OSSY 7 C 127/2026-58

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 10 364,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 467,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 8 896,61 Kč, dále úroku a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 364,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota uzavřené dne 16. 8. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo hodnota. Dle žaloby žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 13 865,03 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal právnímu předchůdci uhradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a také poplatky a náklady. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nesplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy, proto byl úvěr ke dni 27. 4. 2025 zesplatněn. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem částku 12 397,44 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 29. 9. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný ničeho na dluh neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání dlužné jistiny ve výši 7 500 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného ú roku z jistiny do zesplatnění ve výši 1 964,20 Kč, kapitalizovaných úroků od 28. 4. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 928,42 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 28. 4. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 525,67 Kč. Dále požaduje po žalovaném zaplatit úrok ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny od 30. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 8 400 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný potvrdil, že jeho finanční situace mu umožňuje uzavřít předmětnou smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poctivosti jeho jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla s žalovaným úvěrová smlouva uzavřena.

2. Soud usnesením ze dne 25. 6. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 127/2026-44 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 16. 7. 2026, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdce získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečně dlouhé období. Z uvedených poznatků právní předchůdce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že tvrdila a doložila, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Podotkla, že s ohledem na velmi nízkou výši poskytnutého limitu úvěru byla úvěruschopnosti zkoumána s ohledem na vše výše uvedené velmi podrobně a pečlivě.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 16. 8. 2023 uzavřené mezi společnosti právnická osoba, IČ IČO a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím bankovního účtu č. účtu. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 48 %, roční procentní sazba nákladů ve výši 61,13 %, celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 12 860,02 Kč.

7. Z potvrzení o provedení transakce právnická osoba. bylo zjištěno, že na účet číslo č. účtu na jméno žalovaného byla dne 27. 10. 2023 převedena částka 486,22 Kč pod variabilním symbolem var. symbol se zprávou Anonymizováno od právnická osoba, dne 16. 8. 2023 částka 10 000 Kč, dne 27. 10. 2023 částka 486,22 Kč, dne 7. 12. 2023 částka 241,21 Kč, dne 21. 12. 2023 částka 279,47 Kč, dne 28. 3. 2024 částka 805,39 Kč, dne 4. 6. 2024 částka 658,15 Kč, dne 28. 6. 2024 částka 120 Kč, dne 25. 7. 2024 částka 290,67 Kč, dne 2. 10. 2024 částka 427,95 Kč, dne 15. 11. 2024 částka 252,78 Kč, dne 5. 12. 2024 částka 303,19 Kč, a to pod stejným variabilním symbolem a se stejným označením. Celkem tedy 13 865,03 Kč.

8. Z výzvy před zesplatněním úvěru ze dne 23. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovanému zaslala opakovanou výzvu a upozornila jej na to, že pokud nezačne se splácením svého dluhu, bude úvěr zesplatněn.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, účinné ke dni 29. 9. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 12 602,69 Kč, a to nejpozději do 11. 3. 2026 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.

11. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 2. 7. 2026 a 19. 8. 2026 bylo potvrzeno, že žalovaný na shora uvedený účet čerpal úvěr v celkové výši 13 865,03 Kč.

12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu žalovaného. Toto tvrzení nebylo ani přes výzvu soudu nijak doloženo, nebyl doložen jediný výpis z účtu žalovaného, ze kterého by bylo možné posoudit jeho příjmy a výdaje, či ověřit, zda žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel další úvěry. Výdaje žalovaného nejsou nijak ověřeny, není tedy možno pověřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalovaný schopen úvěr řádně splácet.

17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 13 865,03 Kč byly žalovanému poskytnuty a dále to, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 12 397,44 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 1 467,59 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 1 467,59 Kč.

19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 8 896,61 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 10 364,20 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 1 467,59 Kč a žaloby byla pro částku 8 896,61 Kč zamítnuta. V řízení úspěšnější žalovaný by tak měl nárok na náhradu poměrné části z účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval, v řízení byl nečinný a z obsahu spisu neplyne, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady řízení vznikly. Soud tak výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

21. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 400 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600Kč.

22. Lhůta k plnění byla u výroku I. a IV. stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1) o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711012726.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.