OSPZ 36 C 218/2025-431

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Dr. Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o nahrazení projevu vůle

I. Jméno žalovaného má jako převodce v příslušnosti hospodaření pozemky: parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno parc. č. Anonymizováno, vše v obci a katastrálním území adresa, zapsané v katastru nemovitostí u právnická osoba

Jméno žalovaného

IČO IČO žalovaného se sídlem Adresa žalovaného

(dále jen „převodce“) a tituly za jménem Jméno žalobce narozený Datum narození žalobce bytem adresa

(dále jen „nabyvatel“) uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemků podle zákona o půdě:

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

K uspokojení restitučního nároku nabyvatele touto smlouvou převodce převádí bezúplatně na nabyvatele pozemky v čl. I této smlouvy a nabyvatel uvedené pozemky přijímá do svého výlučného vlastnictví.

III. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně všech součástí a příslušenství, přechází na nabyvatele vkladem do příslušného katastru nemovitostí.

Převodce Nabyvatel

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného, jelikož je dědicem po Anonymizováno, který byl oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a jenž nabyl restituční nárok na nevydané nemovitosti v katastrálním území adresa. Žalobce pak svůj restituční nárok odvozoval od rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 25. 3. 2005, č. j. PÚ Anonymizováno, přičemž hodnota nevydaných pozemků činila 7 986 000 Kč, z čehož zbývalo uspokojit zhruba 1 milion Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný, jenž je vlastníkem shora uvedených zemědělských pozemků, které jsou vhodné k restituci, byl vůči žalobci liknavý a svévolný, jak potvrdil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 595/2019, navrhl, aby byl nahrazen projev žalovaného tak, že s ním uzavírá shora uvedenou smlouvu o bezúplatném převodu dotčených pozemků.

2. Žalovaný potvrdil restituční nárok žalobce, jenž byl již z větší části uspokojen. Namítl však, že žalobci nesvědčí lepší právo, jelikož dotčené pozemky jsou předmětem i jiných soudních řízení, které byly u zdejšího soudu zahájeny dříve, a proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že celková výše restitučního nároku žalobce činí částku 7 986 000 Kč a je založena na rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 25. 3. 2005, č. j. Anonymizováno, přičemž tento nárok je neuspokojen minimálně v rozsahu 1 009 000 Kč. Dále učinily nesporným, že ocenění všech shora uvedených náhradních pozemků, k nimž právo hospodaření svědčí žalovanému, činí částkuAnonymizováno57 641 Kč.

4. Z prohlášení společnosti právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že daná společnost umožní žalovanému a jím pověřeným osobám vstup, průchod a průjezd přes své pozemky za účelem zemědělského obhospodařování, údržby a souvisejících činností na shora uvedených nemovitostech, přičemž její pozemky tvoří funkčně ucelený jezdecký areál, jehož charakter umožňuje bezpečný průchod i průjezd. Rovněž prohlásila, že nemá žádné výhrady vůči převodu daných pozemků na žalobce.

5. Další návrhy na provedení dokazování soud zamítnul, neboť již měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů, vyplývajících z dosavadního dokazování a také z nesporných skutečností, takže další důkazní prostředky by již, s ohledem na právní závěry, které ve věci nakonec zaujal, nemohly přinést jiná zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

7. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

8. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku a) výroku o propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci v trestním řízení, případně v trestním řízení správním podle dřívějších předpisů, jestliže výrok byl zrušen podle zvláštních předpisů, b) odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, c) postupu podle § 453a občanského zákoníku nebo podle § 287a zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 67/1952 Sb., d) odnětí bez náhrady postupem podle zákona SNR č. 81/1949 Sb. SNR, o úpravě právních poměrů pastvinářského majetku bývalých urbariátníků, komposesorátů a podobných útvarů, e) odnětí bez náhrady postupem podle zákona SNR č. 2/1958 Sb. SNR, o úpravě poměrů a obhospodařování společně užívaných lesů bývalých urbariátníků, komposesorátů a podobných útvarů, f) prohlášení a smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení), g) toho, že občan zdržující se v cizině nemovitost zanechal na území republiky nebo jehož majetek přešel na stát podle zákona č. 183/1950 Sb., o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území, h) smlouvy o darování nemovitostí uzavřené dárcem v tísni, i) dražebního řízení provedeného na úhradu pohledávek státu, j) soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky, popřípadě uznání takovéto smlouvy účastníky za neplatnou; v takovém případě je oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené smlouvy, a to i pokud tato smlouva nenabyla účinnosti, k) kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, l) odmítnutí dědictví v dědickém řízení učiněného v tísni, m) vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna, n) vyvlastnění bez vyplacení náhrady, o) znárodnění nebo zestátnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy nebo bez vyplacení náhrady, p) převzetí nemovitostí bez právního důvodu, r) politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, s) odevzdání do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů, t) přikázání do užívání právnické osoby na základě zákona č. 55/1947 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, nebo vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, u) převodu společně užívaných singulárních lesů a lesních družstev na území České republiky, pokud členy družstva byly výlučně fyzické osoby.

9. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. obdobně se postupuje i v případech, kdy fyzickým osobám vznikl nárok na vynětí zemědělského majetku z konfiskace podle zvláštních předpisů. Za osoby, kterým vznikl nárok na vynětí zemědělského majetku z konfiskace podle zvláštních předpisů, je třeba považovat pro účely tohoto zákona i státní občany České a Slovenské Federativní Republiky, kterým byl konfiskován zemědělský majetek a nebyly odsouzeny podle zvláštních předpisů. Pokud tento majetek byl už před rozhodným obdobím přidělen v rámci předpisů o pozemkových reformách, řeší se nárok oprávněných osob podle § 12.

10. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

11. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

12. Jak vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe, smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12). Oprávněná osoba se přitom může vůči státu domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalovaného, tehdy, pokud bude prokázáno, že žalovaný stát se choval vůči jeho nároku liknavě a s libovůlí (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, publikován pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úspěch žaloby na nahrazení projevu vůle je tudíž třeba, aby žalobce byl oprávněnou osobou podle č. 229/1991 Sb., aby ve vztahu k němu byl postup žalované shledán liknavým, aby požadovaný náhradní pozemek byl způsobilý k vydání, a aby cena náhradního pozemku nepřekračovala aktuální hodnotu restitučního nároku žalobce.

13. V posuzované věci bylo, zjevně i vzhledem k celé řadě předchozích soudních sporů, ve kterých byl žalobce úspěšný, mezi účastníky nesporným, že žalobce je oprávněnou osobu podle zákona č. 229/1991 Sb. a že má nárok na vydání náhradních pozemků. Rovněž nebyla sporná původní, jakož i současná výše jeho restitučního nároku, stejně jako cena jím žádaných náhradních pozemků, která zřetelně současnou výši restitučního nároku nepřekračuje. Pro vyhovění žalobě tak bylo podstatné, zda jde o pozemky způsobilé k vydání a zda lze shledat postup žalovaného vůči žalobci liknavým. Jde-li ovšem o tuto liknavost, postačí jednak poukázat na to, že ačkoli shora zmíněné rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha bylo vydáno již dne 25. 3. 2005, dodnes nebyl restituční nárok žalobce zcela uspokojen, a jednak ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odkázat na zmíněné předchozí soudní spory, například na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 354/2021, kde soud, stejně jako ve všech předchozích případech, takovou okolnost na straně žalovaného dovodil. Podobně ostatně uzavřel také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, kde konstatoval, že žalovaný při uspokojování nároku žalobce i přes jeho aktivní přístup postupoval liknavě a je v mnohaletém prodlení, takže žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků mělo být vyhověno.

14. Jedinou spornou otázkou, jak ostatně vyplynulo z podání obou účastníků řízení, tak byla otázka, zda jde o pozemky způsobilé k vydání, přičemž žalovaný namítal, že žalobci nesvědčí lepší právo, jelikož předmětné pozemky jsou předmětem i dalších dvou řízení, které byly u zdejšího soudu zahájeny dříve. Této námitce však soud nemůže přisvědčit. Dokud totiž nebyla řízení sp. zn. 3 C 68/2025 a 5 C 79/2025 pravomocně skončena, nemůže taková okolnost bránit rozhodnutí v této věci, jelikož nejde o tzv. překážku litispendence, když v nich není dána totožnost účastníků řízení a tedy ani uplatněného nároku (§ 83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Naopak, ze shora uvedeného prohlášení společnosti právnická osoba má soud za prokázáno, že lepší právo žalobci naopak svědčí, protože má k nim zajištěn bezproblémový přístup.

15. Z těchto důvodů tak lze uzavřít, že jde o pozemky vhodné k vydání a že nebyla zjištěna jiná okolnost, která by bránila tomu, aby návrhu žalobce na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít shora uvedenou smlouvu o bezúplatném převodu dotčených pozemků bylo vyhověno. Proto soud rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), neboť tarifní hodnotu je v tomto případě nutné odvozovat od ceny dotčených náhradních pozemků ve výši 57 641 Kč, náleží odměna ve výši 3 420 Kč za každý z pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemné podání ze dne 9. 2. 2025 a účast na jednání před soudem dne 17. 2. 2026 a 31. 3. 2026; soud naproti tomu nepřiznal požadovaný úkon za nařízení předběžného opatření, neboť tento návrh již byl obsažen v žalobě a tudíž nešlo o návrh po zahájení řízení ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, odměna ve výši 1 710 Kč za jeden úkon podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání žalovaného proti nařízenému předběžnému opatření ze dne 26. 11. 2025) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý tento úkon. Dohromady, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tak jde o částku 26 027 Kč, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když u žalovaného nebylo důvodu pro stanovení lhůty delší nebo pro plnění ve splátkách, místo plnění k rukám zástupce žalobce bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.