OSPZ 36 C 15/2026-53

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 44 277,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 190 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 33 087,12 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 277,12 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 44 277,12 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 40 000 Kč, který mu na základě smlouvy ze dne 25. 7. 2023 poskytla společnost právnická osoba., právní předchůdkyně žalobkyně. Na výzvu soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně nijak nereagovala, ovšem již v žalobě uvedla, že pokud by soud žalovanou částku nepřiznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádá přiznání této částky z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaný dosud uhradil 28 810 Kč. Soud proto vyšel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a žalobkyně proto sama pokládá zmíněnou smlouvu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 25. 7. 2023, z jejího dodatku č. hodnota ze stejného dne, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 26. 7. 2023, ze splátkového kalendáře a z dokladu u vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně získal finanční prostředky ve výši 40 000 Kč.

4. Z výpisů z registrů SOLUS a NRKI, z pěti výpisů z účtu žalovaného a z hodnocení klienta bylo zjištěno, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti si právní předchůdkyně ověřila pouze pravidelnou výši příjmů žadatele o úvěr 19 000 Kč měsíčně, ale co se týče výdajů, vyšla pouze z jeho tvrzení, že veškeré jeho výdaje měly činit celkem jen 8 775 Kč měsíčně, avšak současně zjistila, že žalovaný měl v rámci předchozích závazků celkově splácet ještě 953 587 Kč. Soud v tomto ohledu nicméně měl za to, že žalobkyně sama pokládá předmětnou smlouvu č. hodnota za neplatnou, jak již shora uvedeno.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění ze dne 4. 3. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, a že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil pouze 28 810 Kč, zbývající část dlužné částky nezaplatil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (déle jen „o. z.“), o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014). Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky 11 190 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění tří dnů, která je přiměřená také okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž bylo judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 26 Co 38/2024).

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně ve věci úspěšná nebyla a žalovanému žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i k výši příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.