OSSU 18 C 47/2026-21

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o 85.814,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71.800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14.014,10 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85.814,10 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.581,10 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne 5. 1. 2026, ve znění doplnění došlého soudu dne 19. 5. 2026, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 85.814,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85.814,10 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřené se společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou Smlouvu o úvěru č. hodnota dne 20. 6. 2024 (dále jen „smlouva“), dle které žalované poskytl dne 20. 6. 2024 úvěr ve výši 72.000 Kč, na bankovní účet č. Anonymizováno pod VS var. symbol. Úvěr měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat dne 16. 6. 2028. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne 19. 9. 2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 78.07 %, který běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se ovšem rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od 20. 6. 2024 do 19. 9. 2024. Kapitalizovaná výše smluvního úroku tak činí 14.014,10 Kč, úrok je vypočten za období od 20. 6. 2024 do 19. 9. 2024 s úrokovou sazbou 78,07 % ročně z částky 72.000 Kč. Spolu se smlouvou byl dne 20. 6. 2024 uzavřen Dodatek č. 1, dle kterého došlo k uzavření smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně Anonymizováno a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalované byla nejprve poskytnuta veškerá smluvní dokumentace včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru tak, aby byla schopna posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Žalovaná následně podepsala smlouvu, dodatek a související smluvní dokumentaci tak, že žalobkyni zaslal její na tel. č. tel. číslo SMS ve formátu jméno, příjmení a jedinečný číselný kód znějící Anonymizováno, odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právním předchůdcem žalobkyně za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti na bankovní účet žalované č. č. účtu. Tímto došlo ze strany žalované k učinění závazné nabídky na uzavření smlouvy včetně dodatku. Po předložení nabídky provedl právní předchůdce žalobkyně posouzení správnosti a úplnosti údajů v ní uvedených a dalších informací, které mu byly v souvislosti s ní sděleny. Právní předchůdce žalobkyně se rozhodl nabídku akceptovat, o čemž informoval žalovanou v Oznámení o schválení úvěru, které odeslal na emailovou adresu žalované. Úvěruschopnost ověřoval původní věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS, NRKI. Podáním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Věřitel dále prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, jakož i z dokladů poskytnutých klientem a v neposlední řadě ze sdělení klienta, ze kterých vyplývají jeho příjmy i výdaje. Žalobkyně odkazuje na listinu označenou Anonymizováno – Hodnocení klienta, kterou přiložila k návrhu. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána a to, u spol. právnická osoba, má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 16.900 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje činí 9.481 Kč. Podpisem listiny označené Anonymizováno – Hodnocení klienta osoba úvěrovaná svým podpisem stvrdila, a čestně prohlásila, že reálně disponuje příjmem v žádosti uvedeným, že k datu podpisu nemá pochybnosti o dostatečnosti příjmů pro splácení úvěru a neočekává v budoucnu relevantní události mající dopad do poklesu příjmů. Výši příjmů doložil úvěrovaný výpisem z účtu obsahující údaj o výši výplaty od zaměstnavatele. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění platby ve výši 200 Kč činí celkem 85.814,10 Kč nejpozději splatných dne 19. 9. 2024 a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 72.000 Kč a smluvního úroku ve výši 13.814,10 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně výzvou svého právního zástupce ze dne 4. 3. 2025 vyzvala žalovanou k zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2024, č. hodnota, že smlouvou se společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „předchůdce žalobkyně“), jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 72.000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činí 236.304 Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky byla 4.923 měsíčně. Splátky byly splatné nejpozději 16. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 78,07 % ročně a byla dohodnuta jako pevná úroková sazba, RPSN činila 113,04 %. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalované vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dní pak vznikla žalované povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí nové jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouva byl učiněn na formuláři připraveném předchůdcem žalobkyně (formulář je evidentně předtištěn, jsou do něj doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn). Žalovaná uvedla jako platební místo číslo účtu č. účtu. Smlouva obsahuje údaje o jedinečném kódu žalované, jako podpisu, č. hodnota dne 20. 6. 2024, 11:54:45 hod.

5. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. hodnota, že jeho předmětem je dohoda o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a jakým způsobem tak bude učiněno, a to tak, že žalovaná na telefonní číslo tel. číslo žalobkyně zašle SMS zprávou souhlas s dokumenty a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla zaslána předchůdcem žalobkyně na účet klienta. Dodatek byl opět podepsán žalovanou za pomoci jedinečného kódu Anonymizováno dne 20. 6. 2024, 11:54:45 hod. Žalobkyně zaslala 1 Kč na spolu s SMS žalované a ta poté souhlasila pomocí SMS se zaslaným kódem s podmínkami žalobkyně.

6. Z fotokopie občanského průkazu, že předchůdce žalobkyně měl k dispozici k ověření totožnosti žalovaného fotokopii jejího občanského průkazu.

7. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 20. 6.2024, že žalovaná neměla v registru záznam.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 20. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná měla celkem 13 institucí s žádostí, do kterých se započítávaly žádosti živé, odvolané klientem a zamítnutých, a byla zařazena do kategorie V, tedy 21 bodů, přičemž čímž méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr. Žalovaná měla expozici 478.323 Kč (jedná se o součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací) a byla zařazena do kategorie III, tedy 50 bodů. Žalovaná měla úvěrové rámce do výše 240.600 Kč a byla zařazena do kategorie IV, tedy 69 bodů. Žalovaná neměla dluh po splatnosti a byla zařazena do kategorie I., tedy 56 bodů. Žalovaná tak měla celkem 196 bodů. Minimální množství bodů činí 97 a maximální množství bylo 255 bodů, přičemž čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet.

9. Z hodnocení klienta, že předchůdce žalobkyně pracoval s příjmem žalované 16.900 Kč a výdaji ve výši 9.481 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4.860 Kč a výdajů na bydlení ve výši 4.621 Kč. Splátky úvěry, zápůjčky leasing apod. byly uvedeny jako 0. Předchůdce žalobkyně tak počítal s volnými zdroji žalované ve výši 6.419 Kč. Žalovaná měla mít příjem v podobě zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba, adresa, mělo se jednat o hlavní pracovní poměr, a měla bydlet ve vlastním bydlení. Uvedené údaje žalovaná opět podepsala jedinečným kódem Anonymizováno, 20. 6.2024, 11:54:46.

10. Z historie pohybů na účtu žalované č. č. účtu za období od 10. 3. 2024 do 12. 6. 2024, že obsahuje pouze přehled o 4 přijatých platbách, a to od právnická osoba dne 11. 3. 2024 ve výši 22.288 Kč, dne 11. 4. 2024 ve výši 12.032 Kč, dne 10. 5. 2024 ve výši 19.627 Kč, dne 11. 6. 2024 ve výši 19.048 Kč.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že předchůdce žalobkyně dne 20. 6. 2024 převedl na účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. č. účtu Kč, platbu s VS var. symbol ve výši 72.000 Kč.

12. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 6. 2024, že předchůdce žalobkyně oznamoval žalované schválení úvěru.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, společného prohlášení smluvních stran a přílohy č. 1 k prohlášení, že předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník dne 12. 2. 2024 uzavřely dohodu, kterou s účinností ke dni 19. 2. 2025 přešla na žalobkyni mj. i pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru.

14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 3. 2025, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2025 a podacího lístku, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce oznámila žalované postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala ji k uhrazení částky 111.489,14 Kč do tří dnů.

15. Z dalších důkazů, tj. ze splátkového kalendáře ze dne 21. 6. 2024, z oznámení o zesplatnění ze dne 19. 9. 2024, předsmluvního formuláře, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný.

16. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota podepsaným žalovanou a předchůdcem žalobkyně dne 20. 6. 2024, požádala žalovaná předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru v částce 72.000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru byl předchůdcem žalobkyně akceptován a dne 20. 6. 2024 byla částka 72.000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 48měsíčních splátkách po 4.923 Kč, spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně. Celkově se zavázala vrátit částku 236.304 Kč, roční procentní sazba nákladů tak činila 113,04 %. Předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalované lustrací v registru SOLUS, kdy v tomto registru neměla žalovaná záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru bylo žalované přiřazeno skóre 196, z možného maxima 255 a minima 97 bodů, měla k placení již jiné závazky, přičemž pro počet žádostí (13), do kterých se započítávaly žádosti živé, odvolané klientem a zamítnutých, byla zařazena do druhé nejnižší, tj. V. kategorie z VI. V rámci prověřování úvěruschopnosti posuzovala příjem žalované plynoucí ze zaměstnání, vycházela z příjmu 16.900 Kč měsíčně výši, a z výdajů ve výši 9.481 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4.860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 4.621 Kč. Předchůdce žalobkyně tak počítal s volnými zdroji žalované ve výši 6.419 Kč. Žalovaná měla příjem ze zaměstnání a měla bydlet ve vlastním. Smlouva byla formulářová, přichystána žalobkyní. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka ze smlouvy s účinností ke dni 19. 2. 2025 postoupena žalobkyně. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení. Žalovaná uhradila 200 Kč.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

25. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že úvěruschopnost sice zkoumal, avšak dle soudu nedostatečně. Předchůdce žalobkyně vycházel z ověřeného příjmu žalované, ke kterému měl k dispozici výpis z účtu (tedy splnil nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti), přičemž vycházel z příjmu 16.900 Kč. Co se týče výdajové stránky žalované, tak předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s paušálním stanovením výdajů dle životního minima ve výši 4.860 Kč a s výdaji na bydlení ve výši 4.621 Kč, kdy tyto výdaje jakkoliv dále neověřil. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky 4.923 Kč (tj. téměř jedna třetina příjmu) dle názoru soudu tak učinit měl a výdajovou stránku měl zkoumat podrobněji, a to zvláště za situace, kdy žalovaná dne 20. 6. 2024 uvedla, jak bylo zaznamenáno v hodnocení klienta, že nemá splátky úvěrů, zápůjček apod., což bylo v rozporu se zjištěními učiněnými stejný den v registru NRKI. Pokud byla žalovaná schopna doložit své příjmy výpisem z účtu, výpis z účtu, případně jiné doklady, mohl předchůdce žalobkyně požadovat i k prokázání faktických pravidelných výdajů. Pokud tedy předchůdce žalobkyně měl informace o tom, že žalovaná musí mít další výdaje v podobě splátek a rozhodl se je nezohledňovat (vycházel jen z životního minima a nákladů na bydlení), a ověřil jen příjmy, ověřil úvěruschopnost pouze formálně, aby formálně vyhověl zákonu o spotřebitelském úvěru. Soudy pak mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem. Výše úrokové sazby běžně indikuje rizikovost klienta, tedy je do ní promítnuta prémie poskytovatele úvěru za to, že klient se může dostat do problémů se splácením a tím je kryto riziko poskytovatele. Pokud je klient tak rizikový, že je nutné stanovit úrokovou sazbu 78 % ročně, bylo na předchůdci žalobkyně, aby dostatečně prověřil úvěruschopnost. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 72.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila částku 200 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 71.800 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku III. rozsudku.

28. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva by byla případně neplatná i z dalšího důvodu, a to podle § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 78,07 % ročně a roční procentní sazba nákladů 113,04 % je v rozporu s dobrými mravy. Soud nevyžadoval od bankovních institucí průměrnou výši poskytovaných úvěrů odpovídající projednávané věci, neboť smlouva je neplatná již z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti, ale soudu je známo, že úroky u úvěrů poskytovanými bankami jsou běžně do 20 % ročně a v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, by bylo možné konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen, ve shodě s uvedeným ustanovením, přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít, navíc za situace, kdy se žalovanou uzavřela smlouvu s právě takto vysokým úrokem, který odůvodňovala rizikovostí žalovaných. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků, i kdyby žalobkyně náležitě úvěruschopnost prověřila. Soud bral rovněž v úvahu, že se nejedná o krátkodobý úvěr (se splatností v řádu týdnů nebo měsíců), kde bývají úrokové sazby podstatně vyšší, ale předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr se splatností 48 měsíců, kde vysoká roční úroková sazba neúměrně navyšuje částku, kterou je klient žalobkyně povinen vrátit, kdy i v tomto případě oproti poskytnuté částce 72.000 Kč byla žalovaná povinna vrátit částku 236.304 Kč, tedy trojnásobek poskytnuté částky, což je na první pohled zjevně nepřiměřené.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 67,34 % dle úspěchu ve věci. Náklady ve výši 2.581,10 Kč (před snížením v částce 3.833 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.433 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 400 Kč za dva úkony po 200 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 (tj. za výzvu k plnění a za sepis žaloby). Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, ve shodě se kterým podepsaný soud konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.