Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu adresa ze dne 6. 6. 2005, č. j. hodnota hodnota. čl. 3) Na uspokojení nároků nabyvatelů dle čl. 2 této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů nemovitosti uvedené v čl. 1 této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to Jméno žalobce A v podílu o velikosti jedné ideální poloviny ( id ½ ) k celku a Jméno žalobce B v podílu o velikosti jedné ideální poloviny ( id ½ ) k celku.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobcům náklady řízení 163 216,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 15. 5. 2024 se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o bezplatném převodu pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. Ve svém návrhu označili níže uvedené pozemky: ⟪LB:lb_001⟫ - parc. č. hodnota, parc. č. hodnota a parc. č. adresa/7 v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_002⟫ - parc. č. adresa/13 v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_003⟫ - parc. č. hodnota a parc. č. adresa/95 v k.ú. adresa a obci adresa, ⟪LB:lb_004⟫ - parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa, ⟪LB:lb_005⟫ - parc. č. hodnota a parc. č. hodnota v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_006⟫ - parc. č. adresa/8, parc. č. hodnota a parc. č. adresa/19 v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_007⟫ - parc. č. adresa/75 a parc. č. adresa/82 v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_008⟫ - parc. č. adresa/28, parc. č. adresa/30 a parc. č. adresa/31 v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_009⟫ - parc. č. adresa/7 a parc. č. adresa/8 v k.ú. a obci adresa, ⟪LB:lb_010⟫ - parc. č. hodnota, parc. č. hodnota, parc. č. adresa/20 a parc. č. hodnota v k.ú. a obci adresa.

2. Ve vztahu k pozemkům parc. č. hodnota, parc. č. hodnota a parc. č. adresa/7 v k.ú. a obci adresa a k pozemkům parc. č. adresa/75 a parc. č. adresa/82 v k.ú. a obci adresa bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání a postoupeno k rozhodnutí Okresnímu soudu v Kolíně; ve vztahu k pozemkům parc. č. adresa/7 a parc. č. adresa/8 v k.ú. a obci adresa a k pozemkům parc. č. hodnota, parc. č. hodnota, parc. č. adresa/20 a parc. č. hodnota v k.ú. a obci adresa bylo řízení také vyloučeno k samostatnému projednání a postoupeno k rozhodnutí Okresnímu soudu v adresa. Ve vztahu k pozemkům uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku vzali žalobci v průběhu řízení návrh zpět a řízení bylo ve vztahu k nim podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno ( výrok I. tohoto rozsudku ). Předmětem řízení tedy zůstaly pouze pozemky uvedené ve výroku II. čl. 1) tohoto rozsudku.

3. Žalobci tvrdili, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o půdě ), a že jim jako takovým náleží restituční nárok podle § 11 a § 11a zákona o půdě. Tento nárok odvozují od právního nástupnictví po původní oprávněné osobě, jíž nebyl vydán pozemek v katastrálním území adresa. Restituční nárok byl přiznán pravomocným rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu adresa ze dne 6. 6. 2005, č. j. hodnota hodnota, kterým bylo rozhodnuto, že původní oprávněná osoba ( Jméno žalobce A, RČ: RČ ) není vlastníkem předmětného pozemku, a že jí za něj náleží náhrada. Žalobci dále uváděli, že právní předchůdce žalovaného, jakož i žalovaný samotný, oceňovali nevydaný pozemek nesprávně jako zemědělský, ačkoli se podle žalobců již v době jeho přechodu na stát jednalo z převážné části o pozemek určený k zástavbě. Žalovaný původně stanovil hodnotu restitučního nároku ve výši 21 940 Kč, přičemž později po dílčím přecenění uznal navýšení na 98 538,10 Kč. Tuto částku žalobci považovali za zcela neodpovídající skutečné hodnotě odňatého majetku. Podle žalobců žalovaný při oceňování nevydaného pozemku nezohlednil všechny rozhodné skutečnosti, zejména územně plánovací dokumentaci platnou v době přechodu pozemku na stát ani faktickou stavební činnost probíhající na části pozemku již v 80. letech. Žalobci poukazovali na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je třeba považovat za stavební i pozemky, které byly formálně vedeny jako zemědělské, avšak byly v době přechodu na stát určeny k výstavbě. Z tohoto důvodu si žalobci nechali zpracovat znalecký posudek, jenž ocenil restituční nárok s ohledem na stavební charakter pozemku na částku 699 081,40 Kč. Žalobci dále tvrdili, že žalovaný přes opakované žádosti odmítl restituční nárok přecenit a setrvale vycházel z nesprávného ocenění, čímž jim fakticky znemožnil uspokojit jejich nárok běžným zákonným způsobem, zejména účastí ve veřejných nabídkách náhradních pozemků. Tyto nabídky byly podle žalobců dlouhodobě nedostatečné jak z hlediska počtu, tak z hlediska kvality nabízených pozemků, a nemohly reálně vést k uspokojení jejich restitučního nároku. Žalobci zároveň poukazovali na dlouhodobou nečinnost a prodlení žalovaného, neboť od uplatnění restitučního nároku uplynulo více než třicet let, aniž by byl nárok plně vypořádán. V postupu žalovaného žalobci spatřovali znaky svévole a liknavosti, a to nejen v nesprávném ocenění restitučního nároku, ale i v systematickém upřednostňování jiných převodů státní půdy před uspokojováním nároků oprávněných osob podle zákona o půdě. K tomu odkázali rovněž na závěry právnická osoba o pochybeních při nakládání se státní půdou. Zdůraznili, že účelem zákona o půdě je zmírnění majetkových křivd, což žalovaný svým postupem nerespektuje. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu žalobci dovozovali své právo domáhat se soudní cestou přímého převodu konkrétních náhradních pozemků, a to i mimo režim veřejných nabídek, neboť žalovaný dlouhodobě neplní svou zákonnou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků v odpovídající kvalitě a kvantitě.

