OSSY 9 C 1/2023-43

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 16 245 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 5. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 5. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 177 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 16 245 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 9. 7. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jí tuto částku vrátí a současně zaplatí sjednaný úrok a poplatky související s úvěrem, a to prostřednictvím 24 měsíčních splátek. Úrok byl zahrnut v rámci druhé až osmé splátky úvěru, a to vždy ve výši 1 029 Kč. Účastníci si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 693 Kč a dále poplatky související s některými doplňkovými službami. Jednalo se v prvé řadě o poplatek za expresní výplatu úvěru ve výši 199 Kč. Dále byl sjednán poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, který byl splatný vždy v rámci jednotlivých splátek. Těchto poplatků bylo žalovanému vyúčtováno v průběhu smluvního vztahu účastníků celkem třináct. Dále byl sjednán poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, rovněž splatný v rámci jednotlivých splátek. I těchto poplatků bylo žalovanému vyúčtováno celkem třináct. Ve smlouvě byla dále sjednána možnost žalovaného tzv. Korunovým odkladem dosáhnout odkladu splatnosti až dvou sjednaných splátek úvěru, přičemž využití této možnosti bylo v každém jednotlivém případě zpoplatněno částkou 2 079 Kč. Žalovaný si tímto způsobem odložil splatnost celkem dvou splátek. I přesto se však dostal do prodlení s řádnou úhradou splátek dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalobkyně mu proto naúčtovala celkem tři smluvní pokuty po 500 Kč za prodlení s úhradou tří splátek úvěru, a to s odkazem na příslušné smluvní ustanovení označené jako„ Náklady úvěru“. Žalovanému byly rovněž naúčtovány žalobkyní účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, jejichž celková výše činila 1 030 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho splácením žalobkyně úvěr k datu 30. 9. 2022 jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky z předmětné smlouvy. Žalovaný celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradil pouze 21 482 Kč. Ke dni podání žaloby měl činit celkový dluh žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy 16 245 Kč, přičemž dle žalobkyně sestával z dlužné jistiny ve výši 13 123 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč Vedle shora uvedené dlužné částky požadovala žalobkyně ještě zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 200,28 Kč, kdy tato částka měla odpovídat zákonné sazbě z celkové dlužné částky za dobu od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023, a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 4. 1. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do jeho datové schránky dne 16. 1. 2023, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 9. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 693 Kč, úrok, jakož i další poplatky sjednané v souvislosti s poskytnutím některých doplňkových služeb žalovanému. Účastníci si sjednali v prvé řadě službu expresní výplaty peněžních prostředků, která byla zpoplatněna jednorázově částkou 199 Kč. Díky této službě měl být úvěr vyplacen ve prospěch bankovního účtu žalovaného nejpozději do 60 minut od chvíle, kdy žalobkyni doloží, že účet je skutečně jeho, a bude ověřena totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu. Dále byla sjednána služba Bezpečná splátka. Ta dle příslušného smluvního ustanovení umožňovala žalovanému, aby si v případě, že nastane některá z ve smlouvě vyjmenovaných životních situací (např. nemoc, hospitalizace nebo ztráta zaměstnání), odložil splátku úvěru o měsíc od původního data splatnosti. Za tuto možnost se žalovaný zavázal hradit žalobkyni měsíční poplatek ve výši 99 Kč. V neposlední řadě byla sjednána rovněž doplňková služba SMS servis, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému SMS s informacemi o všech významných událostech, které se týkají její smlouvy a jejího plnění, např. o odeslání peněz na bankovní účet žalovaného, o blížícím se termínu splatnosti splátky, atd. Tato služba byla zpoplatněna částkou 49 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla konečně sjednána ještě služba tzv. Korunového odkladu, díky níž si mohl žalovaný posunout dobu splatnosti splátky úvěru o jeden měsíc od původního data splatnosti, a to tak, že nejpozději 15 dnů po splatnosti splátky zaplatí žalobkyni 1 Kč. Dle smlouvy mělo být za využití zmíněné služby považováno i to, když žalovaný zaplatí žalobkyni jakoukoliv částku nižší, než kolik bude činit aktuálně splatná měsíční splátka. Korunový odklad žalovaný mohl využít maximálně dvakrát za dobu trvání smlouvy, přičemž každé využití služby bylo zpoplatněno částkou 2 079 Kč Celkem byl žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit 28 896 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách s tím, že první splátka ve výši 1 915 Kč zahrnovala vedle úhrady části jistiny ve výši 875 Kč též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 693 Kč, poplatek za službu expresní výplaty ve výši 199 Kč, poplatek za službu SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč. V pořadí druhá až osmá splátka pak zahrnovala úhradu části jistiny, úroku a poplatků za služby SMS servis a Bezpečná splátka, všechny další splátky pak již jen úhradu části jistiny a poplatek za Bezpečnou splátku a SMS servis. Celkový úrok dle smlouvy činil 7 203 Kč. Všechny splátky byly splatné vždy ke každému 9. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 9. 8. 2021. Ve smlouvě byly dále v části označené jako„ Náklady úvěru“ sjednány dvě smluvní pokuty. Jednalo se o smluvní pokutu ve výši 500 Kč, kterou byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky, a dále smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou byl žalovaný povinen uhradit v případě prodlení s úhradou dluhu po jeho zesplatnění. Žalobkyně měla rovněž právo v případě jeho prodlení s úhradou splátek účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání.

