OSSO 10 C 18/2026-44

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: žalobce, IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 11 877,59 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 447 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 730,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 447 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 447 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 447 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 447 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 942,59 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok na základě skutečnosti, že dne datum uzavřeli účastníci nájemní smlouvu na byt č. 5 v obec na dobu určitou do 30. 9. 2025. Žalovaný měl hradit měsíční nájemné a úhrady ve výši 3 447 Kč, od 1. 7. 2025 pak 3 496 Kč, splatné vždy do konce příslušného měsíce. Do prodlení se dostal částečně za 6/2025 ve výši 447 Kč a dále za měsíce 7–9/2025 v celkové výši 10 488 Kč. Nezaplacena zůstala také faktura za spotřebu elektřiny č. anonymizováno na částku 942,59 Kč splatná do 1. 8. 2025. Celkový dluh žalovaného tak činí 11 877,59 Kč, a to navzdory upomínkám.

2. Ve výroku I. soud řízení zastavil, a to v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobce.

3. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobci uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobcem uplatněný nárok.

4. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Nájemní smlouvou ze dne datum bylo prokázáno, že se žalobce zavázal přenechat žalovanému bytovou jednotku č. 5 v budově č. p. anonymizováno, k. ú. a obec obec, a žalovaný se zavázal žalobci hradit nájemné ve výši 2 897 Kč a dále zálohy na služby související s užíváním bytu ve výši uvedené v evidenčním listu, jež byl přílohou smlouvy, a to na dobu určitou od 10. 4. 2025 do 30. 9. 2025. Pokud jde o odběr elektrické energie, tu si měl žalovaný zajistit na základě přihlášení u příslušných dodavatelů. Co se týče otázky zvýšení sjednaného nájemného, předložila žalobkyně evidenční list platný od 1. 5. 2025, kterým bylo prokázáno sjednání nové výše nájemného ve výši 3 447 Kč. Avšak zvýšení na částku 3 496 Kč evidenčním listem platným od 1. 7. 2025 žalobcem prokázáno nebylo, neboť tento neobsahuje podpisy účastníků. Z protokolu o předání elektroměru podepsaného žalovaným má soud za prokázané, že elektroměr v bytě žalovaného měl č. EAN Anonymizováno, přičemž z doloženého vyúčtování společnosti právnická osoba bylo prokázáno, že žalobce zaplatil za období od 28. 4. 2025 do 5. 6. 2025 (tj. v době trvání nájmu) k danému místu (stejné č. EAN) částku 942,59 Kč, kdy tato představuje platby za distribuci elektřiny 746,35 Kč, stálou měsíční platbu 162,18 Kč a daň ve výši 28,30 Kč. Fakturou č. anonymizováno ze dne 18. 7. 2025 a podacím archem ze dne 21. 7. 2025 bylo dále prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě uvedené částky 942,59 Kč do 1. 8. 2025. Souhrnnou upomínkou ze dne 21. 10. 2025 a podacího archu ze dne 22. 10. 2025 bylo dále prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dalších částek uplatněných žalobou.

5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle ustanovení § 2235 občanského zákoníku zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

7. Podle ustanovení § 2237 občanského zákoníku smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

8. Podle ustanovení § 2241 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření nájemní smlouvy, na základě které vznikl žalovanému závazek hradit nájemné v rozhodném období, tj. od 10. 4. 2025 do 30. 9. 2025, v částce 2 897 Kč měsíčně, resp. dle doloženého a podepsaného evidenčního listu od 1. 5. 2025 v částce 3 447 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný tomuto závazku nedostál v období od června 2025 (kdy uhradil toliko 3 000 Kč) do září 2025 (kdy neuhradil ničeho), vyhověl v tomto rozsahu podané žalobě, a to včetně úroků z prodlení za období, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením, a ve výši, která dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce však neprokázal zvýšení nájemného v období od července 2025 do konce nájmu, proto soud žalobu v tomto rozsahu ve výroku II. zamítl, a to včetně příslušenství. Soud žalobci přiznal rovněž nárok na úhradu částky 942,59 Kč s příslušenstvím, a to na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, když z předložených dokladů bylo prokázáno, že žalobce uhradil náklady související s dodávkami elektrické energie do bytu žalovaného, a to v období trvání nájemní smlouvy.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení (vyjma nepatrné části) úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 2 x 100 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 1 (sepis výzvy ze dne 21. 10. 2025 a sepis žaloby) a dále 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (účast u jednání 9. 4. 2026), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Pokud jde o požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení, potom soud vycházel z ustálené judikatury Ústavního soudu (II.ÚS 1215/10, III. ÚS 2984/09, I. ÚS 2310/13), podle které v situaci, kdy je stát, veřejnoprávní organizace či územní samospráva vybavena příslušnými organizačními složkami zajištěnými z veřejných rozpočtů, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Žalobce má přitom zákonnou povinnost spravovat svůj majetek (§ 38 zák. č. 128/2000 Sb.) a rovněž disponuje právním odborem, jehož součástí je rovněž úsek vymáhání pohledávek. Z úřední činnosti soudu je pak známo, že žalobce si jiné pohledávky v rámci soudního řízení zcela standardně vymáhá bez právního zastoupení (např. 10 C 26/2026, 33 C 41/2026, 8 C 41/2026, 16 C 19 2026, atd). Z tohoto důvodu neshledal soud na základě uvedené judikatury Ústavního soudu, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3220/2015 (které se týkalo přímo žalobce) zastoupení advokátem v této věci jako účelné, přičemž soud k tomu rovněž zohlednil formulářovou a bagatelní povahu vymáhané pohledávky. Tím soud nikterak nezpochybňuje právo žalobce nechat se v řízení zastoupit právním profesionálem – advokátem, a to například z personálních či jiných důvodů na straně žalobce. Nicméně za takové situace nelze přenášet takto vzniklé náklady na stranu žalovanou. Neúčelným pak soud rovněž shledal účast u jednání dne 21. 5. 2026, kdy k odročení na tento termín došlo výhradně v důsledku nedostatečných podkladů na straně žalující. Z tohoto důvodu má soud rovněž za to, že po žalovaném nelze požadovat náhradu nákladů, jejichž vznik nikterak nezapříčinil.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.