OSTC 19 C 31/2026-17

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 39 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 565,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 39 270 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba., uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě byl téhož dne úvěrový limit navýšen o 2 000 Kč. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, úvěr byl zesplatněn a pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobce. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení jistiny ve výši 22 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 470 Kč a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ve věci nenavrhl žádné důkazy.

3. Z provedených důkazů, zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, dodatku ke smlouvě ze dne datum, potvrzení o provedených platbách ze dne datum, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a dalších listin založených ve spise, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Poskytnutí částky 20 000 Kč a částky 2 000 Kč na účet žalovaného je doloženo potvrzeními o provedených platbách. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena žalobci.

4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud dále zjistil, že žalovaný uvedl jako svůj měsíční příjem částku 19 001 Kč, měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, že je ženatý, žije ve tříčlenné domácnosti a má jedno vyživované dítě.

5. Přestože byl žalobce usnesením soudu vyzván k předložení podkladů, z nichž původní věřitel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel, žádné další podklady dokládající ověření příjmů, výdajů, výsledky lustrací v registrech, bankovní výpisy ani jiné podklady prokazující odborné posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací získaných od spotřebitele a v případě potřeby z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona platí, že nepostupoval-li věřitel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze dosud poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě přiměřené jeho možnostem.

9. V projednávané věci žalobce přes výzvu soudu nepředložil žádné podklady, z nichž by bylo možno dovodit, jakým způsobem právní předchůdce žalobce posuzoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Ze spisu vyplývá pouze to, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl údaje o svých příjmových a osobních poměrech. Samotná existence těchto údajů však neprokazuje, že věřitel provedl zákonem vyžadované odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. jižŽalobce byl soudem výslovně vyzván k předložení podkladů, z nichž původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti vycházel, zejména podkladů o příjmech a výdajích žalovaného, výsledků lustrací v registrech, bankovních výpisů, interního vyhodnocení bonity nebo jiných obdobných dokumentů. Přesto žádné takové listiny nepředložil. Soud proto neměl k dispozici důkazní prostředky umožňující učinit závěr, že zákonná povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla splněna.

11. Za této situace soud uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem tohoto závěru je aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Soud proto nepřiznal žalobci smluvní úrok ani smluvní pokutu sjednané ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, neboť tyto nároky jsou odvozeny od smluvního ujednání, které nemůže obstát za situace, kdy nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalovaný je povinen vrátit pouze částku, která mu byla na základě smlouvy skutečně poskytnuta.

13. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovanému byly na jeho bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Žalobce uplatnil nárok na vrácení celé této částky. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný na uvedený dluh provedl jakoukoli úhradu, a žalovaný ostatně ani netvrdil, že by část poskytnutých prostředků věřiteli vrátil. Soud proto uzavřel, že žalobci náleží nárok na vrácení částky 22 000 Kč.

14. Co se týče prodlení žalovaného, soud vyšel z předžalobní výzvy ze dne datum, jejíž odeslání žalobce doložil podacím dokladem ze dne datum. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě tří dnů. Nejpozději marným uplynutím této lhůty se žalovaný dostal do prodlení se splněním své povinnosti vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky. Žalobci proto vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.

15. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od marného uplynutí lhůty poskytnuté v předžalobní výzvě do zaplacení a ve zbývající části ji jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 565,86 Kč, přičemž tato částka představuje 12,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 571 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 270 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 450 Kč ve výši 1 984,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.