OSST 8 C 7/2025-30

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 13 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 670,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 494,80 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 13 900 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a úroku 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 228, 80 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, tituly za jménem, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 13 900 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba., (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěrový rámec až do částky 10 000 Kč, který měla žalovaná vrátit v měsíčních splátkách po minimálně 2 % z půjčené částky. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně ukončil smlouvu ke dni 31. 12. 2023, když k tomuto dni dlužila žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně částkuAnonymizováno14 394,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatila ničeho.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání Karty ze dne 10. 7. 2023 je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 10. 7. 2023 uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěrový kreditní rámec ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat hotovostním výběrem či nebo bezhotovostním příkazem. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků úrok ve výši 12 % z půjčené částky. Úvěr měla žalovaná splácet ve splátkách, když minimální výše splátek byla nastavena na 2,00 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 12,68 %. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když opakovaně vyčerpávala úvěrový rámec, který následně hradila. Poslední vyčerpání úvěrového rámce proběhlo dne 14. 8. 2025, od té doby žalovaná na předmětný kontokorent ničeho nezaplatila. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázané, že banka používá pro řádné posouzení matematické modely a informace poskytnuté od žalované. Z výpisu z databází má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že její deklarovaný příjem je 33 678 Kč, když s přítelem mají částku 72 000 Kč. Bydlí v pronajatém domě. Splácí dosavadní úvěry, a to interní v částce 8 534,25 Kč a externí splátky v částce 6 035 Kč. Z potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že dne 10. 7. 2023 potvrdila společnost Anonymizováno právnická osoba.. s měsíčním příjmem 33 678 Kč. Z upomínky ze dne 31. 12. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnila úvěr žalované z dlouhodobého neplnění povinností ze strany žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2024 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla na žalobkyni řádně postoupena, a tato skutečnost byla oznámena žalované. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ datované 27. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, pro zaplacení ji stanovila lhůtu do 12. 101. 2024 s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 27. 9. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky.

7. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.

10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do vnitřních rejstříků a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z předložených listin a vyjádření žalované v kartě klienta je zjevné, že žalovaná uvedla, že má příjem od zaměstnavatele v celkové částce 33 678 Kč, žije s přítelem v pronajatém domě, kde hradí náklady napolovic. S přítelem mají čistý příjem 72 000 Kč. Žalovaná má dvě interní půjčky s měsíčními splátkami 5 397,40 Kč a 3 036,85 Kč, když úvěr se splátkou 5 397,40 Kč získala žalovaná téhož dne, jako úvěr v souzené věci. Dále má dvě externí půjčky s měsíčními splátkami 3 218 Kč a 2 817 Kč. Z tvrzení žalobkyně a předloženého potvrzení o zaměstnání pak vyplývá, že sice právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy žalované, avšak výdaje blíže neověřoval, neověřoval ani informaci ohledně společného příjmu ve výši 72 000 Kč měsíčně. Z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaná sdělila své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sama žádné konkrétní údaje neuvedla. Samotný právní předchůdce žalobkyně se spokojil při zjišťování úvěruschopnosti žalované s pouhým matematickým vzorcem, ve kterém posoudil výše měsíčních splátek s udávaným příjmem. Ovšem za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval výdaje žalované, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.

11. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce částku 10 000 Kč, a to dne 14. 8. 2023, kterou však právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila.

12. Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobkyně k omezenosti nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.). Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 10 000 Kč. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud nejprve shledal jako nedůvodnou žalobu ohledně částky ve výši 3 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 670,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 494,80 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 13 900 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a úroku 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení.

13. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci se žalovaná k podané žalobě nevyjádřila, a tudíž se soudu nemohla vyjádřit ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky.

14. Krajský soud v Českých Budějovicích v usnesení ze dne 17. 4. 2025 čj. 5 Co 573/2025-40 uvedl, že poskytovatel úvěru zpravidla nemá a nemůže mít k dispozici informace o všech těchto skutečnostech rozhodných ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zák. o spotřebitelském úvěru a protistrana naopak informace o svých poměrech k dispozici má. Uplatní se zde proto judikatura k tzv. informačnímu deficitu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010). Postačuje proto, aby poskytovatel úvěru přednesl alespoň „opěrné body“ o těchto skutkových okolnostech a zvýšil tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení; pak nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany a nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazů v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.

15. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce u jednání konaného dne 27. 6. 2025 uvedla, že žalovaná je v produktivním věku, minimálně v roce 2023 byla schopen pracovat, a proto je zde předpoklad, že je schopna pracovat i v dnešní době, a to minimálně za stanovenou minimální mzdu, a proto je žalovaná v současné době schopna předmětnou částku žalobkyni uhradit, a to buď najednou či ve splátkách.

16. Na základě výše uvedeného tak nastoupila vysvětlovací povinnost ze strany žalované, která však tuto nesplnila. Soud tak vycházeje z obecných principů dokazování, maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele, určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny v souladu s § 160 o. s. ř., když takto stanovená lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky, popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na úspěch a neúspěch ve věci by právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně v rozsahu 43,88 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci před 1. 1. 2025 a z dvou úkonů právní služby ve věci po 1. 1. 2025 v částce 3 320 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a § 14b odst. 6 písm. a) a. t. v částce 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 420 Kč ve výši 1 138,20 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni v souladu s poměrem úspěchu ve věci částku 3 228, 80 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.