OSSY 8 C 157/2026-48

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 65 995 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 44 395 Kč a příslušenství v podobě ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaného úroku ve výši 13 231,48 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 328,47 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - úroku ve výši 15 % ročně z částky 35 027,22 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, ⟪LB:lb_004⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 027,22 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 7. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 65 995 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 1. 4. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s úrokem a poplatky, a to v 78 týdenních splátkách po 1 082 Kč. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 18 400 Kč. Společnost právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky ve výši 65 995 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 35 027,22 Kč a dlužného poplatku ve výši 30 967,78 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 13 231,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 328,47 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 35 027,22 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 027,22 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, popř. na základě důkazů vyžádaných soudem. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 1. 4. 2022 soud zjistil, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 78 týdenních splátkách po 1 082 Kč.

5. Z listiny označené jako „Zákaznická karta“ ze dne 1. 4. 2022 soud zjistil, jakým způsobem společnost právnická osoba zkoumala finanční situaci žalovaného a jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Čisté příjmy žalovaného byly deklarovány ve výši 16 520 Kč, další příjmy domácnosti pak ve výši 22 000 Kč. Interní splátky společnosti právnická osoba byly uvedeny ve výši 5 122 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného pak byly deklarovány ve výši 7 000 Kč.

6. Z tabulky umoření vyhotovené dne 24. 1. 2026 soud zjistil, že na žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem částku 18 400 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní dne 20. 1. 2026, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnosti právnická osoba písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Společnost právnická osoba na základě smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2022 poskytla žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatkem v 78 týdenních splátkách po 1 082 Kč. Žalovaný na splátkách zaplatil celkem 18 400 Kč. Společnost právnická osoba svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před jejím uzavřením nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Žalobkyně zejména ani na výzvu soudu nepředložila jakýkoliv doklad, ze kterého by vyplývalo, že její právní předchůdkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalovaného. Příjmová i výdajová stránka hospodaření žalovaného tak zůstala nedoložena a právní předchůdkyně žalobkyně si neopatřila ani údaje z veřejně dostupných registrů dlužníků, resp. ani k tomuto nepředložila jakýkoliv doklad. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostačující, když poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá pouze na informace, které ke své finanční situaci poskytne spotřebitel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ.

19. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. K neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud přihlédl i přes to, že podle § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ačkoliv žalovaný v nyní projednávané věci zůstal pasivní a uvedenou námitku nevznesl, bylo nutné upřednostnit eurokonformní výklad citovaného ustanovení ZSÚ, který vede k závěru, že soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat splnění předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance proti GK, sp. zn. C-679/18). Stejně tak bylo zapotřebí respektovat závěry vyplývající ze závazné judikatury Ústavního soudu, podle které platí, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I přes jazykové vyjádření § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, proto soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení § 86 odst. 1 ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti.

21. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů, a to v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnutou částku je navíc nutno ponížit o částky, které žalovaný v souvislosti s neplatně sjednaným spotřebitelským úvěrem zaplatil na splátkách, tedy celkem o 18 400 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která je aktivně věcně legitimovaná, neboť pohledávku za žalovaným nabyla účinným postoupením, částku 21 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 44 395 Kč a co do žalovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 65 995 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 21 600 Kč, naopak co do částky 44 395 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl procesně úspěšnější žalovaný, jehož úspěch přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.