4. Žalovaný nárok žalobců neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Nezpochybnil vznik restitučního nároku žalobců ani skutečnost, že původní pozemek nebyl vydán, setrval však na stanovisku, že výše restitučního nároku byla stanovena v souladu s právními předpisy a že postup žalovaného při jeho vypořádání nebyl svévolný ani liknavý. Žalovaný uvedl, že odňaté pozemky přešly na stát na základě kupních smluv v letech 1987 a 1988 a při jejich ocenění je rozhodný stav ke dni přechodu na stát. Podle tehdy účinné právní úpravy bylo možné považovat za stavební pouze ty pozemky, které byly určeny k zástavbě v souladu s tehdy platnou územně plánovací dokumentací splňující zákonné náležitosti nebo které byly v rozhodné době fakticky zastavěny hlavní stavbou. Tyto podmínky nebyly podle žalovaného splněny u celého nevydaného pozemku. Žalovaný proto setrval na tom, že jako stavební mohla být oceněna pouze ta část pozemku, která byla v době přechodu na stát fakticky zastavěna rodinnými domy, případně část krytá konkrétními rozhodnutími o umístění stavby. Zbývající část, vedená v evidenci jako louka a územním plánem vymezená jako plocha izolační a doprovodné zeleně, měla být oceněna jako pozemek zemědělský. Zároveň žalovaný zdůraznil, že i při případném ocenění části pozemku podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky bylo nutné uplatnit korektivy dle její přílohy č. hodnota, zejména srážku za stavební nesrostlost, neboť katastrální území adresa nebylo v rozhodné době stavebně srostlé s hlavním městem Prahou. Žalovaný odmítl tvrzení žalobců, že by nesprávné ocenění znemožnilo uspokojení jejich nároku, a poukázal na to, že žalobci měli možnost volby mezi finanční náhradou a převodem náhradních pozemků, přičemž jejich nárok byl v minulosti alespoň částečně vypořádán v souladu s touto volbou. Zdůraznil rovněž, že žalobci nebyli po dlouhou dobu dostatečně aktivní, když o přecenění restitučního nároku požádali až s výrazným časovým odstupem. Dále žalovaný namítal, že restituce představují zákonné beneficium státu, jehož rozsah nelze soudní cestou rozšiřovat, a že pravomocně vypořádané nároky nelze znovu přehodnocovat. Žalovaný dále namítl promlčení práva na přecenění restitučních nároků žalobců.

5. K převoditelnosti žalobou dotčených pozemků žalovaný namítal, že pozemky parc. č. adresa/8 ( jeho část ), č. hodnota a č. adresa/19 v k.ú. a obci adresa se nachází v nadnárodním biokoridoru K10, a jsou tak vyloučeny z převodu na žalobce. K pozemkům parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa, parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa a parc. č. adresa/28, č. adresa/30 a č. adresa/31 v k.ú. a obci adresa sdělil, že tyto z převodu vyloučeny nejsou.

6. Mezi účastníky byla sporná výše zbývajícího restitučního nároku žalobců, rozdíl v jejich posouzení vycházel z odlišného posuzování ocenění pozemku PK parc. č. adresa/1 v k.ú. adresa, který nemohl být žalobcům vydán. Spor byl také v posouzení otázky liknavosti na straně žalovaného.

7. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu adresa, č. j. PU hodnota ze dne 6. 6. 2005, bylo rozhodnuto, že Jméno žalobce A, RČ: RČ (dále jen Jméno žalobce A ) není vlastníkem části pozemku PK parc. č. adresa/1 o výměře 2 870 m2 ( dle KN parc. č. adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno a části parc. č. Anonymizováno/23 ) v k.ú. adresa ( dále jen nevydaný pozemek ). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že kupní smlouvy, kterými Jméno žalobce A nevydané pozemky prodal, mu byly předloženy bez předchozího projednání, když kupující organizace jednaly o zastavění pozemků pouze s uživatelem, tj. s místním JZD. jméno FO, invalidní důchodce měl přitom zájem získat na svém pozemku alespoň možnost bydlení v rámci předpokládané výstavby, ani toho nedosáhl. S pocitem bezmoci a křivdy kupní smlouvy podepsal. Na uzavřené kupní smlouvy a uvedenou záležitost se bezesporu vztahují nálezy Ústavního soudu ČR o tísni a cenové vyhlášce vycházející s nedemokratického pojetí vlastnictví děleného na osobní a soukromé dle příslušné marxistické právní teorie ( rozhodnutí č. j. PU hodnota ).

