OSTR 9 C 13/2025-18

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Smejkalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 36 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 050 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 620 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 13. 8. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 36 050 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.

V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření ( ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).

Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) žalovanému bez doložené uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 36 050 Kč. Předmětné peněžní prostředky byly prokazatelně odeslány na účet žalovaného č. účtu dne 21.6.2021 ve výši 2 250 Kč, dne 4.5.2021 ve výši 20 000 Kč, dne 3.4.2021 ve výši 8 000 Kč a dne 14.6.2021 ve výši 5 800 Kč, jak bylo prokázáno výpisem právnická osoba k č.ú. č. účtu. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky ve lhůtě tří dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne 10. 8. 2022, přičemž žalovanému byla téhož dne zaslána i předžalobní výzva. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022 přešla pohledávka za žalovaným na společnost právnická osoba, následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 na žalobkyni.

Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovanému byla na jeho účet č. č. účtu právní předchůdkyní žalobkyně zaslána celková částka 36 050 Kč bez právního důvodu, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků, které však byly prokazatelně prostřednictvím bankovního převodu žalovanému poskytnuty. Na straně žalovaného proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 36 050 Kč. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k této částce má proto žalobkyně právo na to, aby si strany vrátily vzájemně plnění, které si bez právního důvodu poskytly a rovněž, aby žalobkyni žalovaný zaplatil též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2022, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne, odeslané na základě podacího lístku ze dne 10. 8. 2022. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení, přičemž žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne 21.8.2022, kdy, již je najisto postaveno, že dle oznámení, resp. výzvy, došlo oznámení do sféry adresáta. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 36 050 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 21. 8. 2022 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 580 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.

Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování právním zástupcem spočívající v odměně za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 500 Kč (tedy 500 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 378 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 2 178 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 1 442 Kč) celkově 3 620 Kč.

Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.