OSRK 7 C 282/2025-42

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: jméno žalobce., IČ IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 51 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 30.000 Kč jdoucím od 21. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 21 060 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč jdoucím od 21. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 2 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právní zástupkyně.

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 6. 11. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 269720 uzavřenou elektronickým způsobem na dálku. Žalobce takto žalovanému poskytl dne úvěr dne 27. 8. 2024 ve výši 22 000 Kč a 29. 8. 2024 ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol (rodné číslo žalovaného) a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období měl žalovaná splácet každý měsíc formou splátek a jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 17. 12. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 20.12.2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 42 000 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 20.12.2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 20. 12. 2024 a žalobce proto požaduje po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 21. 12. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025 a takto kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 9 060 Kč.

Protože žalovaný byl k nařízenému jednání řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 269720 plyne, že žalobce uzavřel se žalovaným elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že se žalovaný zavázal, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 16. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího, než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.

Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla dne 27. 8. 2024 poukázána na účet č. č. účtu pod var. symbolem var. symbol částka ve výši 22 000 Kč a dne 29. 8. 2024 částka ve výši 8 000 Kč.

Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu, na základě, které poskytl žalovanému dne 27. 8. 2024 částku ve výši 22 000 Kč a dne 29. 8. 2024 částku ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované, existence jeho bankovního účtu a zjišťovány jeho příjmy a výdaje. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohl splatit kdykoliv, neboť mu byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný sjednanou měsíční splátku úroků nehradil, a proto ke dni 20. 12. 2024 došlo k zesplatnění celého dluhu.

Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného přezkoumána. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. S ohledem na znění smlouvy, kdy úhrada úroků je koncipována jako hlavní zdroj zisku pro žalobce, má soud za to, že bez ujednání o úrocích by žalobce uvedenou smlouvu neuzavřel, proto ve smyslu § 576 o. z. má soud za to, že neplatnost se vztahuje na celou smlouvu o úvěru. Proto posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. A protože žalovaný dosud nic z poskytnuté částky 30 000 Kč žalobci nevrátil, uložil mu soud povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, ovšem pouze z přiznané částky 30 000 Kč, neboť i na ty vzniklo žalobci právo, neboť žalovaný se s úhradou peněžitého plnění dostal do prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z., ve zbývající části uplatněný nárok na úroky z prodlení byl jako nedůvodný zamítnut. Rovněž ostatní uplatněné nároky žalobce soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako nedůvodné zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V projednávané věci byl žalobce úspěšný z 18 % (po odečtení úspěchu od neúspěchu), a žalovaný je tedy povinen mu náklady řízení v tomto poměru nahradit. Náklady řízení žalobce v částce 12 933 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 2 043 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 3 180 Kč a 3x 450 Kč) dle vyhl. č. 177/1991 Sb. 18 % z částky 12 933 Kč pak představuje 2 328 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.