8. Jméno žalobce A v letech 1978-1987 komunikoval s MNV adresa ( resp. ONV adresa, resp. Výstavba hlavního města Prahy ) o odkupu nevydaného pozemku. Bylo mu sděleno, že nevydaný pozemek je určen pro výstavbu družstevních rodinných domů družstva Anonymizováno s tím, že pokud nehodlá realizovat stavbu, byl vyzván k prodeji pozemku s upozorněním na možné vyvlastnění. Jméno žalobce A sdělil, že na pozemku nehodlá stavět, a dále, že s cenou odkupu 0,40 Kč/m2 nesouhlasí ( dopis ze dne 2. 6. 1978, nabídka výstavby sídlišť ze dne 2. 6. 1978, nepodepsaný návrh kupní smlouvy ze dne 2. 6. 1978, sdělení ze dne 17. 6. 1978, urgenční dopisy ze dne 30. 4. 1985 a 20. 6. 1985, dopisy ze dne 26. 7. 1985 a 13. 1. 1987 ).

9. Jméno žalobce A prodal postupně části nevydaného pozemku, a to dne 7. 6. 1987 za 7 942,40 Kč a dne 1. 7. 1988 za 540,60 Kč kupujícímu Výstavba inženýrských staveb a dne 28. 9. 1987 za 1 500 Kč kupujícímu MNV adresa. Nevydaný pozemek byl převeden pro potřeby výstavby technické vybavenosti pro 14 rodinných domů, resp. pro výstavbu rodinných domů ( kupní smlouvy ze dne 1. 7. 1988 vč. žádosti o provedení změny zápisu v evidenci nemovitostí, kupní smlouva ze dne 1. 6. 1987, kupní smlouvy ze dne 28. 9. 1987 vč. žádosti o provedení změny zápisu v evidenci nemovitostí ).

10. V předmětné lokalitě byla schválena stavba 50 rodinných domů ( rozhodnutí o umístění stavby č. j. 6358/77 ze dne 22. 6. 1976 a rozhodnutí o umístění stavby č. j. Anonymizováno/78 ze dne 25. 6. 1979, vydané Útvarem hlavního architekta hl. m. Prahy ).

11. Odbor výstavby ONV v adresa vydal dne 13. 10. 1986 kolaudační rozhodnutí k povolení užívání 4 řadových rodinných domů umístěných na pozemcích poz.č.kat. adresa/3-10 ( kolaudační rozhodnutí ze dne 13. 10. 1986 ).

12. V letech 1991-1992 vyzval Jméno žalobce A Ministerstvo financí a Ministerstvo pro správu národního majetku náhradu za nevydaný pozemek ve výši 57 400 Kč ( dopis ve věci náhrady za zastavěné pozemky ze dne 27. 4. 1991, dopis ve věci mimosoudní rehabilitace ze dne 30. 12. 1992 ).

13. Část nevydaného pozemku o velikosti 2 828 m2 byla zařazena pod kód 2.10.00 BPEJ, část o velikosti 42 m2 pod kód 2.58.00 BPEJ ( stanovení BPEJ pozemku ze dne 8. 6. 2005 ).

14. právnická osoba ČR původně ocenil celý nevydaný pozemek jako zemědělský na částku 21 940 Kč ( znalecký posudek č. hodnota-Anonymizováno ze dne 30. 8. 2005 vypracovaný tituly před jménem jméno FO, objednávky znaleckého posudku ze dne 18. 8. 2005 ).

15. Pozemkový fond ČR Jméno žalobce A sdělil, že jej eviduje jako oprávněnou osobu, které vznikl nárok na náhradu za nevydaný pozemek ( sdělení ze dne 12. 9. 2005 ).

16. Jméno žalobce A požádal dne 21. 10. 2005 právnická osoba ČR o sdělení výše restitučního nároku, k čemuž mu právnická osoba ČR sdělil, že tato činí 21 941,33 Kč ( žádost o sdělení výše restitučního nároku ze dne 21. 10. 2005, potvrzení o výši nevypořádaného nároku ze dne 31. 10. 2005 ).

17. Jméno žalobce A, resp. za něj jeho opatrovnice, požádal dne 23. 12. 2005 právnická osoba ČR o vydání adekvátního pozemku, k čemuž mu právnická osoba ČR zaslal termíny veřejných nabídek na 1. pololetí roku 2006 ( žádosti ze dne 23. 12. 2005 vč. listiny ustanoveného opatrovníka, odpověď ze dne 16. 1. 2006 ).

18. V návaznosti na dědictví po jméno FO Jirkovském přešel nárok na náhradu za nevydaný pozemek na žalobce, přičemž výše restitučního nároku činila 10 970,60 Kč pro každého ze žalobců ( potvrzení o výši nevypořádaného nároku ze dne 8. 3. 2007, žádosti soudního komisaře ze dne 5. 2. 2007, sdělení na č.l. 66 a 83 spisu, usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne 10. 7. 2007, č. j. 27 D 134/2007-175 ).

19. Žalovaný původně evidoval nárok Jméno žalobce A ve výši 98 538,10 Kč, přičemž ke dni 10. 7. 2007 nárok přešel na žalobce, na každého ½. Žalovaný tedy evidoval nárok žalobce ad a) ve výši 49 269,05 Kč ( jako zděděný nárok ). Dále evidoval nárok žalobkyně ad b) ve výši 49 269,05 Kč ( jako zděděný nárok ), přičemž tento byl na základě plnění ze smlouvy dne 5. 1. 2022 snížen o 49 268 Kč, a zůstatek tedy činil 1,05 Kč ( přehled nároků a plnění nároků oprávněné osoby žalobce ad a) a žalobkyně ad b), nároky vybraných oprávněných osob na č.l. 38, 39 a 46 spisu, shodně na č.l. 123-125 spisu ).

