OSRO 8 C 16/2025-13

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 22 685,46 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše částka, z nějž žalovaná reálně čerpala částku částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými denními splátkami spolu s poplatkem za službu „Anonymizováno“ ve výši částka a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši částka. První splátka byla splatná ke dni datum a konec kreditového rámce byl stanoven na den datum. Žalovaná se dne datum dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru vypověděla. V souvislosti s prodlením žalované požaduje žalobkyně rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den 90denního období od datum do datum. Žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzývána, avšak na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce uvedl, že v případě, že by soud nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně, jakožto finančního ústavu, poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka a závazek žalované tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 0,98 % denně (tedy 357 % ročně) splácet pravidelnými denními splátkami. RPSN u sjednaného úvěru činí 1 806,23 %. Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně byla oprávněna úvěr v případě, že žalovaná bude alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek úvěr zesplatnit. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované dne datum soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek po dobu 158 dní, byl celý úvěr ke dni datum zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši částka. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Z tvrzení žalobkyně v žalobě pak soud zjistil, že ke dni podání žaloby žalobkyně za žalovanou evidovala pohledávku ve výši částka skládající se z neuhrazené jistiny ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a případně prokázala opak, ale nestalo se tak.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Ve věci sp. zn. 20 Cdo 2897/2017 Nejvyšší soud ČR judikoval, že běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Soud konstatuje, že stejný závěr platí i pro zápůjčku

8. Soud dospěl k právnímu názoru, že výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Jedná se o právní zhodnocení, proto bylo možné rozhodnout bez jednání, když účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Z doložené smlouvy totiž soud zjistil, že žalované bylo poskytnuto částka, přičemž byla povinna uhradit kromě jistiny také navýšení v podobě úroku 0,98 % denně z nesplacené části jistiny a poplatků spojených s poskytnutím úvěru, čemuž odpovídá RPSN ve výši přes 1 800 %. Ujednání o takovém navýšení má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané navýšení (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů) uvedeného úvěru, které je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u spotřebitelských úvěrů bankovních institucí pohybovala okolo 10 % (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba nákladů poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná).

9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o všech poplatcích s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Závěr o neplatnosti celé smlouvy ještě podtrhuje sjednaná smluvní pokuta, která ještě zhoršuje postavení dlužníka.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaná přijetím peněžité hotovosti obohatila o částku částka. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná nijak neodporovala, vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Proto soud uložil žalované, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši částka žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud ji taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k úhradě dluhu ze dne 4. 12 2024, v rámci které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne, tedy datum, přičemž podle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne 9. 12 2024. Protože žalovaná žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do datum nevrátila, dostala se následujícího dne, tedy datum, do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

13. Ve zbylé části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (viz výrok II. tohoto rozsudku).

14. O nepřiznání náhrady nákladů řízení ani jednomu z účastníků rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalovaný byl ve věci procesně úspěšnějším účastníkem řízení, avšak žádné náklady tohoto řízení mu nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.