5. Z žalobkyní předloženého potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 7. 2021 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč.

6. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil na svůj dluh ze smlouvy 21 482 Kč.

7. Z dopisu z 15. 8. 2022 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 646 Kč v souvislosti s předmětným úvěrem a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dluhu.

8. Z dopisu z 30. 9. 2022 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k jednorázové úhradě celé zbývající dlužné částky vzniklé z titulu předmětné smlouvy o úvěru ve výši 16 115 Kč ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy a upozornila žalovaného, že v případě neuhrazení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

9. Z předžalobní výzvy ze 4. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého zástupce.

10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 7. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě téhož dne vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku vrátí a současně zaplatí žalobkyni úrok, jehož celková výše činila 7 203 Kč (7 * 1 029 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 693 Kč a dále poplatky za sjednané doplňkové služby expresní výplaty úvěru, Bezpečné splátky, SMS servisu a Korunového odkladu tak, jak jsou tyto specifikovány v odstavci 4 tohoto odůvodnění. Celkem byl dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni 28 896 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek, které byly splatné vždy ke každému 9. dni příslušného měsíce počínaje 9. 8. 2021. Ve smlouvě byly sjednány dvě smluvní pokuty, první ve výši 500 Kč, kterou byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému v případě jeho prodlení s každou jednotlivou splátkou úvěru, druhá ve výši 10 % z dlužné jistiny a úroků, kterou mohla žalobkyně účtovat v případě, že žalovaný neuhradí dluh ze smlouvy po zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek úvěru, v důsledku čehož žalobkyně po předchozí marné výzvě k nápravě celý poskytnutý úvěr dopisem z 30. 9. 2022 jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného, aby doplatil celý dluh ze smlouvy. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“.), ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze

a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,

b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo

c) smluvní pokutu.

Podle § 122 odst. 2 ZSÚ nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

Podle § 122 odst. 3 ZSÚ nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, neboť žalovanému prokazatelně poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tím dle smlouvy i dle citovaného § 2395 o. z. vznikla povinnost tyto prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Jeho výši (v souhrnu měl žalovaný uhradit na úroku celkem 7 203 Kč) soud vzhledem k výši poskytnutých peněžních prostředků i době, na kterou byl úvěr sjednán (24 měsíců), nepovažuje za nepřiměřenou, stejně jako výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru (693 Kč), která odpovídá méně než 5 % z poskytnuté jistiny. Je pravdou, že vedle poplatku za poskytnutí úvěru bylo ve smlouvě sjednáno ještě množství dalších poplatků, je však třeba si uvědomit, že za tyto poplatky byly žalovanému poskytnuty doplňkové služby, které rozhodně nejsou běžnou součástí smluv o spotřebitelských úvěrech.