20. Na základě údajů v databázi žalovaného bylo ověřeno, že žalobce ad a) se nezúčastnil žádné veřejné nabídky pozemků ( listina týkající se účasti žalobce ad a) v nabídce pozemků s datem 1. 8. 2024 ).

21. K žalobkyni ad b) žalovaný eviduje 2 žádosti do veřejných nabídek, přičemž obě byly vyřízeny uzavřením smlouvy, na žalobkyni ad b) byl bezplatně převedeny podíly na pozemcích v k.ú. adresa ( žádosti klientů do veřejných nabídek pozemků a přehled úspěšnosti podaných žádostí k datu 1. 8. 2024, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne 9. 2. 2022, smlouva o převodu pozemků ze dne 11. 1. 2022 ).

22. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že restituční proces nebyl ani po 12 letech ukončen, při uplatnění práva na bezúplatný převod jiného pozemku je restituent odkázán pouze na nabídku Pozemkového fondu ČR, která je v souvislosti s prodejem státní půdy značně omezena, Pozemkový fond ČR se dopustil mnohých pochybení, např. upřednostněním prodeje státní půdy postupem podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. před vypořádáním nároků oprávněných osob formou bezúplatných převodů pozemků podle zákona o půdě ( věstník právnická osoba 2003, částka 3, str. 209-219 ).

23. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy právnímu zástupci žalobců sdělil, že se domnívá, že parcela KN parc. č. adresa/1 nenáležela k rozhodným dnům 7. 6. 1987, 28. 9. 1987, 1. 7. 1988 a 24. 6. 1991 do tzv. intravilánu; pozemky KN parc. č. adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno adresaAnonymizováno byly k výše uvedeným datům srostlé se zastavitelným územím obce, a náležely do tzv. intravilánu. K obdobnému závěru dospěl Odbor výstavby Úřadu městské části adresa ( sdělení ze dne 7. 11. 2014, sdělení ze dne 31. 10. 2014 ).

24. Žalovaný právnímu zástupci žalobců sdělil, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku do úplného vypořádání nároku na náhradu činí 10,1 let; průměrná délka období od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu do úplného vypořádání nároku na náhradu činí 5,92 let ( odpověď na žádost o poskytnutí informací ze dne 13. 11. 2014 ).

25. Právní zástupce žalobců v zastoupení žalobce ad a) požádal žalovaného o přecenění nevydaného pozemku se zohledněním jeho skutečného charakteru ke dni přechodu na stát, tj. jako pozemku určeného k zástavbě ( dopis – přecenění výše restitučního nároku ze dne 3. 3. 2015 ).

26. Žalovaný právnímu zástupci žalobců sdělil, že část o velikosti cca 316 m2 nevydaného pozemku byla zastavěna již před jeho přechodem na stát, z čehož plyne právo na přecenění této části nevydaného pozemku jako stavební ( sdělení k žádosti přecenění ze dne 21. 4. 2015, stanovisko k žádosti o přecenění nároků ze dne 9. 4. 2015 ).

27. Nevydaný pozemek byl znalkyní tituly před jménem jméno FO oceněn na částku 98 537,10 Kč. Znalkyně konstatovala, že pozemek byl v době přechodu vlastnictví na stát zapsán v pozemkové knize a též reálně užíván jako louka. Pro ocenění je rozhodující, zda byl územně plánovací dokumentací určen pro provedení stavby nebo zřízení zahrady, pak se oceňuje jako pozemek stavební, pokud ne, ocení se jako zemědělská půda. Část pozemku o velikosti 316 m2 byla územně plánovací dokumentací určena k zástavbě – dle rozhodnutí o umístění stavby vydaného Útvarem hlavního architekta hl. m. adresa. 6. 1977 pod č. j. Anonymizováno/77 a 25. 6. 1979 č. j. Anonymizováno/78, k záměru výstavby lokality 50 rodinných domů, z nichž nakonec byly zrealizovány pouze právnická osoba, kolaudované 13. 10. 1986. Znalkyně stanovila cenu části pozemku o výměře 316 m2 určené k zástavbě na částku 79 000 Kč. Cena zbývající části pozemku – louky o výměře 2 554 m2 – byla stanovena na částku 19 538,10 Kč ( znalecký posudek č. 2643/2015 ze dne 6. 6. 2015, objednávka č. hodnota ze dne 28. 4. 2015 ).

28. Žalovaný právnímu zástupci žalobců sdělil, že v souvislosti se znaleckým posudkem znalkyně tituly před jménem jméno FO byl restituční nárok přeceněn na 98 538,10 Kč ( sdělení ze dne 24. 8. 2015 a ze dne 9. 6. 2015 ).

29. Právní zástupce žalobců opětovně vyzval žalovaného k přecenění nevydaného pozemku s tím, že odkázal na to, že nevydaný pozemek byl vykoupen pro potřeby výstavby technické vybavenosti pro 14 rodinných domů, a tedy má být celý oceněn jako stavební ( dopis – přecenění výše restitučního nároku ze dne 3. 7. 2015 ).

30. Žádost o přecenění restitučního nároku byla předána Krajským pozemkovým úřadem žalovanému ( předložení žádosti o přecenění restitučního nároku ze dne 21. 7. 2015 ).

31. Nevydaný pozemek je v aktuální době zastavěn v podstatně širším rozsahu, než jaký odpovídá zástavbě existující ke dni jeho přechodu na stát, tedy významně nad rámec čtyř rodinných domů, přičemž při ocenění restitučního nároku byl jako stavební zohledněn pouze pozemek v rozsahu bezprostředně pod těmito čtyřmi domy ( znalecký posudek č. Anonymizováno ze dne 21. 11. 2021 zpracovaného znalcem tituly před jménem jméno FO vč. příloh ).

32. Právní zástupce žalobců v zastoupení žalobkyně ad b) požádal žalovaného o přecenění nevydaného pozemku se zohledněním jeho skutečného charakteru ke dni přechodu na stát, tj. jako pozemku určeného k zástavbě na území hl. m. Prahy. Nevydaný pozemek byl oceněn znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO na částku 717 500 Kč ( žádost ze dne 15. 12. 2021 ).

33. K žádosti ze dne 15. 12. 2021 žalovaný sdělil, že stavebním pozemkem je pouze plocha pod 4 rodinnými domy, které byly v době přechodu na stát na pozemku vystavěny, a tedy nelze nárok přecenit. Stanovisko obdobného znění bylo vyhotoveno dne 14. 2. 2022 pro KPÚ pro Středočeský kraj a hl. město Prahu, k jejich žádosti ( stanovisko k možnému přecenění restitučních nároků ze dne 23. 2. 2022, stanovisko k možnému přecenění restitučních nároků ze dne 14. 2. 2022, e-mail ze dne 21. 12. 2021 ).

34. Výši náhrady za nevydaný pozemek odhadla znalkyně tituly před jménem jméno FO na částku 699 080 Kč. Ocenění bylo provedeno podle právního stavu a skutkových okolností rozhodných ke dni odhadu, a to dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. ( dále jen oceňovací vyhláška ). Převážná část nevydaného pozemku o výměře 2 794 m2 je aktuálně zastavěna objekty nebo komunikacemi, případně tvoří s těmito stavbami funkční celek. Tyto pozemky již fakticky slouží jako součást zastavěného území obce. Pouze malá část původního pozemku o výměře 76 m2, zjištěná na základě odměření z map podkladů bývalého pozemkového katastru, není zastavěna a je vedena jako trvalý travní porost, který je součástí současného pozemku parc. č. adresa/1. Ocenění bylo provedeno odděleně podle § 14 odst. 1 a § 14 odst. 4 oceňovací vyhlášky, s ohledem na rozdílný charakter jednotlivých částí pozemku. Podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky byly oceněny pozemky o celkové výměře 2 794 m2, které tvoří zastavěné plochy, komunikace nebo funkční celky se stavbami. Pro tyto pozemky byla stanovena jednotková cena ve výši 250 Kč/m2, přičemž znalkyně neshledala důvod k uplatnění srážek podle přílohy č. hodnota oceňovací vyhlášky. Výsledná cena této části pozemků činila 698 500 Kč. Podle § 14 odst. 4 oceňovací vyhlášky byla oceněna zbývající nezastavěná část pozemku o výměře 76 m2, která je vedena jako trvalý travní porost a spadá do bonitované půdně‑ekologické jednotky BPEJ 21000. Základní jednotková cena činila 10,20 Kč/m2, která byla dále redukována koeficientem 0,75. Cena této části pozemku tak byla stanovena ve výši 581,40 Kč ( znalecký posudek č. č. účtu-3203 ze dne 10. 3. 2024 ).

35. Nevydaný pozemek byl stavebně srostlý s ostatní zástavbou v obci adresa ( letecký snímek ortofotomapy k období let 1988-1989, shodně na č.l. 150, letecké mapy na č.l. 140, katastrální mapa na č.l. 140 p. v. ).

36. Pozemek parc. č. hodnota ( výměra 4 505 m2, orná půda, zemědělský půdní fond ) v k.ú. adresa a obci adresa, pozemek parc. č. hodnota ( výměra 7 100 m2, trvalý travní porost, zemědělský půdní fond ) v k.ú. adresa a obci adresa, pozemky č. adresa/8 ( výměra 2 053 m2, orná půda, zemědělský půdní fond ), č. hodnota ( výměra 772 m2, trvalý travní porost, zemědělský půdní fond ) a č. adresa/19 ( výměra 19 232 m2, trvalý travní porost, zemědělský půdní fond ) v k.ú. a obci adresa, pozemky č. adresa/28 ( výměra 2 290 m2, orná půda, zemědělský půdní fond ), č. adresa/30 ( výměra 2 924 m2, orná půda, zemědělský půdní fond ) a č. adresa/31 ( výměra 2 650 m2, orná půda, zemědělský půdní fond ) v k.ú. a obci adresa, jsou ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu má žalovaný ( informace o pozemcích z nahlížení do katastru nemovitostí ).