18. Jednalo se předně o možnost zrychlené výplaty peněžních prostředků žalovanému, která byla zpoplatněna jednorázově částkou 199 Kč. Zde je třeba zmínit, že za expresní platby si obvykle účtují poplatky i banky, které tyto transakce provádí, z tohoto pohledu je tedy zcela logické, pokud žalobkyně tuto dozajista ne zcela standardní službu žalovanému rovněž zpoplatnila, a to částkou, která se soudu jeví jako přiměřená. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek ve výši 99 Kč měsíčně za tzv. Bezpečnou splátku, tj. možnost žalovaného odložit si v případě nastalé mimořádné životní situace splatnost splátky úvěru o jeden měsíc. Ani v tomto případě se soudu výše poplatku s ohledem na charakter poskytnuté služby nejeví jako nepřiměřená a nevidí důvod, proč by žalobkyně na tento poplatek neměla mít nárok. Stejný závěr soud učinil i ohledně poplatku za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, neboť i v tomto případě se žalovanému dostalo za sjednaný poplatek odpovídajícího protiplnění v podobě informačního servisu poskytovaného ze strany žalobkyně. Jinak je ovšem třeba nahlížet na sjednaný poplatek za tzv. Korunový odklad. I v tomto případě spočívala žalobkyní poskytnutá služba v možnosti odkladu splatnosti splátky úvěru o jeden měsíc, nicméně se již nejednalo o přesně vymezené situace, ale žalovaný si tímto způsobem maximálně dvakrát v průběhu trvání smluvního vztahu účastníků mohl odložit splátku bez udání důvodu, a to primárně tím způsobem, že nejpozději do 15 dnů po splatnosti splátky uhradí žalobkyni platbu ve výši 1 Kč. Zároveň bylo ujednáno, že žalobkyně bude považovat za projevení zájmu žalovaného o službu Korunového odkladu i situaci, kdy žalovaný uhradí jakoukoliv částku nižší, než kolik bude činit jeho aktuálně splatná měsíční splátka, minimálně však 1 Kč. Toto ujednání soud hodnotí v podstatě jako skrytou smluvní pokutu, neboť ve svém důsledku vede k tomu, že pokud žalovaný uhradí sjednanou splátku úvěru pouze částečně, automaticky mu bude naúčtována k úhradě částka 2 079 Kč jakožto poplatek za Korunový odklad, bez ohledu na to, jestli žalovaný bude mít skutečně zájem využít této služby a prodloužit si splatnost sjednané splátky. Z textu smlouvy (konkrétně pasáže„ Parametry a podmínky úvěru“) přitom vyplývá, že služba Korunový odklad byla žalovanému poskytována automaticky, na rozdíl od dalších doplňkových služeb Expres výplata, Bezpečná splátka či Doplňková služba SMS servis, u nichž bylo ve smlouvě vždy ve zvláštním poli uvedeno, zda tyto služby byly či nebyly se žalovaným sjednány, navíc i v dalším textu smlouvy je u těchto služeb výslovně zmiňováno, že jich žalovaný může využít pouze v případě, kdy jsou sjednány přímo ve smlouvě. Taková doplňující pasáž však u služby Korunového odkladu schází. Autonomie vůle žalovaného tedy byla při uzavření smlouvy evidentně omezena, pokud jde o možnost odmítnout poskytnutí služby Korunový odklad. Za této situace se soudu jeví příslušné smluvní ustanovení jako obcházení zákona ze strany žalobkyně, neboť ve smlouvě byla zároveň sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení žalovaného s každou jednotlivou splátkou. Tato smluvní pokuta přitom dosahuje maximální přípustné výše ve smyslu § 122 odst. 2 ZSÚ. Jestliže vedle ní byla sjednána ještě další smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou splátky (byť skrytě označená jako tzv. poplatek za službu Korunový odklad) ve výši 2 079 Kč, je takové ujednání zjevně v rozporu s citovaným ustanovením, a to bez ohledu na fakt, že tuto smluvní pokutu si žalobkyně mohla účtovat toliko ve vztahu k prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek úvěru. Zmíněné ujednání tedy soud posoudil ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné, neboť odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. K neplatnosti ujednání přitom ve smyslu citovaného ustanovení přihlédl i bez návrhu žalovaného.