37. Náhradní pozemky byly oceněny následovně. Pozemek parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa byl oceněn na 18 924,56 Kč. Pozemek parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa byl oceněn na 29 908,65 Kč. V k.ú. a obci adresa byl pozemek parc. č. adresa/8 oceněn na 8 205,45 Kčs, parc. č. hodnota na 3 068,80 Kč a parc. č. adresa/19 na 96 160 Kč. V k.ú. a obci adresa byl pozemek parc. č. adresa/28 oceněn na 12 595 Kčs, parc. č. adresa/30 na 16 082 Kčs a parc. č. adresa/31 na 14 575 Kč ( znalecký posudek ze dne 27. 3. 2025 č. č. účtu znalce tituly před jménem jméno FO ). Právní zástupce žalobců k ocenění pozemku parc. č. adresa/19 v k.ú. a obci adresa uvedl, že tento byl nesprávně oceněn podle § 14 odst. 3 oceňovací vyhlášky, ačkoli se jedná o trvalý travní porost, který měl být oceněn podle § 14 odst. 4 oceňovací vyhlášky s aplikací srážky ve výši 25 %; podle jeho tvrzení by tak namísto znalcem stanovené částky 78 851,20 Kčs činila hodnota tohoto pozemku 59 138,40 Kčs.

38. Pozemky parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa, parc. č. hodnota a parc. č. adresa/19 v k.ú. a obci adresa, parc. č. hodnota v k.ú. adresa a obci adresa, parc. č. adresa/28, parc. č. adresa/30 a parc. č. adresa/31 v k.ú. a obci adresa nejsou vyloučeny z převoditelnosti. Pozemky parc. č. hodnota a parc. č. adresa/19 v k.ú. a obci adresa se nachází v nadnárodním biokoridoru právnická osoba ( sdělení MÚ adresa ze dne 5. 9. 2024, sdělení OÚ adresa ze dne 2. 8. 2024, sdělení OÚ adresa ze dne 4. 9. 2024, sdělení OÚ adresa ze dne 5. 8. 2024, přehledy převoditelnosti na č.l. 179, 183, 186, 187 a 189 spisu, územně plánovací dokumentace na č.l. 191-193 ).

39. K pozemku parc. č. adresa/8 k.ú. a obci adresa město adresa sdělilo, že je vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., tedy protože je určený územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné. Totéž je vyznačeno v přehledu převoditelnosti ze dne 3. 4. 2025. Z územního plánu obce adresa však výše uvedené nijak nevyplývá, čemuž odpovídá též sdělení obce adresa, že pozemek je převoditelný. Část pozemku se nachází v nadnárodním biokoridoru K10 ( sdělení MÚ adresa ze dne 6. 9. 2024, přehled převoditelnosti na č.l. 266, legenda k ÚP obce adresa na č.l. 366, výňatek z ÚP obce adresa na č.l. 280 spisu, shodně na čl.l 368 spisu, sdělení OÚ adresa ze dne 2. 8. 2024 ).

40. Z dalších ve věci provedených listinných důkazů nebyly činěny žádné závěry, když pro konečné rozhodnutí ve věci, které se týká jiných než původně žádaných pozemků, nebyly potřebné, případně dokládaly skutečnosti, které nebyly mezi účastníky sporné ( informace z nahlížení do katastru nemovitostí o pozemcích parc. č. adresa/13 v k.ú. a obci adresa, parc. č. adresa/95 v k.ú. adresa a obci adresa, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota v k.ú. a obci adresa, vyjádření obce adresa s výňatkem územního plánu na č.l. 155-157 spisu, sdělení města adresa spolu s výřezem územního plánu na č.l. 160-161 spisu, přehled převoditelnosti na č.l. 182, 184, 190 a 226-228 spisu, výňatek z ÚP města adresa na č.l. 269 spisu, výňatek z ÚP obce adresa na č.l. 270 spisu, ortofotomapa na č.l. 271 a 279 spisu, výňatek z ÚP města adresa na č.l. 281 spisu ).

41. Po právní stránce soud spor posoudil podle zákona o půdě, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

42. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

43. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu.

44. Z již konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR vyplývá, že Státní pozemkový úřad ( dříve Pozemkový fond ČR jako jeho předchůdce ) má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nemůže se své povinnosti nabízet dostatečné množství vhodných náhradních pozemků oprávněným osobám zbavit. Je třeba dbát na to, aby stát, který je tu v postavení dlužníka, nesl odpovědnost za své prodlení jako každý jiný dlužník, nesmí fakticky mařit uspokojení svých věřitelů z pohledávek, například tím, že se vhodného majetku k uspokojení oprávněných osob zbavuje. Libovůle či liknavost při přidělování náhradních pozemků je protiprávní a žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku může představovat prostředek proti libovůli. Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněné a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě ( jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu ) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu ( srov. § 11a zákona o půdě ), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR ( nyní pozemkového úřadu ) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv ( rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 ).

45. Jak ve své právní větě uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, důvodnost žaloby na uložení Pozemkovému fondu České republiky ( předchůdce žalovaného ) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě není třeba – při liknavém postupu fondu – vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Jak stanoví rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 495/02, účel zákona o půdě nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/1999 Sb. o převodu pozemků. Z nálezu se podává, že žalovaný nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona č. 95/1999 Sb. ( nyní dle zákona č. 503/2012 Sb. ), před uspokojováním závazků státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal, protože je to v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených zákonem o půdě. Ústavní soud se tak jasně postavil za prioritu nároků oprávněných osob, vzniklých podle restitučního zákona o půdě ( srov. nálezy Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 495/02, sp. zn. I. ÚS 3169/07 či sp. zn. I. ÚS 125/10 ).