19. Pokud jde o ve smlouvě sjednané smluvní pokuty, tedy již shora zmiňovanou smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, jakož i smluvní pokutu ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroku, tyto podle názoru soudu byly sjednány v souladu s úpravou obsaženou v § 122 odst. 2 a 3 ZSÚ. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru, dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na úhradu jí účtovaných smluvních pokut za prodlení s úhradou celkem tří splátek po 500 Kč, tj. celkem na úhradu smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.

20. V neposlední řadě soud posoudil jako oprávněný též nárok žalobkyně na zaplacení požadovaných účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1 030 Kč. Tento nárok vychází z ujednání obsaženého ve smlouvě i z § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ. Otázka, zda lze veškeré účtované paušální částky považovat za náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s prodlením žalovaného, je v dané situaci bezpředmětná, neboť i pokud by se o účelně vynaložené náklady nejednalo, bylo by třeba na účtované částky hledět ve smyslu shora citovaného § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ jako na smluvní pokutu, přičemž na úhradu takové smluvní pokuty by žalobkyně měla právo, neboť tato by i v souhrnu se smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč zmíněnou v předchozím odstavci nepřesáhla limit uvedený v § 122 odst. 3 ZSÚ, tedy polovinu poskytnuté jistiny úvěru (i pokud by veškeré účtované náklady související s prodlením žalovaného byly neúčelné, činila by celková výše smluvní pokuty 2 530 Kč a nepřesáhla by tedy polovinu jistiny úvěru).

21. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvu vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 21 000 Kč, úroku ve výši 7 203 Kč (7 * 1 029 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 693 Kč, poplatku za expresní výplatu peněžních prostředků ve výši 199 Kč, poplatků za Bezpečnou splátku v celkové výši 1 287 Kč (13 * 99 Kč), poplatků za službu SMS servis v celkové výši 637 Kč (13 * 49 Kč), smluvních pokut za prodlení žalovaného s úhradou tří splátek úvěru v celkové výši 1 500 Kč (3 * 500 Kč) a účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dluhu vzniklého ze smlouvy ve výši 1 030 Kč, celkem tedy na zaplacení částky 33 549 Kč. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by na tento dluh uhradil více, než žalobkyní tvrzených 21 482 Kč. Soud proto vycházel z toho, že výše jeho úhrad skutečně činila 21 482 Kč, a tuto částku započetl oproti celkovému dluhu žalovaného ze smlouvy. Tímto způsobem dospěl k závěru, že žalovanému zbývá v souvislosti s předmětnou smlouvou doplatit žalobkyni ještě 12 067 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 067 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 5. 12. 2022 do zaplacení, tedy za období, za které se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení vychází z § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4 178 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Předmětem řízení bylo zaplacení 16 245 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 067 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 4 178 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tedy procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 74 % ku 26 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem obou účastníků v řízení, tedy v rozsahu 48 % (74 – 26 = 48).

24. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady zastoupení žalobkyně ve výši 1 452 Kč Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 900 Kč za celkem tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále z náhrady 21% DPH z uvedených položek (tj. z částky 1 200 Kč) ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 177 Kč (48 % z celkových nákladů ve výši 2 452 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.