46. Při posouzení nároku žalobců poukazuje soud na skutečnost, že žalobci jsou v pozici věřitelů a žalovaný v pozici dlužníka, který má přitom zákonem stanovenou a rozhodnutími soudů opakovaně zdůrazňovanou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob, tedy v dostatečné nabídce. V posuzované věci však nárok žalobců není zcela vypořádán ani po přibližně 35 letech od jeho prvního uplatnění. Zdejšímu soudu je z jiných obdobných řízení známa skutečnost, že objem neuspokojených restitučních nároků za náhradní pozemky činil k 31. 12. 2014 částku 558 milionů a každý rok jsou uspokojeny nároky ve výši cca 50 milionů Kč. Postupem žalovaného tak hrozí, že na své uspokojení budou oprávněné osoby čekat ještě mnoho dalších let.

47. Přístup žalovaného, který jak bylo zjištěno, nenabízel a nenabízí dostatek vhodných a kvalitních pozemků tak, aby oprávněné osoby, jejichž postavení bylo opakovaně označováno soudy za prioritní, mohly v co nejkratší době ( či alespoň v rozumné době ) dospět k uspokojení svých nároků, lze nepochybně označit za liknavý. Tuto liknavost spatřují žalobci i v tom, že žalovaný nenabízí pozemky kvalitní, ač je dosud vlastní, a dává přednost jejich prodeji. Je zřejmé, že vhodné pozemky jsou „přebrané“, zbývající část nebude vždy odpovídající, i z toho důvodu nelze spravedlivě požadovat po oprávněných, aby své nároky, které po dlouhá desetiletí nejsou uspokojeny, byli nuceni uspokojit pouze z nabídky žalovaného.

48. Anonymizováno

49. Pakliže za výše uvedeného stavu sami žalobci zjistili existenci vhodných pozemků, které jsou ve vlastnictví žalovaného a u nichž nejsou zákonné překážky pro jeho vydání ( k tomu viz dále ), je podaná žaloba prostředkem proti zjištěné liknavosti žalovaného a je zcela důvodná.

50. S poukazem na ustanovení § 13 občanského zákoníku, podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, soud připomíná, že obdobným nárokům žalobců již bylo soudy mnohokrát vyhověno ( výčet soudních rozhodnutí je uveden shora v odůvodnění ). Postup žalovaného byl již mnohokrát označen za liknavý a jeho nabídka pozemků za nedostatečnou ( co do množství i kvality ) k uspokojení nároku žalobců. Zdejší soud v průběhu řízení nezjistil nic, co by odůvodňovalo se od takového posouzení odchýlit.

51. Soud musí dbát výše zůstatku restitučního nároku žalobců, protože jinak by na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení ( k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 ). Vydáním náhradních pozemků nebude překročen aktuální zůstatek restitučního nároku žalobců.

52. Žalovaný namítl promlčení práva žalobců na přecenění restitučních nároků. Soud uzavřel, že k promlčení práva na přecenění nemohlo dojít, neboť žalobci nepožadují přecenění peněžité náhrady, ale přecenění hodnoty nevydaného pozemku, přičemž tento nárok nepodléhá promlčení. Nadto by však námitka promlčení byla v daných souvislostech v rozporu s dobrými mravy, neboť v prvé řadě mají být nároky restituentů uspokojovány formou účasti na veřejných nabídkách žalovaného, která je však závislá na výši evidovaného restitučního nároku.

53. Skutečnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami, žalovaný nijak nesporoval, ostatně sám u obou žalovaných restituční nárok evidoval ( byt u žalobkyně ad b) pouze ve výši 1,05 Kč ). Spornou však byla otázka výše restitučního nároku, přičemž toto vychází zaprvé z toho, do jaké míry byl nevydaný pozemek zastavěn, a zadruhé z toho, zda byl nevydaný pozemek stavebně srostlý s obcí.

54. K otázce zastavěnosti soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že nevydaný pozemek byl na stát převeden za účelem výstavby rodinných domů, ostatně v době jeho převodu byly již 4 domy na pozemku vystavěny. Skutečnost, že ve výsledku nedošlo k realizaci všech fází projektu ( výstavba 50 rodinných domů ), nic nemění na tom, že pozemek byl v době jeho převodu určen pro stavbu. Tomu odpovídá i aktuální stav, kdy je zastavěna převážná část ( až na část o výměře 76 m2 ) nevydaného pozemku. Soud je tedy toho názoru, že je namístě převážnou část nevydaného pozemku posuzovat jako zastavěnou, a tedy ocenit podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, jak učinila znalkyně tituly před jménem jméno FO. Postup, kdy znalkyně tituly před jménem jméno FO jako zastavěné posuzovala pouze ty části pozemku pod 4 rodinnými domy, není správný, a neodpovídá účelu zákona o půdě, tj. odčinit majetkové křivdy. Judikatura Nejvyššího soudu konstantně dovozuje, že pozemky, které byly sice formálně vedeny jako zemědělské, avšak byly ke dni přechodu na stát určeny k výstavbě, je nutno ocenit jako stavební pozemky, přičemž rozhodující je materiální povaha pozemku, nikoli jeho evidenční označení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018 ).

55. Žalovaný uvedl, že by měla být snížena cena nevydaného pozemku podle přílohy č. hodnota oceňovací vyhlášky, neboť městská část adresa nebyla stavebně srostlá s hlavním městem Prahou. Tato příloha však nezohledňuje to, zda byly adresa součástí Prahy – rozhodná je skutečnost, zda byl nevydaný pozemek stavebně srostlý s obcí adresa. Soud má přitom za zejména z leteckých map prokázané, že toto bylo splněno. Uvedená srážka ostatně nebyla uplatněna v žádném ze znaleckých posudku, tzn. ani ve znaleckém posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO, na základě kterého žalovaný nárok žalobců ocenil. Není tedy namístě srážky podle přílohy č. hodnota oceňovací vyhlášky aplikovat.

56. Soud tedy dospěl k závěru, že znalkyně tituly před jménem jméno FO ocenila nevydaný pozemek správně, a tedy vycházel z hodnoty 699 080 Kč.

57. Následně se soud zabýval převoditelností požadovaných náhradních pozemků, přičemž sporná byla pouze otázka převoditelnosti pozemků v k.ú. a obci adresa. Zaprvé k pozemku parc. č. adresa/8 město adresa sdělilo, že tento je vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., k čemuž však soud nepřihlédl, neboť toto stanovisko bylo vyvráceno územním plánem obce adresa a sdělením obce adresa, tedy samotné dotčené obce. Zadruhé bylo žalovaným namítáno, že pozemky parc. č. adresa/8, č. hodnota a č. adresa/19 se nachází v nadnárodním biokoridoru K10, což vylučuje jejich převod. Soud však dospěl k závěru, že samotné zahrnutí pozemku do biokoridoru nepředstavuje překážku k vydání, nejedná se o žádnou ze zákonných překážek ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018 ). Soud tak dospěl k závěru, že všechny žalobci požadované pozemky jsou převoditelné.

58. Žalovaný ocenil požadované náhradní pozemky. Žalobci s oceněním znalce tituly před jménem jméno FO souhlasili s tou výjimkou, že pozemek parc. č. adresa/19 v k.ú. a obci adresa byl nesprávně oceněn podle § 14 odst. 3 oceňovací vyhlášky, ačkoli se jedná o trvalý travní porost, který měl být oceněn podle § 14 odst. 4 oceňovací vyhlášky s aplikací srážky ve výši 25 %. Soud zjistil, že se skutečně muselo jednat o chybu, když znalec u ostatních obdobných pozemků srážku provedl, nadto v části „Nález“ počítal s aplikací § 14 odst. 4, až v části „Posudek“ aplikoval § 14 odst. 3. Cena pozemku parc. č. adresa/19 tak činí 76 447,20 Kč namísto 96 160 Kč. V kontextu nároku žalobců v nadepsaném řízení však tato srážka ničeho nemění, neboť náhrada za nevydaný pozemek činí 699 080 Kč a hodnota náhradních pozemků činí celkem 179 806,66 Kč; provedení či neprovedení srážky tak na oprávněnosti žaloby nemůže ničeho změnit.

59. S ohledem na zjištěnou výši restitučního nároku žalobců a při zohlednění ceny náhradních pozemků je zřejmé, že tímto rozsudkem není nárok žalobců přečerpán. Soud tedy podané žalobě plně vyhověl.

60. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobcům, kteří měli plný úspěch ve sporu, náhradu jejich nákladů řízení. Vycházel přitom ze skutečnosti, že řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona o půdě je řízením, ve kterém soud není vázán žalobním petitem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. a ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Podstatou souzené věci je skutečnost, že nárok žalobců vůči žalovanému nebyl a není dlouhodobě uspokojen, a povinnost žalovaného spočívá v nabídce náhradních pozemků k uspokojení žalobců. Soud proto úspěch a neúspěch ve sporu poměřuje až konečným výsledkem řízení. Tím je v tomto případě skutečnost, že u všech pozemků, o něž žalobci ( po omezení svých nároků ohledně některých z nich po zjištění jejich nevhodnosti k převodu ) žádali, byli úspěšní, když ve výroku II. byl ve vztahu k oběma těmto pozemkům nahrazen projev vůle žalovaného.

61. Náklady řízení představují náklady zastoupení advokátem ve výši 144 595 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen a. t. ), přičemž tarifní hodnota je představována souhrnnou cenou nemovitostí, jež jsou předmětem nahrazení projevu vůle, tj. částkou 179 806,66 Kč. Náklady zastoupení advokátem za období do 31. 12. 2024 ( dle a. t. účinného do 31. 12. 2024 ) sestávají z částky 6 640 Kč za 2 úkony pro každého z žalobců snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava zastoupení, žaloba ), 2 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 27 160 Kč, tj. 5 703,60 Kč. Náklady zastoupení advokátem za období od 1. 1. 2025 ( dle a. t. účinného od 1. 1. 2025 ) sestávají z částky 8 300 Kč za každý ze 6 úkonů ( pro druhého z žalobců snížených o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. ) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( vyjádření ze dne 13. 1. 2025, 14. 5. 2025, 19. 6. 2025 a 30. 7. 2025, účast na jednání dne 20. 5. 2025 a 14. 11. 2025 ), 6 paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 111 731 Kč, tj. 19 391,40 Kč. Za vyjádření ze dne 24. 10. 2025 soud žalobcům náhradu nákladů nepřiznal, neboť mohlo být učiněno současně s vyjádřením ze dne 30.7.2025, za něž byla náhrada nákladů řízení přiznána.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.